Vzteklé, zuřivé dítě. Máte radu?

@azanka Tak to jsem ráda, že je to opravdu normální, i když opravdu těžké. Snad to brzy přejde

Taky mám dvouleťáka doma a je to s ním podobné. Pro mě je tohle chování celkem novinka, starší dcerka se tolik nevztekala a stačilo ji říct jednou ať něco nedělá a přestala. Teď nepomůže u malého nic, ani po dobrým ani po zlým. Někde jsem četla že je dobrý je naučit ten vztek přesměrovat jinak, že nehodí třeba hračkou ale polštářem apd. Tak zkoušíme. Chápu na jednu stranu, že se musí naučit ty emoce v sobě nějak zpracovat. A taky pomáhá u nás, že ho pošlu do pokoje, on se uklidní a přijde pak v klidu za námi. Zatím se to ale učí tak to neklapne vždycky. No a jinak venku před lidma se snažím reagovat na vztek stejně jako doma aby si nemyslel, že venku to platí snad jiný pravidla. Ti co mají děti v podobným věku to většinou pochopí a souciti se mnou. Posílám hodně sil, ono je to přejde. Jen přežít tohle období 🙏

Tak to je opravdu velky vuteklount, pokud to jd možná snažila bych se mu nezakazovat zbytečnosti. Prostě si nelpet na nepodstatnych vecehc, aby neměl tolik důvodu je vzteku. Je to jen období z kterého vyroste, tak by se mu snažila trochu přizpůsobit, nechce být v kočáru, tak ho nebudu tahat na nějaké dlouhé cesty, dojdu s ním na hřiště a tam ať hraje. atd..

@niliho vítej v klubu mám doma už druhé provedení a vím co prozivas na to není žádná rada chce to čas prý je ti v tomto období normální no nevím u staršího to pokračuje stále a to mu bude 6 🤦‍♀️

@syrinxka Už jsem si o tom taky něco četla a že prý pomáhá je něčím jiným zaujmout, aby se přestal vztekat, ale ne vždy to jde. Prý pomáhá ledová voda, ale to mi přijde drastické. Je dost tvrdohlavý, takže je s ním těžké pořízení. Já opravdu doufám, že to přejde, že z toho vyroste.

@izz76 Právě mu zakazujeme takové ty běžné věci, jakože s hračkami se nehází, netříská se s dveřmi, že nesmí skákat po gauči apod. S tím kočárkem je to trochu těžší, protože do města to nemáme nejblíž, aby to došel pěšky, navíc, když potřebuji něco vyřídit. Ale kde to jde, tak chodíme bez kočárku anebo ho vyndám a jde pěšky. Snad to opravdu brzy přejde.

@fouskovi Právě pořád doufám, že to přejde, že z toho vyroste, ovšem jestli to bude pokračovat až do předškolního věku, tak asi skončím v blázinci 😅

Normální období, vzpurné dítě,neměla jsem to všech,ale u dvou jsem si zažila své,tohle období je různé a různě dlouhé.

