Hledá se nejstarší maminka

Ahoj, ja mela syna ve 31, ted se nam dcerka narodi ve 34 letech...mozna jeste bude i treti, uvidime casem...

První syn ve 26,až teď holcicka,je mi 38,zatím v pohode,sousedka čeká třetí a je ji 41😉,jen musela na plodovku,nevyšel dobre screening,ale vše je ok🙂

Prvni tydeb pred ctyricetinami, druha presne za 18 mesicu. Obe tehu bez problemu, porody taky. Oba porody vyvolavane po terminu, kvuli veku me nenechali prenaset

já znám maminku která měla ve 48letech 2čata a to předtím už 2 kluky....ale věk byste na ní určitě nepoznaly 🙂

Myslím že žena ať je jí 30 nebo 40 let těhotenství a porod krásně zvládne. S miminkem omládne a hodně. Je to vše individuální... jen co mám zkušenost s tchýní, opravdu tím těhotenstvím omládla. Jen pak je to horší, když začne chodit do práce a přijde z práce unavená a musí se starat o předškoláka. Takže my jedeme taky na plné obrátky, protože toho sama má někdy dost. Každý to má jinak, každý je jiný, každý má jinou povahu. Ale je to hnusné ode mě, ale ona to dítě mít neměla. Nestíhá, malý chodí po sousedech nebo je u nás, díky práci na něj nemá tolik času a to ještě nechodí do školy a už z toho má těžkou hlavu že na to už nebude mít nervy se s ním učit..... Já starším maminkam fandím, ale musí počítat s tím že bude v 50 letech učit 10ti leté dítě do školy a to ještě není ani v pubertě. Pokud máte super muže, který pomůže, proč ne. Neberte prosím můj názor špatně, nebyl napsán aby starší ženy děti mít neměly to NE. Jen na něj musí být připravené se mu i ve vyšším věku věnovat a že ty co si to vše promyslí to někdy zvládají líp než ty mladé 🙂

První dceru v 21letech,druhou ve 38,mě to ,,pozdní,, mateřství hodně emočně,duševně naplňuje,vnímám to jako vzácnost,dar,užívám si s malou každý okamžik,protože vím jak rychle vyroste. Nemám pocit,že bych mě péče o dítě zmáhala,že bych neměla energii,cítím se skvěle,ale tím,že mám srovnání tak vím,že v 21 jsem toho zvládala víc,miminko,dálkové,studim,nebyla jsem líná večer uspat malou a mezi kojením si vyrazit ven s kamarádkama 😀 Teď by mě taková blbost ani nenapadla 😀 Výhoda je,že většinou v tomto věku je většina z nás existečně zajištěna,neřeší se bydlení,studium atd. Člověk si může na plno užívat dětiček,protože ví,že už mu nic neuteče🙂

První ve 34 (prostě dřív nebylo s kým) a zcela plánoaně letos druhé těsně před čtyřicátými narozeninami. Kdybych byla hoodně finančně zabezpečená,tak bych kidně šla za dva roky ještě do třetího,ale to bychom nezvládli- Jak se to zvládá? V pohodě, do práce jsem u obou chodila stále, ještě i den dva před porodem, abych se nenudila, od porodu dělám z domu. Oba porody velmi rychlé,ten letošní bych označila i za krásný 🙂 Moje mamka občas hlídá staršího, taky ještě chodí do práce a chc si odpočinout, jinak se nikdo neangažuje a o to víc to zvládáme a spojilo nás to,prostě se musíme spolehnout jen sami na sebe (a po organizační stránce bychom zvládli i další 😉

Prvni ditko jsem mela v 35, druhe ve 38. Vse ok, ani jsem nemusela na odběr plodove vody, vsechny testy, ultrazvuky i screeningy dopadly vyborne. Pry jako kdyby mi bylo 18 😂

@markyzka84 uplne normalne, je mi 41. mam 3,5 leteho syna.

Strasne zalezi jaky je individualni zdravotni stav matky. A strasne zalezi na tom, jake mas dite. Co se tyce testu v tehotenstvi, mela jsem vynikajici vysledky, lepsi nez dvacetilete. Ono taky je to dane, nekdo vypada a mozna i je celkove "stary" drive, ale co jsem si vsimla treba u spoluzacek, kdy ja jsem jeste dite tehdy nemela, ze rychle zestarly prave po diteti/detech. Ten rozdil byl markantni. Mozna se to tyka i me, ale ja to nevidim. To bych se musela videt zvenci a ne denne 😅 To se ty rozdily tak nepoznaji, kdyz se denne vidim v zrcadle.

Prcek se narodil a bylo mi 37 -
první dítko. Těhotenství i porod ukázkový, vůbec žádný problém. Velkou část dělá hlava....jak si to kdo nastaví. Neměnila bych, je to SUPER. ❤

jeste teda musim napsat, cetla jsem jakousi knizku, ktera byla slozena z rozhovoru se zenami, a casto jsem tam cetla, ze jim kolem 35. roku ubyla energie. Nic takoveho jsem na sobe nepozorovala. Naopak jsem se citila moc dobre. Ani ted to nepozoruju. Unavena nekdy jsem, ale to asi kazda maminka. To uz je spis nakumulovana unava z toho ditete.

