Ahoj, prosím o zkušenosti s lékem Zoloft. Uzkostmi s fyzickými příznaky trpím již rok a půl, měla jsem potíže chodit ven,psychoterapie mi, myslím, pomáhá, ale bohužel v létě přišel velký propad, kdy jsem se rozhodla,po předchozím odmítání, zkusit AD. Beru nyní 8.den dávku 25 mg, z důvodu prujmu mi lékařka zatím doporucovala nenavysovat, některé obavy a úzkosti z určitých věci mi přijdou lepší,ale od patku mám divne stavy v mysli. Začalo to osklivou nocni můrou, na kterou jsem myslela cely den a večer se mi začaly objevovat ošklive myšlenky, co když se zblaznim a nějak ublizim někomu,koho mám rada, především se bojím o děti. Je mi z toho úplně na nic. Nikdy jsem tohle neměla, ze by mě to napadalo,ale jak jsem se v tom začala hrabat,tak na to myslím během dne několikrát a je to strašně zničující, mám pocit, ze to nezvládnu a nedokážu s tím žít. Opravdu mám pocit beznaděje a je mi fakt psychicky hrozne až depresivně.
Lékařce zítra zavolám a vše ji řeknu,ale napadlo mě, jestli někdo nemá podobnou zkušenost?
Svoje děti miluju nadevse, ale proč mě vůbec napadají takové silene věci? Mám úplně strach zítra,až manžel půjde do práce, ze se tady z toho slozim 🙄
Nemám zkušenost vlastní, ale od blízkého člověka. Bylo mu řečeno, že během prvních zhruba tří týdnů se může stát, že se jeho stavy zhorší. Že léky zaberou až po těch 2-3 týdnech, takže je potřeba vydržet.
Ja jsem se Zoloftem hodně spokojená. Bereš ho zatím velmi krátce a nízkou dávku. Trvá delší dobu než zabere. Určitě souhlasím s tím,aby na tebe někdo dával pozor.
To nasazování je těžké, stavy beznaděje, zhoršení k tomu bohužel patří. Pomalinku to bude ustupovat, uvidíš. Přímo Zoloft mi sedí ze vsech AD nejlíp.
@matyldik jak dlouho je bereš? nemám zkušenost se zoloftem, ale beru citalopram je to vlastně dost podobná řada léků, někdy bývá přechodné zhoršení, jindy to prostě nesedne, ale urcite je dobře že AD bereš i kdyby to zrovna zatim nebyla ta pravá, ono se to usadí neboj se. Jinak myšlenky co popisuješ jsem mívala taky a ještě se občas objeví, je to hodně hnusný, ale neboj se, opravdu nevedou k tomu, že bys něco takového reálně udělala... ja s tím žiji již 18 let a za tu dobu jsem si zazila mnohé, ale i mnohé se dozvěděla a defacto už mě ta nemoc nijak zvlášť nedesi i když je to potvora 😊 hele naopak vlastně, cesta sice dlouhatanska, ale změnila mi zivot o tolik a tolik k dobrému, že jí jsem vlastne skoro vděčná... ja vim, že teď je to treba úplně mimo tvé představy, ale i do takové fáze se dá dojít 👍 preju ti trpělivost s léky, s terapií i sama se sebou, drž se a kdybys potřebovala napiš 😉👍❤️
To proč tě to napadá,to ti nikdo nevysvetli.mne,kdyz se rozjela uzkostna porucha, tak jsme pořád viděla dceru v rakvi a vybírala ji oblečení do rakve. Šla jsem po ulici,na zemi igelitka a hned jsem videla,jak někde leti mrtvá s igelitkou na hlavě. To byly šílený stavy. A když jsem měla zablesk normalnosti a uvědomila si,co mám za představy, tak mi bylo ještě hůř že se prostě zbláznim...nebrala jsem zoloft,brala jsem něco jiného, ale na všech psych.lecich snad bylo,že než nastoupa hladina,může dojít ke zhoršení stavu.ze člověk může myslet i na sebevraždu a tak. Chce to,aby tě někdo ohlidal. Ale doktorce zavolej,vše ji řekni. Mě třeba posílala na extra terapie. Ale mě to vše vyvolal posttraumaticky šok. Nevím co más za spouštěč ty.
Drž se,ať je brzy lip🍀