Záchvat vzteku při oblékání - dvouleté dítě
Ahoj maminky, mám chlapečka, skoro 2 ročky, je hrozně hodný, dá se s ním perfektně "domluvit", je klidný, rozumný na svůj věk. Ale až do chvíle než přijde na oblékání. Má teď velice silné "sám období" a když chci aby šel jen na plínu tak si musím počkat než se mu bude chtít. Pořád říká "sám" a někdy to trvá 10 min jindy půl hodinu. Problém je když chceme jít ven a začínáme u plíny. Prosím ho ať jde na plínku, že jdeme ven, vysvětluju a on si dělá co chce. Říká sám a čím víc času plyne tím víc říká sám a nic. Občas svolí a jde na plínu a nechá si navlícz punčocháče a body. Pak po nějaké době zbytek. Ale někdy se sekne a pak po půl hodině dojdou nervy mi a chci jej obléct. Začne kravál, on řve, že sám, přitom sám tam nejde, já ho krotím a snažím se narvat do oblečení. On vyvádí jak smysluzbavený, vzdychá, vzpuzí se, sundává si oblečení. Plácnutí přes zadek nepomáhá, je asi v transu tak nepomáhí nic. Občas se mi jej podaří ještě nějak uklidnit, že ho vezmu stranou a nějak to ukoulíme ale tím vším se oblékací akce stává neverending story 🙂 Někdy ale prostě jej nechám řvát a rvu ho do oblečení vztekle. Ze dveří vylézáme z řevem neskutečným, že celý dům ví, že jdeme ven. Venku se uklidní a pohoda.
Přijde mi ale, že násilně jej oblékat není řešení, že bychom to měli řešit jinak, je to frustrující pro oba. Trápí mě pak, že jsem třeba nebyla dost trpělivá (i když po každodenním oblékání bych musel abýt světice). Univerzální cesta není, 2x to zvládnem bez řevu 1x z řevem a pak zas třeba bez řevu.
Je to ale vysilující. Co s tím? Máte to taky tak některá, našli jste způsob jak se oblékat relativně v klidu a efektivně?
Děkuji 🙂
Pozn. Dělá to jen doma, když odcházíme např. z dětst. centra, v klidu, u babiček taky trochu protesty ale menší.
Nevim co ti radi holky, necetla jsem to😶ale moje rada je. Tak ho v tom podpor. Moje dcera taky delala sceny a komplet se dokazala oblect ve dvou letech. Uprimne mi bylo jedno ze triko ma naopak nebo nekdy kalhoty obracene. To se doladilo casem..
Co všechno si má dovoleno obléct sám? Co už si umí obléci sám? Já byla v podobném "sama" období u neteře s jídlem. Chce sama, tak jsem jí prostě dala lžičku (jinak byla schopná ohodit půl kuchyně) a nechala ji být, ať si jí sama. Moje máma (babička holky) pak nadávala, že se přece sama nenají a kdesi-cosi, ale holka nikdy neměla problém, že by měla nedostatek jídla, tak jsem si říkala, že tohle jí opravdu neuškodí. Chápu, že vlastní máma má kupu starostí, nervy na pochodu a tak, ale tím spíše mi přišlo super, že já měla tu trpělivost (nezatíženou denodenní starostí) a prostě jsem ji nechala jíst, až se najedla, případně když potřebovala, tak jsem pomohla - do necelého měsíce už jedla zcela sama a občas se pak i nechala nakrmit.
Přijde mi, že děti v tomto věku prostě potřebují vidět, že už něco zvládnou a nejsou to jen "hračky", které oblékáme a krmíme, ale že si vše, co chtějí a zvládnou, mohou udělat samy. Takže třeba tepláčky a triko třeba s pomocí, ale samy, ponožky nebudou umět ještě dlouho - ale pak můžou vědět, že máma ráda pomůže, ale můžou to zkoušet.
Je to asi o nervy - tak přeji hodně trpělivosti a ať se daří.
U nás zabírá, že mu venku něco slibim. Jdeme do školky pro bráchu, podívat se k přejezdu jestli pojede vlak, pojedeme autobusem, k babičce, na hřiště,... Prostě něco na co se venku těší
Já ztratím nervy a řeknu mu, že na to kašlu, že nikam nejdeme, že půjdu sama a jako odcházím. No a to většinou zabere. A když ne, tak někdy fakt nejdeme ven, prostě až se uklidní.
pred rokem a neco jsme to taky zazivali. Dcera dva a neco a bylo to to same. Ja tehotna takze jsem sama funela a kdyz jsem se mela ohybat nebo dele klecet nemohla jsem se zvednout 🙂 . pomohlo pouze mluvit a mluvit a mluvit na ni. Kde jsme byli vcera a co tam bylo a kam pujdeme dnes a pri tom ji oblekat.
