Vyhořelá na mateřské. Co vám pomohlo?
Ahoj,
jdu si asi trošku vylít srdce. Jsem rok na mateřské a přiznám se, že mě to nikterak nenaplňuje.
Měla jsem extrémně náročné těhotenství (nálezy na plodu, hrozící předčasný porod), poporodní problémy s následky, náročné miminko...a mám pocit, že se to na mé psychice velmi podepsalo. Mám dny, kdy se to dá a užívám si čas se synem. Avšak stačí málo a stane se ze spokojené ženské fúrie. Manžel pomáhá, co to jde, ale jeho práce vyžaduje přesčasy a bohužel se vrací z práce mnohdy až kolem šesté, pomazlí se hodinku se synem a tím jeho "pomoc" přes pracovní dny končí.
Dospělo to do stádia, kdy jsem výbušná, agresivní, neustále podrážděná, vše mě rozzlobí, naštve. Stačí málo a už proklínám a hejtím všechno a všechny. Takovou zlobu a vztek jsem asi nikdy v životě necítila. Někdy se přistihnu u myšlenek, že se vlastně vůbec nepoznávám, že absolutně nechápu, co se stalo s tou veselou holkou, kterou jsem bývala. Závidím manželovi, že může do práce. Že si může v klidu dát oběd a kafe s kolegy, že může zaměstnat hlavu něčím jiným než všedními problémy v domácnosti. Mám tendence mu to vyčítat a za pár minut si uvědomím, že vlastně nemám co vyčítat, že jen dělá svoji práci. Cítím se jak vyhaslá sopka, bez energie, elánu a chuti do života, neschopnosti prožívat radost. Jedinou radost, kterou cítím, je když jde dítě spát a já si dám v klidu sklenku vína (teď mě prosím neukamenujte :D).
Měla jste to některá podobně? Co vám pomohlo?
Už jsem přemýšlela o antidepresivech, ale nemám s nimi z minulosti nejlepší zkušenost. :/
@michavw Ja osobne som to az takto nemala, ale maly sa mi narodil do obdobia covidu, a tak som mala muza doma. Kamoska ale bola na tom tiez velmi zle, uz sa ani nevladala starat o maleho. Jej strasne pomohla opatrovatelka. Len na 1-2 dni v tyzdni, len na par hodin, ale bol z nej novy clovek. Cely tyzden sa na tych par hodin pre seba tesila. Mozno by sa to dalo aj u vas? Ano nieco to stoji, ale kamoska doteraz hovori ze najlepsie investovane peniaze.
@michavw začít dělat i něco jiného. Já mám dvě děti 2 roky po sobě a pocity jako máš teďka jsem měla mnohdy taky. Úplně už mě to ubíjelo a k smrti nebavilo si pořád jen s dětma hrát nebo uklízet a vařit a nic mezitím. Navíc starší je od miminka neodložitelný a nespavý satan. Je vzteklá, se vším hází, všechno jí naštve, jakože vážně všechno, třeba i špatně nasazená ponožka a scéna kvůli tomu neskutečná. 🤦 Je hodně náročná na pozornost. Když něco nepotřebuje jedno dítě, potřebuje něco druhé. Nervy mi tečou proudem... Partner workoholik, takže jak píšeš, max si chvíli pohraje než jdou děti spát. Pomohlo mi to, že jednou týdně nekompromisně mizím ke koním a 3 hodiny nechci o nikom vědět. Je to pro mě takové světlo celého týdne. Odcházím, i když je venku odporně, slejvák, i kdyby venku padaly trakaře. Sice se do sedla neposadím v takovém počasí, ale radši budu 3 hodiny kydat hnůj a čistit koně, než bych o čas pro sebe přišla. 🙈 😁 Klidně bych jim za to kydání hnoje i zaplatila, když by na to přišlo, hlavně že mám chvíli klid. 😂
