Maniodeprese a jejich dědičnost
Dobrý den Dnes se mi matka již po 6. pokusila o sebevraždu. Dnes to završila 80 prášky na spaní. Již dříve, kvůli její silné maniodepresivní poruše byla zavřená několikrát na psychiatrickém oddělení. Nemám s ní dobré vztahy, ale stále je to bohužel má matka. Volala mi to babička ( matky adoptivní matka), že to udělala zase a v jakém množství. Brečela mi do telefonu a říkala, že k tomu mám sklony také, tak ať si dám pozor. Ano, mám problémy s psychikou, jsem někdy až agresivnější a někdy mám dny a nálady, že na vše kašlu, ovšem je to zapříčiněno především 15 let dlouhým týráním od otce, kde mne mlátil do zlomenin a šikanou ve škole, jak základní, tak i střední, od rozvodu rodičů, kde se mne matka zřekla, že mne nechce. Byla jsem v 16 znásilněna, měla špatné partnery a prošla jsem si i 2 potraty a rakovinou a celkově můj život by se dal nazvat v 90% peklem. Přes to vše jsem to ustála, žiji, vedu dobrý život a jsem zdravá jak jen to jde. Partnera jsem si našla a i když jsou mráčky, jsem za něj neskonale vděčná. Bohužel mi to vše sráží právě babička. Neustále mi při každé takovéto možnosti předhazuje a až vnucuje, že jsem to stejné apod.. Docházím k psychiatrovi ( nejlepší v kraji- primářka krajské nemocnice) a ta zkonstatovala, že následky si v sobě nesu, ale jsem silná a zvládám to. Mám pevnou vůli a odhodlání se nenechat zlomit a vím, co mám dělat, kdyby se cokoliv horšilo. Babička toto neakceptuje a jen si jede svou, že to není možné, že když ta nemoc je, tak s tím člověk nic neudělá. Já vím, že je to těžké, psychické nemoci jsou kolikráte mnohem horší než fyzické, ale záleží to také člověk od člověka jak se s tím popere a jak by to mohlo být.
Má matka měla vždy co si v životě ukázala, lítala za chlapama a nikdy nestrádala ani emočně, ani ,,sociálně" i když byla vdaná. Druhý manžel ji opustil pro ženu co nemohla mít děti a ona to neunesla. Nedokázala se smířit poprvé v životě s odmítnutím a opuštěním někým jiným něž její osobou. Nyní má 10 let manžela, ale její výchova, se výchovou nazvat nedá. Bratr nezvládá základní školu, psa mi radši hodila po 9 letech na krk než se o něho starat a při každé hádce si hledala možnosti jiným mužů, ačkoliv doma na ni čekal muž, co snášel její nálady, nemožnost pracovat a neustálé zavírání do psychiatrie a pokusy o sebevraždu. Já si prošla mnohem horšími věcmi, než ona za celý život a nemyslím si, že to je jako cvak a nazdar. Je to , dle mého názoru postupné a záleží jak se k tomu člověk postaví, kdo mu pomůže a jak k tomu bude přistupovat i v budoucnu. Bohužel názor, budeš /máš to a jsi stejná jako matka - prostě to nezvládneš, vztahy mezi mnou a babičkou zničili natolik, že když ji vidím jednou za 3 měsíce na hodinu, je pro mne moc. Ani si raději nevoláme, protože to je stále dokola. Matka se mnou nemluví, když nepočítám, že se mi jednou za kolik let neukáže u dveří se slzami, že nemá kam jít, po hádce s manželem a zda nemám nezadaného známého ( mého bývalého přítele opila a svedla).. Od té doby o ní nechci pokud možno ani slyšet.. Chci znát Váš názor. Jste stejného názoru, že když to má matka, budu to mít v takové míře také? Pokud mám slabší psychiku ( což se dá po tom všem chápat), že dopadnu stejně a ani má síla, která je velká v tom nezabrání?.. Prosím hnusné komentáře vynechte, jsem rozházená, ale jsem již srovnaná, že to jednou zajde moc daleko a už se nevrátí. Děkuji..