- můžeš zkusit hry a blbnutí u oblíkání. třeba oblíkat kalhoty na ruce, nebo dělat že vůbec nevíš, jak to máš oblíknout a at ti to jde ukázat, kam co patří, nebo dělej, že se mu ztratila ručička, než vykoukne ven z rukávu a podobný kraviny.. většinou děti na tyhle hry přistoupěj a chechtaj se
- může zabrat i - tak já jdu sama, a třeba i fakt odejít z bytu za dveře. pokud teda si seš jistá, že z toho nebude mít syn újmu. nebo se třeba jen začít rychle balit a obouvat... řekla bych, že většina dětí nastartuje, protože ven jít chce.
- ptát se. tak půjdeme ven. co je teď potřeba udělat? venku je zima, takhle asi jít nemůžeš, co? otevři balkon, okno... nějak ho dotlačit k tý odpovědi, že si musí vzít kalhoty, mikinu, boty, čepici...
- jestli se chce oblíkat sám, tak ho v tom podpoř. já vim, že je to třeba o nervy, ale nějak se to naučit musí a dělat furt něco za dítě je prostě sice pohodlný, ale jen chvíli. pak si ušetříš zase práci, když se bude schopnej oblíkat sám a nebudeš to muset dělat ty. pokud se začne vztekat, že mu to nejde, tak nabídni pomoc, a jen ho trošku popostrč k cíli, aby zbytek zvládnul sám a měl z toho dobrej pocit. nebo nějak nechápu vlastně, jak že to u vás vypadá. on řve sám sám, ale nic nedělá a zdrhá? tak bych mu připravila celej autfit někam na postel, že tady to má a at si to oblíkne. nebo dát i možnost si to oblečení vytáhnout z šuplete připravený, ještě ideálnějc mít připravený 2 varianty a říct, at si vybere kalhoty/mikinu atd..
- trošku asi mimo poznámka, ale snažila bych se ho i odplenkovat. mně se dost ulevilo, když jsem dítě nemusela honit za plínou apak ještě za dvaceti vrstvama:D to oblečení úplně stačí. jsou mu 2, zvládnout by to moh🙂
- ulehči si to ještě víc. čim míň vrstev, tim líp. já se třeba vykašlala na blbý punčocháče (který i třeba zbytečně mačkaj pinďoura a celkově to není vlastně úplně teplá vrstva, jak je to napláclý na tělu). sehnala jsem si x zateplenejch kalhot, který stačily samotný. nebo mu prostě kalhoty navlíkni nahoru na tepláky, který už má na sobě.
- a jestli má potřebu se honit - mně to takhle s dítětem přišlo, že si jako chce hrát, já ho chtěl aoblíknout a on měl z toho srandu, že mi furt zdrhal - tak naplnit tu potřebu honění:D a třeba i říct, že se ted chvíli budete honit, ale pak si pude vybrat oblečení a oblíknout.
Děkuju všem za rady 🙂, jsou zde prima tipy. Odpoledne jsme to zvládli bez řevu, trvalo to hodinu ale v klidu. Jen poznámka, on řve "sám" jen u plíny, na kterou si má lehnout u zbytku je to jen takové čekání a přemlouvání ať už si nechá obléct punčocháče, apod. Co chce dělat sám, má vždy možnost a dostatek času 🙂, když ale např. po mimutách 15 kdy říká "sám" se nic neděje jen stojí nebo pobíhá chci akci provést sama (přičemž ho několikrát na danou věc lákám🙂, spustí a pak to jede a nikam nevede...
Tak snad to nějak zvládnem, budu myslet na vaše rady psané s odstupem 🙂
tak jen tak pro uklidneni, mam to s dcerou momentalne uplne stejne, rika sama, ale nic nedela...nekdy jsem trpeliva a cekam, a pak to projde v klidu, ale nekdy proste potrebujeme z domu rychle a pak vetsinou uleti nervy me a je to s revem, ze o nas vi asi i protejsi dum, ne jen ten nas...syn to mel stejne, vyrostl z toho...vim ze jednou z toho vyroste i dcera, ale nervy mi stejne tecou🙂))
tak zkus přebalovat vestoje, nebo pořídit ty natahovačky🙂 nebo odplenkovat
@e_v_k_a83 Snad jen odpoutat třeba pozornost k něčemu jinému.Nejvíc se mi osvědčilo opřít o gauč tablet nebo mobil a pustit pohádku a při tom oblékat.Jinak je taky řev i u nás.Dcerce budou 2 roky 2.3.👍