Jde o mentální anorexii?
Jsem 33 letá matka dvou krásných holčiček, to vlastně ony mě "nutí" mou situaci řešit, jelikož je miluji celým srdcem, ale často na ně křičím a jsem podrážděná v situacích, kdy bych dříve byla v klidu. Jsem na rodičovské dovolené s mladší dcerou.
Vždy jsem měla po mamce postavu typu hrušky a tím pádem problém v rizikových partiich boků, zadku a tlustých stehen. To se docela srovnalo v dospělosti, kdy jsem měla řekla bych docela normální postavu, i když širší boky, zadek a stehna mírně zůstaly. Vážila jsem cca 60 kg při výšce 168 cm. Mezitím se mi narodily 2 děti.
V březnu 2023 jsem se začala cítit hodně těžkopádná a po stoupnutí na váhu jsem se zděsila, když mi ukázala 70 kg, stoupla jsem si před zrcadlo a zhnusila se všudepřítomného tuku a poprvé za svůj život se rozhodla s tím nejen něco dělat, ale i to dotáhnout do úspěšného konce. Stáhla jsem si aplikaci na cvičení a snížila porce jídla. Často jsem nejedla vůbec a váha šla krásně dolů. Největší zlom nastal tím, že jsem si koupila chytré hodinky a stáhla kalorické tabulky!!! Od té doby jsem začala zadávat do tabulek vše co jsem snědla, nejdříve orientačně, ale pak už jsem začala vážit každý gram a sledovala na hodinkách každou spálenou kalorii. A dle mého jsem v tuto dobu hubla opravdu zdravě, tzn. Cvičila jsem a jedla, jen zdravěji a dělalo mi to radost, začala jsem si více vařit, chodit na jumping a okolí bylo nadšené, jak jsem krásně zhubla, jenže já nedokázala přestat! Nedokázala jsem najít tu správnou hranici mezi tím, kolik kcal příjmout a kolik cvičit, abych ani nehubla, ale ani nepřibrala. A ono se to asi zvrtlo. Dnes cvičím hodinu a půl každý den. Z nastaveného denního cíle počtu kroků (6000) mám dnes nastavený cíl 30 000 kroků a i to už je mi málo a chodím denně 40-50 000 kroků, chodim jen tak po bytě a teď jsem si kvůli toho koupila i běžecký pás.
Jsem ve fázi, kdy vážím každý kousek jídla a zadávám do kalorických tabulek, které mi ukazují zelená kolečka (cukry, tuky, bílkoviny) a o něco jsem zvýšila příjem, který si mohu dovolit na 2400 kcal. Není to o tom, že bych nejedla, ale zároveň se bojím, že ztratím nad sebou kontrolu a začnu nekontrolovaně přibírat. Nedokažu přestat vše vážit a zadávat do kalorických tabulek, to je pro mě nepředstavitelné. Každý den se vážím. A nedokážu si představit sednout si k televizi dříve než splním cile, tedy nejlépe 40 000 kroků a více a spálené kalorie minimálně tolik, kolik příjmu. A to mě dostává do situace, kdy jsem pod tlakem, jelikož bych se chtěla věnovat více dětem (žárlím na manžela, který se s nimi mazlí, protože má "čas") ale zároveň nestíhám, protože "musím" věnovat ten čas chození a cvičení, dokud nemám cíle splněny. A když je splním, je večer a děti uspávám. Pak si udělám moji oblíbenou chvilku, kdy sním většinu jídla z naplánovaného dne (tedy nejen večeři, ale i svačiny). A další den nanovo. Takže já jím na příjem 2400 kcal denně, ale....je toto PPP? Mí rodiče si to myslí a bojí se o mě, že nejím, ale já jím. Vážím dnes 44,3 kg.
Chtěla bych sundat hodinky a přestat vážit jídlo, ale zároveň se mi líbí, že nosím velikost XS. Vím, že bych měla přibrat a dala jsem si hranici 50 kg, ale zároveň vždy, když váha oproti předchozímu dni o něco stoupne, jsem z toho nervózní a podrážděná na okolí.
Myslíte, že to mohu zvládnout sama? Popř. Dalším problémem je, že si nemohu finančně dovolit drahé terapie. A do toho mě nepodpoří v terapii ani manžel, který mi řekne, že už mi dávno říkal, ať nehubnu. Byla bych nejraději, kdyby o tom nevěděl. Zároveň bych zde zase chtěla být pro své děti a dát si na v restauraci dobré jídlo bez nervozity...myslíte, že to zvládnu sama třeba s pomocí nutričního terapeuta? Omlouvám se za slohovou práci.