A asi bych babicce natvrdo rekla, ze si neprejes, aby uz opakovala stale dokola to, co ti rika, ze o rodinne situaci vis a dostatecne si jsi vedoma rizik, resis svuj zivot dostatecne, a jestli s tim neprestane, zblaznis se prave z ni, tak at dava pozor na to, co rika, kolikrat slovy dokaze clovek druheho srazit na kolena (co my vime, treba podobne nejak deptala i tvoji matku). Treba ma o tebe jen starost, ale mela by vedet, ze te tim depta a musi s tim prestat. Hodne stesti🌞
a proč bys jako musela? ano nějakej vliv dědičnosti tady asi je, ale ve výsledku to vůbec nic neznamená. klobouk dolů, máš toho hodně za sebou a mrzí mě, čím vším sis musela projít. tak nezbejvá, než popřát co nejlepší další život. pokud tě příbuzný vysávaj, přeruš kontakty. tady bych se vůbec nestyděla, ba naopak bych to udělala pro zachování svýho psychickýho zdraví. nejdřív bych se to bábě snažila vysvětlit, i fakt důrazně, ale pokud by si pořád mlela svou, prostě šmik. tohle se nedá, babi. snad už ten život bude jen lepší!
@safira23 upřímně, kdybys byla jako matka, tak už se někde houpeš. S psychickou nemoci je to stejne jako s chřipkou, každý jej snáší jinak. Na rozdíl od matky jsi bojovnice a neoddala ses všem těm nechutnostem, tak to nedelej ani ted. Nepochybuj o sobě!
Hlavně bych se nenechala stáhnout dolů řečmi babičky a třeba i citovým vydíráním matky....musí to být hodně náročne a pokud mas děti, mysli hlavně na ně...😉
@priefi Ano, pamatujes si to presne. Dekuji moc. Vsem moc dekuji, necekala jsem takovou podporu. Spise jsem cekala pomale smrskani za to, ze si dovoluji takto mluvit. Ale clovek se, kdyz se to opakuje tolikrat uz s tim vsim smiri. Nyni matka lezi na aru v bezvedomi. Zatim se nevi jak to bude a jeji manzel neudal mne , ani babku jako lidi pro podani info, takze nic nevime.. Jsem rada, ze to takto vidite a Vase podpora i kdyz jen elektronicka je pro mne velmi dulezita a velmi si ji cenim. Dekuji vsem 🙂
Kdo rozumí psychice, jejím nemocím, diagnostice, prognoze... atp. více, tvoje primářka, nebo tvoje babička?
@lv babicka je vystudovana zdravotnice a bohuzel si mysli, ze sezrala salamounovo hovno , jak se rika.. Primarka mi rekla, ze nemoc je tezka, ale je to hodne o cloveku a o tom jak zvlada sebe.. chapu ze to 100% neovladne, ale taky jeji pristup by delal hodne, kdyby hned kazdy spatny pohled a slovo neotacela na sebevrazdy..
Tohle téma mě dost zajímá, byť o dědičnosti nic nevím. Náš táta měl taky maniodepresi (zemřel na jinou nemoc), a často o tom přemýšlím, jak to je.
@lenka3p u nás je to taky v rodině a je to něco strašného... Člověk se musí naučit odpouštět...
Mě celkem mrzí, ze se o téhle nemoci moc lidi nevi a podle toho se pak i chovají. Táta to měl taky, ale místo pomoci mu nadavali, že se tak chová určitě, protože fetuje atd... No strašný...
@safira23 určitě to zvládneš.. 😊😊 po tom všem co sis prošla tě jen tak něco nesejme... Akorat nechapu proc vam nemůže dát žádné informace? Pořád je to tvoje mama ac je jaka je..
