Základy slušného chování - pozdrav - jak učíte své děti?
Ahoj holky, pamatuji si, že jsem jako dítě byla dost často upozorněna mamkou, že mám pozdravit ....když jsem opomněla, tak se ozvalo ...neumíš pozdravit. Ve škole jsem se učila, že je to jeden ze základů slušného chování. Když někam vcházíme, k někomu přicházíme - pozdravíme !! Pak dle situace nebo místa se přidává podávání ruky, obejmutí apod. Mne však o to více to zaujalo, jak jste na tom vy maminky, které již máte mluvící dítka - učíte je zdravit nebo říkáte jim proč se to tak děje. V době, kdy jsem pracovala v obchodě jsem se mnohdy setkala s tím, že ani někteří rodiče neuměli při příchodu do obchodu pozdravit a samotné dítko nás překvapilo, že pozdravilo nebo případně nepozdravili vůbec a ještě se na nás dívali, jako že proč nezdravíme my je? Ale pokud se nemýlím tak zdraví - příchozí - nebo je to jinak? Stejně tak trochu nechápu, že pokladní v supermarketech mají u pokladen ,,desatero,, (to jsem si jednou pročetla ve frontě na kase a slečna pokladní to měla k sobě otočené) a mezitím bylo, že nesmí zapomenout pozdravit. Proč je to poslední dobou takový problém i běžných situacích? A další příklad: ještě v těhu jsem jela s taškou a kabelkou autobusem domů, respektive čekala jsem na něj až dorazí, byla jsem unavená a za mnou se přistavily dvě pubertální slečny 😉 ....autobus dorazil, nastoupila jsem, poté oné slečny, já ze slušnosti zdravím řidiče při vstupu - načež se za mnou ozvalo, kdy ta druhá slečna říká té první: ,, Ty nezdravíš?,, Odpověď druhé slečny: ,, Když nastupuji zásadně nezdravím! ,, hmmm, tak by mne zajímalo, zda vůbec někdy, někde zdraví ? Jak to vidíte vy nebo jaké máte zkušenosti s pozdravem ? Děkuji za všechny příspěvky
Nejlepsi je jit diteti prikladem 😉
souhlasím s @laurital...náš míša opakuje jak opička vše po nás, takže neexistuje, aby nepozdravil, když to slyší u nás, jakmile někomu podáme ruku nebo dáme pusu, hned se žene, že on taky atd. 😀 co a jak a proč jsme zatím kolem zdravení nevysvětlovali, to by mu hlavička asi stejně nebrala, takže zatím jdeme spíš tím příkladem. co mu vysvětluji je, že nejdřív lidi musí vystoupit a on stát bokem a až pak se může cpát dovnitř, že má koukat jestli nejede auto, když chce přejít a jak je to s barevnými panáčky, že se pouští starší lidé sednout atd atd. poprosit umí od roka, od roka a půl i poděkovat, ale to se mu teda plete...často místo děkuji řekne prosím...ale snaží se. nedělám si ale iluze, že bude takhle vzornej pořád. jak na něj přijde stud před cizíma, tak nebude odpovídat na pozdrav a bude se schovávat za mě. to už znám od nevlastních dětí. z toho musí zase vyrůst a musí se jim vštěpovat, aby zase začaly. v 7 letech už je to ale opravdu nevychovanost 😒
Naše Karolínka zásadně zdraví. Učili jsme ji to od malička. Kolikrát teda zdraví i neznámé lidi na ulici, ale to je spíš pro pobavení a lidé jí naštěstí s úsměvem odpovídají. Samozřejmě jí jdu příkladem. Ale je už naučená, že v domě zdraví sousedy, zásadně zdraví prodavačky u pokladny, apod. Když zapomene, tak jí řeknu, ať pozdraví. Hodně lidí ji za to už chválilo, ale já to považuju za naprostý základ slušného chování, jako je poprosit či poděkovat.
