Tak jsem četla diskuzi na jiné platformě. Týkala se toho, že cizí dítě ohrožovalo dítě pisatelky v bazénu, načež její manžel zakročil tak, že "agresora" chytil za ruce a rázně mu vyzvětlil, že tohle dělat nesmí. Na to se zjevil otec "agresora" a málem se s manželem porval, co mu šahá na dítě. No pisatelka to slušně zchytala, zjm. za sahání na cizí dítě, ale také za vychovávání cizího. Měla si prý vlastni dítě prostě odnést z bazénu (což ona nechtěla, když ono nic špatného nedělo) a vyhledat rodiče.
S tím saháním 100% souhlasím. Já na cizí sáhla jednou v životě, protože by jinak spadlo ze 2 metru dolu. Souhlasím rovněž s tím vychováváním cizích dětí. Taky se zásadně do ničeho nepletu, nekomentuji, spíš si radši díte odvedu jinam. Ale také jsem se už dostala do pár situací, kdy cizí starší dítě nějak omezovalo to moje dvouleté, rodiče se k řešení situace neměli, já ani nevěděla, kteří to jsou a nechtěla jsem trestat syna tím, že ho odvedu jinam, když on nic špatně nedělá. Jak se díváte na situaci, kdy třeba žena řekne cizímu dítěti, ať tomu jejímu nebere hračku z ruky? Nebo ať ho přestane pořád předbíhat a nechá ho také někdy zklouznout, že je ještě maličký a potřebuje trochu prostoru? To byste brali jako nevyžádané vychovávání cizího dítěte a myslíte, že lepší je zajít za rodiči, ať jejich dítě nepředbíhá nebo nebere hračky? Raději odvedete svoje vzorné dítě pryč, než abyste řekli cokoli umravňujícímu cizímu dítěti?
Děkuji za postřehy, tohle téma mi přijde zajímavé, jelikož často upřímně nevím, co mám "správně" dělat. V naprosté většině vezmu syna a jdu s ním jinam. Ale někdy už si říkám, proč má odcházet on, když on se špatně nechová. Popravdě mi ale přijde zvláštní jít za rodičem a říkat mu "vaše dítě předbíhá to moje", jak kdybych byla nesvéprávná😀 Takže nakonec radši odejdeme😀 Jak by se tyto situace měly podle vás řešit?
Na cizí dítě bych nesáhla. Ale nemám problém mu slušně a v klidu vysvětlit, že takhle teda ne. Nikdy nebyl problém a i dítě se zklidnilo. V zápalu hry si děti plno věcí neuvědomují a někdy se potřeba je usměrnit. Však naše děti nejsou jiné.
Pokud je s dítětem jeho rodič, tak podle situace se to snažím většinou přejít a trpím, když jde už o "bránění" vlastních dětí, nemám problém tomu dítěti říct, ať toho nechá. Nevychovávám... že bych mu vysvětlovala proč atd.
Když je to dítě u nás na návštěvě a mám ho "na starost" tak to už si "servítky" neberu, u nás se dodržují naše pravidla. Samozřejmě řeším výhradně ústně a slušně... s nadhledem a selským rozumem, jako u mých dětí.
