Výchova holčičky vs. chlapečka. Jak to je/bylo u vás?

@szuzia hlavne klid🙂 vzdycky to jedno dite je hodnejsi🙂 ja mam kluka (6) a holku(5). Kluk je ten rozumejsi hodnejsi, holka lec vypada jak andilek je dracice krizena se satanem🙂 jako dokaze byt hodna, mila, pracovita.. ale je taky na zabiti... kdyz byly male bylo to presne opacne... vubec se toho neboj, moje deti se miluji, ale i nenavidi v jedne minute🙂 jsou to nezva partaci i kdyz nekdy je to na vitaminy...

@szuzia mam.prvni holku dablici , nezastavitelneho kaskadera a nespavce. Druhy o necele 2r.mladší kluk byl spac , pohodar , a o neco rozvaznejsi😁

U nás se to potvrdilo. Holčička uvazliva a rozumná. Chlapeček tvrdohlavejsi a vzteklý. Ale celkove bych řekla, že jsou takoví oba klidnějsi po nás.

@szuzia mne přijde, že pokud jsou "v mezích normy", tak kluci bývají častěji fyzicky náročnější na výchovu (potřebuji se vybít, běhat, kopat..), ale zase je s nimi víc domluva a jsou takoví "pruhlednejsi". Kdežto holčičky třeba víc posedi, zabaví se s pastelkami, samolepkami, ale ty jejich nálady a palicatost.... Ale je to jako u všeho kus od kusů a hraje tam roli dost faktorů

@fifinka2020 ono to fakt nejde generalizovat. Naseho kluka sice nezajimaly pastelky a kresleni, ale stacil mu sroubovak a nejaka rozbita hracka a zabavil se na pul dne(od 3 let urcite) . Holku jsem v tom veku mela furt za zadkem, nebo lezla po vyskach😅 jo a u nas tedy rozhodne platilo ze holcicka byla odmalicka ukecana, pusu nezavrela a kluk pravy opak. Ja myslim, ze se vzdy sourozenci v necem podobaji a v jinem naprosto odlisuji.

Výjimky potvrzují pravidlo :D bratr byl pohodář. No a u nás je to tak, že když si kamarádky s holkama stěžovaly na dcery, tak jsem jim dala na chvilku našeho malého k dispozici, obrátily po dvou hodinách 😂 kluci jsou fyzicky víc hr, víc akční, potřebují se opravdu vybít a fyzicky zvládnou víc, jak ty holčičky. Tj zvládnou i daleko dýl zlobit a napadá je z mé zkušenosti strašně moc volovin a nebezpečných věcí, co holky prostě nenapadnou - nebo ano, ale mají pud sebezáchovy a nezkusí to. Většinou. Ale znám i holku, která strčí syna do kapsy, takže je to prostě individuální..stejně tak nelze brát v potaz, že ti tady někdo napíše, že je jeho dcera akční, nebo že je náročná. Protože co to znamená? Na nějakou maminku je akční, když musí opravdu běhat za dítětem třeba dvě hodiny v kuse a pak mají hoďku pauzu a pak znova. A na jinou zas bude akční to, že je s ním na náročném celodenním výletě na kole v terénu.... a dítě chce jít po příjezdu domů ještě plavat a hrát s tátou fotbal, protože prostě není unavené. A do toho mele a pusu nezavře, nebo má svoje nálady a je to ještě ke všemu náročné i psychicky. Pro někoho je nespavé miminko to, které se budí 4x za noc. A pak bylo naše dítě, které v noci spalo třeba jen dvě tři hodiny v kuse maximálně - a to i po prvním roce života... Takže za mě - kašlat na tady ty průzkumy trhu náročných dětí :D Pohlavím se to neurčuje;) Spíš si myslím, že pokud by nějaké pravidlo mohlo být, tak to, že mimčo bude tak v pohodě, jak v pohodě budeš ty.. a v tady to doufám, neboť jsem v 33tt 😂