@dominikarusch protoze on jako jeji manzel udal pouze jmeno a heslo pro podavani informaci na neho.. men nenavidi, protoze po tom co mi matka os*kala bejvaleho pritele a ja v danou chvili nevedela co delat, kdyz jsem to s placem volala jejimu manzelovi, ze jsem je videla, mu buhvi co nalhala a ted mne vylozene nenavidi.. a s babou se take nejak nebavi.. rodina z matky strany je pro neho pritez, stejne jako muj bratr.. tak asi tak..
@safira23 tak to mě moc mrzí... Kéž by se situace zlepšila... :/
Ahoj, ja ti celkem rozumim s tim strachem. Moje mama sice neni manio. Ale psycjicky je vysinuta dost. Hranici to s rozdvojenou osobnosti. Co jsem si zazila za psycho uz jako dite. Na cloveku to nohuzel zanecha nasledky. A myvam ten samy strach, abych nebyla podobna. Je pravda, ze tezke deprese a pokusy o sebeveazdu jsem si taky prosla, ale mam to jine, nez mama. Zjistila jsrm ze musim bojovat a hlavne se snazim odstrihnout od tech kecu, ze budu jako mama a svete div se, je to se mnou lepsi. Jinak k te manio. Ja myslim ze dedicnost jako takova uplne ne. Ja mam kamaradku s manio. Musim k ni pristupovat urcitym zpecifickym zpusobem, jinak by hned mojla se zacit sebeposkozovat a nebo vyvadet, ale jde to. Ona tedy musi brat dozivotne leky. Ale zvlada to, dokonce bravurne, to vsem lekarum natrela. Ale nikdo v rodine u nich to nema a nikdy nemel. Nesmis se tomu poddavat. Zij pro novy zacatek, raduj se z uspechu, kazdy rano si rekni ze ty jsi ty a ne tvoje matka a ty zijes svuj zivot a muzes ho ovlivnit. Da se to ovlivnit i pres urcite dedicne skolny co kazdy dostanem od rodicu.
Ahoj, mrazí mě z toho, co všechno jsi si musela prožít. Podle mě jsi silná a ne, nedopadneš jako tvá matka!! Z toho, jak píšeš cítím, že jsi chytrá holka co má všechno srovnané i po těch otřesných zážitcích, jsi pořád dost silná na to, aby tě to nesejmulo na kolena. Vykašli se na babku, jenom tě stahuje ke dnu, s matkou nevím co k tomu říct...Uvidíš, jak to dopadne. Jsi super že jsi vyhledala pomoc a nenecháš se sejmout na dno...Jsi silná a to dost, málokdo by tohle všechno ustál...!!! Věřím, že když budeš silná a myslet pozitivně, bude vše OK. Přeji ti v životě už jen štěstí, radost, lásku a hlavně zdraví a spokojenost. Drž se!!
@safira23 prožila sis toho hodně a právě proto, aby sis taky něco užila je potřeba udělat tlustou čáru a myslet sama na sebe, užívat si přítomný okamžik a nevrtat se v minulosti stále, nedělat si stále výčet co se ti všechno stalo. Stalo se, zasloužíš si hezký život tak ho žij. Máš výhodu že si dispozice uvědomuješ a můžeš na tom pracovat, abys byla ok. Nemyslím si že to nutně musíš mít stejné jako Matka (taky jsi něco zdědila po otci). Babička je zoufalá a nešťastná a nejspíš se o tebe bojí a proto to furt říká, protože se nějak asi potřebuje abys jí furt ujišťovala že ty jsi ok... Nenech si to namluvit, ať si říká co chce.
@safira23 ahoj,
to že máš vlohy k duševnímu onemocnění, které má tvoje matka v takovém rozsahu, který popisuješ pochopitelně automaticky vůbec neznamená, že tvůj průběh bude stejný. Vlohy jsou jedna věc, rozvinutí nemoci potom věc druhá.
