Vztek dětí. Jak řešíte?

Hezky den, mám na Vás prosbu.
S dcerkou (19 měsíců) zřejmě vstupujeme do nove vývojové fáze 😀
Jak prosím řešíte pláč/křik/vztekani děti pramenící z jejich nespokojenosti?
(Když se bouchne/upadne, čekám na reakci a když je plac, nabízím naruc, říkám, ze vím, ze to bolí atd. Nezlehcuji, jsem chapava).
Ovšem trochu tápu v tom, jak řešit situace, kdy se mala vzteka, když není po jejím.
Například dneska na procházce - potkaly jsme sousedku se stejně starou holčičkou na odrazedle. Naše se k němu hned vrhla a chtěla ho půjčit. Holčičce to nevadilo, tak dcerka chvíli jela vedle ni. Po nějaké době už chtěla jít sousedka s holčičkou domu, tudíž jsme musely odrazedlo vratit. Dcera nechtela, drzela se ho. Vysvětlovala jsem, ale nic platne. Nakonec jsem situaci “vyřešila” tak, ze jsem proste dceru vzala do naruci, ona samozřejmě hystericky krik a šly jsme domu. Vztekala se, kopala. Doma jsem ji postavila na zahradu, nabidla naruc, ale trucovala. Po chvilce prisla a všechno dobry.
Nebo druha situace - chtěla si dneska s mužem počítat na pocitadle. On potřeboval něco rychle dodělat, tak rekl, ze musí chvíli počkat. Dcera se naprdla a běžela bouchnout do polštáře (to ji ucime, když se zlobí, protože občas placa i do nás a to fakt nechceme). Jenže pak šla, vzala to tezke dřevěné počítadlo a vsi silou s nim triskla o zem.
Vysvetlujeme, snažíme se chápat dětské emoce, ovšem v nás to vře jak v papiňáku 😀
Jak tyto situace řešíte/řešili byste Vy?
Omlouvám se za dlouhy elaborát, ale budu moc rada za Vaše postřehy a rady.
Dekuji ❤️