Konec úzkostem. Měl to tak někdo?

Pomáhá to. Je dobrý mít režim, jídlo obecně dělá s psychikou hodně, proto mít kvalitní tuky, bílkoviny atd. Sport pracuje s hlavou, když zavedete pravidelnost aspoň třicet minut aktivity která je souvislá, člověk trochu pročistí hlavu a ideálně “unaví hlavu a tělo” paradoxně ale mívá pak víc energie - proto se nedoporučuje cvičit večer před spaním. Kvalitní spanek je pro mozek a psychiku taky přínos, to je jasný. Zkuste pomalý krůčky, nepřepálit to. Udělat si vydatnou hezkou snídani na kterou se budete těšit. Později se budete těšit i na ten sport.) Na tohle vážně nedám dopustit - mám úzkosti a ataky, ale více méně jsem neměla ataku dlouho, protože jsem si najela právě na kvalitní jídlo, na to, že když hlava začala blbnout, nepřemýšlela jsem a rovnou šla cvičit. Hlavně nějak zaměstnat hlavu. Pokud přeci jen ataka hrozila, tak automaticky radši do dřepu, otevřít okno a vydýchávat. Pokud jste ale opravdu vysilena, zkuste prvně to jídlo a uvidíte jestli budete mít ještě energii na cvičení, ale svizna chůze jde i s kočárkem/nositkem.🙂 Jinak třeba psychoterapeutka mi říkala, že když má člověk takovej ten pocit, že nemůže z hlavy ty myšlenky dostat, je lepší něco, co Vás unaví, něco rychlýho, třeba i agresivního - chodila jsem na thaibox, popřípadě cvičení z YouTube. Když si na sebe takhle uděláte čas, pohybujete se, kvalitně se stravujete, zlepší se i vnímání sebe sama a po čase s trochou práce úzkosti Vás můžou míjet. Ještě je fajn si večer před spaním třeba říct co jste udelala dobře, každou maličkost. Nepoužívat zápory, opravdu jet v tom pozitivním. Když to řeknu blbě, bolelo to chvíli, protože jsem to tak vnitřně necítila, ale třeba už za dva týdny jsem tomu věřila víc a pak ještě víc a líp jsem na sebe nahlížela i v průběhu dne. Je fajn se ujistovat, že hromada věci který Vás v průběhu úzkosti napadnou jsou jen v hlavě. Kolikrát to ani není pravda, popřípadě je mizivá šance, že by se něco špatnýho stalo - tohle je fajn při interakci s ostatnima, kdy si třeba něco berete až příliš. Zastavit se, rozebrat si to s co největším nadhledem a odpovědět třeba až po chvíli, abyste se vyvarovala nějakým přehnaný reakcím.

@lv myslím a jsem přesvědčena,ze úzkosti léky zastrci někam hlouběji a neřeší je…u depresí nevím…ale děkuji za názor.

@pampeliska1313 Děkuji za komplexni rozbor a rady 🙏🏼Jak jste na tom vy? Zvládla jste bez AD?
Ja nosila zezacatku u sebe i neurol,dělalo se mi špatně hlavně venku,tak abych měla takovou berlicku,nikdy jsem je zatím nevzala,dnes už jdu ven i bez nich…většinou se mi teď totiž paradoxně udela na vzduchu lépe,rada chodím delší túry,ale moc se mi to teď neslucuje s tím,ze spím fakt maximálně 4 hodiny a ještě rozkouskovane..nevím,po kom je to naše miminko takový nespavec🙈🙈🙈

@matyldik AD tě stabilizují a během toho je potřeba docházet na kvalitní psychoterapii, aby ses dala do pořádku a zvládla fungovat takto i bez AD. Jedno bez druhého podle mého názoru v případě úzkostí/deprese nejde.