Jak bych to jen...vítej v mateřství. Za pár let si zvykneš :D
Ja závidím chlapovi, že vezl jednu známou 4 hodiny na letiště a mohl být sám v autě pak. 😀
Kamenovat za sklenku vína tě nebudu, ale nabídnu pohled "z venku". Závislost na alkoholu vzniká hodně rychle, matky na mateřské jsou jedna z nejrizikovějších skupin. Tak bych zvážila, jestli si nenajít něco jiného, na co se budeš celý den těšit. Neříkám, že bych si po náročném dnu tu sklenku vína nedala, ale jako dítě alkoholik mám blok a v takové situaci po alkoholu nesahám... Jinak v tom rozhodně nejsi sama, mateřství je náročné. Nebudu ti to sem vypisovat, ale hodím sem link na včerejší podobnou diskusi: https://www.modrykonik.cz/forum/rodinne-problemy/kolikrat-si-rikam-ze-by-mi-bylo-nejlepe-samotne/#post-81152105
Kdyby sis chtěla popovídat, klidně napiš SZ 🍀
Mam to samé,ještě v horší verzi .k uřvaný holce ještě dva pubertaky. strašně,ale opravdu strašně mě to doma nebaví . Holka je hrozně aktivní,já stará .uknourana .... A když ji vecer uložíme,musím ještě dělat učení s klukama. Hrozný to je ,okamžitě bych vrátila čas.
@michavw AHoj, snad tě alespoň malinko povzbudím, že v tom nejseš sama, měla/mám to stejně...přesně jako kdybys popisovala mně...ty návaly vzteku, to bylo šílený, dokonce jsem s tím byla u psychologičky (vubec to nepomohlo, poradila mi, abych se vyspala, dát dítě spát do postýlky :D :D :D :D) ....co pomohlo mně...jak některé holky radí, že práce, tak to moc ne, protože já pracuji celé mateřství (15-18 hod když hlídá chlap) ale zjistila jsem, že mně ubíjí být doma....prostě každý den musím někde být venku...ideál je s n%ejakou kamoškou (normalne jsem oslovila holku s holčičkou v kavarne a teď chodíme po kavárnách spolu), anebo jdeme jen tak brouzdat do města, chodíme na plovárnu a tak....určité by pomohlo i hlídání, ale je moc těžké najít n%ekoho spolehlivého, kdo se na to po jednom hlídání nevykvákne a taky moje holka je na nás hodne fixovana, dřív než teď v 3 letech by to nedala...jo a jak píší nekteré holky tady...opravdu si dost zvykneš, no ale mně to přešlo docela do chronické únavy, tak je dobré s tím něco dělat
Tem antidepresivum zkus dat jeste sanci. Jinak terapie, vic hlidani od chlapa - nemuze si treba nektery dny pravidelne brat pul dne dovolenou?
Zkus i nějaké vitamíny, Omegu 3 (ta je dost na mozek a na psychiku), hořčík (na nervy)...