Omlouvám se za slohovou práci, ale nevěděla jsem, jak mou situaci nejlépe vystihnout.
Ahoj. My máme s manželem taky apl. kalorické tabulky. A opravdu, je to jako droga, taky vážíme, ale ne úplně každý gram. Já jsem zhubla "zatím" jen 20kg, manžel 35kg. Mám 2 děti a tu mladší ještě kojím, takže příjem mám upravený vzhledem ke kojení. Dá se říct, že to hubnutí tolik nehrotim.
Ale manžel 🤦♀️ ten když zhubl prvních 20kg, tak byl jako posedlý. Vážil se i 4x denně, sledoval se kolik pribere po jakém jídle, dokonce kolik zhubne, když si jen prdne. Vážil každý gram. Ale jak píšeš byl v té době hodně nervózní, strašně protivný, vypadal jak vyžle, tváře propadle. On ale necvicil. Všechno zhubnul jen úpravou stravy. Oba jsme před hubnutím měli obezitu 1.stupně.
Pak nastal zlom, asi si to přenastavil v hlavě a přestal se tolik sledovat, váží je 1x týdně, někdy i déle. Podle kalorickych tabulek jedeme pořád. Ale máme normální váhu. Manžel nabral i svaly, takže vypadá zdravěji.
Podle toho, co píšeš, tak ano může to být i anorexie, už ti to stouplo do hlavy. Jenže ono je to všechno v hlavě. Já jsem myslela, že se manžel z toho nikdy nedostane. Byl jak posedlý svou vlastní váhou. Protože napřed obezita a pak během pár měsíců zhubl kila, která nabral za 20 let. Takže si to chtěl asi udržet. Ale z té posedlosti se dostal sám. Přehodil režim "zhubnout" na "být fit" a asi to i sobě nějak prehodnotil.
Jinak, jestli jsi ve skupince kalorické tabulky na fb, tak tam jsou i terapeuti. Když zadáš dotaz veřejně, tak ti poradí zadarmo.
Anorexie to nebude, ale ceho se tak strasne bojis kdyz hubnuti mas v malicku? Vzdyt si dokazes stanovit cil a za nim si jit.I kdybys pribrala,naskocis zpatky na kaloricke tabulky a hrave se das na "svoji vahu" ktera je ti komfortni.Pokud si byla pekna v 60 kg, nechapu ze je ti divne ze ti okoli rika ze uz si mela prestat hubnout kdyz ted mas 44 kg.
Za a)menzes, za b)cas a nervozita, za c) zdravotni problemy ktere se muzou zacit pomalu nabalovat... neni to dost duvodu?
Nutricni terapeut ti umi sestavit jidelnicek,s tim problem nemas.Jis a umis si nastavit makra.Tohle bude na psychologa a urceni si priorit.A tam si uvedom ze jsou v prve rade deti a rodina.Nenech si to prerust prez hlavu. ♡
Ahojky, já vždycky vážila kolem 46kg, jsem ale malá 160cm tak i ultra stihla, v době covidu jsem se "projedla" na 48kg a pak mi onemocněla dcera, já tehdy stresem zhubla na 44kg a to už jsem balancovala nad tím, že každé jídlo do sebe dostat, byl obrovský problém...
Ale já se snažila dostat na normální váhu, aktuálně 50kg, kvůli dětem 🍀
Jinak tohle co píšeš, už mi tak nějak hranici s posedlosti a může to mít pěkně blbě důsledky 😔 a myslím si, že tohle už bys měla řešit s odborníkem, protože já se 44kg vypadala jak bych "vylezla z koncentraku" a opravdu to nebyl hezky pohled na kostru potazenou kůži a to mám 2 děti...
Já myslím, že tohle už se mentální anorexií nazvat dá. ... možná by ti stačil obvoďák a žádanka k diabetologovi? Každopádně bych asi začala tím obvoďákem. Komerčně sháněných nutričních terapeutů je Bohužel teď tolik, že ti obvykle doporučí produkty své firmy a tím šmitec. To nepotřebuješ. Potřebuješ se uklidnit a především zkrouhnout tu posedlost pohybem, protože 40 tis kroků + hodina a půl cvičení je fakt hodně.
(Ps: ano, anorexie není jen o nejedení, ale právě o hyperaktivitě ... ono hlad sám o sobě člověka nutí k aktyvitě, protože tělo očekává, že aktivita povede k sehnání jídla. Každopádně drž se - ten nejdůležitější krok máš za sebou - víš, že to chceš řešit.)