ahoj, taky jsme nad tím s holkama v práci přemýšleli, lidi vůbec nezdraví a ani těm dětem neřeknou, aby pozdravili, neučí je to. kolikrát ani neodpoví na pozdrav, na to jsou specialisté rusové. říkala jsem si, že nás třeba neslyší pozdravit a tak taky nezdraví. na chodbách bývá hluk, na prodejně řve hudba.. ale takoví pubertáci jsou super a na ty si nemůžu stěžovat 🙂
@jenny.kay s tím se setkáváme až teď, když s malou jsem venku na procházce, tak mne hodně dětí zdraví a to je přitom neznám, ale to nemohu vědět, mohou to být děti ze sousedství, potkáváme se a děti mají větší paměť, takže i když ,,pro mne to dítě je neznámé, ale pozdraví mne, nemám problém mu také odpovědět na pozdrav,,. Jen někdy bojuji s tím, že mu místo ,,dobrý den,, chci říci ,, ahoj,, 😉 . V tomto bych však mohla udělat i zmatek. Pokud to dítě mne zdraví doopravdy jen z důvodu slušnosti nebo jen, že mne vidí jako mámu a ono je poučené, že má zdravit dobrý den, tak s mým ahoj by se nemusel ztotožnit 🙂
Malá je zvyklá zdravit, v autobuse, chce chodit zásadně předními dveřmi,aby mohla pozdravit pana řidiče (jezdí pořád stejný), pubertální děcka, se jí posmívají.....pokud někde nepozdraví, upozorním ji.Kolikrát zdraví i neznáme lidi, většinou ji odpoví, pokud někdo ne, bývá smutná a ptá se, proč ji neodpověděli....to nemám ráda, tak většinou řeknu nahlas, že ji pán/paní asi neslyšeli....Je to základ slušného chování a to se dnes vytrácí. Další co ji učím je sezení v autobuse, zásadně sedí na klíně u mě(je to i bezpečnější),ale pokud přijde někdo starší, okamžitě vstáváme...pokud se tyto základy děti nenaučí hned od malinkam těžko se to pak dožene
to by mě moc zajímalo. Já zdravím každého v paneláku, zdravím, v obchodě u doktorky ...prostě příkladem rozhodně jdu, ale dcera snad jako jediná ze školky nezdraví ...mám z ostatních dětí pocit, že jim to dělá radost, že už jsou "jako velcí'" a tak zdraví o 106🙂 a dcera se stydí a stydí. Já jí za to nijak nenadávám a nijak hrozně nenutím...jen vždy znova a znova vysvětlím, že je to slušné a že se to dělá, že já i ostatní také zdravíme....Vždy slíbí, že to bude zkoušet a nic, zdraví jen učitelky ve školce a to jen tak pod fousy☹.
@zanuli s tím ahoj souhlasím🙂
@pisisvori to jak píšeš o své dceři je jako, kdyby jsi psala o mne, když jsem byla dítě 😀 , já jsem byla jako dítě stydlivá a někteří lidé na mne mohli dělat ksichtíky a usmívat se od ucha k uchu a měla jsem problém je pozdravit, proč to tak bylo to nevím, jen vím, že moje máma z toho měla vždy takový ,,naštvaný,, výraz, že proč nezdravím. Když už se zdařilo a já pozdravila, tak to také mnohdy bylo ve stylu, že i ti co dobře slyšeli, by si museli vzít naslouchátko nebo jak mi řekla sestra, která je o dost starší ode mne - se vždy začala smát - že to ode mne vyznělo jako ....rý den .... 