Určitě to bude povaha, mám doma dvě holky, jedna je a vždy byla anděl, nejhodnější dítě na světě. Druhá není starší ani o dva roky a vzteklá, tvrdohlavá, samonasírací kvůli všemu. Teď už jí je 6, tak se tolik nevzteká, ale zase se uráží. Přes lockdown to nějak víc vygradovalo, že už jsme kolem ní chodili po špičkách, aby se zase nenaštvala..... A to je špatně, protože pak tím vlastně získá přesně co chce..... To co popisuješ ty, my ale už přijde opravdu moc i na dvouleté dítě a chápu, jak tě to musí trápit. Ona pak i ta mateřská láska dostává zabrat, když ty děláš co můžeš a stejně to nestačí. V tomhle těžko radit, to by s vámi člověk musel žít, aby ti řekl, co třeba děláš špatně a jaký jiný přístup zvolit. Řekla bych, že by asi bylo třeba být přísnější a tvrdší, ale pokud dítě nechceš dítě mlátit, tak ze slov a vysvětlování si v tomhle věku dítě ještě nic moc nedělá.... Já jsem kdysi četla a docela se mi to osvědčilo, nepodporovat dítě v jeho negativní chování zvýšenou pozorností. Že spousta dětí si takhle vynucuje pozornost, protože ví, že si jí tím získá. Protože když je pak v klidu, tak si většinou ráda, že o něm chvíli nevíš a tolik si ho nevšímáš. Takže v praxi jsem to dělala tak, že jsem je opravdu chválila až přechvalovala, když se chovaly tak jak chci, když si hezky hrály, když hezky ťapaly venku apod, aby si zafixovaly, že takhle je to dobře a že si toho všímám a oceňuju to. A naopak, když dělala scény, tak jsem jí úplně ignorovala (pokud to samozřejmě situace dovolila). Prostě jsem jí to jednou dvakrát vysvětlila, proč to nejde a pak pokrčila rameny a nechala jí být, ať třeba pukne vzteky. Za chvilku se zklidnila a přišla jako by nic. Děti se musí taky naučit pracovat se svými emocemi, v tom jim ty moc nepomůžeš. Moje tchýně je nejhodnější babička, ten typ co nikdy nekřičí, věčně vysvětlující, odvádí pozornost, snaží se vyjít vstříc. A jako super, holky jí mají rády, ale absolutně jí neposlouchají, mají jí omotanou a dovolí si k ní to, co k nikomu z nás ne. Takže když je hlídá, je z toho úplně vyřízená, protože doma má bordel jak v tanku, vaří dva obědy, protože dáma chce každá papat něco jiného a s prázdnou šrajtoflí, protože si při nákupu vydyndaly půl sámošky.... Takže za mě asi tak. Liberální, vysvětlující výchova je fajn, ale děti jsou vychcánci a dokážou toho velmi lehce zneužívat.

@sarkasv80 Hlavně je to opravdu velmi náročné, někdy mám opravdu co dělat

@irmamala Člověk mu dává všechnu lásku, péči a pak když spustí to svoje, tak to je opravdu moc náročné a samozřejmě to pak ovlivňuje celkovou rodinnou atmosféru. Manžel na to vůbec nemá nervy a trpělivost. Ale asi je pravda, že tímto způsobem si vynucuje naší pozornost, protože jsem už párkrát vysledovala, že jak si ho nevšimám, tak si dá ty prsty do krku a tím, že se dlaví, tak já hned reaguji a on vlastně dosáhl to svoje - maminka si mě všimla. Nejtěžší je pro mě, jak hází těmi věcmi a čím více já mu domlouvám, tak tím je to horší. Zase si říkám, jestli ho mám prostě nechat a nevšímat si toho a ho to přejde, protože když reaguji, tak on přidá anebo odejít, jenže ne vždy toto jde praktikovat. Třeba na návštěvě ho nemůžu nechat házet a nebo se sebrat a odejít a ignorovat to. No budu muset zkoušet něco, čím ho já přelstím

@niliho tak tento popis sedí na moji dceru. V červenci dva roky a je to pěkný rapl. Když jí něco zakážeme, tak se vzteká, sama se začne plácat a mrčet. Snažíme se vysvětlovat, rázně, proč něco ne... Třeba když chodíme přes silnici, tak jí vždy řekneme, že nám musí dát ruku, tak teď se schválně chce vysmeknout. Tak jsme to museli otočit formou hry, že si dáme ruku a rychle rychle utíkáme, kdo bude dřív na chodníku.... Tak už tu ruku dává sama od sebe. Ale stálo nás to hodně síly. Dnes mi malá sedala na nádraží na chodník jen proto, že jsem jí nedovolila chodit podél kolejí v dešti. 🤷🏼‍♀️
Já pořád doufám, že zkouší jen naše hranice a nervy, co si může dovolit. A že to brzy přejde.