Je to PPP jak vyšitá. Trochu zobecněně se dá říct, že pokud nám nějaká činnost zasahuje do běžného chodu, omezuje nás, omezuje okolí, tak jde o závislost, tady na hubnutí, hlídání stravy, je to omezení jiných aktivit a to i tak zásadních jako věnování se dětem. Běž k psychiatrovi (případně alespoň obvoďák), sežeň si terapie na pojišťovnu (čeká se na ně obvykle, takže začni hledat co nejdříve).
Za mě ano, jsi krok od toho, abys začala ubírat na jídle, protože fyzickou aktivitu do nekonečna nezvládneš navyšovat. To je přesně ten mechanismus, jak se anorexie plíživě rozvíjí. Rozhodně je to stav určený pro odborníka.
Určitě vyhledej odborníka.Podle mne to už anorexie je.Čim dříve to začneš řešit tim lépe.
Odborná pomoc a rychle. Rozvrácený metabolismus se od určité úrovně už nedá opravit a člověk prostě umře, i když třeba už prozřel a snaží se to zvrátit. A je úplně jedno, jestli už to je či není na diagnózu. Jíst a jíst dost, aby tělo mělo i vitamíny, minerály, mohlo v klidu odvádět svou práci a žádný orgán nestrádal, je sakra rozdíl. Vaše děti se od vás učí. Chcete, aby měly stejný vztah k jídlu jako vy? Nebo hůř, aby se staly sirotky? A podívala jste se na sebe nezaujatým pohledem v zrcadle? Opravdu vám těch 44kg sluší? Nevystupují všude kosti? Máte pěkná plná prsa? Obličej nemá víc vrásek než když jste měla 60kg?
Nejsi tak trochu troll? 40-50,000 kroků denně je nesmysl, ne? 😲 Chodím fakt dost, ale přes 20 tis kroků se dostanu jen ve dny, kdy jdu i běhat a nebo třeba na chodící dovolené, kde jsme chodili s přestávkami opravdu celý den a to jsem tedy atakovala těch 30tis kroků (což bylo přes 20km). S tím Tvým počtem kroků bys musela denně nachodit tak 30-40km, což je při běžném denním provozu opravdu nesmysl ;)
Jinak tedy 44kg je opravdu málo. Já jsem si připadala moc hubená, i když jsem při kojení měla 48kg (v tu dobu mi to ale nešlo nabrat ani při vyšším příjmu potravy). Nedivím se, že jsi nervózní, podrážděná a se zdravotními komplikacemi
@patypresdevaty troll opravdu nejsem!!! A počet kroků mi měří hodinky. Chodím cely den po bytě a sednu si až kolem 21-22 hodin. Do toho 1,5 denně cvičím. A nově chodím na chodícím páse. Sama vím, že to není v pořádku, proto to řeším...
Zahodit tabulky. Znám to. Já teda nakonec měla tak stazenej žaludek, ze mi každý jídlo dělalo zle. Ale přesně - musela usem to mít na gram dokonale. Jakmile jsem nesplnila, zaprasila, měla jsem výčitky. Co jsem neměla byla menstruace. Tím hubnutim jsem si rozhodila tělo, teď mám problémy se stitkou, hubnout mi skoro nejde a problémy s jidlem byly v jiný formě. Vylecilo mě až šest zlucnikovych kamenů - protože to mě nutí jist. Nehladovet. Obecne jsem hodně úzkostlivá atd a myslím ze u toho jídla to bylo nejvíc vidět a už to fakt nechci zažívat. To, ze si řeknete, ze takováhle vaha je za Vás ideál neznamená, ze Vás tělo pustí a cítí to stejně - pokud mu dáte dostatek živin. Fakt bych zahodila tabulky. Jezte. Dejte tomu tělu co potřebuje. Ono to je “sranda” dokud nejde o zdraví. Mate ms? To je za ke fajn ukazatel - jakmile jsem ji neměla, přidala sem jídlo a snížila pohyb. Pokud se nechcete/nemuzete vzdát cvičení - přidejte hlavně jídlo. Potom bych snížila intenzitu cvičení denně. Optimální je třicet minut denně - zvládnete to?