😀 , ale já sama sebe jsem slyšela .....ve škole jsem s tím problém neměla .....když do třídy vstoupila učitelka, tak jsme museli říct sborově ,,dobrý den,, a v tu dobu stydlivost šla stranou .....ale roky se člověk ,,otrká,, a začne zdravit nahlas, ale bohužel mi zůstal ten ,,hloupý zvyk,, říci ,,dobrý den,, dle toho jak sama sebe slyším - tudíž pro mnohé to pak může vypadat, že nezdravím nebo si mumlám pod vousy - ale přitom zdravím (když se však k tomu, ale vrátím zpětně, tak většinou se to stává, když někam vejdu a třeba prodavačka se vybavuje s jinou paní a nereflektuje, že tam jsem, nebo jsou 2 starší sousdky a povídají si a v zápalu hovoru vůbec neslyší, že je zdravím - bohužel to není můj problém - když bych na ně zařvala - dobrý den, tak pak se na mne budou dívat, že jestli jsem normální, že ony slyší) .....no a pak ať si člověk vybere .....tohle jsou ale situace se kterými člověk tak nějak počítá .....stále si stojím za tím, že zdravit při příchodu někam nebo pozdravit při vítání je základ slušnosti 🙂
To mas tezko, s dospelyma se s tim setkavam casto a mala vzdycky rekne pan nepozdlavil, pani zapomela pozdlavit🙂 🙂 mala ma tri a pul roku byva takova stydlivka ze zacatku, takze ve skolce malokdy hrzky nahlas pozdravi ale casem vi koho uz nejak zna tak zdravi hezky, vykecava s nima atd... takze nek ji na to upozornim ze to neni pekne kdyz i kamarady ze skolky na ulici nepozdravi dela zagorku🙂 ale je to furt dite , rekla bych ze uz predskolaci by meli umet hezky nahlas pozdravit, podekovat atd..🙂
Mě se tedy stává, že já vejdu do obchodu, pozdravím, prodavačky se na mě podívají a NEODPOVÍ mi. Což mě teda fascinuje, protože když už pozdravím jako první a chci si v tom obchodě něco koupit, a ony mě ani neodpoví na pozdrav, tak se otáčím a jdu pryč. To by mělo být snad jasné, že pokud jim vejde zákazník, mají ho pozdravit a myslím, že i jako první... nic ve zlém, ale já jsem zákazník, tak nevím, proč by mě neměly pozdravit jako první. Jako samozřejmost považuji, že jim hned odpovím. Ale to je jen můj názor 😉
Každopádně myslím, že by děti měli určitě umět takové základy jako je pozdravení, poděkování atd. Jenže, když to neumí ani rodiče, tak jak to pak můžou umět děti 🙄 Když jsem byla malá, taky mě to učili 😵
Nám se teď stalo, že jsme dítěti v rodině přáli a ani se na nás to dotyčné dítko nepodívalo, natož aby poděkovalo.... a myslím, že věk na to, aby to vzládlo už má... tak jsem z toho byla taková... dostane dáreček a ani se na vás nepodívá... 😔
S tím zdravením u dětí je to složitá věc. Příjde mi, že kolem těch 2 - 2,5 let dětí zdraví rády. Lidi se hned na ně usmívají, chválí je, děti se ještě nestydí, příjde jim to zábavné. Pak ale příjde období, kdy se začnou stydět a zdravit přestanou. Možná si i víc uvědomují tu situaci. Zdeněk Matějček, uznávaný dětský psycholog, tvrdí, že zdravení při setkání je pro dítě nejsložitější sociální úkon. V té chvíli totiž potkává někoho nového, přichází do nového prostředí, je tou situací zaujato a pozdravit, je už na něho moc. Vím, jak vypadal začátek chození do školky. Dcera vcházela nenápadně, tak, aby si jí nikdo nevšiml. Do pozdravu jsem ji nenutila, jen dopředu jsem říkala, že když vejdeme do třídy, tak se pozdraví, sama jsem vždycky pozdravila. Pak jsem ji řekla, že to nevadí, že to dnes nezvládla, že zítra to zkusí znovu. bylo vidět, že to není o tom, že by nechtěla, vzdorovala, ale prostě to nezvládala. Čím byla ve školce dýl, byla tam radši, tak začala zdravit pěkně nahlas.