@szuzia u nás dcera šílená a kluci jsou zlatí😁

@szuzia hele me už druhá matka říka ze kluci jsou zlatí a jednodušší … a ze holky jsou za trest 😂😂 tak uvidím..: me to čeká taky zachvilku, k jednomu strelcovi (holce) nerizene .. me nejspis přibude kluk lev 🤣

Mám kluka a je docela v pohodě. Problém mám jen s tím, že ho baví věci, co nebaví mě. Jako: čumět na stavební stroje a vlaky, dokola stavět a bourat koleje a pak je stavět znovu a jinak, trávit hodiny na dopravním hřišti. Je otravnej, když má hlad a nemá žádnou trpělivost, musí mít jídlo hned. Taky se rád nechává obskakovat, chce krmit, oblékat a obouvat. Fáze “já sám” byla krátká a vlažná. Jinak není nějak hyper, je celkem klidnej, rád běhá, jako každý dítě, ale umí se zklidnit.
Holčičky mi obecně připadají víc zápalený do samostatnosti, brzo se umí obléct, obout a podle vlastního vkusu. Jsou víc na konverzaci, a celkem brzy se s nimi dají řešit i různé mezilidské vztahy.

@szuzia určite to nie je tak ja ked sa pozriem na seba ako som sa správala na prelome detstva a puberty a hlavne v puberte tak veľa chalanov by si to nedovolilo 😂 ale tak veľký vplyv nato má ADHD a to, že doma tomu neprikláňali žiadnu váhu... Teraz mam doma chlapca (2.5r) a dievča (4r pravdepodobne tiež bude diagnostikovane adhd) a dievča je o dost náročnejšie ako chlapec.

@szuzia já teda nemám s čím porovnávat, mám 2 holky, ale co se týče projevu v kolektivu, jako je pohyb, hlučnost, poutání pozornosti, tak kolikrát si říkám, kam se na ně hrabou kluci. 😆 A určitě to bude kus od kusu. 🙂 Starší dcera, ač máme od lékaře zprávu, že má možná ADHD, tak co se týče rozvahy v pohybu, tak jsem si u ní mnohokrát říkala, že zlatě, že mám holčičku a nikde bezmyšlenkovitě nelítá a neleze. Ona to zas pro změnu dohání paličatostí a vzteklostí, scénami apd. 😁 No a mladší to je kamikadze 🙈 Věčně omlácená, odřená, jen se otočím a už je vylezlá na židli, na stole, na schodech a pud sebezáchovy nula. Dost i běhá, takže kolena odřená snad permanentně. Kolikrát někam vyleze, já sprintuju, tep 250, protože ona už stojí na kraji a volá Hopi Hopi. 🤦🏼‍♀️ Ale jinak je zas povahově úplná pohodářka, nevzteká se, ne znamená ne, pořád usměvavá, někde sebou řízne, zvedne se a jde dál, bez breku. Každé dítě má něco. 😀 Co se týče klučíků kolem nás, tak je to stejné. Někteří jsou takový, kam je člověk posadí, tam je i najde a někteří ... 😁

@szuzia tak záleží, jakou má dítě povahu. Máme dvě holky, jsou divoké, zlobí, celý den se hádají, perou, jsou hlučné, tahají se za vlasy 😄😄😄 atd. Někdy je těžké je ukočírovat. Mají 5 a rok a půl.

Já s tímhle nesouhlasím. Do určitýho věku je to prostě jen dítě. Ne kluk nebo holka... prostě dítě. Některý je divoký, neposedí, u ničeho nevydrží a jiný jsou přesný opak. Větší roli než pohlaví hraje do určitýho věku spíš povaha. S čím teda musím souhlasit a spousta maminek mě za to ukamenuje, je jedno dítě žádný dítě... jako jo, pokud jsme měli doma jen našeho Nasrana a nespavého Svéhlavičku, jsem si myslela, že jsou to kecy. Pak přišlo mladší a nejdřív k nám tak jakoby zapadlo, dokud leželo, milovalo jen nás všechny pozorovat a být v centru dění. Ale časem je to prostě s těma dvěma náročnější. Ale poznala jsem to spíš až tehdy, když starší dítě např. odjelo na tábor a mě doma zbylo jen to jedno. Ale nechci se rouhat... to že má jeden druhého bylo to nejlepší, co jsme jim mohli dát 🙂

