Výchova vaše a vašich dětí - jste stejní, jako rodiče, nebo ne?

S výchovou vlastních dětí si uvědomují,jak je těžké překročit vlastní stín. Mám určitě věty a způsoby zafixování a odkoukane od našich a i když se snažím strašně moc nedělat stejně chyby jako dělali oni,ne vždy se zadari to v sobě zkrotit. U spousty věcí bych ráda řekla,že je nikdy neudělám,jako to dělali oni,ale bohužel. A pak jsou situace,které sice neřeším dobře,ale nikdy ne tak špatně,jako naši. Nejhorší věta,co mi kdy naší řekli,dojdi si pro pásek/vařečku. Tak takhle fakt neee.

Z části dělám věci přejaté, naučené. Ale v kooperaci s naučenými postupy muže a také vlastním rozhodnutím dělám spoustu věcí jinak.

Ja vychovavam deti dost podobne, jako jsem byla vychovavana ja sama. Samozrejme ne vse, spoustu veci si jedu podle sveho, ale ten zaklad je v podstate stejny. Nutno vsak podotknout, ze nasi uz v 80. letech zastavali dost respektujici vychovu. Nedostavali jsme na zadek, rodice nam vsechno vysvetlovali, abychom chapali, proc se co nema nebo naopak ma delat, komunikovali s nami jako se sobe rovnymi, snazili se nam jit prikladem, motivovat nas, davali nam najevo, ze nam veri a vazi si nas a pod. Je tam par veci, ktere jsem vnimala negativne, a ty se snazim delat jinak, ale tech je fakt jen minimum.

Tak já si myslím, že se výchova našim povedla..😁😁 považuji se za dobrého člověka...a měla jsem krásné a spokojené dětství. Ale samozřejmě si uvědomuji situace, které nebyly úplně super... A snažím se toho vyvarovat a dělat to jinak...🙂 Ale myslím, že každý stejně občas nějakou tu rodičovskou chybu udělá... I když se snaží... Podle mě je důležité se z chyb poučit a umět je napravit...🙂

@lida9 Mě je líto že já vidím jen to špatné, toho hezkého minimum.

Já si najednou vzpomínám na spoustu křivd, na to když mi v něčem nevěřili, přitom jsem nikdy nelhala, když nás klidně malé nechali doma samotné a šli se bavit, jen nás táta šel třeba dvakrát zkontrolovat. Nebo nás poslali na prázdniny k babičce i když věděli že tam každý den brečím. Nebo když jsem u babičky chytla před jejich odjezdem záchvat pláče, tak mě nakonec odvezli sebou, ale máma řekla naštvaně že mi měli říct že jedou jen do obchodu, a že se vrátí, že bysme se tomuhle vyhnuli. Nechápu jak na to měli srdce. Já bych se takhle ke své dceři nikdy nechovala.

Já doufám, že moje děti budou na dětství vzpomínat s láskou stejně jako já na to své i přes všechny chyby, kterých se mí rodiče dopustili. A nepochybuji, že i já se dopustím řady přešlapů a budu jen doufat, že mi je moje děti odpustí a budou i přes to považovat své dětství za šťastné.🙏❤️

Mohu jim vyčíst mé ušlapané sebevědomí, málo podpory, uznání a pochvaly, a to si myslím že se nám se synem nestane. Jinak takový ten základ od rodičů považuji za jasně daný a nevidím důvod k zásadním změnám- jako kdy už je určité chování za hranou, že jsou určitá pravidla, která musí dítě respektovat, že ne vše se děje z vůle a se souhlasem dítěte.

Popravdě až když mám dvě děti tak jsem přestala nenávidět mámu. Sice spoustu věcí ještě,, bolí,, ale sama teď vidím jak je rodičovství těžké. Jak těžké je zachovat se pokaždé dobře a správně. Jak jednoduché je aby člověku ujeli nervy když má blbý den. Zjistila jsem že nakonec i ona se nejspíš snažila být nejlepší verzí mamky jakou dokázala. Stejně jako se snažím já a vidím, že to opravdu není jednoduché, za těch pár let jsem taky nasekala hromadu chyb.

