Vztek a 2,5leté dítě. Kde jsem udělala chybu?
Možná vám můj dotaz přijde hloupý a směšný... Neb každé dítě v tomto věku se rozčiluje, zuří a řve. No já to vím ale to co mám doma je fakt síla a už nevím co dělat 😶.
Máme skoro 2,5 letou holčičku. Je moc šikovná, samostatná, komunikativní... Ale ty její občasný stavy jsou fakt už na palici. Neskutečně ječí. Neskutečně řve. Chodíme hodně ven, do heren...a nikdy jsem neslyšela žádný dítě řvát jako to naše 🥺. Úplně to rve uši. Svojí dceru miluju, samozřejmě má i dobré chvilky. Ale abych byla upřímná, ty špatné už mě začínají přerůstat. Snažím se předejít problému, najít alternativu aby vše fungovalo, vysvětlovat... Ale přijde mi že to je k ničemu 😟. Zuří pomalu kvůli každé blbosti. Já si uvědomuju, že si prosazuje svoje a že to patří k věku ale co je problém je to, že na ní nic nezabere. Nezabere obejmout, nezabere zvednout hlas, nezabere nic po dobrém ani pozlém, ignorovat, nechat vyvztekat😶😶 prostě nic. Ječí a ječí. Neskutečně mě to mrzí. Z holčičky která byla veselá je neskutečná vzteklina 😡. Nenechá si nic vysvětlit. Říkám si, je to období ale tohle trvá už tak 3m v kuse 😟den co den...Abych byla upřímná, stále si říkám kde jsem udělala chybu 😟? Nerozmazlu ju jí ani jí nějak emočně netýrám 😥. Samozřejmě občas mi ujedou nervy ale není to nic hrozného. Dr mi řekla, že je hodně emočně založena. Všechno prožívá. Ať už radost tak vztek. A
Já byla podobné dítě jako tvoje dcerka. Těch emocí bylo strašně moc a nikdo mi v dětství neukázal, jak s nimi pracovat, jak se s nimi vyrovnat. Učila jsem se to za pochodu až v pubertě. Možná by pomohlo ten vztek nechat aspoň občas prožít, nejen ho tlumit... Ale vím, že je to pro tebe náročné 🍀
Máme teď taky náročné období vzteku a řevu. S babičkou nebo tatínkem je zlatíčko, ale jak jsem v blízkosti já hned začínají scény.
Přiznávám, že je sakra těžké nebrat si to osobně a zůstat klidná, ale raději ať to dostanou ven než to držet v sobě.
Zkuste mrknout nevychova.cz
To je období,ona neumí zpracovat emoce,nemůže za to,nejeci schválně. V tu chvíli se nedá dělat nic,počkat až to přejde a pak zkusit v klidu situaci vysvětlit,podpořit ji,ze ji chápeš,ale proč třeba něco nejde atd. Moje dcera mezi 2-3rokem taky měla amoky vzteku,nebylo to naštěstí denně,ale par náročných chvil mi připravila. Kolikrát to bylo úplně zbytečně,ne ze bych něco nedela;nebo zakázala,jen to třeba nebylo dost rychle,nebo ve správném pořadí apod. Postupně z toho vyrostla a je z ni naopak klidná povaha.
To je naprosto normalni obdobi vzteku. S tim nic neudelas. Odezni to. A je dost mozne,ze to dela hlavne pred tebou,proste to tak je. Chce to trpelivost,mluvit,pochopit,nechat se i vyvztekat. Ja vzdycky rikam,ze je normalni se vztek,rozlobit se,zabrecet si,ale je to takhle a takhle. Spi jeste pres den? Domluv se s ostatnimi cleny rodiny,at si ji cas od cadu na den vezme,at se taky odreagujes.
Neprestala spat pres den? Syn ma tyhle stavy, kdyz je unaveny, nepomuze pak vubec nic, jen ten zachvat odignorovat a pockat. Kdyz unaveny neni, tak bychom stejnou situaci zvladli celkem v pohode