Výchovné rady pro neschopnou matku 😂. Jak byste maminky řešily vy?
Ahojte maminky, hodně tu čtu o neposlušných dětech tak bych se také přidala. Nechci si tu stěžovat ale zajímal by mě váš názor, jak by jste situace případně řešili protože fakt často pohořím 😂. Naše holčička má 3,5let. Je hodně živá, akční, upovídaná, hlučná, mazlivá.... neposlušná, tvrdá palice. Objednala jsem se na psychoterapii aby mi poradili jak na ní, protože na mě kašle a potřebuju nadhled na to, jak s ní jednat v dobrém 😂.
Jak jsem psala je hodně hlučná. Vlastně pořád si nahlas zpívá, brouká.. jenže kolikrát je to fakt nevhod a já jí na to upozorním a za ani ne minutu znova, znova, znova. A pořád si jede svoje. Když třeba telefonují nebo se s někým bavím tak furt mele, furt huláká, dožaduje se pozornosti. Řekni to třeba 30x a stejně nakonec samozřejmě bouchnu a ona pak pláče. Jenže ona mě fakt nenechá nic vyřešit. Atd.
Další věc je, že neposlechne když jí něco zakážu a jede si svoje. Třeba včera jsme šly ven. Hřiště v dolíku. Špatný přístup z jedné strany. Sešlo se dolů, prohrála si a že jde. Volám na ní. Ani se neotáčí, prostě si jde. Tak jsem na ní zařvala ať se laskavě zastaví, že nahoře jezdí auta. Zastavila se, šla jsem k ní. Říkám máš dvě možnosti. Buď půjdeš semnou okolo, protože já do toho bahnitého kopce lézt nechci a nebo tady počkáš, já to obejdu, vylezeš nahoru zamnou tudy. Nechci aby jsi tam byla sama protože tam jezdí auta. Reakce. Ne já jdu hned teď. 10min jsem jí vysvětlovala, že sama nahoru prostě nepůjde. Samozřejmě řev. Nakonec teda počkala, já to obešla, ona vylezla a šlo se dál. To samé... Na hřišti rozbitá láhev od vína ( lidí prostě prasata). Chce na to sáhnout říkám ne. Ne můžeš se pořezat, je to špinavý, prostě ne. Samozřejmě že to zvedne. Za půl hodiny, hnusná nacucana houska na silnici a opět prostě jí zvedne. Ať řeknu na cokoliv ne. Tak samozřejmě to udělá. Jenže pak přijdeme dom. Umejeme si ruce! Ne já nechci. Nakonec jí tam musím násilím dotáhnout. Řev. Každý den stejný.
Doma se hrne do nějaké činnosti. Jsem ráda že chce pomoci jenže ne aby vyplavila byt. Problém je alespoň že si nenechá domluvit, nepřijme alternativu. Chápu že chce být samostatná, že chce vše sama. Jenže když si nenechá poradit, vysvětlit atd. To ej těžký. Teď začala třeba dělat to, že si chce rozsvícet sama. Jenže tam pomalu nedosáhne ani ze stupátka. Pak chce čůrat,jde na záchod a než si rozsvítí je pod ní louže jak přehrada. Samozřejmě když jí chci pomoct tak ne, udělám to sama. Jinak řev. Když se fakt už naštvu, že nechci 10x denně vytírat a prostě jí tam posadim, tak opět sedí na WC a řve 😶. Já už fakt nevím.
Záměrně začala dělat bordel. To teda úplně penim. Oloupu pomelo, ona část sní, vezme misku kouká na mě a vysype to na gauč... A já můžu řvát NE do aleluja. Jenže když chci aby to uklidila, tak jako co.... Já mám takovou chuť jí lupnout 😂. Samozřejmě pak řvu já, jsme vzteklá.
Jak by jste jednaly 😉 děkuju
Podle popisu mi přijde jako normální 3,5 lété dítě. A stejně tak ty mi neprijdes jako neschopná matka, třeba v tom kopci jste se nakonec domluvili. Trvalo to sice 10 minut, ale povedlo se 🙂 holt v tomhle věku je to tak se vším (samozřejmě všechny děti jsou tvrdohlavé).
