Antidepresiva na mateřské. Je někdo v podobné situaci?
Chci se zeptat, jestli je tu někdo, kdo začal brát AD když byl na mateřské? Mám úzkosti. Jednou jsem je už léčila pár let, léčba zabrala, vysadila jsem je a měla několik let klid. Po prvním porodu se mi objevila poporodní deprese, ale naštěstí rychle zmizela a já to ani nemusela řešit. Bohužel ale se mi tak nějak vrátily úzkosti. Řekla bych, že nejhorší na úzkostech u mě je, že se projevujou fyzicky ☹ To fakt nejak nedávám.... například jdu a nemužu dýchat a to mě hodí do takový uzkosti, že mi letí tlak nahoru a jsem schopna si zavolat záchranku! ☹ Ted jsem pár měsíců po druhém porodu a nějak to nedávám...... S dětmi je to pro mě hrozně náročný a já už nějak prostě nemůžu. Asi nezvládám být matkou, nemám trpělivost, často na děti řvu, jsem nevyspalá, unavená, skoro na vše jsem sama.... Nesnáším se a nesnáším svoje uzkosti. Snad každou minutu v životě se bojim, že právě ted umřu nebo zkolabuju. A pak ty fyzický příznaky.... Je to fakt hrozný ☹ Nikomu to nepřeji. Proto se asi uchýlím k antidepresivum. Depresi jako takovou bych řekla nemam, ale uzkosti jo a velké. Mám pocit, že jsem sebe samu obrovsky zklamala, že chci zase nasadit léky. Je tu nějaká maminka, která byla v podobné situaci? Prostě nedávala mateřství, do toho uzkosti a nasadila léky?
Navštívit opět psychologa, mateřství je náročné
Myslím, že je takových maminek mnohem víc, než si obecně společnost myslí. Nemáš se vůbec za co stydět a začít to řešit s odborníkem a medikací je nejlepší řešení. Utápět se v tom sama nemá smysl, sama vidíš, že se to podepisuje i na tvém chování k dětem. Navíc víš, že už dříve léčba zabrala a po vysazení byl klid, i teď by ti to mělo pomoct překonat náročné období. Z těch fyzických projevů, co popisuješ, mi to spíš příjde jako panické ataky, taky jsem to zažila a dvakrát kvůli tomu skončila v nemocnici, jenže to jsem tenkrát ještě vůbec netušila, že je to psychický a nějaká panická ataka existuje. Naštěstí se mi s tím časem podařilo pracovat a ataku poznat už v samém začátku a "rozdýchat" ji. Úzkosti ani deprese nemám, dítě mám jedno a ještě maličké, pomoc mám rodiny i manžela a stejně mám kolikrát pocit, že to nedám a skočím z okna (především v noci). Nemožnost se stovky nocí za sebou vyspat dokáže podle mě rozhodit i největšího jogína. Jestli máš v okolí rodinu/kamarádku, která by ti pomohla občas děti pohlídat, aby sis odpočla, neboj se jim říct, ono je to kolikrát jen nenapadne a tobě to může dost pomoct. Držím palce, ať je ti brzy líp 🍀.
@jjasmina ráda bych k psychologovi ale z časových důvodů to momentálně nedam☹️
@katule1990 zvlášť to nevyspání se neuvěřitelně podceňuje. Dneska už se i laktační psychóza přestává svádět na laktaci (mívají ji i nekojící ženy), ale spíš se přisuzuje nevyspání. Mám skoro tříletou dceru, která spí celkem slušně. Ale stejně za ty roky každou noc třikrát vstanu a přikreju ji v lepším, v horším se mi nacpe do postele a celou noc mě okopává, takže polospím, polobdím. A do toho od roka a půl 3-8 nocí v měsíci služby, po kterých nespím, pač mě nenechá. A po těch třech letech si připadám opravdu vycucaná jak citrón, jsem protivná, unavená, bez energie. A mít tu ještě jedno nebo mít echt nespavé dítě a spát ještě o trochu míň, byla bych na antidepresiva zralá taky.
Já chodila k psychologovi a bylo možné sebou vzít i dítě. Sice to pak není úplně ono, ale lepší než se s úzkosti trápit sama doma. Jinak jak píšeš ze jsi sama sebou zklamaná, to je přesně to, co je potřeba taky řešit. Psycholog mě krom různých technik zklidnění při akutním záchvatu úzkosti, naučil přijmout, že taková prostě jsem. A to snad pomohlo úplně nejvíc.
Ja mela take psychicke problemy na matersky, ale zachranilo mne, ze jsem po 3 letech opet nastoupila do prace a na rodicak sel manzel. Ale problemy vyplavaly pozdeji stejne. Slozila jsem se psychicky, rvala sem na deti , a pak cestou do prace bulela..... nastesti mne kamarádka nasmerovala na psichiatrickou pohotovost, kde jsem dostala leky a dg. Stredne tezka deprese. Lecila jsem se u psychitra a psychologu 2 roky a super.
@drep Naprostý souhlas, to nevyspání je nejhorší. Syn se mi budí tak 10x za noc, někdy se stane, že nejde třeba dvě hodiny uspat. Kdybych spala aspoň 4 hodiny v kuse, tak mi to připadá jako týdenní welness. Když jsou horší noci, tak jsem schopná v noci nadávat tak, že se za to pak stydím. A přes den jsem pak taky samozřejmě protivná. Když je noc aspoň trochu lepší, hned se ten svět zdá o moc hezčí místo 🙂.
