Velmi náročná 2ročná dcérka

@ivular Nad bachovými esenciami som už uvažovala, ale vobec sa v tom nevyznám. Ale asi to vyskúšam, nič za to nedám. U neurologa sme už boli keď mala dcérka 1 rok, ale všetko bolo v poriadku.

@adrianka1712 Dobrý den, já bohužel z vlastní zkušenosti nedokážu poradit, ale zkuste knížku Malý tyran. Držím pěsti!

Ak by mal niekto nejaký tip na tie bachove esencie, budem vďačná za každú radu 🙂

@luciferkaklaris Ten názov presne vystihuje našu malú 😅 podívam sa na to, ďakujem 🙂

@luciferkaklaris ešte sa chcem opýtať, od akého autora tá kniha je ? Našlo mi ich viac...

Urcite by som vyhladala psychologa aby sa s malou porozpraval. V troch rokoch sa uz dokaze vyjadrit a psycholog by mal zistit pricinu jej spravania. Urcite je to nieco, co robite od malicka a vobec ale vobec si to neuvedomujete. Pravdepodobne potrebuje len trochu iny pristup..mozno jej nieco chyba, nevyhovuje..nedokaze to vyjadrit ale skuseny psycholog bude vediet ako na nu.
Ja by som sa s nou asi skusila o vsetkom rozpravat a hlavne o tych vybuchoch hnevu. Ak takto ostane stat uprostred cesty, tak by som pockala nez sa ukludni a doma si s nou sama sadla do izbicky a spytala sa, preco zostala stat uprostred. A cakala na odpoved. Vela rodicov robi chybu, ze dietatu neda dost velky priestor a hned odpovedaju za deti. Nechajte ju nech sama povie, preco to spravila. A otazku preco opakujte na kazdy dovod, ktory odpovie. Priklad:
1. Bola som nastvana. Preco si bola nastvana?
2. Lebo mi rozkazujes. Preco ti vadi, ze ti rozkazujem?
3. Protoze to nechcem robit. Preco to nechces robit? Na ulici ta predsa mohlo zrazit auto a mohla by si zomriet/skoncit v nemocnici..atd

Nakoniec skuste zistit, za akych podmienok by sa na ceste nezastavila a kracala dalej.

Mozno sa to zda ako moc dospelacky rozhovor ale nepodcenujte svoje dieta a skuste to..

Tazko hadat na dialku, v com je pes zakopany..ale urcite je treba to riesit. Takyto stav nie je dobry ani pre nu ani pre vas.

@gabi_k Stále sa jej pýtam, prečo reagovala tak ako reagovala, ale odpoveď je vždy NECH MĚ ! celkovo toho moc nenahovorí, ešte úplne nedokáže vytvárať vety, takže z rozhovoru toho moc nezistím. Dnes som s ňou bola na konzultácii v škole, nemala som pre ňu stráženie tak som musela íst aj s ňou. Bola vyspinkaná, napapaná a celkovo v pohode, tak som si vravela, že to snáď zvládneme bez scénky. Nezvládli sme. Sedeli sme v škole asi 5 minút, chvílu si kreslila a nakoniec ma začala biť a vrieskať na celú triedu, musela som s ňou ísť na chodbu aby sa ukludnila. Posadila som ju na lavičku a sadla som si k nej, pýtala som sa jej čo jej vadí a vysvetlovala som jej, že tam musíme ešte chvílku byť a potom pojdeme domov. Nič nepovedala, zahnala sa po mne a dosť silno ma udrela do tváre. Mala som sto chutí dať jej po zadku a odísť z tej školy.

A ešte ďalšia vec, čo sa týka jej správania doma. Po tátovi stále kričí a nedovolí mu vobec nič. Nemože sa jej ani prihovoriť, nemože jej dať jedlo, podať pitie, pohrať sa s ňou...no proste nič. Dokonca aj keď príde domov z práce, musím mu dvere otvoriť ja. Keď si otvorí sám, malá kričí. To isté je aj keď odchádza. Všetko musí robiť maminka.

@adrianka1712 Napsala ji Jiřina Prekopová 🙂

@adrianka1712 A jak jste reagovala na ten úder do tváře ve škole? Když křičí a bije vás, tak jí nakonec vyhovíte, aby byl klid? A to že jí táta nemůže dát jídlo nebo si nesmí sám otevřít dveře, to jí tolerujete?

Ještě je dobrá kniha Respektovat a být respektován. Autoři mají i svůj web a dělají kurzy pro veřejnost. Držím pěsti, musí to být masakr.