Trochu jiny uhel pohledu: Proc chcete mit planovane takovy velky vekovy rozdil mezi detmi? 7 a 10 let je opravdu hodne,to bude jako jedinacek. Az zacne vic vnimat,budou ti starsi v puberte,takze male decko jd zajimat nebude,az bude jeste starsi,tak ti vetsi uz budou mit svuj zivot,budou treba odstehovani z domu. Z pohledu nejmladsiho to neni zadna vyhra.

@poah mám rozdíl 6 let a bylo to tak naplánoané právě proto abych: 1) se mezi nimi mohla aspoň na nějaký rok vrátit do práce a upevnit si svou pozici (před mladinkými ambiciózkami), 2) si užila každého právě jako jedináčka a měla na každé dítě dostatek času - starší už mě tolik nepotřebuje, chce si už být v pokojíčku, něco si tam číst, hrát si , 3) starší půjde do školy, budu mít čas na procházky s dcerkou, pak ho vyzvednout, vše v poklidu, 4) mám pocit,že jsem opět omládla - kolegyně je o 3 roky starší než já a už deset let neposlouchám nic jiného, než jak se už těší, až bude babičkou a jak se dceři do dítěte nechce a jak ona ji nutí. Nechtěla jsem si "to odbít najednou" nebo "proč je nemáš brzo po sobě, měla bys to za sebou" -nechci mít nic za sebou, užívám si to! 🙂

@poah Píšu z úhlu pohledu dítěte se 2 o dost staršími sourozenci (11 a 13 let). Jako jedináček jsem si připadala, to je pravda. Nicméně ne v negativním smyslu. Starší sestry mi zas zajistily zábavu jinak, kamarády jsem měla mezi vrstevníky. Mamka se cítila mladší a doteď si to pochvaluje. Pak měly ségry děti a byla to zábava být v pubertě teta. S dětmi jsem jim ráda pomáhala. Díky tomu, si myslím, jsem nebyla žádné třeštidlo. Se sestrami i jejich dětmi mám dobré vztahy.

@bervidova to pisete ze sveho pohledu matky, urcite to ma sve vyhody a nevyhody,to nepopiram, ja jsem to ale myslela z pozice ditete.
@dura175 Taky jsem treti dite s velkym vekovym rozdilem a vnimam to trochu jinak. Opravdu mam pocit,ze jsem se sourozenci v zivote kvuli vekovemu rozdilu vicemene mijela. Jinak ma mama si to taky velmi pochvalovala,jak si materstvi se mnou uzila,takze z pozice matky asi super.

První dítko jsem rodila v necelých 41 letech, teď jsem opět těhotná přesně po dvou letech. Za mne co se týče věku pohoda, řekla bych že to beru víc v klidu a nadhledu než kdyby to bylo před 19 lety, kdy jsem se začínala snažit 🙂.

První děti (dvojčátka) se mi narodila v necelých 42 letech. Stará si nepřipadám i když je to někdy hodně náročné a říkám si do čeho jsem se to ve svých letech pustila, ale ti moji drahouškové jsou to nejkrásnější na světě co mě potkalo.
❤❤❤

@poah to určitě, ale nepotřebuji,aby děti byly nejlepší kamarádi, jsou to sourozenci. jedináček jsem a určitě vím, jaké to má nevýhody nebo výhody a i právě proto byl věkový rozdíl jasný

Já bych jen podotkla k tomu vekovemu rozdílu mezi sourozenci... manžel má o 11 let mladší sestru a o 15 let mladšího bratra, sotva chodili do školy, když on už se od rodičů stěhoval... a vztahy mají skvělé obvlast se sestrou, jasně na indiány si spolu nehráli, ale zase se obohatili jinak a nijak cizí si nejsou... takže bych se toho nebála...

Mám první ve 36, těhu i porod v pořádku. A ještě chceme min. 1 mimi. A moc si to užívám 😀

Tez k vekovemu rozdilu: jsem nejmladsi,bracha starsi o 12 let,segra o 7. S brachou mam od malicka nadstandardne skvely vztah.
K tematu: syn se narodil,kdyz mi bylo 37. Nejdriv nebylo s kym,pak to dlouho neslo. Obcas jsem fakt unavena,ale myslim,ze je to spis narocnosti syna nez mym vekem. Plus vidim v tom,ze vim,ze mi nikde nic neutika,minus v tom,ze jsem uzkostlivejsi a vic veci resim (ale jsem takova povaha,resila bych i ve 20,jen ted asi resim vic). Dalsi minus pak v tom,ze na druhe se ted (syn ma rok a pul) absolutne necitim,jednak bych radsi o neco vetsi vekovy rozestup (souhlasim s @bervidova ) a jednak taky vzhledem k nasi rodinne situaci (nechci rozebirat),no ale bojim se toho,ze uz budu "moc stara",manzel je jeste starsi nez ja.