@szuzia tak já mám teď 11 letou dceru a 3 letého syna. Co se týče dovednosti oba byli velmi popředí a šikovní. Dudlík, Olinky, pohyb, mluva, vše docela extrémně rychlé a bez potíží. Oba byli divocí, žádné dítě v koutě, ale syn je teda rarach🤣 holka byla opatrnější, ale malý ten pud sebezáchovy nemá vůbec. Nutno podotknout že on stal už v půl roce, to že neseděl, ho netrápilo. Záleží hodně ale na povaze, já mám obě děti jinak dobrosrdečné, usměvavé, ale prostě syn je certisko, co vymyslí samou kravinu a rád provokuje, má na svůj věk dokonalý smysl pro humor. Takže asi hodně dle mě záleží na povahových rysech, neb pak to že je divoký stánek jde zvládnout lépe, než kdyby to byl ještě zaskvara, který furt rve

@szuzia Mám starší holčičku (6 let) a mladšího chlapečka (4 roky) a u nás je to přesně tak, jak se říkává. Holčička je už od mala šikovná, rozumná, trpělivá. Je hodně tvrdá, skoro nikdy neplakala, když se jí něco stalo a je dříč. Zároveň se už od narození stará o brášku a nemám problém je nechat samotné venku, vím, že ho ohlídá, má to tak prostě v sobě. Syn je chlapeček jak poleno - není teda žádné torpédo nebo že by extra zlobil. Ale je pomalejší (dcera ve 4 letech věděla daleko víc věcí, byla "chytřejší"), opatrný, všechno ho rozbrečí a je to ňuňánek, co se rád tulí.

A já teda 100% souhlasím s tím, že jedno dítě, žádné dítě 😀

@szuzia mám 5 letou a od malá vydá za 10 děti. V Mš jsou rádi učitelky když tam není. Je hodná, zlatá, nezlobí. Drzá není, prosí děkuje. Ale její hyperaktivita je šílená. 😂

@g_m půjčím ti svoje :D ale je pravda, že jedno dítě je žádný dítě. I když to moje střevo je fakt střevo 😂😂

Kdysi jsem nekde cetla, ze do nejakeho veku (5, 6 let??, nevim...) To je stejny, nez u kluku nastoupi testosteron. To by mozna i davalo smysl, nevim.. Ja mam dceru malou a oproti klukum v rodine je ona nejvetsi divoch a buritel.
Jinak ja jsem uplne alergicka na takove ty stereotypni hlasky... Do holek se od mala vtlouka, ze maji byt hodne, tiche, poslusne, peclive.. kluci zas "nesmi" brecet, ma bejt chlap, nemusi byt tak peclivy v ulohach ala "na kluka dobry"...
A kdyz mi nekdo rekne, ze to mam v pohode, holcicka klidna, poradna... tak ho nenavidim zarem tisicu slunci :D Jo a jedno dite zadny dite me taky ukrutne hnete. Ale chapu, jak je to mysleno. Ta logistika s jednim je urcite jednodussi.

Já mám takové "typické" děti. Dcera v bříšku spala, syn řádil. Dcera citlivá, plačtivá (když spadne, řev), syn laxnější, po obřím pádu to akorát okomentuje a jede dál. Dcera šikovná pohybové, syn doteď padá a jeho motorové moc nevěřím. Dceru baví malování, panenky, jednorožci a krásné věci, syna vše co jezdí a litá. S dcerou celkem domluva, syn chápe, ale provokuje. Syn má rád drobnou havěť a dcera nesnáší pavouky. Syn rád demoluje a hází, dcera tvoří a nikdy nic nenicila. Oba naštěstí dobře spavi a celkem nenároční, asi po mamince 😀 Na druhou stranu, dcera začala mluvit po 3r a ani v 5 to není ok, syn kousek před 2 rokem a celkem dobrý.

