Změna v chování dcery v 17měsících. Může to být růstem zubů?
Ahoj holky, jdu si pro radu. Malá má 17 měsíců a prakticky ze dne na den zvrat. Najednou obrat v chování. Začala se s pláčem v noci budit, to u nás není běžné, najednou přes den nechce chodí spát a to chodila ještě dvakrát za den, nejí, neustále jen “mami, mami,...”, nechce mě ztratí z dohledu, vzteká se, vynucuje si, vše chce a když jí nevyhovíme, tak ječí, dupe! Do teď živá holčička, velice inteligentní, ale bez problémové dítě. U nás doma vše při staré, žádné změny. Musím podotknout, že malé rostou zoubky, měla teď dva dny teplotu, zřejmě k těm zubům a zvrat nastal v těchto dnech. Opravdu nevím co s tím a proč se tak děje. Nerada bych udělala nějakou výchovnou chybu, nevím jak na ní. Poradíte a pomůžete mi najít příčinu? Děkuji 😉
Ach ty zuby.
Dcera 17,5 měsíce, taky je zlatá, šikovná, ukecaná, chytrá, .... Všichni ji chválí. Ale pak z ničeho nic, protivná, uvztekaná, všechno problém, nic není dobrý a furt na mě visí. Teď ji to chytlo u babičky, tak jsem si vyslechla, že to na mě jen zkouší a nemám si to nechat líbit 😂🙄.
Dávám gelik na zoubky, když je nejhůř tak Panadol na noc, mám ji v nositku i doma a v noci spím s ní. (Jinak už spí sama ve velké posteli - to je super, protože se tam pohodlně vyspím, když je třeba)
Chudinka, třeba ji třeští celá hlava a jeste aby měla náladu...
@reitka podle mě je to z většiny normální vývoj s tím, že přímo s růstem zubů bude souviset jen něco (horší spánek, odmítání jídla). To vztekání a vynucování si myslím patří k věku - děti si víc uvědomují samy sebe, ale ještě nemají úplně vyvinutou nervovou soustavu a neumí dobře pracovat s emocemi. Já to většinou řeším tak, že v rámci možností mu vyhovím (např. když chce kramařit ve skříňce s hrncema, tak ho nechám, když v šuplíku s nožema, tak ne 😂). Když se vztekne, tak ho nechám být, ale snažím se mu být na blízku, případně mu pomáhám pojmenovat emoce/situaci (např. mu klidně řeknu "zlobíš se, protože sis chtěl hrát s nožema v šuplíku"...), dřív nebo později ho to přejde a přijde se pritulit a už je v pohodě. Jinak pokud vyžaduje kontakt, tak bych ho dopřávala, když jsou v nepohodě, tak potřebují jistotu, kterou umí dát jenom máma 😉 Hlavně v klidu a pevné nervy, bude zase líp 😃
Přijde mi že je takovým zvykem spojovat se zubama všechno, pro co máma nemá hned vysvětlení. Samozřejmě možnost to je, ale taky to vidím spíš jako jade85. Tohle se děje hodně tehdy, když už si dítě na mnoho věcí dělá svůj vlastní názor- chce něco dělat, ale nejde to nebo nesmí, má o něčem určitou představu, ale je to trochu jinak, chce ještě něco dokončit, ale už má jít jinam apod... neumí se vyjádřit a je z toho frustrované, tak s ním mydlí emoce, které ještě neumí moc ovládat. Takže sebou v tomto věku i jinak milé, chytré a šikovné děti zhusta začínají třískat o zem. Na ten mozeček je toho trochu moc. Je to trochu na hlavu, ale těžko radit.. Jade k tomu něco napsala, za sebe souhlasím. Nelze vyhovět ve všem a ani to není cílem, ale chce to hodně kompromisů a když už něco fakt nejde, tak alespoň dát najevo, že člověk chápe, o co dítěti jde (pokud to tedy chápe....), vysvětlit, proč nelze vyhovět a zhluboka dýchat.. není dobré za emoce dítě nějak trestat, akorát se to naučí držet v sobě a to je blbý... je malá, má nárok 🙂 Časem pochopí že přes některé věci holt nejede vlak, a taky se naučí lépe komunikovat, a sedne si to ;)
Holky moc děkuji za reakce. V podstatě jsem si to myslela. Je to prostě normální vývoj a holt se musím zase posunout i já 😀. Nějak si stále nemůžu připustit, že už to není miny mimi. Díky
Treba syn je vzdycky zlate dite, dokud zrovna nema z toho ci onoho duvodu problem se spanim. Jak je nevyspaly, tak je na zabiti. Jak se zlepsil spanek, tak je zas zlaticko. Jestli ji bolest zubu neda v noci (a ani pres den) spat, tak je pak mozna proste protivna z toho.