Výchova a vztah se čtyřletou holčičkou

No jo, spíš než na nevýchovu bych se zaměřila na výchovu. Jsou jí 4, takže už to půjde docela pomalu. Nevím vlastně, jak řešíte třeba to, když ji tatínek chce odvézt do školky a ona nechce, ale zrovna toto je věc, kterou si myslím, že by nemělo určovat dítě. Pokud si s ním nechce hrát, je to její věc, pokud od něj nechce pohádku, mít ji nemusí vůbec, když ty zrovna nemáš čas, ale nedovedu si představit, že by si v běžných věcech dítě vymrčovalo, co s ním kdo bude dělat. Jsou situace, kdy si vybrat samozřejmě jde (třeba s kým půjde na procházce za ruku, vedle koho si sedne na lavečku atd.), ale při běžné péči o dítě, kdy druhý rodič má v tu chvíli nějakou jinou svou práci, si nemyslím, že je vhodné takto ustupovat. Věci bych si v hlavně rozdělila na ty, kde si můj potomek vybrat může (tričko, barvu hrníčku, co si dá k svačině atd.) a na ty, kde se dohodneme (napadá mě třeba jestli chce prvně ode mne pohádku a pak koupání od tatínka nebo obráceně, ale koupat se prostě s tatínkem bude, protože já v tu dobu potřebuji dělat i něco jiného) a pak na věci, o kterých jednoduše rozhodují rodiče. Ujistila bych ji, že ji mám moc ráda, stejně tak ráda mám i jejího brášku a tatínka, jsme rodina a proto se k sobě budeme všichni chovat hezky. Nepůjčování hraček nebo ošklivé chování k bratrovi bych netrpěla, ale nevím, jak to máte zavedené. U nás třeba na Vánoce vždy větší hračky dostávali děti společně, aby si rovnou uvědomili, že si s tím mohou hrát spolu, učila jsem je od malička, že jakmile mladší sourozenec doroste, jsou mu k dispozici věci, které doma máme (krom osobních věcí, každé dítě má např. svoje plyšáky, svoje oblíbené nebo osobní věci, na které mu ostatní fakt chodit nemají). A hlavně, když něco řeknu, tak to platí, jak píše @holkaokomodra nade mnou, důslednost. Klidně, rozvážně, ale důsledně.

Možná bych ještě dodala, že co jsem tak postrehla z nevychovy jde vetsinou o dohodu mezi dítětem a rodičem, kdy v ideálním případě obě strany nějak projeví své potřeby a najde se kompromis... Hezká idea, ale! Zda se mi, že ty už upozadujes své potřeby na úkor dceřiných, tobě v tom není úplně dobře a jde vidět, že dcera na to moc nerflektuje. Já jsme to měla se synem podobně, až po nějaké době mi došlo, že na to prostě ještě není zralej, je to malý dítě, který potřebuje hranice v nichž se cítí v bezpečí. Za mě, aniž bych chtěla nevychovu schazovat, mám pocit, že se hodí až tak cca v průběhu prvního stupně. Pracuji v družině velmi nevychovnym stylem, tam kde to jde. A mám vypozorovano, že děti začínají přistupovat a držet dohody až tak kolem té třetí třídy, dřív mám snahy o totéž, ale jde videt ta nezralost, jak se to dite i při sebelepší dohodě stejně zapomene. To prostě nezbývá než občas houknout a být nekompromisní.

@holkaokomodra Umíš to moc hezky popsat a souhlasím s tebou. Některé děti jsou na zralejší dřív, ale i tak je potřeba počítat s tím, že je spousta dětí, které na toto potřebují mnohem víc času, zvlášť, pokud je to dítě citově labilnější, které si vůbec neví rady samo se sebou.

Tomuhle veku se ne nadarmo rika "fucking four". 😉 Nas je uplne stejny. Ten teda jecel a vztekal se uz jako malinkaty. Ctyrlete dite je prcek, co uz si uvedomuje sam sebe a ted nevi, co s tim. Je to vlastne faze obdobi vzdoru. My jsme synovi davali na vyber, mohl se rozhodovat, mluvili jsme s nim pomalu jako se sobe rovnym. Vedlo to jen k tomu, ze mel v hlavicce zmatek. Jak se tu uz naprosto presne psalo, dite se ma samo rozhodovat jen v urcitych vecech, ale v zakladu mit mantinely. Ony jsou ruzne teorie o vychove fajn a v ledascem dobre, ale clovek by v tom mel hledat a tridit. Ted mame v tomhle veku druheho, ten byl uplny andel jako miminko a ted je to s nim taky o nervy. Starsi uz naopak chyta rozum a da se s nim mluvit.