@pampeliska1313 menzes nevim, jelikož mám od října nově tělísko a tam to, že menzes není, je běžné. Takže nemám, ale těžko říct, zda bych měla bez tělíska. Já vše vím, vím, že bych měla zahodit tabulky a chytré hodinky a přestat "blbnout". Vše to vím, ale mám hrůzu z toho, že začnu nekontrolovaně přibírat. Takže když si představím, že dle hodinek bude můj příkem vyšši než výdej, panikařím a nedokažu to uskutečnit.Mám pocit, že když zpomalím ve cvičení a chůzi, tak začnu nekontrolovaně přibírat a nebudu si moct dovolit tolik jídla a já mám to mé večerní jídlo, kdy sním večeři, krupičku, zdravé chipsy, puding, a s tím vším se vlezu do tabulek, prostě ráda.
To je blbost. Jako chápu ten strach, ale pokud mate takhle ohromnej vydej, musíte i víc jist. Víte kdy jsem hubla nejvíc? Když jsem jedla. Fakt jako jedla. A vypadalo to, ze se furt rvu, ale talíř jsem měla dobře poskladanej. A stačilo cvičit třicet minut denně. Ale i tak mě to ovlivnovalo a měla jsem výčitky, ze porce jsou velký atd atd. Evidentně jste cilevedomá. Tak bych smazala tabulky a snažila se drzet jist, dokud nejste najedena. A dala bych pryč i hodinky. Teď tu energii musíte prehodit proste jinam. Třicet kilo zpátky nenaberete z toho, ze dáte tělu palivo. A taky bych zašla na psychoterapie, ono se muže zdát ze jde jen o jídlo, ale problém muže bejt jinde.
Tak pokud víš, že je to špatně, ale hlava ti to nedovolí změnit, nech se hospitalizovat. Ambulantní pomoc nebude pro začátek to nejlepší pro tebe. Rodina tě podrží, chtějí tě mít zdravou a živou.
Za mě je to PPP, už tě to omezuje, nízká váha a extrémně se hýbeš, cvičíš, extrémně se kontroluješ, co jíš, kolik vážíš. Praktik ti může napsat žádanku k terapeutovi. Mrkni na stránky http://www.anabell.cz/ Je to organizace, která pomáhá lidem s PPP, je tam krizová linka, psycholožky, svépomocná skupina atd.
Lidi často nerozumí PPP nebo duševním nemocem, a proto je bagatelizují, takže neexistuje, manžel mi nedá peníze na terapeuta. Je to nemoc stejně jako angína, zlomená noha, rakovina, musí se léčit. Pokud ti manžel nebude oporou, tak to není ten pravý partner do života, kdy jindy by nám měl být partner oporou než když jsme nemocní.
@levandule_k děkuji. Právě v anabell mám domluvenou skype konzultaci, ale "až" 14.2.
@patypresdevaty přiklad dnes a pondělí
Je mi líto, že musíš procházet takto těžkou situací. Věřím, že musí být šíleně složité jakkoliv začít, protože musíš mít strach, že se vše vrátí.
Konzultace v Anabell je to nejlepší, co můžeš udělat. Je to za chvilku, uteče to. Jak se cítíš teď? Kdyz uz tu konzultaci máš domluvenou? Dnešní doba je bohužel "obohacena" i o závislost na různých aplikacích, které mohou PPP zhoršit. Preju hodně sil na cestě, až budeš mít po boku průvodce, kteří tomu rozumí nejvíc 😊
@werumka moc děkuji za krásná slova. Cítím se teď po domluvené konzultaci lépe, až tak, že mě napadá, zda to opravdu potřebuji a neporadím si sama...
Ahoj, ano, už to vypadá na PPP, ale spis na mentální orthorexii než anorexii. Trosku mi nesedí ten tvuj nastaveny denní příjem energie - 2400 kcal mi přijde na dospělou ženu dostatečne množství, ale samozřejmě záleží, jak to mas poskladane do jednotlivých živin. Pokud máš PPP, je to potřeba řešit s psychologem, psychiatrem i nutricnim terapeutem. Jak se na tvou hmotnost tvářil prakticky lékař při preventivce, dal nějaká doporučení? Pokud jsi tam v poslední době nebyla, tak to začni hned resit, než se dostaneš do stadia, kdy zkolabuješ nebo nastanou nevratné změny.