U nás se stává často situace, že starší (4,5) je díky svému handicapu pomalejší, potřebuje víc času, když leze na žebřík, na skluzavku a tak vůbec. Navíc má horší stabilitu a i lehčí postrceni ho může rozhodit, že blbě spadne. A ještě je takový trochu "mouchy snezte si mě", ale už se to trochu lepší. 😀 takže často ho někdo předbíhá na hřišti, rve mu lopatku z ruky atp. Nicméně tady ve Francii mi přijde, že rodice více kontrolují svá dítka a hned zasahují. Ale pokud se nestane, tak rozhodně cizím dětem nemám problém říct, že je tady fronta, nepredbihame, musíš počkat, můžeš si hrát tady s tím kyblikem, ale neber mu věci z rukou.... Nicméně nesaham na cizí to ne. To bych udělala jen v případě, že by fakt hrozil úraz mého a i nebo cizího dítěte. Nebo už se mi stalo, že nějaké dítě nemohlo někam vylézt, bylo zasekly a rodiče se zrovna s někým bavili nebo si ho prostě zrovna nevšimli, tak se vždy zeptám, jestli chce pomoc (respektive jestli mu můžu pomoct) a pokud souhlasí, tak teprve pak na něj sahnu a pomůže. Pokud ne, tak zůstane zaseklej. 😀
Každopádně pokud se to chovani ostatní nijak osobně nedotýká mých dětí, neříkám nikdy nic. I kdyby zrovna ničili skluzavku (i když bych vnitřně trpěla teda). A pokud se to týká mych děti, tak vždy říkám jen nezbytné minimum. Nikdy nevysvětluju, nevychovavam. Tohle není můj úkol, já jsem cizí člověk. 🙂
Jo a kdyby se takhle někdy chovali moje děti a někdo cizí by zakročil vůči nim stejně jako já, rozhodně bych souhlasila a naopak bych si s nima sedla a všechno vysvětlila, jak se co má.
Když nějaké dítě vyloženě obtěžuje moje, normálně mu řeknu, že se to nedělá a že by to stačilo. Kdyby mu nějak ubližovalo, asi bych si chytla své dítě, tak aby bylo mimo dosah agresora a normálně sjela to dítě. Případně dle následné reakce rodičů, bychom to vyřešili mezi dospělými. Ale celkem často se stalo, že jsme byli někde v herně nebo na hřišti a nějaké dítě hustilo dlouhodobě do mých. Rodiče na to přitom koukali a tvářili se, že se jich to netýká. Starší má ADHD a vždycky to špatně nese, pak se dostane do šílených stavů, takže tam zkrátka zakročím já. Většinou se pak teda už rodič neochotně zvedne a tváří se, jakože "zakročuje taky". Asi jen aby se neřeklo, mi to tak někdy přišlo. 😃
Pokud by šlo o život ohrožující situaci (bazén,strakání na prolejzačce, házení kamení atd.), a nefungovalo by prvotní napomenutí a žádost o stopnutí aktivity, neměla bych problém to cizí dítě rovněž chytit za ruku na znamení, že to myslím vážně, protože bych to v tu chvíli brala jako jednoznačnou ochranu svého vlastního dítěte. Takže tyto situace neberu jako vychovávání cizího haranta, ale jako ochranu svého dítěte, a to bych opravdu zakročila.
V situaci, kdy by se jednalo třeba o to, že někdo bere mému dítěte kyblík na pískovišti, tak to bych asi zkusila nechat na dětech, případně bych svoje dítě sbalila a šla pryč, tady nehodlám suplovat rodiče ostatních.
A tak kdybych jako matka kvočna měla pocit, že je mé dítě v ohrožení, tak bych taky neměla problém cizího haranta drapnout za flígr.
Sve dite chranim a je mi uplne jedno co si o tom mysli rodice, kteri si toho sveho nevsimaji nebo je jim jedno, ze jejich dite ma v umyslu skodit. Nevychovavam, nesaham, ale pokud napr. bere neco primo z ruky dceri, rozhodne mu reknu, ze tohle ji delat nebude. Pokud nepousloucha a jen blbe kouka, ptam se kde ma rodice, v tu chvili vetsinou problem zmizi.
