Věčně protivné tříleté dítě. Jak to zvládnout?

Nenuť ho, to to jen zhoršuje. Není nic divného, ze si jechce hrat s minimem a nrchce mu pujcovat sve veci. Nebo ty půjčuješ vsechny své veci komukoliv? Kdyz by ti dnes zavolala máma, ze tvuj bratranec pitrebuje pujcit tve auto, které ty potřebuješ na cestu do prace, pujcila bys? Asi ne. A proto nenut ani sve děti pujcovat sve veci. Jsou to jejich veci a oni si muzou rozhodnout, zda pujci. Casem zjistí, ze pujcovanj ma sve vyhody, neboj.

Myslím, že to není neobvyklé. Půjčování bývá někdy velký problém, vídám to i na hřišti. Hodně dětí (i dospělých) v sobě mají uložené, že to, co chtějí ostatní, je super a musím to mít JÁ. Tak se často stává, že dítě vytrhne svou hračku jinému dítěti, to si vezme jinou, ale tu najednou taky potřebuje. První hračku zahodí. Cizí dítě vezme zahozenou hračku a také je to zle. A tak dále...
Také jsem nikdy do půjčování nenutila. Nejdřív jsem řekla, co to vlastně půjčování je. Že půjčí, na chvíli, a pak mu to zase vrátí. Děti se někdy bojí, že už se jim to nevrátí. A že jsou to naše hračky, takže záleží jen na ní, jestli půjčí nebo ne. Když si sama ráda půjčuje, tak je dobré také půjčit, jinak jí příště ten druhý taky nebude nic chtít půjčit.
Co se týče strkání, ubližování, tak tam jsem nekompromisní. Když se to stane, nebo vidím, že se k tomu schyluje, řeknu, že se mi to nelíbí a že radši půjdeme pryč (do jiné místnosti, pryč z hřiště). Nedovolím jí, aby někomu ubližovala. Samotné by se jí přece také nelíbilo, kdyby jí někdo ubližoval. Ještě je dobré se zeptat, proč to dělá? Jestli chce jen upoutat pozornost, tak je lepší druhého třeba pohladit po zádech. Aby věděl, že to jde i jinak.

Nemáš na syna nějak velké nároky? Nevím, proč by tří leté dítě mělo hlídat jedno leté 😉 Mezi 3 letým a 1 letým je velký věkový rozdíl, já se nedivím, že si neumí hrát spolu, každý mají jiné zájmy. S tím půjčováním bych ho nenutila, já taky nerada půjčuji svoje věci. Spíš mu vysvětlit, že o ty věci nepřijde, když si s něma bude hrát chlapeček, že on si taky hraje i s věcmi, které patří někomu jinému.

Muj syn bude mit 3 roky a ma mladsi sestricku a neustale se pretahuji o hracky, nechce ji nic pujcit, uz mi z toho hrabe. Problem je hlavne kdyz jsme doma. Porad nekdo knoura, krici, breci. A to se fakt snazim na ne moc netlacit, nekricet, netrestat, pokud to neni nutne, protoze mi prijde ze me jen kopiruje a pak je o to protivnejsi...

Tim chci rict, ze i kdyz ma sourozence, neni to lepsi, spis mi prijde ze horsi..

Ahoj,
jak to zvládnout? Hlavně se obrň trpělivostí a vysvětluj, povídej si s ním o tom. Je dobrý, že máte v rodině malý děti, pro ten nácvik... i když to bude nejdřív těžké, zlepší se to, neboj. Nevím, jestli chodí do nějakého kolektivu (školka, dětská skupina, apod.) a možná nechodí, vzhledem k době, co je... takže nezbývá než použít vlastní zdroje, pohádky, hry když jste doma a pak nácvik, když k vám někdo přijde, nebo vy někam.
Zkus mu to podat na příkladu, on si taky asi na návštěvě něco půjčí, líbí se mu, když si může pohrát s něčím novým, jiným, než co má doma, a tak no.
Hlavně se snaž zachovat klid, a já vím, jak to někdy nejde... a zkus se vcítit do něj.

Nase deti se ve spolecnosti chovaji vzdy jinak nez se mnou sami doma... Je jim 4 a 2,5. Pomalu vychazi, ze kdyz reknu, ze neco umi,neji,ji,neumi... Navsteve predvedou opak. Starsi se predvadi,mladsi vadi ten zajem...
Takze ja jedu opak, snazim se nedelat z nich hracky na pujceni, jsou to me deti, partaci a pokud se chovaji slusne, poslouchaji me, tak je nebudu nutit se s nekym kamosit a predvadet. A vzdycky si sebou berou svoji hracku, necekam ze si musi vsichni vsechno automaticky pujcovat. Moje nej kamoska mi rober...kartacek na zuby taky nepujcuje 😅
Snazim se tedy, at jim je vsude fajn a ne, ze doma maji veget a jak nekam jdou,musi se ohlizet jen na pohodu ostatnich. Na hristi se stridaji taky postupne a je mi fuk, ze tam chce byt jen nejaky prcek "on je maly, tak ho pustte".
Doma si spolu hraji se spolecnymi hrackami,co ma kazdy svoje si pujci malokdy.

Děkuji 🌼 Já to tak dělám, i si také myslím, že je to jeho volba, jestli půjčí nebo nepůjčí. Také vidím i starší děti, jak jsou " lakome", ale nikdo nereaguje, tak přehnaně jako ten můj.
To samé je, když k někomu jdeme a jsou tam hračky, automaticky si myslí, že jsou jeho a majiteli hraček je odmítá s brekem půjčit. Snažím se spíš vysvětlovat, nebo vyměnit, řeknu " vezmi si něco jiného" ne! Neexistuje!
Spíš chci slyšet, že je to normální, vaše odpovědi mě docela uklidnili.
Je to moje první dítě, a dříve jsem se o děti vůbec nezajímala, takže někdy fakt nedokážu odhadnout co je normální a co ne.