Osobně být na tvém místě bych spíše řešila to, nebo měla obavu z toho, jak moc to můžu předat dál, na svoje děti, nevím, jestli je máš, plánuješ, nebo co. Ale to je zase otázka víc na tebe osobně a potom na tvého lékaře, myslím odborníka.
ano dedicne to je , i kdyz ne 100% ,ovsem mi neprijde spravne premyslet stylem, jsi nemocny, deti nemej, jak vetsina lidi uvazuje a dava najevo.. To je jako bych rekla, ze cukrovkar, astamatik, demence, problemy s klouby, spatna krev, spatna imunita ci cokoliv je automaticky rozsudek = NE DITE ... Navic se to muze projevit u kohokoliv na nezavislosti dedicnosti, je to problem v mozku a muze to byt i u naprosto zdrave mnohogeneracni rodiny a najednou bum, clovek ma v hlave spatny hormon nebo funkcnost mozku.. Obavy mam, ale nechci zit celej zivot s tim, kazdy den ve stresu , ze to dopadne stejne, nebo co hur si vubec nezalozit rodinu.. Jsem plne zdrava nyni, partner take a nemame zadne vrozene vady nebo problemy. Ano mam slabsi psychiku, ale je to hlavne z duvodu domaciho nasili a nasili, ktere na mne bylo spachano a to by sebesilnejsi osobu pozmenilo a zanechalo nasledky.. Lekarka mi rekla, ze sklony k tomu mit mohu a psychika je slozita a rozsahla vec, takze to muzou byt priznaky a nemusi po tom cim jsem si prosla. Je to slozitejsi, ale rozhodovat se, zda kvuli tomu budu nebo nebudu mit deti, kdyz dnes je kazdy clovek necim nemocny, je podle mne dost nefer..
maniodepresivitu máme též v rodině. Babička jí trpěla. V relativně mladém věku spáchala sebevraždu a nechala tady manžela a tři malé děti. Taťkovi v té době bylo asi 10, tetě 7 a strejdovi 12. S tetou i taťkou jsem si na toto téma povídala a oba ví, že v malé míře je to postihlo a že se musí hlídat. Taťka má jen mě, jsem zdravá. Teta má též 4 zdravé děti. Strejda děti nikdy neměl.
Plně souhlasím s názory holek výše - jsi úžasně silná osoba a snad už sis prožila vše nejhorší, co jsi mohla. Věř nadále sama sobě a svému partnerovi, že společně překonáte i ten zbytek překážek, který tu sále je. Neboj se přetrhat kontakty. Ty lidi mají potřebu své problémy na někoho přehodit a tím se jich zbavit a vůbec si neuvědomují, že je musí pak řešit další lidé. Mě po rozvodu rodičů neustále kontrolovala má manipulátorská matka. Velmi mi pomohl můj partner. S mamkou se to po pár letech nějak uklidnilo a vídáme se. Ale vztahy jsou chladnější.
Vetsinou to zacina, ze je clovek jednou strasne stastny, az nedotknutelny a podruhe na tezke deprese, ktere vedou az k sebevrazde.. Staci malicko, spatne recena vytka, problem v praci, spatny pohled.... Matce to diagnostikovali po rozvodu s druhym manzelem, jak jsem jiz psala vyse, kdyz ji opustil, zkusila spachat sebevrazdu s malym bratrem ( jeste mimino), ze skoci z okna, aby ho nedostal do sve pece.. Pak se to s ni postupne vezlo. Pri tretim manzelovi to bylo temer kazdych pul roku ( obvykle podzim a jaro), kdy byla schopna v zachvatu vyhodit snubak, ze sel na kolegovo narozeniny si dat na 15 minut pivo 200 metru od baraku . Psala dopisy na rozloucenou, hledala jine muze. proste si to v mnoha ohledech delala i sama. Od doby co bratr zacal prochazet pubertou, tak zhorseni ve skole, prusvihy a semtam zfalsovany podpis udelalo sve.. Take po 10 letech manzelstvi, pri tom vsem uz neni tak ruzove.. Moje matka byla celkem 3x zavrena na psychiatrii a tyto stavy mela porad. vystridala i 10 praci za rok , jenom protoze se na ni nekdo podival, nebo mela pocit, ze je na ni nekdo v praci zly.. Coz o to, take jsem odesla, kvuli sikane na pracovisti, ale u mne to slo az do fyzickeho napadani, bouchani dverma proti obliceji apod.. U ni stacilo, aby ji kolegyne rekla, ze neco udelal spatne a dalsi 4 dny brecela apod.. Jeden cas cca 5 let dokonce hodne pila.. tim hodne myslim, ackoliv si udelala vinny strik, tak byla schopna vypit 2 litry vina denne, nebo i tvrdsi.. to bylo take to, kdy mi svedla byvaleho... Je zavisla na cigaretach ( temer 2 krabicky denne) a poradne neji.. To vse se na ni podepsalo a ja musim rici, ze jsem vdecna, ze jsem alergik na dehet, nepiji, protoze mito nechutna a jidlo mam teda rada a i pres rakovinu jsem si stale drzela akorat vahu.. Maniodeprese zacina nenapadne.. semtam smutek, semtam velke veseli, pak upinani se na lidi a veci, spatne snaseni vytek, nebo zmen a konci to az u sebevrazd..