Jsem těhotná, takže té energie mám míň, do toho nevolnosti. Žádný med. Ale musíme vydržet. 🙏

@niliho rozumím ti, u mě je to ještě umocněno tím, že druhá dcera je tak zlatá, že mi zákonitě myšlenky někdy sklouznu k tomu, že mám tu mladší méně ráda, protože pořád dělá trable a jaká by to byla pohoda mít jen jednu....A pak si to samozřemě hned vyčítám, no taky jsem za těch 6 let pořádně nepřišla jak na ní 🙂 Hele k tomu házení věcí..... Já jsem fakt hooooodně tolerantní a hodně jim dovolím a často povolím v čem nechci, ale co jsem nikdy netolerovala, aby záměrně ubližovalo lidem nebo ničilo věci. Děti nebiju, jestli jsem je 5x za život plácla přes prdel tak je to hodně. Ale byly dvě situace, kdy jsem se neudržela a nelitovala jsem. První dcera jednou něco nechtěla a když jsem jí obouvala boty, dala mi bombu do obličeje. Já úplně instinktivně, jsem jí to ve vteřině vrátila. Samozřejmě, že ne dělo, plácla jsem jí po tváři. Ona ani nepípla, koukala na mě vykuleně a už se to nikdy nestalo. U druhé totéž. Jednou se zase kvůli něčemu naštvala a šla si takticky pro velkou duplo kostku, vrátila se a mrskla jí po mně. Zasvištěla mi kolem hlavy a to poprvé a naposledy dostala fakt na prdel. Nebyla jsem ani tak naštvaná, vlastně mi to přišlo docela vtipný, jak ten malej smrádek šel promyšleně vymyslet, čím mě zabije do hlavy. Ale chtěla jsem, aby si dobře pamatovala, že tohle teda ne..... Je to těžké, ale asi bych fakt začala být víc "zlá". Když ti tohle bude dělat jěště za rok, za dva, tak se z toho doma zblázníte, ve školce bude mít problém, kamarádi se od Vás odtáhnou..... Držím palce.

@niliho mladší je takový už rok a půl. Pořád čekám, kdy to přejde. 🤷
Starší takový nebyl. Občas se vztekal, ale že by vyváděl nonstop od rána až do noci kvůli všemu, to opravdu ne.

@niliho Mám taky takové dítě...jsou lepší a horší dny, ale náročné je to vždycky. Za pár měsíců bude mít tři roky, od září nastoupí do školky a já mám upřímnou hrůzu z toho, že to tam s ním nebudou dávat a vrátí mi ho domů....a nebo si ho tam teda nechají, ale nikdo se tam s ním nebude kamarádit...
Vůbec nevím, co bych ti poradila, sama v tom tápu, zatím jsem nepřišla na nic, co by opravdu fungovalo. Ale u nás si nemyslím, že je to o vynucováno pozornosti, on prostě absolutně nedává, když situace není přesně podle něj. Dneska jsme například měli scénu na téma, že mu nechci dovolit, aby kadil do nočníku, který si postaví na ustlanou postel, ještě k tomu na návštěvě 🤦

@ariel_z_moravy S držením za ruku jsme taky bojovali, nechtěl se držet, vyváděl, ale přesto nejel vlak, držela jsem ho a nepustila a teď pěkně jde za ruku, samozřejmě, že má tendence se vysmeknut, ale nedovolím mu to. No asi opravdu zkouší naše nervy, trpělivost a hranice. A právě toho se strašně děsím, že když budu těhotná a on bude takto vyvádět, tak co pak bude se mnou a miminkem

@irmamala No k tomu bití, on nás z ničeho nic plácne, jako ne nějak silou, ale plácne, ale za to opravdu dostává. Zatím si to dovoluje jen na nás, naštěstí ne na děti, ale bojím se, aby nezačal i je plácat a to už bude opravdu velký problém. Hlavně potom ve školce.

@gracinka7 Jsou i světlejší chvíle, ale v poslední době je těch negativních více no a jsem z toho nešťastná

@jeyre Právě jsou i lepší dny, ale opravdu v posledních dnech je těch horších více, než těch lepších. Strašně moc mě to trápí a bojím se aby to do školky přešlo, protože jestli bude vyvádět takto i tam, tak mi ho za hodinu vrátí.