Rodice byly ve vychove v devadesatkach nejvic repektujici hippisaci proti rodicum vrstevniku. Vychovavam celkem stejne a ve srovnani s okolim jsem ten nejvetsi autoritarsky tyran.

@jsme taky jsem se smirila s rodicema az s druhym ditem. U prvniho jsem si rikala: "jak na me mohli byt tak zly, kdyz jsem byla takhle uzasne hodna." S druhym (a rustem starsiho) si nekdy rikam: "jak vubec zvladli me nehodit do popelnice, to byl skvely vykon".

@malytlustyhroch přesně tak 👍🤣 pokaždé co starší,, zlobí,, tak si vzpomenu jak mi bylo strašně líto jak na mě máma řvala ,že jsem jak buldozer a furt něco ničím, vylévam apod. On je slabý odvar mně samotné a rupou mi z něj nervy xkrát denně. Přesně spoustu věcí už vidím úplně jinak, spoustu věcí dělám jinak a ve spoustě věcí jsem horší než ona. Jediný rozdíl že já to aspoň přiznám, přiznám že prostě nevím a někdy prostě nezvládám.

Micha se ve mne vychovny styl nasich a muj. Nasi samozrejme delali chyby a i ja je delam v tom, jak se snazim vychovavat po svem. Ale nemelo by snad byt nic zavazneho. 🙂

kdyby vas rodice vychovali spatne, neuvedomovali by ste si dnes silu rodicovstvi.... kazda generace se lisi od generace, to co vam dnes prijde zvlastni, vasi rodice to brali jako v poradku, protoze to delali vsichni kolem nich....napr. dnes kazdy rodic resi temu mobil (dat ci nedat)... starsi deti..... vacsina je dostane, protoze vacsina deti je ma....

rozumim vsak prispevku autora, z vychovy mych rodicu sem si vzala jednu vec, kterou se snazim vstepit I dcerke - a to komunikace o vsem, o pocitech, o smichu, smutku... su samozrejme I veci, ktere ji vsak nepredavam.... s temi vsak bojuji, protoze jsou ve mne zakorenene.... tak musim se obcas ovladat☺

Vychovávám úplně opačně. Už v dětství jsem věděla, že jednou budu mamin opak a zatím se mi daří. Jediné co, tak občas zvýším hlas, její neustálý řev mi vadil, ale občas se neudržim a hlas mi vyskočí výš než jsem chtěla.

Já žádné trauma z dětství nemám, nikdo mě nebil ani na mě neřval, naši byli v pohodě, možná budu spíš já o něco přísnější než byla mamka (jsem matkou ani ne 2 roky, takže se teprve uvidí :D)

Já vychovavam úplně jinak než naši. Z počátku to mi rodiče brali jako chybu, ale dnes to sami vidi jinak. A uznávají mou výchovu.
Mamka byla a je neskutečný nervák, tak mě potěšila její věta - kde pořád bereš tu trpělivost. Tak jsem jí to od plic řekla, kde😄.
Babička mi zase řekla, že mi někdy závidí tu blízkost, co mam s klukama, že ona tohle nikdy neuznávala (jela studený odchov, nerozmazlovat) a že ji to teď je líto. A že mi moc přeje, že si kluky užívám a nemám mateřství jako povinnost. Což ona tak bohužel měla.. ale užívá si to s námi teď, což je bomba.