Já to řeším tak, že si u všeho vždycky pořádně rozmyslím, jestli má smysl pouštět se do konfliktu. Např syn chce vytírat místo mě = bordel všude roztahanej, mokro, pro mě víc práce. Ale zase ho chápu (chce mi pomoc, připadat si velký, vlastně je výchovného nechat), takže ho nechám a potom to prostě uklidím. Fajn na tyhle situace je knížka Líná máma. S tím rozsvěcením na WC- chápu, že to chce dělat sama. Co zkusit vymyslet, jak by to zvládla (třeba by chodila s vareckou, aby dosáhla nebo tak).
A potom jsou věci, přes které nejede vlak. Pokud venku řeknu STŮJ (neříkám to často), tak prostě musí zastavit. Jinak by se šlo hned domů a musel by za ruku (stopro by u toho byl řev, ale to je v pořádku). Pokud si nechce umýt ruce (po vysvětlování proč je to dobré), ok ale nesmí mi do obýváku, aby sem nedonesl bacily, nedostane nic k jídlu atd, dokud si je neumyje. Prostě je na chodbě dokud to nepromyslí. Když telefonuješ, tak se zavři např do koupelny, vyřeš co potřebuješ a potom si s ní jdi promluvit. S tím pomelem.. to by mi vadilo, následovala by promluva a buď by mi to pomohla uklidit, nebo bych to uklidnila, dala někam kam nedosáhne a nedala jí. A ani jinou dobrotu až do dalšího jídla, když se neumí chovat k jídlu (možná bych vymyslela něco jineho). Tak nějak aby pocítila důsledky svého chování, ale zas aby ty důsledky davaly smysl, byly logické ku té situaci.
Jinak také někdy řvu (kdo ne), ale většinou se snažím reagovat nezucastnene (v klidu řeknu proč takhle ne, připomenu hrozící postih a pak bez emocí jednám). Mně přijde, že v tomhle věku teď začal syn hrozně testovat ty hranice, ale kolikrát s cílem aby viděl, co já na to, jestli mě naštve. Takže kde to jde, tam mu dám prostor, někdy i pěkně argumentuje, vyjednává (což se mi vlastně líbí, že se to učí, byť z toho mám někdy tik v oku 😀). Ale pak je pár pravidel, kdy neustoupím ani o píď.
Co zkusit vymyslet alternativy ve stylu - vlk se nazral a koza zustala cela. Napr. s tim svetlem. Dat ji v byte stupatko, ktere si sama prinese, stoupne, rozviti si.
Pak mi prijde, ze se apriori stavi na zadni a blokne se, protoze ty ji apriori furt neco zakazujes. To te neodsuzuju, taky ty situace moc dobre znam. Ale ted se tretim deckem uz vim jak to. U nas pomaha pojmenovat tu situaci:
1. Ty chces na ten kopec vyjit sama? Dobre, muzes, ale pockas nahore, nez to obehnu, jo? Jezdi tam auta.
2. Ty si chces ty ruce umyt sama? Ty chces mit takhle velky proud vody? Fakt takhle velikansky, jo?
Ono to 3,5 letemu decku dojde, ze to, co se chysta udelat, je blbost. Ale ono si to potrebuje uvedoomit samo. Ano jsou situace, kdy rodic musi jednat rychle a bez nakych okecavacek, ale v 90% situacich pockat jde a nechat je nad dusledky svych cinu se nejdrive zamyslet. Pak krasne spolupracuji.
U nas to funguje skvele. A to nemam zadne introvertni sede mysky. Mam temperamentni hlucne raubire, ktere chvili neposedi a hlucnost je jejich druhe jmeno 😅
Jen k radám, co tu padly, dítě v tomhle věku slovo nezastaví, touha udělat danou věc je silnější a těžko domyslí důsledky, je třeba přidat fyzickou akci (myšleno zadržet ruku, když sahá na střep i za cenu řevu), uznat pocity a vysvětlit proč. Záleží i na povaze, prostřední je přesně ten samostatný typ, co pro něj ne není odpověď a dělá si své i za zády rodičů. Pořád se učím, jak s tím mám vlastně pracovat, ať nepodkopavám její sebevědomí a současně ji naučím respektovat potřeby jiných a dodržování pravidel.
