Bipolární porucha, schizofrenie a život mladého člověka. Jak se rozhodnout?
Musím se podělit o příběh své kamarádky, leží to ve mně: má dceru (31), které se po smrti tatínka rozvinuly tyto nemoci, což je cca 10let.
Nerespektuje pravidla, odmítá být zavřená, nemá špetku zodpovědnosti. Medikována. Je povahou spis veselá, velmi chytrá, umí fungovat v systému, má 2rocniky VŠ. Ale kvůli své absolutní nezodpovědnosti nemůže žít ani u své mámy, ani v nějakém podpůrnem zařízení - chce si o všem rozhodovat sama a ne byt například někde na čas.
Z několika zařízení pro psychicky nemocné už utekla. Na ulici. Tam ji to baví, ale bezdomovectví na tvrdo, drogy (herak, amfetamin), atd. Práv je zbavena, porucnikem je prave její máma.
Variantou je teď buď ji vyloženě zavřít do blázince, odkud nebude útěku, nebo ji nechat jít.
Teď je čerstvě po dalším útěku, policie ji chytla díky krádeži jídla brzy, ale je to hrozny nápor na nervy. A kamarádka musí vyřešit, co dal - vrátit se kde byla nemůže a držet v nemocnici ji nebudou dlouho.
Nemáte nějaký moudrý postřeh, zkušenost, příklad z okolí, co teď? Vyhlídky na pozitivní změnu moc nejsou, jakou variantu byste volili vy?
Díky, ze jsem vám to mohla říct…
Pokud je zbavená svéprávnosti, tak jí beztrestně matka ani nemůže nechat jít na ulici. Jediné řešení je blázinec. Bohužel
Nechat odvézt do léčebny a za mě hlavně změnit u soudu opatrovníka na někoho objektivního, ideálně město. Moje teta to tak má, v rodině jsme to všichni odmítli - její respekt k nám byl na absolutní nule a konečně je o ni teď dobře postaráno. Má svého opatrovníka i sociální pracovnici. 3/4 roku byla v psychiatrické léčebně, než ji vůbec stabilizovali - je ale zbavená i rozhodování o své léčbě. Takže ji měla sousem nařízenou. A teď je přesunuta do domova se zvláštním režimem, kde se učí jakoby znovu fungovat. Na žití “sama” to teď dlouhodobě fakt není. Vše zařídil ten opatrovník.
Já tady tu anonymitu neumím, tak pod jménem…
Život pod zámkem - jaký má smysl? Není to jen pomalejší umírání? Kdy to dítě trpí, nechce tam byt, nenávidí to? Nejspíš i mámu, že to zařídila?
Opatrovník - jsou extrémně vytížení a jsou zejména pro lidi, kteří nikoho nemají. No, a já osobně bych o svém (byť dospělém) dítěti nikoho cizího rozhodovat nenechala.
Opatrovník je člověk, který to má jako práci. Zařizuje to nejdůležitější, jedná v zájmu klienta, zná zákony, ví, co a jak zařídit. Má to své výhody. Nemá ke klientovi citovou vzabu, což je někdy též výhoda🙂 Já bych se toho tak nebála. Jako matku takové dcery ji to bude vždy mrzet, vždy se tím bude trápit. Vždy si říkám, že doufám, že tohle nebudu muset nikdy řešit...
Jinak o životě "pod zámkem", podívej se na to zase z druhé strany. Někoho okrade, ublíží mu... je to lepší? Tohle je velmi těžká otázka, ale zvlášť dnes, kdy se v léčebnách a různých zařízeních opravdu hodně dbá na přání a potřeby klientů, bych to asi volila snáz. Je opravdu důležité neodsuzovat nic, co matka pro takové své dítě udělá, ať už si myslíš, že ty bys volila jinak. Nejsi v té kůži, ty volit nemusíš, ty sis tím neprošla osobně. Někdy je potřeba těm lidem pomoct otevřít oči a nasměrovat je na odpoutání se od takového dítěte, protože ta citová vazba je velmi silná. Ale kdo si něčím takovým prošel, dobře rozumí, že nechat takové dítě "jít", je nejlepší volba, protože ono jinak s sebou stáhne koholiv.
