Učíte svoje batolata něco?

u nas len to co ich bavi, teda nie priamo na nejake ''opickovanie'' ale klasika riekanky, pesnicky, pri tom nejake pohybove hratky pre bejbicka....nieco zaujalo nieco nie. Osobne si myslim, ze je dolezita interakcia, to ze spolu ste, cas co sa jej venujes, nejako, nie to, co presne spolu robite, v kazdej rodine to moze byt cosi ine. Mozno prave paci paci pripadne na tatiho alebo babicky 😉 alebo nejake ine riekanky doplni neskor skolka, kamarati 🙂

Ja tohle vnimam negativne. Nedelam z deti cvicene opice a nepozoruju, ze by se nejak vevyvoji lisili od ostatnich.

Já s dětmi dělala ukazovací říkanky (paci,paci, kovej kováříčku, šiju boty apod.) od cca 6-ti měsíců. Všechny to moc bavilo - i mě 🙂. Později jsme přidali prohlížení knížek a učili jsme se zvířátka, zvuky atp. 🙂 Byl to pro nás krásně strávený čas, kdy jsme se pomazlili, zasmáli se... 🙂

@nov777 Děti se učí už jen tím, že zkoumají svět okolo, to učení je kontinuální proces a nezastavíš ho 😉.

U nás praktikujem říkanky, zpívám, vydrnkávám písničky, stavíme komíny, skládáme kostky, prostě co zrovna mladou baví. Nejde o to "vycvičit" na ukazování jak jsi veliká a podobně, stejně to ty děti ukazují jen tehdy, když se jim chce, mladá umí od 10. měsíce mávat, ale na povel to pochopitelně nikdy neudělá (a už jen ty pohledy okolí - jakto, že to ještě neumí... 😀 ), ale to neřeším zcela pochopitelně.

@somalicats Mě jde právě o to, aby to zkoumání bylo mimoděk a přirozené tak, jak oni sami chtějí. Nesnáším, když někdo jede na systému: co dělá prasátko? ... co dělá pejsek? ... A dítě jako cvičenej slaboduchej menťák chrostá a štěká. Přijde mi, že to ten přirozený proces úplně degraduje. Přijde mi, že dítě toho i víc umí, když podporuješ to, co samo chce. Náš malej používá slova jako hygiena a ready, protože to slyší ode mě, ne proto, že bych mu říkala: Opakuj po mě... A pak to nedej bože předváděla návštěvám 😨 😨 😨

@nov777 - malá byla živel a myslím, že paci a jak je velká neukazovala.. Házela na to bobek.. A babičky se na ní dívaly jak na retarda.. Jenže ona byla absolutně neunavitelná, v kočárku jezdila na Titanic, furt mlela, tak ,,učení probíhalo stylem" - hele támhle kadí pejsek, páníček sebral hovínko, protože se to musí, jinak si ho dovezeme na kočárku domu. Pejsek vrtí ocáskem.. Nebo houpy, houpy, kočka snědla kroupy.. Nebo jsme si prohlížely knížku a popisovala jsem jí, co je na obrázku.. Prostě jsem pořád a pořád mlela, i když jí byl rok, tak jsem jí říkala - i barvy, že sníh studí, je bílej... Jak jsem zmlkla, tak byl problém - v luftě, na zemi, nebo řev... Teď je to předškolák, kterej pořád neudrží pozornost, ale zajímá se o prdící dinosaury, duchy, hřbitovy, občas použije odborný výraz, ze kterého jsem uplně mimo...A komentuju do dneška - proč svítí červený světýlko, proč a proč a co to dělá.. Písmenka a čísla neučím - jen, když přijde - co je to za písmenko.. Snažím se vymýšlet hry na trénink pozornosti...
Když byla batole, tak fakt jen tím mluvením a prohlížením...Ale Ki mluvila hrozně brzy, v roce a osmi měsících řekla chlapovi Uhni, nevidím...

My jsme taky říkaly, zpívaly, povídaly, ukazovaly... všechno napřed já a malá se postupně přidala... žačala napodobovat a teď už jede skoro sama 😀 Ale je to strašně zvídavej človíček... má hroznou radost, když dokáže něco "pojmenovat" a "vysvětlit co chce" 😉

@nov777 Jo, to souhlasím, já taky nikdy nenutila opakovat dítě to, co mu vykládám, prostě vykládám a ono se časem přidá. Mladší bude pozítří rok a už volá na kočku "čičí", protože to slyší od nás... Časem začnou napodobovat, co vidí a slyší, a to se pak snažím podpořit taky.

@zrnkokavy dle me yondelas spravne. Oni se nejvic uci podle prikladu. Dcera absolutne odmitala cokoli opakovat, kdyz jsem obcas mela pomateni smyslu a chtela ji meco 'naucit'. A bylo pak krasne videt, jak sama od sebe zacla tleskat, protoZe ona chtela a prisla si s tim 'sama'.

@hancazivocich
@somalicats Jo, tak to myslim. Decka jsou zvidavy a doslova nasavaj informace z okoli, proc to dirigovat nejakym umelym drilem? Je uzasne ten proces pozorovat 🙂

@nov777 - jo, ale občas se díky tomu dostávám do dost zajímavých situací... Jako - maminko? Může se tu prdět? Asi ne, co? Ale hups, mně už to uteklo... A pojď rychle, je tu děsnej smrad - v troleji, nebo v obchodě, bance - je to výborný...

@nov777 Tak tak, hlavně jim člověk musí nabídnout podněty co nejpestřejším způsobem a ony si dětičky vyberou, co je zajímá... Mladá dostala teď k Vánocům traktor, co jezdí, hraje a vozí zvířátka... Během odpoledne přišla na to, že když ho nejdřív rozjede a pak zmáčkne sedátko, tak traktor nevydává zvuky jedoucího traktoru během té jízdy, ale hraje písničku... Takže od včerejška tady neustále jezdí a vyhrává traktor 😀. Jsem zvědavá, jak dlouho ji to bude bavit 😀

@hancazivocich No, vidis. To ten proces nejen pozorujes, ale i citis 😉

Já si myslím že děti nejsou cvičené opice aby pořád něco ukazovali. Já je taky nechávám aby dělaly to co sami chtějí. Mám třeba syna a on nechce mluvit. Každý mi říká že je divný že nemluví a já jím odvětím že prostě nemá co říct.

Dcery jsem učila, byly šikovný, všechno se naučily brzy, ovšem synek je lenivý, nechce se mu, někdy si říkám, jestli je vše O.K., když skoro nic neumí, natož , aby něco řekl.

Já myslím, že je důležité, že si s ní hraješ, mluvíš na ní, ukazuješ apod...vše ostatní se ona sama naučí později. Je ještě malinká. U nás se začala více předvádět kolem dvou let, najednou to po mě začala opakovat a i si to sama říkat a ukazovat...vše má svůj čas🙂. I když myslím, že babička někdy touhle dobou naučila Emi takové to - jak se máme - jen tak, tak - otáčela ručičkou (někdo podobně ukazuje, že hodiny dělají tik tak) a myslím, že dávala ruce nahoru, že je velká...opět babička...pak to všechno zase zapomněla a dneska, když se jí zeptám jak se má, tak odpoví dobře🙂.