@zuzkasim děkuju 😁 hlavně jsou pytlík emocí, stejne jako my dospělí, ale narozdil od nás to vyjadřují hned a mnohdy ještě neadekvatně, což je ale úplně úplně normální. A nesvědčí to nic o tom, že by bylo nějak nezvladnute. Ten můj pacholek se vždycky vztekal na celé kolo, sice ne v obchodě ale třeba při odchodu z hřiště, kdy se mu ještě nechtělo 🙄 holky to bývalo rodeo na celej sidlak a já se tak styděla. Tak jsem diskutovala vysvětlovala... No nic stejně jsem dospěla k tomu, že jsem ho drapla odnesla domu, nechala ho vyvztekat a pak ho pomazlila, aby věděl, že i přes ten úlet se máme rádi. A nebo když jsou konflikty mezi dětmi a dochází mezi nimi na bitky, v první řadě je rozervu, oddělím, posadím od sebe a nechám jim čas až ty emoce přejdou, do té doby nemá cenu nic řešit a pak, když už jsme všichni v klidu, tak si povídáme o lepších způsobech řešení. Někdy to trvá půl roku než se to naučí, ale nakonec jo, chci tím jen říct, že i to že si něco řeknete vyžaduje čas a opakování než to má výsledek... A pak se zas objeví něco jinyho u nás třeba pravidlo prevlec se aspoň od pasu nahoru na výuku online 😁

@mamikry fuking four... Boží kradu do praxe 😁😁😁😁

Tohle obdobi ma ted neter..neni moje dite takze se dontoho nepletu,ale vsexko ai vyrve,skoro ve vsem ji ustupuji,no krome me a ejhle ono to jde.

Děkuju vám za odpovědi a názory. Věřte, že nemá vše dovolené a nevyřvává si všechno. Měla s taťkou fajn vztah, nic jí nevadilo, když vozil do školky, četl, koupal, ale psala jsem právě, že teď najednou nastalo období, kdy prostě s tím má problém. Nepláče, že by si vyřvávala věci, někdy samozřejmě to zkouší, ale já neustupuju, ale spíš nechápu, proč pláče tolik třeba, že ji něco nejde, jakože si tolik nevěří a tak. Myslím si, že jsme striktní tak akorát a třeba ve školce ji moc chválí, jak je vnímavá, hodná, chytrá, krásně tvoří, maluje, je slušná, zdraví, děkuje, všechno. Moc mi pomáhala s bráškou, když byl miminko a i teď ho miluje a rádi se spolu mazlí a hrají. Ale doma je prostě poslední dobou často taková úzkostlivá, na bráchu, taťku a celkově při tom svém hraní si ji něco rozhodí a už z toho pláče, a to mě mrzí.
Škoda, že to vyznělo, že máme doma dítě, co si všechno vyřve, naopak, ikdyz jsme měli už do teď různá období, která samozřejmě k vývoji patří, mnohem lépe by se mi asi "pracovalo" s tím, že je trochu neposlušná a vynucuje si a budu prostě ještě přísnější, než s tím, že z ní mám pocit, že si něčím prochází a sama je zmatená a neví, co s tím.

My dvě spolu máme nádherný vztah, asi se to nedá ani popsat, ale jako maminky to znáte. Jak si spolu povídáme, zpíváme, mazlime se, řekne mi úplně vše, i když třeba udělá něco, co by nemela, má ve mě důvěru a já jsem za to vděčná. Ale její povaha opravdu je taková komplikovanější, než u jiných děti nebo nevím, já si říkám, že třeba je to jen období změn pro ní, ale prostě jako její mamka cítím, že i pro ni to není jednoduché. Ale my, jako unavení rodiče, kteří řeší teď v této době i jiné věci, nemáme na tohle vždycky energii a klidnou hlavu.

To je úplně jasný, to ani mít nemusíš a nemůžeš mít permanentně, jako kdo jsme neustále nad věcí? Nikdo 😊 hlavní je, že máte hezký vztah a když toho máš dost, tak ale malou klidně utni, zregeneruj se a pak ji to nějak srozumitelně vysvětli, že i mamka je občas unavená, nejsi robot a výchova se nikdy nedá dělat bezchybně. Snad se ti trochu uleví 😊

Pokud je komplikovanější povaha asi bych se vykašlala na nějaké slibování, že to příště zvládne líp, že bude hodná, šikovná atd. Pokud je hodně citlivá, tak jí možná stresuje, že to nezvládá na jedničku, dle tvých představ. Sice jsi nikde nepsala, že po ní chcete, aby byla hodná, ale třeba být hodná je velmi abstraktní pojem, ty ten slib z dítěte dostaneš, akorát ono neví, co slibuje.
Můj pocit, je že dřív se tak nějak dbalo na to, aby se dítě pořád o něco dělilo na přání každého, pak tady v jiných diskuzích čtu, že dospělá ženská má problém, říct co, chce a nechce, pořád upřednostňuje přání někoho jiného.... Mně se na nevýchově líbí přístup k dělení o hračky, teda spíš nedělení 🙂 kdy se respektuje, že dítě teď nechce půjčit svoji hračku a neznamená to, že z něj vyroste tyran, když se teď nedělí.
Pokud křičí na mladšího bráchu, vidím za tím nějaký její strach, nejistotu a vše chce dělat jen s tebou. Myslím si, že se bojí, že tě ztrácí.
Pozor na to, co říkají babičky, ona stačí jedna věta, kolikrát si dospělí myslí, že dítě nevnímá, ale to moc dobře ví, co se děje