Vzteklé, ukňourané, uplakané, bojácné 3leté dítě
Zdravím maminky, jdu si pro uklidnění, radu, nebo jen se vypsat. Mám dceru, v prosinci ji budou 3 roky a teda jsem z ní už úplne na nervy. Já vím že asi prochází teď obdobím vzdoru, ale to co kolikrát vyvádí je mazec. Pár př. pro představu, pořád kvůli všemu brečí, dokáže ji rozhodit úplná prkotina, chce vodu místo čaje, řev, dám ji jíný hrnek než chtěla,řev, něco ji podám, řev,protože si to chtěla podat sama (což mi ani neřekne) a kolikrát to prostě přejde v hysterák. Vzteklé scény kvůli tomu že si začnu čistit zuby, protože ji 3x řeknu že jdeme, pořád protestuje, tak si začnu čistit, scéna, chtěla pustit vodu, scéna, a tak bych mohla pokračovat dál... Vlastně skoro kvůli všemu ječí, dupe, vřeští. A většinou to začne ráno a to už mě dokáže spolehlivě vytočit, už to trvá to její řvaní kvůli všemu cca skoro rok, ale teď to začíná nabírat ty správné obrátky. Já jsem těhotná, takže u mě hormony taky dost pracují a docela si v poslední době kvůli tomu pobrečím (už teď se děsím porodnice). Nevím jestli za to může i školka, chodila cca 3 týdny, jelikož tam pořád plakala, tak jsme ji ztáhli ( paradoxně ráno neplakala, říkala že se těší, ale celé dopoledne tam bulela). Tak u nás den vypadá tak, že ona ječí a já často křičím, občas dostane na zadek, někdy se to snažím ignorovat, odejdu z místnosti ať mě nechá, ale ječí ať se vyvzteká, ale běží za mnou. Další věc, pořád se všech bojí, ještě v létě dokázala s kamarádkou počkat venku před obchodem, teď už zase neexistuje. Nikde nevydrží beze mně nebo tatínka (s ním od cca 2 let), když jsme třeba u babičky, nechce si s nima hrát bez naší asistence, nejde vedle do pokoje, někdo ji něco řekne, zakáže, okamžitě začne plakat, člověk už má strach jí cokoliv říct. Nějaké hlídání prostě neexistuje. Teď jsme byli kupovat boty, pán v obchodě se jen přiblížil, že se jí podívá na nohu, okamžitě pláč a křik a to minule tam běhala. Já už opravdu nevím co s ní, co dělám tak špatně? Já vím že má asi i povahu po mě, taky brečím kvuli blbostem, ale tohle je prostě mazec i pro mě, denně 10x kvůli něčemu brečí, ječí, řve, vzteká se. To jsem se rozepsala. Děkuji kdo dočetl až do konce a pokud máte někdo podobnou zkušenost nebo radu, sem s ní 🙂 Nebo aspoň uklidnění, že z toho co nejdřív vyroste :D
S tím vztekáním kvůli všemu to mám doma taky, a hned dvakrát 😀 Např. dnes ráno u snídaně chytil mladší (3,5) hysterák, že chce rozříznout chleba. Tak jsem mu ho rozřízla, následoval ještě vetší hysterák, že takhle ne, měla jsem ho rozříznout jinak. Odcházíme do školky, vztekání a řev, že mu nejde zapnout bunda. Jak jsem se přiblížila, že mu pomůžu, ještě větší řev. Takže do školky šel s rozepnutou bundou a vřískáním na celé sídliště. A tak dále, to je pořád něco, a starší (4,5) to umí taky, jak není po jeho, flákne sebou na zem. Ještě to nevzdávám a pořád věřím, že z toho jednou vyrostou 🙂
Ahoj, vydrž! Máme to doma taky. Dcera začla kolem roku a tři čtvrtě, teď bude mít pomalu 3,5 a doufám, že to už horší nebude. Je to těžké, ale zkus předcházet situaci, když víš, že bude scéna. Já dceři dávám často vybrat, rohlík nebo chleba, vodu nebo čaj, jablíčko, hruška či banán,... Takže v tomhle scény nemíváme. U nás je to chci pohádku, chci dobrotu teď hned a odchody z bytu jsou napůl hodiny se scénou. Když to už hodně vygraduje a křičíme jedna na druhou, a já mám sílu zastavit prvně sebe, pomáhá, když si k ní kleknu, snížím se tak na její úroveň, nejsem nadřazená, a klidným hlasem s ní začnu mluvit. Jak tohle udělám, jde se ke mně obejmout. A taky dost pomáhá režim. Dodržovat ho. A s tím strachem z cizích lidí si nic nedělej. Děti si prochází různým obdobím. Lepší mít strach, než věřit všem. Dcera je teď na mě taky furt nalepená, ani nechce zůstat s manželem sama doma. Máme 4 měsíční miminko, tak si mě asi víc hlídá. Začlo to už v těhotenství. Na porodníci nemysli, až to příjde, budeš mít stejně jiné starosti. Dcerka to doma taky ořvala. Přes den dobrý, ale večery měl manžel krušný.
Zkus se s ní víc mazlit. Po porodu se to ještě zhorší. Bude si tě držet ještě víc. Cítí příchod sourozence.
Nabízej alternativy, když něco chce a nedáš jí to. Dcera chtěla například další pohádku, nepustila jsem, a chtěla začít řvát. Hned jsem ji řekla, že pohádku už další nepustíme, ale co si tak dát křupky. Řekla, že je to dobrý nápad. A po nějaké chvíli jsem jí vysvětlila, proč už pohádku ne.