Vychovávám vpodstste stejně jako moje maminka nás, přestože to tenkrát nebylo úplně standartní, měly jsme respektujíci výchovu bez bití, trestu a vyhruzek. Nechodily jsme do jesli, mohla jsem spát s rodiči v posteli když jsem chtěla atd. Prostě mám úžasnou maminku která mi dala vzor a já tak automaticky fungují taky. Vlastně ani nevím jak bych měla být na svoje děti zlá nebo prisna😃

Až když jsem se stala mámou svých dětí, jsem plně a naprosto své rodiče pochopila. Oni nijak zásadně nechybovali, ale měli své limity. Jako každý člověk. I já je mám. A mám je paradoxně velmi, velmi podobně. Je mi jasné, že i já dělám chyby. A velmi pravděpodobně právě tam, kde si myslím, že jsme si jistí v kramflecích. Ale věřím, že i mé děti mě jednu pochopí 🙂

@drakenn Tak to je krásný. Tohle mi nikdo bohužel neřekne. Mě jen máma řekne že my to máme dnes strašně jednoduchý, a že abych se ještě ale nedivila, že teď sice můžu být na rodičovský až 4 roky, ale že co když zas udělají jesle a blablabla.

@bramarfi Já jsem jejich výchovu chápala jako bezdětná. Nyní s dítětem vůbec.

Naši byli skvělí a jsem ráda, že mě vychovávali tak, jak to dělali. Měla jsem hodně svobody a lásky, a to je to nejdůležitější. Pár věcí taky bylo blbě, dost je poznávám na sobě - situace, které mi jako mámě dělají potíže, jsou přesně ty, které nezvládala ani moje máma. A tak občas opravuju... něco mi jde líp a něco budou muset opravit až moje děti. Ale chci, aby to měli o malinko snazší, než já 🙂

Ještě než se malý narodil věděla jsem, že ho budu vychovávat jinak, než jak vychovávali naši mě.
Někdy je to těžší, myšleno že já to mám těžší, překopnout na svůj výchovný styl ze svého z dětství zažitého, ale malej mi za to stojí 🙂

Já jsem měla skvělé dětství, ale přesto je pár věcí, které budu dělat jinak než rodiče. Hlavně, co se týče komunikace. Pamatuju si, když jsem prožívala svoji první lásku a nemohla se matce svěřit, protože ji tyhle věci prostě nezajímaly, nechtěla je slyšet, byla pro ní důležitá pouze škola - to zapříčinilo to, že jsem se ji nesvěřovala vůbec s ničím. To bych chtěla se svými dětmi změnit, ráda bych byla pro ně oporou ve všech životních situacích a ráda bych, aby mi děti nic netajily, protože mi budou moct vždy všechno říct.

@nikjean Já se taky nemohla s ničím svěřit. Dokonce ani když došlo ve škole na šikanu. Když už to ze mě vylezlo, tak mi jen poradili že se musím bránit. A jak, když jsem byla vychovaná jako šedá myš co nesmí projevit svoje názory.

Skvělá diskuze!

Holky, zaujala mě tato diskuse a ráda bych ji obnovila. Mohla bych se zeptat, jaké chyby dělali vaši rodiče a co jste si umínily, že pojmete jinak? U nás se často dělal z komára velbloud a velké drama, a tak jsem si říkala, že se svými dětmi budu trpělivější a zachovám klid. No, viděno z dneška: klidná jsem jen v případě, že mám klidné období a klidný den. Taky mě mrzelo, že s mámou se nedalo moc svěřovat. Jak to bylo u vás a co se vám daří jinak?

Citim se byt dobre vychovanym, vnitrne motivovanym, spokojenym a stastnym clovekem a vdecim za to ve velke mire mym milujicim rodicum. Zasady vychovy mam prevazne stejne, byt pracovity, ohleduplny, ale asertivni. Diteti se snazim stanovit laskyplne pevne hranice. Parkrat jsem od nasich pres zadek dostala, a nevycitam jim to v tech nekolika pripadech (jednou jsem napriklad ve vzteku vysklila sestre dvere nad hlavou), tomu jsem se zatim u syna vyhnula. Co bych vedome rada zmenila je, ukazovat diteti vice partnerske lasky. Ac maji rodice velmi pevne manzelstvi, nikdy jsem u nich pred nami nezazila nejake velke projevy lasky. Rada bych, aby muj syn slysel, jak rikam manzelovi miluji te, naucil se otevrene projevovat naklonost.