Termín "zavřít do blázince" zní hrozně. A taky ty klasické psychiatrické kliniky moc lidskosti nepodpoří. Ale existuje i modernější zařízení (NUDZ Klecany), tím směrem bych šla...
@zuzkasim hezky jsi to napsala.
Já si myslím, ze tam bude leccos nezpracovaneho, u obou. Smrt tatínka a manžela je zasáhla opravdu těžce, prý to byl skvělý člověk, kterého velmi postrádají i po letech. Doporučuji jí nějakou ne-medicinskou terapii, jako kraniosakralni, léčitele. Možná, kdyby se ty hluboké bloky uvolnily, některá část v chování dcery by se zlepšila… Na samostatný život to nebude nikdy, ale kdyby dokázala fungovat v nějakém “domu na půl cesty”, byla by to výhra.
Zařízeních různého typu za těch 10let vystřídala několik. Od superdrahého sanatoria s arteterapii, masazemi, aromaterapii, tymem lékařů atd. se to chýlí spis k uzavřenému oddělení… 😢
Možná ještě dodám, ze nežijí v ČR - systém pece ale je podobný, výběr v soukromých zařízení větší, ale ty dokáží vysát úspory velmi rychle, státní jsou na tom podobně jako ta naše - plná, pořadníky, a úroveň někdy pochybná. Omezení práv je vždy na rok - pak soud znovu přezkoumává stav omezeného.
Na Slovensku existoval v Budmericiach pan V.Svandtner, který dokázal tímto lidem pomoci. Řešil to s každým individuálně. I po velkých závislostech. Možná to ještě funguje. Zkuste pohledat.
Z osobní zkušenosti vím,že ji ani jen tak do blázince zavřít nelze. Nejsou místa, pozor na to .
Tak tetě je přes 50 a babičce přes 80. A i když Vám to, dle Vašeho komentu, zní blbě, tak náhodou je to to nejlepší. Ten člověk z města ví, co může, jaké má teta možnosti … umí jednat se soudy, se zařízeními apod. Jedná vždycky v jejím zájmu, některé věci s námi konzultuje. Je to navíc muž, k těm má ona trochu “submisivnější” postoj. Nemá v tom citovou vazbu. Ona už byla skutečně nebezpečná, neužívala léky apod. Takže co je lepší, život pod zámkem nebo nebezpečný člověk na ulici? Ono, kdyb Vám potom ten člověk pobodal třeba manžela, tak byste zase naopak říkala, proč nebyl už dávno zavřenej. Každá mince má dvě strany a je potřeba úhel pohledu z obou stran. Všem nám tohle rozhodnutí zbavit ji/omezit a dát jí veřejného opatrovníka pomohlo, do jednoho všem. Ona je teď v dočasně v domově, kde jsou stejně nemocní lidé. Až se její potřeba podpory sníží natolik, že bude moct jít domů, tak půjde. Ale byla hromadu let v atace, takže než se ten stav urovná, potrvá to zhruba stejně tak dlouho.
@teate nebezpečná okolí ta holka není, jen sama sobě. Sex, drogy, ale rockenroll se nekoná, spis hlad, nula zdravotní pece, jako hezká holka je obzvlášť zranitelná. nechat jít si svou svobodnou cestou znamená cestu na ulici a tam zanedlouho umře (si myslím). Nechat ji zavřít se rovna zabit ji zaživa (jako prehanim, ale ona to tak vnímá) - je to pro ni zničující, nemoci sama nic. A cesta napůl bohužel tu nefunguje.
Nevím, jestli je vůbec nějaká rada, řešení, myslím spis na kamarádku, jak pomoci jí, je na všechno sama a to rozhodování je strašná zodpovědnost, ještě o svém dítěti….😭
@lutu11 díky, ale Slovensko je příliš daleko 😃 ale třeba se některé čtenářce diskuze bude hodit
Zavřít do blázince, co jiného