A jeste jedno plus: jsem v tomto veku schopna jet podle sve intuice a ne podle "zarucene dobrych rad" z okoli,a vim,ze u me toto prislo fakt az s vekem 🙂

Ja treti dite ve 42 letech, fyzicky ok, tehotenstvi i porod ok, tehotenstvi asi nejhezci z mych tri. Vse si umim vic uzit, prozit, vazit si toho, uz vic vim, co je dulezite, kravinama se nezabyvam (nebo se aspon snazim 🙂). A jak pise pajula123, mam uz na ledacso svuj nazor a nenecham si nabulikovat kdeco. Jedu si svou brazdu a je mi tak dobre. Se starsima jsem byla ze vseho vydesena 😀 Vyblbnout se s dcerkou umim taky jako za mlada 🙂 Ja v tom mit dite ve vyssim veku nevidim zadny problem. Ale taky jsem nikdy nedovolila, aby me ani dr. strasili. Nedam se! 😀😀😀

@markyzka84 urcite si to lepe uzijes 🙂 ja prvni dve ve 27, 28 letech, dalsi (s jinym partnerem) v 35 a 36. je to jine a necim vzacnejsi, vic si toho vazis. ale unava je vetsi, protoze se staras i o ty dalsi deti a vysly mi spatne testy na downa, coz mohlo byt i vekem (berou ho v potaz). telo je vice unavene, rano musim rozhybat klouby, ale to je asi spis, ze mam dve deti za sebou, kdyby bylo jen treti, zvladam. takze se tes, co Ti zivot prinese 🙂 a radim moc neresit tak velkou budoucnost, jak je vtip "kdy se panbuh smeje, az se za bricho popada? kdyz lide planuji..." uzivej ted a tady 🙂

ja mela prvni dceru ve 25 a za me idealni vek po strance fyzicke, ale cele to materstvi jsem si moc neuzila...rekonstruovali jsme bydleni totiz.ted mam 31 let a otehotnet podruhe neumim😐. ted bych si to uz uzila...

Viděla jsem tady na Mk 50 letou novopecenou maminku.

taky bych chtela druhe dite kolem 40, ale musim vydelavat, tak zustavam u jedinacka

Ať si to samozřejmě každý udělá jak se mu líbí a vyhovuje mu. ale taky by mě zajímalo, jestli si matky čtyřicátnice a starší uvědomují, že až děti budou v pubertě už to v tom vyšším věku asi zas tak super nebude a že jestli jejich dcery budou mít děti taky až v 30-40 tak se vnoučat vůbec nedočkají nebo už nebudou schopné svým dětem s vnoučky pomoct, to si teda nedokážu představit, naši mají skoro 50 a 55 a je super, že mi s malým pomůžou, pohlídají, klidně ho tam můžu nechat na noc a podobně. prababička která je akční a bude mít 75 nebo tchýně cca 64 už pohlídají max dvě hoďky a jsou z toho vyřízené... jo jestli to berete jen z pohledu porodu a mít miminko a malé dítě, tak to asi nevadí pozdě, ale myslíte i do budoucnosti? chcete si užít i vnoučky a svým dětem s nimi pomoct...? no jen taková "řečnická" otázka a můj pohled na věc. samozřejmě, každého věc 😉

Matky čtyřicátnice si určitě uvědomují,kolik jim bude, až budou mít děti v pubertě,předpokládám, že to jsou jednoduché počty. Ne vždy si ale tyto matky naplánovaly už ve dvaceti, v kolika letech budou mít děti. Ač bych dítě mohla chtít třeba ve 25 letech, nebyla jsem (a nejsem) samosprašná a že bych si někde za hospodou pod vlivem počala dítě jen proto, abych ho měla, to mi úplně správné asi nepřišlo. Nemusím se dožít vnoučat,ale asi to není jediný můj životní cíl, i když chápu,že v učritém věku je krásné vidět pokračování dalších generací. Pomáhat s hlídáním? Do 65 let budu pracovat (pokud mi to neprodlouží), předpokládám,že moje děti budou žít kdekoliv ve světě. Mám kolem sebe v práci spoustu kolegyň o generaci starších,které měly děti klasicky ve 20-25 letetech a nejdena zná vnoučata přes skype a naživo jednou za rok-dva-i více. Nezažila jsem,že by mi tchýně nabídla pohlídání, že by jela s kočárkem a nenapadlo by mě jí vyčítat,že nemá zájem, není to její povinnost. A nemyslím si hlavně,že je to otázka dnešní doby. Mojí babičce je 90 a jsem nejstarší vnučka od nejstarší dcery, druhé 95 a jsem nejstarší vnučka od nejstaršího syna. Její sestry mají vnoučata +- se mnou stará, po válce studovaly a děti měly až později. Ale jak bylo řečeno výše, je to každého věc 😉