S tím zdravením kamarádů to taky chvíli trvalo, když je potkala někde na ulici, tak se nejdřív tvářila, že je ani nezná, nechtěla se s níma bavit. Čím je starší, tím je víc sociální, už sama na někoho zavolá.
A zdravení v obchodě, zdravím, ale můj pocit je, že první by měla pozdravit prodavačka. Ona je tam "doma" a přichází jí zákazník, kterého by si měla vážit. On je tam v té chvíli důležitější. A zdraví vždycky ten, kdo je na společenském žebříčku "níž". Ale jak přesně je to podle etikety, nevím.
učím nápodobou nebo v předstihu upozorním, že pozdravíme. Snažím se vyvarovat otázek typu pozdravil/as? jako dítě jsem je nesnášela a vedly mě ke vzdoru.
@tvarohacek
@betelgeuzz taky to tak dělám, že řeknu, že paní doktorku pozdravíme třeba a ona buď řekne, že ne že zdravit nebude, že se stydí a nebo řekne, že to zkusí, ale nepozdraví. S kamrádkama to bylo podobné, ale tak před skoro 2 rokama..podobné to bylo i s "děkuju" to už se naučila ...i když je to taky pořád takové to stydlivé tichounké🙂 a podobné to je i když se jí někdo na něco ptá. Bohužel je extra stydlín a ten sociální kontakt ještě musí dozrát🙂. U nás je to, ale o to horší, že v 4,5 letech má 117cm a i výrazem tváře vypadá starší, takže si každý myslí, že už je jí určitě 6🙂.
@betelgeuzz Myslím, že i když má dítě stydlivé období, je dobré připomínat a vysvětlovat, že se zdraví...
Pracovala jsem jako prodavačka v obchůdku a taky mě zaráželo kolik lidí nezdraví a kolik jich se mnou jednalo jako bych je měla nosit na rukou... Nevím, proč mají lidi pocit, že prodavačka je něco míň. Vždyť když přijdete třeba k lékaři, tak se k němu taky nechováte jako k "níže postavenému", přestože od něj chcete nějakou službu.
Dle knihy Nová velká kniha etikety od Ladislava Špačka "Zdravíme když vstupujeme do menší místnosti, kde náš příchod neujde pozornosti, jako je čekárna u zubaře, kupé ve vlaku, školní třída, malý obchod. Nezdravíme při vstupu do rozlehlé haly, jako je nádražní hala, supermarket, hala letiště. ... Kdo pozdraví první? Společensky méně významná osoba zdraví jako první. ... Někdy podřízený řeší dilema, zda by měl pozdravit jako první šéf, který vchází do jejich kanceláře, nebo oni jakožto společensky méně významné osoby. Jsme-li na pracovišti, jsou podřízení zavázáni zdravit jako první bez ohledu na pohlaví a věk. Šéf má právo to vyžadovat, ale... přesto by šéf neměl opouštět svoji mužskou galantnost a měl by zdravit všechny ženy, starší muže a jako první při vstupu do místnosti."
Prostě podle mého názoru je slušné, aby člověk, i když si myslí, že je "důležitější", pozdravil při vstupu (já zdravím i v tom supermarketu - u vstupu tam vždycky někdo sedí). 😉
Podle mne to je i povahou... Normálně zdravím, dcerce to od malička vysvětluju, ale prostě zdraví kdy chce sama. Někdy jo, někdy ne, spíš nepozdraví. A nic s tím nesvedu☹. Synek je jiný. Chce se všem zalíbit a ví jak na to. Odposlouchal zdravení, tak zdraví. Nic mu nepřipomínám, prostě to má v sobě.