@crejzy já mám děti dvě, jedno miminko.... To by bylo úplně zbytečný sezení s psychologem kdybych tam brala děti. Jako jednou za čas mi někdo může pohlídat, ale ne každý tyden☹️
Spánková deprivace je i forma mučení, to toho jedince psychicky rozbije raz, dva.
Lepší být klidná a vyrovnaná s antidepresivy, než řvát neustále po dětech a trpět úzkostmi. Akorát si zajdi pro léky za doktorem a nenasazuj si nic sama. Ber to jako oporu na přechodnou dobu.
Pokud jsi takhle nervózní, tak děti to z tebe cítí a pak zlobí, brečí taky. Když jsi v pohodě, děti jsou také víc v pohodě.
Nemůže ti pocit vyčerpání ještě víc zvyšovat nějaký chybějící vitamín, prvek? (hořčík, béčko, železo?)
@levandule_k je to možný, hořčík už jsem nasadila akorát po něm mám trochu průjem, ale to je to nejmenší....
Určitě se nebraňte antidepresivum, uleví se vám. Jak píšete, často na děti řvu a dodáváte, že máte i miminko... Zbytečné řvát na miminko 🙏 nebraňte se lékům. Přeji hodně sil a úlevu v co nejkratší době. Opatrujte se.
@berta3 děkuju moc, jen mám pak obavy z vysazovani.. Ale doufám, že se mi aspoň trochu uleví
Určitě uleví, měsíc než zaberou a pak pocítíte obrovskou úlevu. 🍀
Vůbec neříkej , že nemáš čas, tady jde především o tvé zdraví a o to aby jste byli doma spokojeni... Samozřejmě i děti tohle odnáší.. tohle je důležitější nez cokoliv ostatní.
Ja brala ad 5 let , léčila jsem panickou poruchu a úzkostný stavy, ja je sicem mela z bývalého manžela ,ale dalo me to do pořádku... Bohužel u me to skončilo rozvodem ,ale nasla jsem si pritele , který mi hrozně pomohl a ad jsem přestala brát. Teďka čekáme spolu první dítě a jsem nejšťastnější... Neblbni a najdi si ten čas proto, aby jste byly všichni šťastný, držím ti palce ...✊😊 Je škoda prožívat ty nejkrásnější léta tvých drobečků s takovýma pocitama
( Pokud můžu doporučit ,tak ja brala cypralex.. zdal se mi ze všech nejšetrnější a nebylo mi ani tak zle. Zkus se na nej zeptata doktora)
jo ja beru furt, v tehotenstvi, pri kojeni, vse pod dohledem lekaru, dneska uz jsou AD tak vychytany, ze to neni problem, myslim ze jedna tabletka denne je lepsi nez rozhozena mama, takze se hlavne neboj rict o pomoc, ono to ani antidepresivama skoncit nemusi, treba ti bude stacit terapie
Ahoj. Já je také brala, 9 měsíců .Vysazovala jsem je v červnu. Teď docházím už jen k psycholožce, spíš pro můj pocit jistoty, občas mám ještě nepříjemné pocity. Prostě nechci, aby se to vše opakovalo. Byla jsem i hospitalizována, peklo . Určitě nejsi sama, čím dál více se o tom mluví,což je dobře. Nemělo,spíš nesmí to být tabu. Tolik maminek trpí, přitom pomoc existuje. Jen je třeba,aby jim tu ruku někdo podal. A hlavně včas..
Já je začala brát před sedmi lety. To byly dceři dva. Kdyby mě doktorka pořád neodbývala, že jsem na léky mladá, měla bych je určitě už dřív a mohla jsem první dceřin rok zvládnout mnohem líp. Vysadit natrvalo se mi nikdy nepovedlo, vždycky se mi po nějaký době vrátila úzkost, panika a nespavost. Už se ani nesnažím vysadit. Podporu v rodině nemám, manžel má problémy sám se sebou a s dětmi mi nikdy nepomohl, tak si říkám, proč si to komplikovat.
@iva_kucerova taky uz se nepokousim vysazovat, jak rika muj psychous jsem proste krehka duse... i kdyz tak nevypadam 😉 hrozne klamu telem, jsem totiz akcni, temperamentní, miluju humor, tak by nikdo nerekl, ze jsem neurotik az na pudu a mivam uzkosti z kazdy blbiny 🤷♀️ ted aktualne mam po sestinedeli a chvilemi je to fakt pocuc 🙄
Mateřství je samo o sobě dost náročné. I pro člověka, který nemá sklony k psychickým potížím. Pokud ti antidepresiva pomůžou, hodí tě do pohody, ale zároveň budeš při smyslech a schopná se starat o děti, tak do toho jdi všema deseti. Přeci jen i tvoje děti budou radši za pohodu doma, než za mámu, která na ně pořád ječí a je každou chvíli na zhroucení... A dneska to není nic divného, že lidi chodí k psychologům, psychiatrům nebo berou prášky a to ani nemají doma 2 satanáše. 🙂