Kdyby pokracoval, nemela bych problem dojit k tomu, ze dite zrejme zvednu a poponesu dal od sve dcery - tedy na nej sahnu. Kdyby mi v tu chvili jeho rodice zkusili neco rict, sezeru je za ziva, ze si maji sve dite vychovat nebo hlidat, idealne oboje
Nevim uplne co v uvodnim prispevku znamena "chytil za ruce", ale jestli je tim mysleno jen chytil a ne dite prastil, nevidim na tom nic spatneho a reagovala bych stejne, pokud by nic z predchozich kroku nepomohlo nebo pokud by situace byla vylozene nebezpecna a prislo by mi, ze namam cas neco vysvetlovat
Neumím si představit situaci, kdy bych sáhla na cizí dítě (známé ze školky se nepočítají). Nemám problém říct cizími dítěti, že teď si s tou hračkou, houpačkou atd, hraje moje dítě, teď mu to nenecháme. Častěji se mi ale stává, že ne že by něco někdo mým dětem bral, ale spíš je někdo láká do hry, takže pohoda klídek. Co nám někdo něco chtěl brát, nikdy jsem neměla problém se ozvat a zastat a měla jsem asi štěstí, že to jiní rodiče neřešili.
V příkladu z bazénu - kdyby někdo "ohrožoval" moje dítě, nikdo jsme tam ale nebyl, tak víme prd, co to znamenalo, tak bych rozhodně upozornila děcko, očima případně hledala rodiče, popošla v bazénu kousek dál. Pokud bych byla v opačné situaci - tzn. někdo by sahal na moje dítě a vykřikoval cosi o ohrožení života (a já to neviděla, byla s druhým nebo prostě jen umírala někde v koutě) - tak bych nejdřív vyletěla jak čertiček z krabičky, protože nikdo nemá nárok sahat mi na dítě a až pak řešila, co se stalo. Vím, že mám malé lumpy, ale na cizí jsou opatrní, zvlášť ve vodě si sami nejsou jistí. Takže bych byla přesně ten rodič, co druhého zdrbe. Protože něco jiného je slovní upozornění a něco jiného je sahat a to mi rozhodně přijde hodně v nepořádku.
No většinou ji nechávám ať si poradí sama, protože já s ní všude nebudu. Pokud by ji někdo ohrožoval na bezpečnosti tak bych to řešila, ale zatím jsem se do takové situace nedostala takže nevím. Pokud jsou to situace jako, že jí někdo brání jít na skluzavku, tak ji nechávám. Většinou se na dotyčného vykasle jde jinam a až tenhle prudic odejde tak se sklouzne. Za mě úplně super řešení. Když tam, ale třeba jsou divočejší děti kdy lítají kamínky všude, tak jim třeba řeknu jestli by to nešlo trošku v klidu. A většinou to stačí takhle. Nikdy jsem nikoho nepucovala. Ono potom když za nima člověk skáče a řeší za ně běžné situace typu ,,pusťte mojí holčičku na houpačku, ona tam taky chce" tak jsou pak v dětským kolektivu chudáci.
@mourovatakocka Obdivuju trpělivost...i když obdivuju je asi špatné slovo. Já kdyby někdo ohrožoval na zdraví mé dítě, tak neznám bratra. A kdybych pak zjistila, že opačně moje dítě ohrožovalo jiné a rodič dotyčného dítěte mé dítě umravnil tím, že by ho chytil za ruku, tak bych se poté, co bych toto zjistila, za své dítě ještě i omluvila a poděkovala za to, že se o to rodič postaral, a své dítě bych zpacifikovala na 2 doby. Sahat na cizí harnaty se nemá, ale jsou situace, kdy tohle jde stranou prostě.
@sarihy Jsme venku skoro pořád, velké město, velké sídliště, ranec dětí a fakt si nevzpominam, kdy mi někdo naposledy ohrožoval dítě 😜 Prostě předcházím špatným situacím - větší děti na jednom hřišti = jdeme na jiné. Nechodím se nikam hádat a máme štěstí, že se do konfliktů nedostáváme, ťuk ťuk. Takže jsem snad fakt nemusela řešit. Tahanice o lopatku fakt za drámo nemám.