@cuma s tím vstáváním v autobuse bych to viděla trochu jinak, pokud sedím s dítětem na klíně, tak nevstávám, nepřijde mi moc bezpečné při jízdě s tříletým dítětem stát, něco jiného by bylo kdyby seděla vedle tebe a ty jsi uvolnila místo tím, že ji vezmeš na klín, to je slušné, ale to sezení bych obětovala fakt asi jenom pro babičku (dědu) s hůlkou, kteří by měli viditelný problém to ustát
@mrazulkav však píšu, že připomínám, ale ne stylem: " ty neumíš pozdravit, nebo jak se říká???" A také nepíšu, že prodavačka je něco míň, ale v té chvíli přichází zákazník, který u ní možná utratit peníze a to snad za pozdrav stojí. Nám, když přišel do práce zákazník, tak jsem se mohli přetrhnout všichni, včetně vedení, aby se u nás cítil dobře.
@betelgeuzz jo, já to nemyslela nijak špatně... s tím připomínáním jsem souhlasila (jen je to holt blbě napsané)
A s tím obchodem - zdravení je prostě slušnost, ať je první ten nebo ten... Je vidět, že i podle etikety si to člověk může vyložit obojace... 😕 Myslím, že v tom obchodě nejde ani tak o ten pozdrav (i kyž už to zarazí), ale o celkový přístup. Taky už jsem se v pár obchodech otočila na podpatku a pokud to nebylo opravdu nutné už se tam neobjevila...
@mrazulkav @zanuli
já myslím, že v tomhle je problém českých prodavaček, že ony přece nejsou něco míň, tak co by měly zdravit jako první (nebo vůbec), děkovat, být vstřícné a ochotné... Když jsem si přivydělávala v supermarketu, tak jsem naprosto automaticky zdravila jako první - ať už jsem byla na kase nebo v lahůdkách, na vysoké jsem dělala v restauraci a tam vůbec neexistovalo, že bych čekala, až mě někdo pozdraví. A v zahraničí si taky nedovedu představit, že by zákazník vešel do krámu nebo ke kase a tam otrávená prodavačka tak maximálně na půl huby odpověděla na pozdrav. Ale tady ne - tady má valná většina prodavaček komplex nebo co, že by na ně někdo mohl koukat svrchu a ještě navíc taková verbež, jako jsou zákazníci, že. Takže já rozhodně čekám, až budu pozdravena.
@geliva:tak já myslím, že se jí nic nestane, když stojí, drží se a já ji držím také jednou rukou, jen ať si zvyká,že sedět nebude pořád, má mladé nohy a když jede více dětí třeba se školkou, taky se musí kolikrát držet sami a bez maminky, takhle se to aspoň dobře naučí a ví, že se musí držet a nedělat hlouposti
@suzanna123 Já bych je do jednoho pytle neházela... samozřejmě mezi prodavačkami i mezi zákazníky (i mezi jinými profesemi) se najde spousta nezdvořilců.
Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Bohužel ani to není u spousty lidí (dospělých, natož u dětí) automatické...
"Chceme-li předcházet trapasům na obou stranách, řiďme se pravidlem "pozdravit jako první" a rázem je po problému." Tím se řídím i já... 😎 a budu to tak učit i dcerku...
uprimne povedane, ja vobec nechapem, ako je to mozne, ze dnesne deti casto nezdravia....vojdem do vytahu k susede s dvoma synmi (jeden uz ma skolsku tasku), pozdravim sa raz, reaguje aspon ona...potom pozriem na chlapcov, pozdravim ich zvlast a oni na mna kukaju bez slova ako tela na nove vrata...matka samozrejme nulova reakcia...
chodievam ucit jednu pani, teraz jej marodovala dlhsie dcera prvacka, stretla som sa s nou aspon 5x, nikdy ma nepozdravila, ani pri prichode, ani pri odchode...mama tiez ziadna reakcia...ja by som sa asi prepadla od hanby.....
kamaratkina skolkarka jej povedala, ze ona sa veru vonku zdravit nikomu nebude...v tom pripade by som ju uz prinutila nejakym vhodnym trestom (nezdravis? OK, ziadna rozpravka, sladkost alebo hracka)
argument o povahe mi nepride vhodny, zasady slusenho spravania by mali stat nad povahovymi crtami...ved sa tomu dietatu nic nestane, ak povie dve slova.....
