F412 smíšená úzkostná a depresivní porucha

Dobrý den. Tuto poruchu mi diagnostikovali teprve nedávno, mám ji již ale řadu let. Několikrát za život jsem z vlastní iniciativy navštívila psychologa, nikdy mi ale nikdo neřekl, že tuto poruchu mám. Vzhledem k tomu, co jsem se dočetla na internetu je pravděpodobné, že buď ji u mě nepoznali a nebo ji poznali a neřekli mi o ní. Přitom mi docela hodně ovlivňuje život a věřím, že kdybych o ní věděla už dříve, mohla jsem některé věci ve svém životě udělat jinak, právě proto, že bych o ní věděla a měla bych více informací. Docela mě to mrzí, že jsem se o ní dozvěděla spíše náhodou, až po tolika letech, zvlášť, když mi tak ovlivňuje život. Rychlá unavitelnost, nevydržím běžné zatížení, mám dny nahoru, dolů. Nevydržím větší psychickou zátěž. Problém asi trochu spočívá i v tom, že jak je napsáno na internetu, spousta pacientů projde ordinací nerozpoznaných, je závažná a přitom je podceňovaná. Svými vlastnostmi je horší než velká depresivní porucha, usuzuji, že je to tím, jak člověk s tímto postižením působí na okolí, i když se necítí dobře a jen sám ví, jak mu komplikuje život. Já bych touto cestou ráda poznala někoho s touto poruchou, nejlépe si tady našla kamarádku s podobnou zkušeností, abych se o této poruše dozvěděla více. K mému zklamání mi nikdo o ní nic neřekl, na internetu je napsáno, že je o ní i málo studií, začínám si o tom trochu myslet, že mě berou opravdu jen jako pacienta, ne jako člověka, není to zrovna příjemné zjištění, já bych přitom ráda některé věci ve svém životě změnila. Ale při tom se teprve pomalu dozvídám, kdo vlastně jsem já. Další věcí, proč mě to tak mrzí je, že mám syna a chtěla bych, aby mým postižením nějak netrpěl. Já jsem trochu tušila, že jsem v něčem jiná, ale vždy jsem si to dávala za chybu, za vinu a styděla jsem se za to, že se málo snažím, že málo vydržím, že bych se měla chovat jinak, jen jsem přesně nevěděla, co mi vlastně je. Monika