Přesně jako u nás. My máme ještě k tomu 16měsíčního sourozence, takže takové věci jako třeba - tak vytírej sama, já to pak uklidím - to bych nenechala, protože na to zkrátka nemám čas 😀 Ale závidím všem, které na to čas mají. Taky závidím všem, které umí v tu chvíli vymyslet tu správnou odbočku a formu hry, aby ta situace mohla být bez řevu. Stále se to učím, někdy se mi to podaří, jindy taky řvu. No a pak v klidu večer si říkám, že jsem to mohla vyřešit úplně jinak a bylo by to v klidu. Chybama se člověk učí, takže si myslím, že při třetím dítěti (které už nebude 😀 ) už bych byla profík 😀
@87pavlina já k tomu mám doma také ještě 1,5letou 😉 ta vytirá také svým malým mopem, naštěstí alespoň na sucho. Oni vytírají a já si třeba mezitím vyndám myčku nebo tak, než to jdu vytřít po nich 😉 ale to se nechci nějak povyšovat, nechodím v tvých botách, nemám tvoje deti atd 🙂
Mmch větší utrpení je, když věší prádlo 🤣
@87pavlina presne ale jak rikas - chybami se clovek uci 🤷♀️ me treti dite ma vcelku klidnou a vyrovnanou matku, ktera uz vi, kudy cesta rozhodne nevede a kudy naopak jo. Jiste, povaha taky hraje roli, ale zrovna u nas jsou vsechny tri deti takove ty dominantni vudci typy. Bohuzel prvni dve deti, hlvne to nejstarsi, byly takovi pokusni kralici 🤷♀️😅
@rejalin ja zas trpim u mycky 🙏🏻😂 to chce malej strasne pomahat 🙄😅 vyndavani je jeste v pohode, ale nandavani, kdy mi vytahuje zase to spinave nadobi 🤪
Ahoj, podle mě ji zbytečně mateš tím, že jí nabízíš alternativy. V tomhle věku mají děti problém s rozhodnutím - prostě bych jí oznámila co a jak bude, bez diskuzí. Chceš má hřiště? Dej mi ruku, jdeme tudy spolu. Chceš mi pomoct? Dělej toto a toto. Čůrání je opruz, to chápu, ale to bych jí i za cenu vytírání nechala dělat samotnou, má to jako nácvik i do skolky. Pořiď třeba nějaké stupátko ať si sama vyleze.
Jo a jestli má někdo zázračný recept proti hulákajícím dětem během telefonátů, prosím sem s ním, protože oba moje kusy VŽDYCKY něco potřebují nutně když vezmu telefon do ruky 🤣
@foxietrixie když ji nechám potom telefonovat s někým, tak si můžu svůj telefonát vyřídit. Ještě lepší je nejdřív vyřídit její telefonát 😁
@darkwitch no to u nás právě nefunguje. Oni netelefonují rádi. Prostě mají největší píli do mě něco hustot, když telefonují já. A když už je nedej bože klid, tak se za chvíli ozve"mamíí utřít zadek"🤣
Vidím problém v tom, ze k nej nepristupujes ako k dieťaťatu ale ako k pubertiakovi ma len 3.5rokov mentálne nie je vyspelá natoľko aby to pochopila, čo od nej chceš a toto vidím u 99% rodičov, čo tu píšu, ze maju neposlušné deti. Jednoducho pre dieťa v tomto veku je všetko "hra a zábava" ja u svojich mam metódu výchovy, že ak niečo nejde tak snažím sa všetko otočiť na hru a urobiť z toho zábavu pre dieťa napr robí zle v niečom otočím jeho pozornosť na niečo iné, chcem mať chvíľu času pre seba a potrebujem niečo vybaviť tak veľakrát hráme hru, že obaja sme v práci a musíme telefonovať dám im starý mobil alebo mladšiemu hrackarsky, papier kde si "zapisujú veci" ako ja a mam pokoj s tým, že deti sú v kancelárii u seba v izbe 🤣 a ja v svojej. A potom mam metódu číslo 2 a to je, ze stále 1x uplne novú situáciu vysvetlím prečo je to nebezpečné, prečo to musí robiť tak ako treba 2x upozorním, 3x koniec a podla situácie ideme domov alebo zoberiem napr loptu, kolobežku atď podľa toho, čoho sa to týkalo a kľudne ich nechám vyrevat ale táto 2 metóda je na nebezpečné situácie pri všetkom ostatnom využívam metódu "hra" co mi pomáha aj pri rannom obliekaní, čistení zubov, jedení jednoducho takmer úplne všetkom. Inak veľmi mi ešte pomáha ton hlasu ak na niečo chcem presmerovať pozornosť deti nemôžem ich nato prilákať nervóznym alebo naštvatým hlasom ale naopak ak upozorňujem ako v 2metode tak tam sa snazim použiť autoritatívny hlas, že myslím to vážne aby s tým prestali.