Hledám smysl, proč žít
Každý den, co se probudím hledám smysl proč žít. Mám sice zdravého, krásného a veselého chlapečka, ale to je to jediné dobré v mém životě. A taky mí rodiče. Vím, že to v žádném případě není málo... Na druhé straně žiju s přítelem, kterého nemiluju a nejsem s ním spokojená,jsem stále zamilovaná do svého ex (otce dítět), tomu jsme oba ale ukradení. Sama bych domácnost nikdy neutáhla, máme totiž dluhy. Současný přítel je dost zadlužený (jsou to statisíce), o dluzích jsem nevěděla, nicméně postupem času jsem se sama zadlužila - sice dlužím pár tisíc, ale sama jako samoživitelka bych to sotva zvládala. Navíc nemám ani kamarády. Je chyba asi ve mě, že jsem tak sama, každého od sebe odeženu. Sebevědomí ani hrdost jsem ztratila dávno, každý den jsem v depresích, malého si nedokážu ani užít, každý den si říkám, že by mu bylo stejně lépe beze mě. Jsem pořád bez nálady, ponořená do svých problémů, nešťastná... Péči samozřejmě nezanedbávám, svého syna nadevše miluju... Lépe by mu bylo u mých rodičů, na mě stejně brzy zapomene (má 7 měsíců).
Jen jsem se potřebovala vypsat, někomu se svěřit, v reálném životě nemám komu...
souhlasím, zajdi si k lékaři, léč se, bude dobře
přesně tak, chtělo by to okamžitě sehnat odbornou pomoc. Uvidíš, že promluvení si s odborníkem, s někým nezaujatým, případně nasazení správné medikace pro začátek hrozně pomůže. Rozumím Ti ve všem co cítíš, ale musíš to brát jako období, které skončí a odrazíš se ode dna... Hlavně neříkej, že by synovi bylo lépe bez Tebe...maminku dítěti nikdo nenahradí...
a popřemýšlej nad konsolidací, finance hodně ovlivňují psychický stav...
@sue55 ahoj moja, chapem ze sa obracias na stranku maminkovsku a hladas pomoc.
pises ze nemas zmysel zit, na druhu stranu jednym dychom dodavas, ze mas zdraveho, krasneho a veseleho chlapceka a tiez super rodicov - to je tak vela! 😉
myslim ze je to prave dost dobry dovod na to, aby si to skusila a nevzdala
pises ze v realnom zivote nemas komu sa vypovedat a vystazovat - za mna skus prosim premysliet ak nie kontakt na psychologa, tak v takych chvilach ako si napisala dnes zavolat na linku dovery, su v kazdom okresnom meste ale specialne jak s problemami doma, tak s dlhom by mohli poradit tu:
http://poradnazlin.webnode.cz/krizova-linka/
maju aj speci stretnutia zien, ktore sa citia rovnako ako ty, pozerala som na mapu a ostrava a zlin su hodina cesty...mozno prides na to, ze by stalo za to, dat tomu este sancu
sebe a svojmu sebavedomiu - zivotu
sebe a svojmu syncekovi
sebe a svojim rodicom
myslim, ze je to kopa dovodov, pre ktore to nevzdat a skusit najst novy smer a spolu s nim i radost zit.
dovod pre ktory si myslim, ze je linka vhodnejsia pomoc ako diskusia je to, ze su tam ludia ktori predsa len vedia krizovy stav rozpoznat a nebudu to zhadzovat, co sa ti tu v diskusii moze lahko prihodit.
rovnako tak mas sancu ziskat pre seba ludi ktori ta budu situaciou dlhsie sprevadzat a mozu ti pomoct najst podporu v okoli, pomoct ako na to s dlhmi, koho oslovit, ako si trebars povedat aj o pomoc u rodicov - pises ze su fajn, teda by toto isto chceli vediet a ako fajn rodicia isto vedia ako ta podporit
to je vlastne i dalsia cesta ktoru som ti chcela ukazat - urcite sa neboj ich oslovit, ak je o niektorych veciach i s fajn rodicmi tazke hovorit...tak je mozno dobre ich ist pozriet....mozno niektore veci poznaju i sami, mozno bude lahsie len odpovedat...mozno im vies odpovede a svoje trapenie napisat.
mas moju velku podporu v to, aby si to aspon premyslela a skusila
ak budes chciet to viac prebrat - mozeme v ip.
pekny vecer a vela energie k dalsim krokom
To, co píšeš - tedy že by malému bylo líp bez Tebe nebo u Tvých rodičů - přesně tyhle pocity jsem měla při první atace deprese. Poradím najít si dobrého psychologa popř. psychiatra.
