Mám strach že se vždy ve škole pozrvacím a bude to trapas😕 vždycky ve škole mě bolí žaludek a nevím jestli je to ze stresu ale doma mě nebolí :/ mám z toho už depky večer,řekla jsem to rodičům ale myslí si že to je jen v hlavě chtěla bych se vyléčit protože jsem z toho už na depky🤷🏼♀️ Někdo poradit prosím?
Rozhodně to může být že stresu. Z čeho konkrétně máš ve škole strach...?
@klea81 z toho že se pozvracím
@svetilkova201 jestli to máš jen ve škole,tak je to podvědomí stres. Neteř měla něco podobného. Ale jen když dostala výtku za to,že něco neumí. V tu ránu volali,že holku bolí břicho a chce se jí zvracet. Jednou jsem ji vyzvedavala z hudebky,ségra byla u lékaře. Holka bledá,kroutila se. Jen co jsme přišli domů,že má hlad a byla naprosto ready.
Takže pomoc tady je. Najít tu hlavní podstatu strachu. Obava z trapasu,že se pozvracis,je druhotná. A když se stane,tak co?! Jsme lidi a tohle se stává. Mě se tohle děje z těžkého jídla,kvůli vredum. Klidně mě to v noci vzbudí a kolikrát ani nedobehnu na záchod.
@amazonkajanik mám to i doma třeba večer jak teď už se stresuju tím že mi bude zítra bolet břicho a že se pozvracím . Bojím se že si mi pak budou všichni smát a nebo se na mě furt dívat a bude to jeden velkej trapas i když co jste napsala, ano jsme lidi ale já to tak neberu a hrozně mě to trápí☹️
@svetilkova201 holka moje zlatá, lidi jsou dneska zlý a pubertaci tuplem. Na zakladce jsem si prošla sikanou a kolikrát jsem filmovala,abych nemusela do školy. Ale je to jen o nasem vnitřním pocitu a přesvědčení. Tak se budou smát! Tím pádem jsou ubozi a snad z toho časem vyrostou. Ty jsi ty! Máš svůj život,svou dokonalost i chyby. Jsme jedinecni a v tom je kouzlo života. Svět je rozmanity a i ty zebry,na první pohled jedna jako druhá,jsou přeci jen jiné. Já jsem třeba magor,extremista , mám lehkou obsedantni poruchu a toho,co mě sikanoval,jsem na konci devitky pěkně propleskla 😂😂😂
Poprosila bych rodiče, aby ti našli terapeuta. Bude to psychické. Mě taky bylo vždycky zle od žaludku. Aspoň prvních pár týdnů v nové škole. Pak jsem si zvykla.
@svetilkova201 klasická neuróza, panická porucha. Taky jsem to měla, kolikrát jsem nebyla schopná ani nastoupit do busu a dojet do školy. Pomohla my psycholožka, určitě není od věci někam zajít, není to žádná ostuda. Poradila mi, když to na mě přijde, ať se v tom autobuse rozhlédnu a začnu přemýšlet, jak se budou chovat lidi okolo, když se pozvracím - třeba: tahle paní má malé dítě, ta je zvyklá na ledacos, tahle je už ve věku babičky, ta bude mít o mě starost a pomůže mi, tenhle chlap se zhnuseně otočí a odejde, ale to mi může být fuk, protože ho už nikdy neuvidím, před tímhle klukem mi to bude megatrapný, protože se mi líbí, ale vypadá, že je hodnej, možná mi pomůže a třeba se dáme do řeči... atd. atd. Ve finále z toho vždycky vyšlo, že bude víc normálních nebo pozitivních reakcí než odsouzení a trapasů. A u spolužáků, pokud jste aspoň trochu kamarádi nebo se víc znáte, tohle vůbec nebude trapas, kolikrát blili oni po nějaké kalbě a nikdo se nesmál. Blbě může být každému, kdykoliv a kdekoliv. Mně to tenkrát dost pomohlo, ještě s dechovým cvičením (pomalu nadechovat na 4 doby a vydechovat na 6 dob, výdech musí být vždycky delší), odvedlo to pozornost od toho, že je mi blbě, a pak se to uklidnilo. Jakmile jsem nad tím párkrát zvítězila, poznala jsem, že je to jen v mojí hlavě a že to můžu ovládat. Když se mi to dnes občas vrátí, už vím, jak na to a zvládnu to. Držím palce, půjde to! 🙂
@evka2011 moc děkuju pomohlo mi to docela❤️
@svetilkova201 chtěla bych říct ještě že vždycky když něco s ním není mi nejlíp a mám strach že se pozvracím🤷🏼♀️