A ten pláč kvůli všemu mě taky už pěkně vytáčí, s tím toho moc asi nezmůžeš. nejhorší je to venku, když jdeme po ulici a ona se zastaví, já jdu dál. Hned na mě pak začne ječet a brečí mami stůj. Posledně doma, jsme v ložnici, jdu do obýváku, a když už jsem jednou nohou v obýváku, řve na mě, počkej, ja chci jít s tebou. Doběhne mě a zjistí, že jsem už v obýváku, začne brečet, že na mě volala, ať počkám. Takže VYDRŽ! 🙂
Období vzdoru, k tomu cítí změnu ve vzduchu - příchod sourozence. Zkuste si s ní co nejvíc povídat a přeju ať toto období brzy přejde🙂
Tak jsem ráda, že v tom nejsem úplně sama 🙂 já chápu ze má teď období vzdoru a projevuje se, snažím se jí dávat vybrat a tak, ale kolikrát ani to nefunguje(kolikrat s brekem říká že chce vodu a tak je to u spousty veci), vždycky ji říkám že nemusí plakat že mi to může říct normálne, ale nějak bez účinků. Nejvíc mě prostě štve to řvani kvůli vsemu( třeba dám hrnek má druhou stranu než chce). Scény u odchodu z domu jsou téměř na denním pořádku. Tak snad ten pláč kvůli všemu a ten strach ze všech okolo brzy přejde, to mě tak nejvíc mrzí no....
Holky, zrovna na téma dětského pláče bude tento čtvrtek webinar na nevýchově, je to zdarma podívat se na to dá od osmi ráno do půlnoci, trvá hodinu. Většinou mi to něco dá, třeba pomůže i vám a vaším ukňouránkům😉
@whizzyy zkus při odchodech z domu chystat nějaká překvápka. Prostě tak, aby odchod byla zábava. Kdo se obleče první, dostane tajemství, jablíčko, křupku, lentilku, pusinku,...oblékat ji schválně špatně, třeba čepice na nohu, kalhoty na hlavu...prostě, ať z odchodů nemá hrůzu. Dcera mi to taky tak dělá. Možná proto, že ví, že mě vytočí a možná proto, že ví, že máma bude zase naštvaná, tak se prostě už dopředu netěší. Ale teď to zkouším formou zábavy. Děti jsou chytrý, cítí z nás ten stres.
@whizzyy Dobry den, mam mladsi dceru, asi nemohu moc radit, ale pri cteni Vaseho prispevku me napadlo, jestli to neni tim tehotenstvim?Jako ze dcera nejak podvedome/vedome citi, ze se neco deje a ma strach o Vasi prizen? Treba jste se rozneznovala nad oblecky pro miminko atd. Drive/nez jsem mela deti bych tomu neverila, ale mam pocit, ze i moje 18ti mesicni dcera vse vyciti a vsemu rozumi. Preji pevne nervy a at je brzo lepe🐘
@whizzyy meli jsme to hodne podobne. Od te doby co jsem otehotnela se to dost zhorsilo ale po porodu uz to bylo zase lepsi. To dite proste citi ze se deje neco co nemuze ovlivnit a ma z toho strach. Kdyz mala uvidela miminko tak se najednou uplne uklidnila. Nerikam ze uz nebyly zadne sceny ale podarilo se nam to udrzet v rozumnych mezich. Osobne doporucuju hodne mluvit o miminku a vysvetlovat co to bude pro vsechny znamenat. Ale hlavne pozitivne. Proste jak to bude super az bude doma miminko a ona bude velka segra ktera bude se vsim pomahat. Preju hodne sil. Je to dost narocne obdobi.
Asi to i s tím těhotenstvím souviset může, je fakt že se to dost zhoršilo poslední 2 měsíce, ale nijak jsem si to nedávala dohromady, jsem teprve 18 tt, ví že budeme mít miminko, ale zatím jsme to nějak více neprobíraly, říká že se těší, ale myslím že si to nějak neuvědomuje, přece jen jen je malinká, ale možná se mýlím, vím že děti jsou hodně vnímave. Ale uplakanek byla pořád, jen se to teď zhoršuje, místo aby se to lepšilo... 🤔
@whizzyy myslim, ze to urcite citi, mozna nevi co se deje, neumi si to jeste srovnat v hlave a pak se to projevuje vztekem/placem/knourani. Zkuste se na ni vice zamerit/vice se ji venovat-to je dobra rada,ze😁Moje dcera neni uknourana, ale nema rada, kdyz koukam do telefonu a nevenuju se ji. Nebojte, ono to prejde, drtim pesti.
Mně (i dcerám) pomáhá při vztekání a násl. nabírání říct: "nebreč" nebo "nekřič - řekni to NORMÁLNĚ. Chceš hrníček? Tak řekni HRNEK" - Ony přestanou, zamyslí se a snaží se říct, co potřebují. Podle mě se rozčilují, že je v tu chvíli úplně pohltí pocit a nevědí, jak jinak - než řevem - z toho ven. Jinak to vše ostatní může být obdobím a osobností... Ale ta řešení okamžitých potře řevem odbouráváme takhle...
Ahoj, zrovna řeším to stejné. A chci se spíš zeptat kdy to vaše děti přešlo? Díky
Ahoj, mám doma úplně to stejné!!!! Moje malá bude mít teprve dva roky v únoru. Ale dělá úplně to samé, ještě dělá i tohle že sebou hází o zem a je jí jedno jestli je to doma na koberci,nebo venku či v obchodě.. Venku mi utíká, vůbec neposlouchá . V obchodě když ji něco nedám , tak se začne vztekat, křičet historicky, a hodí sebou o zem a lize pohladu... Takže asi jen období vzdoru,snad to přejde co nejdřív...