@sue55 Ale to víš, že má smysl žít, jednou si vzpomeneš na to, jaké bláhové myšlenky ti létaly hlavou, ale ted se musíš v první řadě svěřit do rukou odborníka. Nedávno tu proběhla podobná diskuze, zkus si ji najít, spousta holek psalo, jak jim, nebo někomu z jejich života maminka chyběla, i když máš pocit, že synek brzy zapomene, protože je malý, tak si musíš uvědomit, že jednou přijde do věku, kdy tě prostě bude potřebovat, bude potřebovat MÁMU, ne babičku. Já chápu, že to nemáš jednoduché, asi málokdo by toto ustál, ale vzít si život je to poslední, co můžeš udělat. Zkus své problémy nějak řešit, myslím, že holky psaly, že v takovém případě můžeš zajet i na pohotovost, zřejmě bude nutná hospitalizace, ale to není nic proti tomu, co zamýšlíš, to je nezvratné a věř tomu, že bys spoustě lidem ublížila. Zkus uvěřit, že až začneš brát léky, tvůj pohled na svět se zlepší, držím pěsti a budu na tebe myslet, abys vše zvládla. 😉 😉 😉
Kočko, věřím, že bude lépe 💠 Odborníci dokáží poradit, když je člověk vyhledá a dokáže s nimi otevřené mluvit. Můj táta by je taky potřeboval. Často se napije a jako rodina nevíme co s tím. On si to uvědomuje, ale nic s tím nedělá... Buď silná a udělej první krok. Kvůli sobě a syneckovi, který tě určité miluje 💜
@sue55 Hlavně se nemáš vůbec za co stydět a lékaři s tím mají opravdu hodně zkušenosí. Nepíšu to jen tak, já skončila na 3 týdny na psychiatrii. Ale pomohlo to. A hlavně mi došlo, že ti lidé, co tam byli se mnou, jsou prostě normální lidé s problémy, které sami nedokáží vyřešit. Dřív jsem o psychiatrii slýchávala jako o blázinci, od hospitalizace tohle slovo nesnáším. Prostě občas je něco nad naše síli a hlavně, každý jsme jiný.
Dívám se, že jsi z Ostravy, pokud si chceš povykládat a vyjít si s malým ven, napiš mi do zprávy, můžem se sejít, třeba ti to pomůže.
Taky poradím psychiatra, není se za co stydět, bohužel dnešní doba je náročná a je těžká. Normálně zajdi za svým praktikem a popros ho ať Ti bypíše žádanku na psychiatrii... Ani netušíš kolik lidí tam chodí a bere antidepresiva... NEvěš hlavu, a pokud by sis chtěla popovídat, klidně napiš, hlavně žádné blbiny... Život je krásný ač se Ti to tedkom nezdá...
Ahoj Suee, předem Ti chci napsat, ze kazde to osklive rano , které ted prozivas a tesis se na vecer, te do budoucna velice posili.Take trpim depresemi, myslim temi klinickými a ver ze vim presne co prozivas, hlavne když pises jak miluješ svého syna, presto si ho nedokazes uzit...nasleduji vycitky a presvedceni, ze by mu bylo lepe bez tebe.Chci te ujistit, ze tyto myslenky jsou pouze tvoje domenky, skutečnost je uplne jina, jen ji clovek není schopen ve stavu deprese videt.Nezoufej...urcite vyhledej lekare, leky nejsou vse, chce to hlavne klid, dlouhe prochazky a jednoho dne, nerikam ze to bude zítra, te zase potesi pohled na obyčejnou věc...třeba padajici list ze stromu, dokážete si pak vazit a užívat věci intenzivneji nez clovek, který si timto nemusel projit...asi za odmenu🙂drzte se, je nas vic nejste nenormalni nebojte
Hlavně se nestyď vyhledat odborníka, není to ostuda, je to nemoc, jako každá jiná, někdo špatně vidí, tak nosí brýle, jiný má kardiostimulátor atd. atd.
Máma svým dětem chybí vždy, velkým i malým, a těm nejmenším nejvíc (dokonce i některé děti, které jejich máma týrala nebo jinak ubližovala, stále touží po mamince, je prostě nenahraditelná).
Prostě až se ráno vzbudíš, dej chlapečka k rodičům na pohlídání a zajdi si k lékaři, i praktickému, poradí a nasměruje tě správným směrem 😉
Držím palečky 🙂
sue máš to dost těžké,ale nesmíš takhle mluvit
je vidět že sama si nepomůžeš zajdi k psychologovi asi bude potřeba aby jsi užívala antidepresiva
nedávno tu byla podobná diskuze zkus to najít a přečíst si to!Nevzdávej se!A s těma dluhama by bylo dobré najít si finančního poradce,který by Ti poradil co a jak nejlépe.Hlavně to nevzdávej a snaž se s tím bojovat!♥