A kdyby mi někdo sahal na dítě, prostě nejdřív vyletím a pak teprve zjišťuju, co se stalo - ale svoje děti si chci vychovat sama. Od sáhnutí není daleko k odsunutí, případnému škobrtnutí. A pro mě je prostě fyzicky dotek něco, co si cizí dovolit nemá. Ale jak říkám, neřešila jsem 🤷
Tak ja nej sem z cizich deti ani z cizich rodicu posr…kdyz nejaky spratek kde bit moje dite ktere si v klidu hraje nebo do neho chce strcit tak ho chytim a reknu at s tym prestane. Proc bych ted brala me dite z piskoviste kdyz nic nedela? Zas je potreba aby i to me dite videlo, ze tohle se delat nema a umelo se za sebe postavit. Kdyz uvidi ze ja situaci neresim tak jaky signal je to pri nej? Ze je v poradku kdyz ho nekdo mlati lopatickou? Nebo kdyz nici atrakce na hristi taky se ozvu. Ja ponicene sklouzavky a houpacky nechci. Jsem rada ze se o to mesto stara a ze mame kam chodit. Tudiz nebudu jen prihlizet kdyz nekdo neco nici. Dite nebo dospely.
Tím, že s dětma pracuju, nemám problém vymezit i cizí dítě, pokud to považuju za nutné. Nedávno jsem seděla v MHD vedle školáků, kteří jeli na nějakou akci se třídou. Hráli u toho hry na mobilu, nejdřív je komentovali tak nějak normálně typu "dobře ty, teď jsem to schytal...", jenže postupem času přitvrzovali, nejdřív vole, pak už i pi.. Na to jsem se ozvala, že takhle se nemluví, že tohle v MHD nikdo poslouchat nechce. Hoši ani nezvedli oči a zmlkli. Tohle by se tedy zrovna dalo asi považovat za vychovávání, ale většinou jde spíš o to, zabránit nějaké nepříjemné situaci buď pro mě, pro ostatní nebo na ochranu majetku. Sáhnutí na cizí dítě nevím, kdybych mu tím měla zachránit zdraví (představuju si třeba pád z prolézačky na hřišti), tak klidně. Pokud dítě dělá něco, co je opravu hodně mimo, nemám problém mu to slušně říct i přes to, že jsou tam jeho rodiče. A pokud s tím přestane, poděkuju, usměju se. Stejně jednám i s dětma ve škole.
@mourovatakocka Tady se píše o bazénu, ten asi na sídlišti nemáte...Hele, fakt sorry, ale asi každá reagujeme trochu na něco jiného...já prostě život ohrožujíjí situaci budu řešit vždy a všude a je mi jedno, že se outlocitný rodič druhého dítě třeba zblázní, ale prostě ne. Ale asi každá třeba i vidíme za touto situací něco jiného. Jak píšu výše, pro mě to je topení v bazénu, strkání z prolejzačky nebo házení kamení...to jsou situace, které tolerovat nebudu nikdy. A to jsem jinak dost tolerantní a do konflitků mezi dětmi se nepletu, ale tady bych zakročila, i kdyby nešlo vůbec o moje dítě, protože tohle prostě ne.
Mám dítě, které prostě potřebuje neustále připomínat, že nemá ostatním brát hračky, má nechat sklouznout dítě co tam bylo dřív, že má být opatrné na menší děti, atd. 🙈 Snažím se to korigovat, ale občas prostě kouknu jinam nebo tu situaci nezachytím včas. Takže pokud se jiný rodič ozve a mé dítě usměrní, nemám s tím problém. Pokud by mé dítě fyzicky ohrožovalo jiné a jeho rodič fyzicky zasáhl (třeba jen proto že byl blíž), tak to akceptuji. Se svým dítětem bych to samozřejmě dořešila, co a proč.
Pokud by cizí dítě ohrožovalo to moje (např. házení písku, běhání s klackem, nedejbože kolem vody), tak to řeším s tím dítětem, nebudu hledat, kde má rodiče a prostě mu řeknu, ať nedělá to a to, že by se mohlo stát to a to... Zatím se mi nestalo, že bych do toho musela vstoupit fyzicky. Dokud byl syn maličký, tak jsem ho odvedla jinam. Teď má tři a půl, často trnu, ale snažím se dát mu prostor, ať si adekvátně svému věku řeší situaci sám.