Já bych teda nikdy netvrdila jedno dítě, žádné dítě. My jsme 3/4 roku nemohli chodit s dcerou ani do obýváku. Skákala po křeslech a gauči, vylezla na skříň a odtud skákala dolů pak visela na obraze. Takže jsem řekla, že tam chodit nebudeme.
Teď máme druhou a nepřijde mi, že je to nějaká "starost" navíc. Ano, jsou teď 2, ale jednu divočinu jsme už měli, tak jsme zvyklí

Jedno dítě říkají vždycky výhradně matky více dětí, které si občas říkají, co proboha pořád dělaly, když měly "jenom" jedno dítě. Ale mohu tě ujistit, že v době, kdy měly jen to jedno, první, by to z pusy nevypustily 😀
A pokud jde o divokost, taky jsem si pár let myslela, že nejde o pohlaví, dcerka byla dost náročná. Ale pak se mi narodil syn... A musím říct, i když je to stereotyp jako blázen, tak pokaždé, když někdo říká, že takhle se to rozhodně říct nedá, že i holky jsou divoké a kluci klidní a že jde taky o to, jak se k nim staví okolí a podobně - tak pokaždé, když řeknu něco jako Vy máte dcery, že - tak následuje udivený souhlas, že jo, proč jako...
Ale za nás musím říct, že náš pan divoký, svéhlavý a hlučný blázen bez špetky pudu sebezáchovy je také neskutečně láskyplný, mazlivý a něžný, empatický a ohleduplný a pro sestřičky by se rozdal, čímž to všechno statisíckrát vynahrazuje. Těš se, bude to nádherný!

Já mám povahově klidného kluka, se kterým byla vždy dobrá domluva, vždycky se snažil být na všechny hodnej, nikdy se nepral, nikdy se s náma nehádá, prostě pohodář. Jen ale nemá vůbwc pud sebezáchovy, takže nám odmala lezl všude možně, stačilo se ohlídnout a zmizel v davu anebo v lese. Dodnes mu dáváme na výlety hodinky s GPS, protože se zasní a je schopnej ujít x km v zasněženejch horách, než si všimne, že nás nikde nevidí. Dcera odmalička pravej opak - hlučná, ukřičená, paličatá a hádavá, ale totální mazel, nikdy by se ode mě dobrovolně nevzdálila, takže se vůbec nemusím bát, že by se mi ztratila anebo odjela sama autobusem na opačnou stranu apod. Doma se vcelku zabaví oba sami - holčička si vystřihuje, leepí a tvoří, kluk jde s krumpáčem na zahradu vykopat díru, skákat na trampolíně anebo si čte. Jako malej si vyhrál s autama anebo s vláčkama. Je super mít oboje, já jsem se toho bála a chtěla radši jen jedno pohlaví, ale teď jsem ráda, oba mě fakt baví🙂

@szuzia Hlášku jedno dítě žádné dítě maminky s jedním nerady slyší, to pocitíš až poté, kdy máš doma furt dvě a najednou je jedno z nich pryč, i to samotné dítě si pak možná rodiče víc užívá. Myslím, že u dvou a více už jsou rodiče víc nad věcí, mají zkušenosti, něco i méně řeší. Za mě je první dítě náročnější v tom, že se rodiči nerodíme ale stáváme, není na děti manuál, děláme to nejlepší, co umíme, i se všemi chybami a traumaty z vlastní rodiny, která nás ovlivnila.
Klučičí a holčičí svět je jiný, vždyť to vidíme i doma s manžely, jak se často nechápeme, jsou to jiné světy, které se doplňují. Sama jsem byla jako holka drak, živá a divoká, brácha byl klidnější, i v dospělpsti jsem energická a emotivní. Holky mají jinou energii, ale neznamená to, že jsou klidnější, to je o povaze. Mám od každého pohlaví 1ks a je hezké vidět ty rozdíly a vidět v obou i kus sebe, pro mě je to výzva, samotnou mě učí a posouvají.