@papalinka Já teda dítko zatím čekám, ale jak to tak čtu, přijde mi holka rozmazlená a že rodiče musejí poslouchat jí a ne ona je - jak to má být. To musí být šílený, vůbec si to nedokážu představit. Kdo ví, jestli ji v tomto věku půjde ještě převychovat, ale věřím, že jo 🙂

@adrianka1712 uvazovala bych o diferencionalni diagnostice pro vylouceni autismu ;) prijde mi to jako Aspergeruv syndrom ;)

@luciferkaklaris Tak to si ještě počkejte. Děti dokážou dost překvapit 😕.

@papalinka Na to že ma udrela som reagovala tak, že si jej ťapla po ruke a vykričala som ju. Neviem, či moja reakcia bola správna, ale už naozaj neviem ako na ňu. To otváranie dverí atď jej netolerujeme, ale vždy jačí, a to dosť dlhú dobu. Dokonca sa mi už aj suseda vyhrážala, že na nás pošle sociálku, preože určite malú mlátime keď tak jačí 😕 Naozaj, jačí ako nepríčetná, niekedy je až modrá. Ale akákolvek snaha ukludniť ju všetko len zhorší.

@olga_ Já vím, však taky říkám, že nemůžu radit...mám ale velké štěstí, že mamka je učitelka ve školce, děti miluje a pořád jezdí na nějaká školení a je opravdu velmi šikovná, co se práce s dětmi týká.

@luciferkaklaris práveže ju vobec nerozmazlujeme, u nej sa to ani nedá, nedovolí nám ani pohladiť ju... Ako píšem, je takáto v podstate od narodenia..

@adrianka1712 opravdu si najdu neco o Aspergerovi, tech znaku je dost ;)

@sisstin o tom som už niečo čítala, ale úplne mi to na ňu nesedí. Ide o to že sa takto chová len k nám, doma. V školke je všetko v poriadku a okrem toho že sa stále mračí, je všetko v poho.

@adrianka1712 no nemusi sedet vse ;) jsou ruzne stupne tohoto postizeni. Kazdopadne si nemyslim, ze je rozmazlena, neco bude spatne a resila bych to u opravdu dobreho detskejo psychologa ;)

@sisstin asi s ňou zájdem na nejaké to vyšetrenie, máme fajn psychložku pre syna (ten má ADHD).

@adrianka1712 Tak to s ní určitě zajděte k odborníkovi a dejte pak vědět, co vám řekl. Držíme pěsti! 🙂

Poradila bych se s detskou psycholozkou jak na ni.. Tohle kdo asi nezazije tak nepochopi a je treba jit ji prikladem.. A vklidu vse opatrne vysvetlovat davat ji hodne najevo lasku a chvalit ji za kazdou " hodnou chvilku"

Doporučím knížku od Osvalda Poliho...Maminky, které milují příliš. Mě to otevřelo oči

@adrianka1712 určite choďte k psychológovi..
Ale aj tak mi napadá, či ste malej dostatočne vytýčili hranice toho co moze a co už nie. Udrieť vás do tváre nesmie. Do by som ju poriadne tapla (co ste aj spravila) a dôrazne prísne povedala, že to už nikdy nesmie spravit. Musí z vás cítiť tú energiu, autoritu a ze to myslíte smrteľne vážne. Deti potrebujú hranice a ak ich nemajú alebo nie sú dodržiavané dôsledne, môže sa to prejavovať aj tak ako to robí vaša malá.
Na druhú stranu to skutočne chce najskôr vylúčiť možnú poruchu.

Mne sa páči knižka od zdenky jordanove - tvoje dítě jako šance pro tebe.

@adrianka1712 tak to můžu říct, že to máme velmi podobné, jak jsem četla cos psala tak jako bych to psala sama, u nás je to samé, furt jen křik, pláč a brečení a vše je její, už si taky nevíme rady a zvažovali jsme už i dětského psychlologa protože to co ona dělá, to rozhodně není normální, už jsme z ní taky vyčerpaní, brečí a řve i v noci, třeba 20x za noc se vzbudí a brečí bez příčiny, přes den brečí taky často, zkoušeli jsme homeopatika asi 3-4dny - na doporučení ale nic se nezměnilo. Jediný rozdíl je, že tvoje holčička bude mít 3roky a ta naše 4roky. chodí teď na dopoledne do školky a to máme s malým fakt klid a jak se vrátí domů tak od té doby je furt jen od nás slyšet jen řev, brek a nebo mu něco bere atd. Když byla uplně malá, tak nás i kousala - to naštěstí přešlo, ale bije nás, a příteli dokonce nedávno plivla do obličeje, vůbec nechápu, kde se to v tak malém dítěti bere, navíc ani nevím od koho, protože my oba jsme docela klidní a nic takového neděláme. Kdo to nezažil tak to prostě nepochopí.