@jeyre jako bys popisovala moje dítě a moje pocity.
Člověk se snaží, vychovává, vysvětluje, výsledek téměř žádný a pak ještě nastoupí chytré kecy ostatních, že je přece úplně v pohodě s dítětem se domluvit a bez křiku 🤦🤷

Zkus vypozorovat, co tomu záchvatu předchází. Jestli jsou nějaké "indície" , třeba že v tu chvíli nemáš čas se mu věnovat, něco děláš, vaříš, s někým si povídáš... Nebo to je najednou v momentě kdy si s ním hraješ a má plnou pozornost? Z části to určitě bude temperament. Jinak si myslím že to určitě je jeho styl komunikace s vámi. Moje starší dcera je řekla bych dost temperamentní a všude je jí dost, ale stačilo k ní obrátit plnou pozornost a většinu záchvatu se podařilo předejít. To je samozřejmě jen moje zkušenost, uvidím, jak mě vyléčí druhé dítě 😂 zkus prostudovat nevychovu. Nesouhlasím se vším, ale dost věcí si fakt sedlo jak prdel na hrnec

Máme něco podobného. Je to pár dní, možná týdnů, kdy se zuřivě vzteka, když něco nechce. Dneska například z bazénu. Byl tam strašně dlouho, už prostě musel ven, oběd a tak. Strašlivě se zlobil, házel hračkami, chtěl mě zbít, pak utéct. Mastil fakt daleko, dokud sám sebe nezahnal do rohu. Tam se bránil jak lev, abych ho nemohla odnést. Řičícího jsem ho odnesla, domlouvani vůbec nevnímal. Chápu, že a proč se zlobil, ale potřebujeme, aby bylo někdy po našem. Z řevu ho dneska vytrhnul nález velké kobylky.
Snažili jsme se pak v klidu s ním mluvit, že a co a proč ,ale nevím, jestli to přijímá. Jo a má 2,5 roku. Vztek spouští vypnutí pohádky, prevlekani pyžama, vypnutí hadice, zakrytí pískoviště atp atp. Plácá do mě, celkem silou.
Takže radu žádnou nemám, jen pochopení...

@corry21 Nejvíce má ty své záchvaty, když mu něco nedovolíme, zakážeme, nejdeme tam kde chce on, neuděláme to, co on chce, bavíme se s někým jiným a nedej bože, když třeba držím jiné dítě. Tak to, co on vyvádí... Samozřejmě u hraní jsou taky scény, protože on začne hračkami třískat o podlahu, stůl, cokoliv a to mu samozřejmě nedovoluji

@zuzekk Je to opravdu náročné, že? Já taky už nevím, jak na něj. Domluva v tomhle věku vůbec nepomáhá, ještě nechápe, co mu vysvětluji. Takže to je pořád ne, nesmíš, nedělej, to se nedělá a pořád dokola

@gracinka7 Přesně tak, kamarádky s klidnějšími dětmi se ohánějí Nevychovou (zkus se domluvit s dítětem, co udělá hodinovou scénu kvůli tomu, že nedostalo k snídani lízátko) a rodiče mají průpovídky typu "To je z toho, že mu všechno dovolíte, já bych mu dala jednu přes zadek a už by si to nedovolil." A já si připadám jako nejhorší matka, protože všechny děti je přece možné jednou nebo druhou metodou zvládnout během pár minut a s trvalými výsledky....

@niliho ahojik mám doma úplně to samé a nejhorší že mám doma miminko 9tydenni takže ho pořád budí on se bojí jejího hlasu. dcera od narození není moc vysmate dítě ale teď to je extrem možná i se přidala žárlivost nemluví vše sí jenom vyřváva bojím se ať není Autista nebo něco ona je 3dite a absolutně sí nevím rady

Poslechni si na youtube videa od Milana Studnicky z Dovychovat... Pokud ani to nebude fungovat, mas porouchany dite (delam si legraci, vzdor je proste uplne normalni, zalezi na rodici, jak tim dokaze projit, ze dava dite najevo, ze s tebou nesouhlasi je naprosto prirozeny...)

@jeyre a co kdyz nejde o to, ze mu nedovolis lizatko k snidani, ale o celkovou energii a zpusob komunikace? A pak samozrejme vytrvalost ditete. Myslim, ze pri trech velmi "energickych" detech uz jsem neco zazila... Nerikam, ze ti kazdy dite hned kyvne a jde si dat ovesnou kasi... Ale asi se ti nebude takhle vztekat hodinu den co den, ne? Proste to zpracuje

@mdch91 Jasně že ne hodinu den co den, ale třeba třikrát za den půl hodiny byl jeden čas takovej lepší standard. Je to samozřejmě i o povaze dítěte, on je trochu vzteklounek od narození, hodně se to lepší s rozvojem řeči.