@matyldik nic neberu, chodila sem na psychoterapie. Ale nebudu kecat, není to vždycky růžový, ty výkyvy tam jsou a třeba by to s medikací nebylo, to nedokážu posoudit.
Pár dní za měsíc třeba je takových, že se musím stáhnout do ústraní, třeba nemluvim, nevylezu z postele. Často se ale donutím aspoň nějak fungovat. Opravdu ten režim pomáhá, ale někdy je těžší se dokopat. Obecně ale svojí situaci vnímám jako dobrou - vím cca co dělat, když to přijde (a že to určitě přijde, ale záleží v jaký míře) ukázalo se mi, že tomu nejhoršímu jde aspoň nějak předcházet a snažím se na sebe neklást velký nároky. A když přijde to nejhorší, přejde to (i když jasný, jakmile se člověk rozklepe, má pocit že se dusí a třeba se mu zastaví srdce a nikdo ho nenajde atd. tak to člověka nenapadne.) Jako je možný, že když byste byla zamedikovaná, je to zase jiný, ale kvalitní psychoterapie a nějaká motivace sebe sama je základ.

@matyldik Tak za mě je nevyspání totální destrukce psychiky. Nevyspala jsem se rok ani jednu jedinou noc, psychika totálně v háji, žádná chuť cvičit nebo tak. Teď jsem hodně omezila noční kojení, kojím jen na uspání, v noci při probuzení pustím ukolébavku a syn za chvíli usne. Tím se spánek zlepšil a mně se hrozně ulevilo od toho kojení, resp. neustálý žvýkání prsa. Najednou se cítím o strašně moc líp, svět mi přijde mnohem veselejší, manželství šťastnější, dítě úžasnější, kamarádka chápavější...😅. Takže ano, určitě může být (a bude) líp, až se aspoň trochu vyspíš 🙂! Doporučuju se snažit dát děti aspoň občas na hlídání, pokud to aspoň trochu jde a podniknout něco, čím se odreaguješ, něco, na co se budeš těšit. Co se týče atak, neměla jsem po porodu, ale kdysi dříve, pomáhalo mi se snažit si situaci racionalizovat, říkat si, že už to tu bylo mockrát a nikdy to nic nebylo (infarkt/krvácení do mozku/kolaps/...doplň si sama), že to nebude nic ani tentokrát, že to zase přejde, bude to dobrý, že je to jen psychika...u toho jsem šla na vzduch, sedla si na bobek, v ruce mobil "kdyby náhodou" a dýchala zhluboka. Držím palce, ať je brzy líp. Spánek je základ.

@matyldik Napíšu ti něco, co nechceš slyšet. Nenechat někoho vyspat je velmi efektivní forma mučení, toho druhého psychicky rozbiješ jedna, dvě.

Neříkám, že máš přestat s kojením, to ne, ale 8 měsíční dítě, určitě neumře hlady, když se bude kojit v noci méně. Teď si z tebe dělá dudlík.

Lepší spánek = > lepší psychika => lepší atmosféra v rodině => ostatní členové mají taky nárok na pohodu a klid.

Nepopírám význam kojení, kojení je výborné, není to jen o jídle, ale i vztahu, ale co se týká přínosu zvážila bych i celkovou atmosféru a dopad na ostatní členy, i ty máš nárok být spokojená ❤

rozhodně únava a nevyspání velkou mírou přispívají k psychické nepohodě. Mě třeba pomohlo, že jsem nastoupila do práce a děti nechala doma manželovi. Vydržela jsem doma 3 roky, pak už to nešlo. S kojením a nevyspáním, jsem také bojovala, kojila jsem do roka, starší do 15.m a pak jsem odstavila z častého kojení. Nechtěla jsem , ale zpětně jsem zjistila, že mi to fakt hodně vadilo a vyčerpávalo mne to, jak fyzicky, tak psychicky, i když jsem si to nepřipouštěla. Nakonec jsem všecko zvládla sama, naakumulovalo se mi to pak ale se staršíma dětma (únava a vyčerpání až jsem se zhroutila). takže doporučuju řešit vlastní pohodu aspoň trochu hned v začátcích. Odpočívat co to jde.