pardon za gramatiku, jsem v praci, pospicham se psanim 🙂
Ovsem ale pozor, toto je vysvetleni, jak to bylo u matky, clovek od cloveka to ma jinak, ale porad je to stale vazne. Tito lide nejsou nebezpecni jinym, spise sami sobe.. Ale nikdy nevite, co se komu v te hlave deje..
@safira23 Jenze, tvoje matka nemá pořádnou péči, sama sobě si to nepřiznala, podléhá tomu, pravděpodobně ani nebere léky a pobyty si akorát odseděla a nemakala na sobě. Prostě sama se sebou neumí pracovat a to je to, co ji vede k sebevraždám. Ty jsi jiná, uvedomela a sebevedome sebekriticka a to je tvé obrovské p
lus, na kterém jsi určité dlouho a intenzivně pracovala. S lékařem jsi očividně otázku děti taky rešila, protože ti řekl přesně to co u nás "může a nemusí" a "vše je o pruběhu života, záleží na okolnostech a pod." Nemocných lidi je a bylo mraky, jenze dřív to nebylo pojmenované. Pro tvůj jednodušší a hezčí život na sobě pracuj dal a porad , jsou holt okamžiky které semelou zdravého a sebevedomeho člověka, natož osobu poznamenanou.
Problem je ten, ze nejenom ze matka nema peci, ale babicka misto aby tak jednala ,jenom pri kazde moznosti opakuje, jak za to nemuze, ze je chudak, ze nesmime proti ni rici spatne slovo apod. Ano, je to nemoc, ja to uznavam, ale to, ze se ji vse odkyve, budu jenom neustale placat po raminku, jaka je chudinka atd, to take nejde. Vime, ze se takovym lidem nesmi rikat, ze to delaji spatne, ale vzdy se da komunikovat a ukazat jim pomoc, aniz by to bylo mysleno ve zlem. Navic ten dotycny clovek musi chtit. Matka byla zvykla, ze kazdy za ni vse zaridil, dostala na co si ukaze.. Ono caste stridani muzu, sklony k alkoholu atd, jsou take znakem maniodeprese, ale kdyz s tim clovek nic delat nechce, nemeni navyky a jenom ceka na to, jake dostane prasky, kde misto dvou bere 4, protoze ji to nestaci, ale neuvedomi si, ze prasek na spani je jenom aby cloveka uklidnil, poradny spanek od nich clovek mit nebude, je take tezke.. Ono to je slozite na vsechny strany.. Kdyz takovemu cloveku vse odkyvete, on si pojede ve svych kolejich a vi, ze ma co chce.. kdyz ne, demonstruje tim, ze cely svet je proti nemu a tak se chce zabit, opit, pomstit se partnerovi apod.. Pamatuji si, jake mela halucinace, ze ji podvadi s tou a onou, ze se neco deje za jejimi zady..Vzdycky mi breci, jak byla spatna matka, ocekava chlacholeni, ale pak se rok neozve.. To je vse ta nemoc.. Ze mne to vysalo uz vse... Veskere pozitivni emoce, co jsem vuci ni mela ( a ze jich bylo setsakra malo) jsou pryc.. A bohuzel to same nastava i vuci babicce. Sice mi dala strechu nad hlavou, kdyz jsem utekla od otcovo nasili, ale jeji kazdotydenni jednani, nalady a zadna nabidka emocni schopnosti ( nikdy mi nerekla dekuji, mam te rada apod. jen si hledAla chyby a vse ji bylo malo) , ukazuje, ze je to dalsi vec co se na matce podepsala, ale to samozrejme vidim jen ja a ja jsem ,, UPLNE MIMO"..