@pavlinar To si možná říkáš, protože máš jen dceru, ale to s tím testosteronem je spíš blbost. Já mám kluka i holku, věkově docela daleko od sebe, ale prostě oba byli od mimin vyhranění. Kluk si třeba i hrál s kočárkem, já jsem se rozplývala, jakej z něho hude jednou taťka, ale pak jsem si všimla, že všechny panenky vyházel a vozí si tam autíčka. Oblečení volil zásadně s monster truckama, lokomotivama apod. Hrál si zásadně na policajty a vojáky, a ačkoliv jsem si říkala, že nikdy nebude mít žádnou hračku jako zbraň, tak ve chviíli, kdy se dostal poprvé k penězům a mohl si něco většího koupit, tak si koupil nerfku a pak tank na dálkový ovládání. Pohádky frčely jen se superhrdinama a policajtama. Dneska nemá problém si ze sebe udělat srandu a převlíct se do vílího oblečku a natočit v tom video kamarádům, ale jako batole by se prostě růžovým třpytkám vyhnul obloukem. Dcera si začala sama vybírat oblečení ze skříně asi v roce a vždy šla po šatičkách, duhách a jednorožcích, takže asi v jejím roce a půl jsem zjistila, že nemá smysl jí dávat oblečení po bráchovi, protože ty hysterický záchvaty mi za to prostě nestály. Dnes není ochotná jít ani spát v pyžamu, kde nepasuje vršek ke spodku. Že bych na ni navlíkla pyžamo s monster truckem, to absolutně nehrozí, to by radši spala nahá. Tam kde kluk skákal z výšky hlavou dolů, tam oba opatrně slézá po žebříku a ječí hrůzou, že spadne. Tam, kde kluk absolutně nevnímal jakékoliv vazby, tam dcera po deseti minutách zmapuje, kdo je s kým příbuzný, kdo koho rád má, koho ne a jak se všichni jmenují. Pokud se kluk odmalička projevuje spíš jako holka, tak se možná jako holka bude cítit i v dospělosti, není to tak, že by z toho v 6 letech najednou vyrostl a byl z něho kluk jak poleno, protože by mu nastoupil testosteron…Určitě jsou děti, co jsou míň vyhraněný než ostatní, ale to jsou spíš vyjímky.

Mam 2 kluky narocne silene akcni zrestene , ale me holky prijdou narocne jinak 😀 jinym zpusobem

@szuzia dcera(nyní 7,5r) vzteklá, urážlivá.syn(nyní 5 ,5r)to samé.ale když mají světlé chvilky tak jsou milionový.neznam to,že by seděli na místě,na hřišti za mnou přijdou jen pro jídlo,napít se,ale zase můžu říct,že když jedeme na kole tak oba poslouchají kde mají zastavit, jsou oba vedeni k samostatnosti.at jsou jakýkoliv neměnila bych.

Já to mám v okolí obráceně, holky jsou náročnější než holky. 😃 Jinak ano, souhlasím, že s jedním dítětem je fakt pohoda (ale i tady jsou výjimky, kdy je dítě extrémně náročné). Se svoumi je to první 3 roky fakt mazec! Ale pak to zase vynahradí, vyhrajou si spolu a už nepotřebují tolik pozornosti od dospělého.

My máme tři holky a ta prostřední chytá záchvat, když jí chci dát šaty (má jich po starší plnou skříň 🙈). Nejmladší sice šaty miluje, ale zas má fakt na míle daleko do klidné holčičky, co si nechá věci v klidu vysvětlit a pud sebezáchovy jí zapomněli nainstalovat. Jediná “holčička” je u nás nejstarší, ta je od narození klidná, rozumná a miluje třpytky a jednorožce.
Manžel říkal, že když někde řekne, že má tři holky, tak pak poslouchá, že to má dobrý, že ty se určitě nemlátí a poslouchají. Haha 😃

Myslím, že to není jen o pohlaví. Výchova každého dítěte je jiná, to asi ví každý rodič více dětí.

A jedno dítě - žádné dítě potvrzuju 😃 Starší dvě byly týden na školce v přírodě a my měli doma s jednou tříletou úplný welness 😃