Je to jednoduché. Potřebuješ zkrátka čas pro sebe a něco, co tě bude naplňovat. Není ostuda myslet i na svoje potřeby - takové ty dokonalé mámy, které bytostně naplňuje jen utírání zadků a žvatlání zvuků zvířat tím asi neohromíš, ale je jsem nikdy moc nechápala. Docela mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to, že zkrátka potřebuju i svůj osobní prostor a čas, není ukazatel špatné mámy. Dítě miluju a udělala bych pro něj všechno. Ale abych toho byla schopná, musím být v pohodě i já. Takže ač to může znít leckdy sobecky, je prostě potřeba se dát do pucu, abys tam mohla být pro něj i pro manžela. Proč plno žen začne na MD-RD plést, šít, fotit, sportovat, učit se jazyky, doučovat, studovat.... podle mě z podobných důvodů, chtějí s v něčem zdokonalit i ony samy a mít něco svého, aby se cítily dobře=) já si takto na RD taky našla koníček, že kterého se stala osvč vedlejší činnost a upřímně si myslím, že mi to hodně pomohlo. Manžel se tehdy taky začal víc zapojovat (nemáme hlídací tety ani babičky) a celkově se mi zlepšil stav psychiky, měla jsem víc energie a dobrou náladu. Otázka je, jak to zařídit, aby sis to taky mohla dopřát. Nevím, kolik je dítěti, ale pro ty větší už existují aspoň dětské skupinky, kam může chodit třeba na dopoledne a pod. Případně chůva, hlídací kamarádka...kdokoliv. Změna asi nepůjde ze dne na den, ale postupnýma krůčkama se to určitě bude zlepšovat a bude zase líp🙂 Hlavně si nic nevyčítej, tyto pocity jsou podle mě v určité fázi mateřství úplně normální. A je jedno, jestli máš jedno, dvě, nebo čtyři děti.. + Já třeba ze začátku, co manžel začal víc "hlídat" a byl občas doma na HO, tak jsem šla prostě jenom spát a odpočívat. Až třeba po dvou měsících tohoto režimu jsem ty volné chvilky začala vyplňovat nějakou vlastní aktivitou🙂 Takže se nestyď ani říct, že prostě potřebuješ odpočinek. Držím palce🍀 My teď čekáme vysněné druhé a jsem si jistá, že přestože to je totálně vymodlené miminko, tak taky dojdu do bodu, kdy budu k smrti vyčerpaná :D
Najdi si nové koníčky nebo tě to semele. Taky jsem měla takové stavy. Zjistila jsem, že mě ubíjí jen se starat o děti. Máš 1 dítě s tím si můžeš podstatě dělat, co chceš, choď na procházky, zajdi si do kavárny, choď cvičit, kup si novou knížku, dělej každý den něco pro sebe. A hlavně, když má chlap volno, strč mu dítě a jdi někam sama 😁. Já chodím 2x týdně večer plavat a muž obstará děti, je to pro mě úžasný relax.
Prominte holky ale ...ježíš jak já jsem ráda že nejsem jedina😅😍
Dítě na pár hodin týdně dej do jeslicek a najdi si práci... Je to realita mateřství a podle mě úplně zbytečná. Nema smysl se za každou cenu "smirit" jenom proto, že to tak mají všichni. Osobně jsem dala 2 ze 3 dcer takto do dětské skupiny (jednu na 2 dny v týdnu, druhou na 3) v roce věku a rozhodnutí to bylo nejlepší co jsem mohla. Děti spokojený, měli zážitky, hráli si s kamarády a já se v práci cítila jak normální člověk. A pak jsme se sešli doma a bylo nám spolu dobře...
Kdo proklíná jiné tak se mu to vrací a proto nenechazí klid.Co takhle děkovat za zdravé dítě ,za manžela , hezký domov? Přijmi to co máš ,raduj se.
Měla jsem to s prvním podobně, nenáviděla jsem všechno... Pak sem si uvědomila, že mám zdravou rodinu a máme teplo i jídlo, manžel se o nás stará.. tak jsem pak zase nenáviděla sebe za to rouhání. 😅 Bylo to pořád dokola. Trochu mi pomáhalo dodržovat režim, který jsem si stanovila (napsala na ledničku), pak nebyl čas na takový hloupý myšlenky, chce to prostě něčím zaměstnat hlavu.
Po nástupu do práce ale moc zlepšení nepřišlo, vlastně to bylo stejný, doma vše udělat za mnohem kratší dobu, věnovat se synovi, manželovi, sama sobě... Byl to šílenej kolotoč, v práci to stálo za houby a kolikrát bych se tou dobou vrátila zpět na mateřskou. 😃
@michavw Ano, měla jsem podobné pocity, navíc do toho covid, takže žádné cvičení, plavání, kafíčka s jinou maminou, max s rouškou na obličeji do obchodu nebo bloumat sama s kočárem. Pomohlo dát syna aspoň na pár hodin do jeslí a na zkrácený úvazek zpět do práce. Pro mě to byla živá voda.