Na cizí dítě jsem sáhl jedenkrát, když do bazenu skočil malý neplavec a zajel pod hladinu. Ale kdyby se dělo něco opravdu zásadního a nestačila slovní korekce (na hřišti třeba máme velký kbelík na na kladce, tím se dá někdo přizabít), tak ano, neměla bych problém cizí dítě fyzicky omezit a upřímně pokud by na mě někdo nastoupil, zjistil by, jaká strašná fúre může být z malé brýlaté holky.
No tak jasně že na děti které nejsou moje nesahám, ale nemám problém s tím, abych ho usměrnila pokud se chová příšerně.
@mourovatakocka Já byla jednou svědkem situace, kdy tříleté dítě prelizalo takovej lanovej most, matka stala pod ním, ale na sekundu se podívala jinam, dítě slaplo do prázdna a skoro z dvoumetrové výšky spadlo dolů a bohužel hlavou přesně trefil hranu takové male lavičky, co byla pod ním. Krve jako z prasete, hlava brutálně rozrazena. Jako kdybych tu chvíli stála u něho a viděla, že padá,.tak bych neváhala ani pidisekundu a snažila se ho chytit nebo aspoň usměrnit/zmírnit pád. Doufám, že by mi pak maminky spíš poděkovala a ne vynadala, že js ji sahla na dítě. 🙈
Ja jsem naopak ráda kdyz nekdo cizí má problem s chovanim mojeho ditete, tak to rekne rovnou jemu.
S dovolením se připíchnu, syn je ještě malý, zatím jsme v podobné situaci nebyli, ale souhlasím s tím, že když mé dítě nic neprovede, tak proč by mělo odcházet...
Ale zároveň mi tam hraje i otázka ochrany mého dítěte, pokud by se už jednalo o nebezpečnou situaci jako je právě takhle třeba v bazéně.
Nicméně moje mamka třeba radí nechat si ty děti spolu vyřídit... tak nevím, asi by to šlo u těch méně závažných situací... Uvidím, jaká bude realita, ale tohle je jeden z důvodů, proč se nehrnu do toho chodit s dítětem na veřejná hřiště a spol.
Protože i když nakrásně je nechám si to vyřídit, tak druhý rodič třeba do toho bude chtít vstoupit.
A jinak sáhnutí na jiné dítě se mi taky nelíbí, ale pokud by ubližovalo mému, tak se asi nerozpakuju mu v tom zabránit, nejdřív domluvou, ale pak prostě ho třeba chytnout, nebo něco.
Ale tohle je vždycky ošemetný... pokud je dítě v bazénu dlouhodobě bez dozoru, což tohle dítě zřejmě bylo, tak s rodiči bude těžké pořízení tak i tak...
Takže řešení, že měli jít nejdřív za rodiči agresora by možná nic nevyřešilo, max. by si vyslechli něco typu "však si jen hrajou"...
Protože i jestli rodiče byli v dosahu, když se tedy otec uráčil zjevit, tak evidentně mu bylo u zadní části těla, že jeho dítě někoho ohrožuje...
Jo to jsem četla také. Dvouleté dítě bylo v bazénu v kruhu a cizí asi čtyřleté na něj skákalo. To malé se mu snažilo utéct, ale to cizí ho honilo a pořád na něj skákalo tak zasáhl otec a chytil cizí dítě za ruce a vysvětlil, že nemůže skákat, že je to nebezpečné.
Asi bych i v téhle situaci chytila svoje dítě a cizímu dítěti zamezila k mému dítěti cestu svým tělem. Neodešla bych, jen bych cizímu řekla, že nemůže skákat po malém, protože je to nebezpečné. Podle situace bych se ho zeptala, kde má rodiče. Nesaham na cizí děti, ale také netrestam své tím, že ho odnesu pryč. Spoustu situací se také teprve učím řešit a když jsou síly vyrovnané, nechávám děti ať si něco vyřeší jen mezi sebou. Nesmí to být ovšem nebezpečné a sleduji to. Na cizí dítě sáhnu jen pokud je v nebezpečí.