@adrianka1712 u nás je to stejné, na nás si dovoluje a ve školce zatím v pohodě, když jsem se na ni ptala, tak se učitelka divila, že se na to ptám, že prej dobrý.

ahoj, jen mě napadlo - nezkoušely jste třeba kineziologii? Znám pár lidí, kterým pomohla. Nám tedy nic zásadního nevyřešila, ale nějaký posun tam dle mého byl. Ale zkoušeli jsme jen na dálku, takže při osobním kontaktu by to bylo určitě lepší..

Máme taky problémy se synem, ale když čtu Tvůj příspěvek, musím uznat, že u nás to není taková hrůza a že je mi Tě líto.
Náš syn byl taky odmalička náročný, hlučný, uplakaný, pořád na mě nalepený... Teď má období vzdoru, kdy svoje emoce často ventiluje tak, že si ubližuje - bije se do hlavy, do něčeho bouchá nebo kope...taky se občas stane, že nás plácne, ale to ví, že nesmí, takže se snaží vždycky jakoby tak, aby nebouchl moc, ale přesto aby bouchl. Neustále do něho hučíme, že to nesmí, že to bolí, ať se omluví atd., ale moc to nepomáhá a i pediatr nám říkal, že tohle chování některých dětí je strašné, když fyzicky napadají rodiče, ale že na to sám nezná 100% účinnou radu. Když ho něčím naštveme (cokoliv, co mu nedovolíme nebo po něm chceme něco, co se mu nelíbí), tak dupe a křičí a když to nepomůže, tak se začne fackovat, do něčeho kopat a nakonec se třískne o něco do hlavy. Ale mezitím je naopak velmi veselý chlapeček, rozumí srandě, miluje společnost i děti, rád mi doma pomáhá...jen v tom vzteku se chová příšerně.
Byli jsme s ním u doktora, protože byl celý domlácený, a tam nám poradili přípravek Eye q - je to na dozrání nervové soustavy, při poruchách pozornosti, nezvladatelném chování při různých poruchách... Ještě jsme to teda nekoupili, ale po tom, co jsem si přečetla recenze od rodičů, kteří to již vyzkoušeli, jsme rozhodnuti objednat, i když je to poměrně drahá věc. Ale slyšela jsem i o levnějších variantách, tam ale neznám recenze těch, kdo to už vyzkoušeli. Taky jsme dostali žádanku k psychologovi, ale problém je, že v našem okrese není jediný, který by se věnoval takhle malým dětem, kromě toho syn ještě nemluví tak, aby se s ním někdo cizí domluvil, a venku nebo ve společnosti jiných lidí se chová úplně jinak než doma, takže většinou když o jeho chování mluvíme s někým cizím, tak nám nikdo nechce věřit, protože to se tváří jak andělíček a ani nedutá. Proto chceme nejdřív vyzkoušet něco jiného a psychologa si nechat v záloze až pokud by opravdu nic nepomohlo. Na bachovy esence jsem taky slyšela samou chválu, taky homeopatika by mohly zabrat, ale to chce asi odborníka, který tomu opravdu rozumí a holčičku by mohl i vidět.
Nemyslím si, že děláte nějakou chybu ve výchově, některé děti prostě mají složitější povahu nebo nějaká specifika, která nejde tolik ovlivnit výchovou. My se synovi odmalička věnujeme, vyrůstá v harmonickém rodinném prostředí, doma se před ním nehádáme, nekřičíme na sebe a ho taky nebijeme, ví, že ho milujeme, často se s ním mazlíme, ale přesto stanovujeme hranice co už nesmí...přesto je takový jaký je a tím neříkám, že je špatný nebo zlý, prostě jen jiný a o něco náročnější než jiné děti. Máme super pediatra, s kterým jsme o tom dlouze diskutovali a ujistil nás, že k výchově přistupujeme správně, jen to prostě nemáme tak jednoduché jako jiní lidé, kteří nás třeba někdy osočují z toho, že je syn takový a makový, že se vzteká, že ječí, dokonce teta se mě zeptala ,,Po kom je takový zlý?" Doktor nám řekl, že na podobné řeči nemáme vůbec reagovat, že ti, kteří si myslí, že jsou dobří, když jejich dítě je hodné, nevzteká se, nekřičí a poslouchá na slovo, v roce chodí na nočník a bla bla bla...tak ti měli veliké štěstí a vůbec si neuvědomují, že my třeba takové štěstí nemáme a že to máme v některých věcech těžké.
Držím palce, ať najdete nějaké řešení co nejdřív a ať je i vaše holčička spokojená a šťastná, ať už za jejím chování stojí nějaká diagnostikovatelná porucha nebo je to jen její složitá povaha a vyroste z toho.