@safira23 podívej, na tvoji otázku jsem odpověděla, nakonec nejsem jediná, ty tu odpověď máš přímo od svojí lékařky, takže se domnívám, že ses chtěla podělit o svůj strastiplný život a chtěla jsi spíše obdiv, nebo uznání, jak jsi dobrá, žes to nějak zvládla.
co se týká dětí, tak jsem napsala čistě můj názor, být na tvém místě já, řešila bych více to, jak moc by tohle mohlo ohrozit moje děti, než to, jestli dopadnu stejně jako moje matka. Těhotenství je záběr na tělo i duši, psychika dostane na frak přísunem hormonů, měla bych obavu o tohle, nicméně pokud bych docházela k odborníkovi, specialistovi, ptala bych se na jeho názor, který by moje obavy buď rozptýlil, nebo naopak ne. Tím bych se zabývala já.
Čím se budeš zabývat ty, nebo jak se rozhodneš ty, je čistě tvoje věc a rozhodnutí, za které budeš odpovědná, jelikož jsi dospělá, předpokládám.
Nemam potrebu se o nic delit, pouze jsem chtela vedet, zda nekdo mel neco podobneho v rodine, nebo tim sam netrpi. Prislo mi i do soukromych zprav nekolik veci, ktere mi ukazali, ze je to caste a jak to vypada. Ano, lekarka mi rekla sve, ale lekarka s tim doma nezije, nema to a nestyka se s tim v osobnim zivote blizke rodiny, sama mi to totiz rekla. Chci jen vedet, jak to vypada jinde, jake jsou moznosti a jak se s tim da zit. Tak si prosim ty jedovate poznamky nechte pro nekoho jineho. Kdybych se tim chtela chlubit, dam si sem fotku a prave jmeno.
Dekuji
@safira23 a to je právě o tom pracovani sama se sebou. I takto nemocnému člověku můžeš něco vytknout, nebo s nim nesouhlasit, ale on to musí umět zpracovat (to se musi naucit a furt na tom pracovat stale dokola) a ty to musíš umět podat . A jinak, od matky ani babičky nic necekej, za 1. emoce, chvála a vděk nejsou automatické a ani by je člověk neměl očekávat a za 2. Nevidí to, nemocný člověk to proste nevidí . Babičce, pokud ma potřebu matce pomáhat doporuc sezení u psychologa, zarucene ji řekne, ze jejím přístupem matce akorát ubližuje a nasměruje ji správně. A ty můžeš jen doufat, ze ji otevře oči i vůči chování k tobě, ale opět, neocekavej, můžeš si to jen prat
Jiste sklony k psychicke labilite mit muzes, ALE: nejsi tvoje matka. Svoje nalady a problemy zvladas resit, a i kdyz jsi mela tezky zivot, stojis vicemene pevne nohama na zemi. Nenech se babickou znervoznovat. Nas zivot je jen na nas. Cim mene se budete s matkou a babickou stykat, tim podle mne lepe. Mas partnera, svuj zivot, tak ho zij😊. Neni to tak, ze dopadnes stejne. Je dobre si davat pozor, kdyz vidis psychicke problemy v rodine, ale nenech si vsugerovat, co neni pravda.