@erchia také jsem to četla, nevěděli kde má cizí dítě rodiče a jejich dítě bylo dvouleté v kruhu a cizí asi čtyřleté a nahánělo ho po bazénu a skákalo po něm. Malé se bálo a snažilo se utéct. Otec chytil cizí dítě za ruce a vysvětloval, že to nemůže dělat, protože je to nebezpečné.
Někdy je těžké rychle vyhodnotit situaci.
Vite me fascinuje, ze sahat na cizi dite prijde tolika lidem jako neco absolitne nepristojneho. Uz jsem hledala naprosto vydesene holcice tatinka na hristi…poodesel si zavolat, ditku ale bylo tak rok a pul max dva roky, prilitla ke me s mymi detmi a dozadovala se maminky, nesla jsem ji v naruci, obesly jsme nekolikrat vsechny lidi v blizkosti hriste a hledali ke komu patri.. utesovala jsem ji a hledla trpelive rodice, kde mas maminku, kde mas tatinka, jak vypadaji…komunikace naprosto zmatena, uz jsem mela nakroceno, ze pujdeme na stanici, je na zacatku parku…najednou se ditko rozzarilo a tatinek byl na svete…uleva obrovska pro vsechny zucastnene a nikdo mi nevynadal…dcera 11 let zachranovala holcicku tak rok a pul pred padem, babicka podekovala, starsi sestra vynadala (ale spis, bych rekla, ze to byla takovata ulekova reakce, mozna pocit odpovednosti…nevim…) ale jako ani jedna ji nehlidala, byla na kraji zitky a pod ni dvoumetrova hloubka, moje segra stala pod zitkou, pripravena chytat a presvedcovala ji at jde od kraje, dcera tak jak je zvykla z vesnice pri ohrozeni zivota prtat okolo zasahnot, ji strhla dozadu na sebe. A takovych ruznych zazitku by se naslo vic…
Prestalo se uplne rozlisovat a apriori je kazdy kontakt povazovan za alarmujici a poburujici…ale mela jsem to ditko nechat na pospas nebo mela dcera nechat to prte spadnout, protoze se na cizi deti nesaha, neni to muj problem, tak co bych se do toho motala? S tim proste nesouhlasim. Jako nevychovavam, ale kdyz moje deti blbnou v chumlu deti tak, houknu na sve deti a oni se obvykle umravni i ty ostatni.
@guliii Ano. Mám 2 děti a jako dělají si naschvály stále, ale v tomhle věku (4 + 2) to bylo více...a kdyby ta starší neustále tohle dělala té mladší, tak po ní skočím a jde z vody okamžitě pryč. Rozhodně bych neudělala to, že bych tu starší nechala dál skákat a nějak stáhla tu mladší, ani omylem. Takže prostě žádná tolernace ani u cizích.
@me_druhe_ja To je trochu jiná situace, že 😉
Máme ještě malé děti, takže podobné případy jsme řešili jen 2-3x? Vždy stačila "pasivní agresivita", či jak to lépe nazvat. Třeba když si o 6 let starší dítě zabralo pro sebe veřejné hřiště a na naše pořvávalo, že tam nemůže, že je to jen její apod. Tak jsem prostě stála za naším dítětem, druhé děcko "propíchla" pohledem a bylo vyřešeno. V klubíku jsem zase musela vynadat 2-3leté houlčičce, která si hrála se šnůrou od zapojené lampy, zatímco maminka se vykecávala.
Ja nikoho nevychovavam, ale kdyz se nejake dite chova jako dement, obtezuje me nebo me deti, tak po nem vzdy houknu. Zatim se mi nestalo, ze by se nekdo ozval zpatky z rodicu. Asi proto, ze vetsinou rodice techto magoru jsou nekde v cudu a nebo delaji, ze neni jejich😀