moji rodicia spominaju na to, ze ked so mnou chodili na prechadzky, mali sme dohodnuty signal....ked ma stlacia za ruku, mam sa pozdravit...a fungovalo to 😉
@mrazulkav s první větou rozhodně souhlasím - poslední dobou mám na personál obchodů docela pifku, ale určitě jsou i tací, kteří jsou milí a příjemní. Ale v mém okolí je to poslední dobou hodně vzácné. A samozřejmě, že i někteří zákazníci jsou kreténi, ale i tak - je to jejich práce a měli by se chovat profesionálně. Myslet si můžou, co chtějí, ale v jejich chování by se to odrážet nemělo.
doporučuji článek Jak se děti učí slušnému chování na stránkách naomi aldort
jo, přijde mi, že to jde s tím zdravením nějak z kopce, přijde mi, že lidé zdraví méně, nebo se mi to zdá? Já jsem tzv. stará škola, takže chlapa třeba rozhodně dřív nepozdravím, nepočítaje třeba souseda v baráku nebo "vyšší šarži" 🙂 třeba ředitele závodu v práci apod. Ale jinak zdravím, a přijde mi hodně blbé, že leckdy ani někdo neodpoví.
Synovi jsou 2 roky, proč zdravit mu zatím nevysvětluju, asi by to nechápal, ale zdraví sám, a přiznám se, že mu to zatím neříkám vždy, ale jak říkám, většinou zdraví. Při pozdravu moc ne, ale na rozloučenou vždy, řekne pápá i nashledanou, oboje. Na slušnosti si zakládám a myslím, že je dobré jít příkladem, ať už je to zdravení a jiné věci, co se patří na slušného člověka, např. že bych nikdy nevyhodila nikde žádný odpad jinam než do koše či popelnice, a z hor si to, přestože někde koše jsou, odnesu zase zpět do údolí k autu sama...
Pozdrav by měl být základ, bohužel, taky pozoruju, že se tak nějak vytrácí, asi i s tím slušným chováním obecně. Řekla bych, že dětem je to přirozenější - někoho registrují a stačí jim jen vysvětlit, že ten někdo se zdraví.
Pro mě je už od mala pozdrav základem slušného chování. Babička vždy říkala, že pozdravit je slušnost a odpovědět na pozdrav je povinnost. A jak mamka tak babička dbaly na to, abych si toto pamatovali. Teď mám 18-ti měsíčního syna a v partě máme dalších 5 dětí. A všechny své děti učíme, že se při příchodu pozdravíme a při odchodu se rozloučíme. Ti menší zatím ještě neumí říct ahoj při příchodu, ale i ty malé děti my dospělí pozdravíme, aby se učily, že to něco normálního a přirozeného. Udělat "pá-pá" při odchodu umí už i ti malí.
Mě to přijde naprosto přirozené a také se divím, když někdo přijde k nám do práce a neumí ani odpovědět na pozdrav.
@mrazulkav Taky si myslím, že nikoho nezabije, když pozdraví jako první. Nevidím důvod, proč si hrát na nějaká pravidla ohledně toho, že já jsem výš, támhleten podle Špačka níž atd. atd. Jsme prostě lidi, sobě rovni a huba mi neupadne, když pozdravím někoho mladšího. Zvlášť pokud mi slušně odpoví, nevím, v čem by měl být problém..
Já mám dítě zatím malinké, ale až bude větší, tak ho urcitě chci učit slušnosti, pozdravit, poprosit, poděkovat, to je základ. Známí mají sedmiletou holčinu a ta nejen že nezdraví, ale dokonce ani neodpoví na pozdrav, ja ji řeknu: "Ahoj Terezko" a ona nic, jen na mě civí, její rodiče jí na to nic neřeknou, no hrůza... ☹