Toto je jasná PPP, jediná cesta jak z toho ven, je přesvědčit samu sebe , že tě ovládá iracionální strach ze ztráty sebekontroly, vlastně to není strach ale úzkost a ta zničí komplet všechno, zdraví, vztah s partnerem, rodinný život, separuje tě od okolí...určitě už teď nevypadáš úplně dobře, dle parametrů, co jsi uvedla a pokud budeš hubnout dál, začnou se nabalovat potíže zdravotní- neustálá zima, poruchy spánku, ztráta libida, pleť se zhorší, vlasy začnou padat, kosti řídnout a dalo by se výšlet... Zkus se jednou odpoutat, koupit si něco na co máš dlouho chuť a nedovolíš si to a zjistíš, že jsi po tom vůbec nic nepříbrala a takto si začni dopřávat jednou týdně, ono se vůbec nic nestane, uvidíš a pomalu můžeš přidávat, stanov si třeba cílovou hmotnost dle BMI 18,5 , je jasné že 44 kg není ideál, cílem je nevážit, nepočítat, neulpívat na pravidlech a neomezovat rodinu svými rituály. Na toto téma by se dalo dlouho psát a stejně tak to bude běh na dlouhou trať, dle popisu jsi již MA zcela propadla. Přeji najít sílu a vyjít z toho začarovaného kruhu ven!
Zkus si připomínat ty chvíle, které ti říkají, že tu konzultaci potrebujes. Bojis se víc toho, že tam půjdeš zbytečně nebo pocitu, že kontrolu
nad situaci převezme někdo jiný?😊
@llluckaaa u lekare jsem na prevenci dlouho nebyla. A prijem i nutriety bych mela mit postaveny dle kalorickych tabulek dobre, a uz tolik ani nehubnu, ale za cenu toho chozeni 40 - 50 000 kroku denne a 1,5 hodinoveho cviceni
@werumka spíše, že tam půjdu zbytečně. Naopak vedení situace bych asi potřebovala, protože vést to sama asi nezvládnu. Nevím, kde začít...co a kolik jíst, na kolik pohyb omezit atd.
Tak upaluj na prevenci, ať mas krevní obraz, mohou ti chybět některé minerály, proto podrážděnost, únava, nervozita. Když se při sportu potis, více jich ztracis. Tolik sportu ti časem odrovna klouby nebo zada, bacha na to.
Anorexie to nebude, ale bruslis na tenkém ledu. Takže bych vyhledala odbornou pomoc. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem byla hospitalizovaná s mentální anorexii na psychiatrii (pokud budeš mít otázky, klidně napiš). Nicméně, jak říkám, bruslis na tenkém ledu, ještě to mentální anorexie nebude ale.... Já když krátce při příchodu na pokoj prohlásila před jednou sestrou, že to nechápu, co se mohlo stát a jak se to stalo, že jsem tu, řekla mi krásnou větu ve stylu , že mozek je přeci taky součást nás, tak náš orgán a pokud nemá dostatečné živiny, značne blbnout, stejně jako když nepije, selhávají ti ledviny apod, tak i o mozek je třeba se starat. Když to řeknu úplně natvrdo, (vím, že v tvé momentální situaci si to nepripustis, protože mozek ti to nedovolí, neboť si konečně dosáhla své vysněné postavy) vykašli se na hodinky, tabulky, váhu a buď mámou pro tvoje dvě dcery. Oni potřebují mámu a né vyběhanou a vysokánou s prominutím trosku, co na ně nemá čas, aby ona si od chodila svůj cíl. Věř mi, že po zkušenosti a pár nocích na nejpřísnějším oddělení na psychiatrii raději budu plnoštíhlá, ale spokojená máma, plná sil i těch psychických pro svoji dceru, než být otrokem pro své vyzáblé tělo, protože já chci. Ano já jsme taky chtěla. Být krásná hubená, protože jsem nikdy nebyla a když už to šlo dolů, nešlo přestat a vymklo se to kontrole. Prosím vyhledej odborníka, psychloga nebo klidně jen obvodak a on tě navede
Kdysi jsem od jednoho moc dobrého psychiatra slyšela skvělou vec: "ti, kteří nás nejvíc potřebuji, mají vždycky pocit, že sem jdou zbytečně a budou obtěžovat." 😊
Naopak si myslím, že tyhle pochybnosti, jsou důkazem, že jsi udělala správně... to nejhorší, co se může stát, je to, že si spolu hezky zaskypujete a tím to skončí. Ale spíš myslím, že ti podají pomocnou ruku 😊 Kazdy, kdo se odhodla, má právo na pomoc 😊
Napadla mě jedna věc, je do výdeje energie zahrnutý i bazální metabolismus? To je energie, kterou tělo potřebuje pro své fungování, výpočet se dá najít na internetu...
@eva879 myslim, že ano
44kg???holka ..jsem rada ze ses zamyslela!stacilo ...zapomen na vahu nebo dopadnes spatne 😔 deti predevsim potrebuji mamu...