Trvání dítěte na určitých postupech. Jak to řešit?

Dcera 2,5 a je to u nás úplně to samé. Má činnosti, které musí dělat maminka. Nejsou teda každý den stejné. Neřešíme to. Máme teď druhé, takže pokud trvá na mamince, musí počkat než obstaram mimino a potom ji teda “obsloužím” nebo ji tatínek zábaví něčím jiným a potom se nechá obsloužit i od něj. Věřím, že z toho na 100% vyrostou. Je to prostě jen období.

@veronikav31 On je ve všem trošku pozadu (jidlo, plinky, uspavani...). Samozrejme na tom pracujem a snazim se, aby delal pokroky, ale je treba velky nejdlik a mel i hodne potize s pribiranim, takze jsem rada, ze do nej aspon neco dostanu (a je fakt dost nesikovnej, ale proste to nechci hrotit, i kvuli sobe, vyuzivam chvile, kdy je cas a prostor). A ani by se neoblekl, zatim jsme u ponozky 🙂. Vztekat se samozrejme umi a v tom ho nepodporuju, ale asi jste me nepochopila, nejde to asi dobre vysvetlit... on uzkostne place a je opravdu rozhozeny, trosku tam vidim lpeni na ritualech a tim, ze je i velky introvert, strani se deti, mam malicko obavy, aby tam nebyl i nejaky psychicky problem... Jinak nemam problem se zachvaty vzteku a vsechno mu rozhodne netoleruju, kdyz se sekne, ze neco neudela nebo odmlouva, ale tohle je proste neco jineho...prijde mi to jako druh separacni uzkosti, jde tam o me... tak prave se ptam na zkusenosti, jestli to nekdo mel take a vyplati se pockat nebo co jineho...

@resare Moc dekuju za uklidneni 🙂. A i dekuju za navod, druhe zatim nemame, ale prave jsem si rikala, ze mit vic deti, bylo by to jeste narocnejsi...

ahoj, mám skoro stejně starého kluka, protože celou dobu i pracuju, i když z doma, je hodně zvyklý, že spoustu věcí dělá s tatínkem a babičkou. Separační úzkost jsme nikdy neměli, ale poslední dobou začíná podobně, jako píšeš ty, chtít, ať určité věci dělám jenom já. Třeba zoubky čistit jenom s maminkou. Myslím, že je to jen fáze, která odezní.

Ahoj, první co mě napadlo, bylo, že tě má málo. Víš, že prostě se nějak změnil harmonogram u vás a tak, jak byl zvyklej to teď není a chce tebe. U nás to tak bylo. Takže proto tenhle nástřel.
A to lpění na rituálech je pochopitelný, je to jistota, pro dítě, ví co se bude dít, co přijde, takže je klidné, jisté. Neviděla bych v tom hned "problém".
Bylo by dobrý vybalancovat tu potřebu tebe a to, aby nebylo vždy po jeho. Protože některý věci může dělat s tatínkem a nic se nestane, jestli víš, jak to myslím. Říct mu to, na rovinu.

Sice nemám tak staré dítě, ale teď v roce a půl jsme u Dr dostali dotazník s otázkami na autismus. Byly tam otázky a ptala se nás právě na západní kolektivu, jak bere ostatní děti, jestli s něma navazuje kontakt, jak si hraje, jestli napodobuje a tak různě. To mě tak napadlo při té druhé straně, že jste psala o lpění na rituálech, že se straní dětem. Jinak osobně bych jen na vyžadujících postupech, že chce maminku nic neviděla, a v tom bych vyhověla, samozřejmě bych zkoušela vysvětlen, že se může zapojit i tatínek.

a zmínili jste se o tom pediatrovi?třeba poradí zda někam zajít nebo se tím nezaobírat. Nevím,my nelpíme na rituálech,krom večerního spánku,když jdou do školky. Neřekla bych,že je to u vás separační úzkost.zkuste z oblékání udělat hru-ať zkusí plyšákovi nasadit tričko,pak tatínek jemu apd., třeba oblékání od tatínka bere jako trest. To,že je nejedlík znám moc dobře, řeším to od narození syna,ale je fakt,že okolo roku dostal lžičku a zjistil že má ruce,tak to střídala,sice byl šurbes,ale najedla jsem se já i malý.chválila jsem ho jak je šikovný a ano,i roční dítě to chápe.teď je mu 2r a 8m a jí i vidličkou,sice je občas čurbes jak pro slepičky,na tričku i tepláčkách,ale jsem ráda,že se naučil samostatnosti.samozřejmě,že by bylo pro mě pohodlné jej nakrmit,obléct,ano,pomůžu mu,když vidím když si neumí dát bundu nebo mikinu,ale jinak nedostává oblečení.měli byste se o tom poradit s pediatrem.

@xxx3d Jasny, diky za tip. I kdyz ted v dobe pandemie me uz asi nemuze mit vic 🙂). Ne, chapu, co myslis, neni to jen o case... spis v tom jeho breku vnimam takovou uzkost, jednou rikal, ze tatinek to "neumi". Ale zkousim vysvetlovat a nedelat kem toho problem... Jen tatinkovi obcas dojde trpelivost 🙂. Ale syn zas je schopny me poslat z pokojicku pryc, ze "to je jen pro kluky" 🙂

Přijde mi to jako normální stav. U prvních dvou jsem to řešila, protože jsem byla těhotná a unavená a potřebovala jsem, aby něco mohl udělat i tatínek a ne jen maminka. Řekla bych, že tento stav přešel sám. Třetí dítě taky chce, abych vše dělala já, ale ví, že bude muset počkat, tak čeká nebo to nakonec zvládne sama nebo s tatínkem. Když je u babičky, tak je v pohodě, dokud se neobjevím. Už je jí 3,5 a je to každým dnem lepší a lepší. Takže radím vydržet, je to fáze vývoje.

U syna jsme ve stejnem veku resili podobne situace a na silu to nikdy neslo, bylo to spis jeste horsi. Nam hrozne pomohla Nevychova, protoze jsme vic pochopili synovo mysleni a dokazali jsme se s nim mnohem lepe domluvit. A to byl zaklad, nepopirali jsme jeho potreby, nesli proti nemu, ale taky jsme mu rikali nase potreby.
A nas syn je v praktickych vecech taky hrozne pozadu, na druhou stranu umi spoustu jinych veci a je neskutecny bystry. A ja to tak prijala a je nam lip, a to mame uz i mladsi dceru a da se to zvladat🙂

Dcera měla kolem 2,5 roku taky takové období, navíc se jí narodil bráška, takže i vnímala, že na ni nemám tolik času, za pár měsíců to samo přešlo 🙂

Ja mam syna (9 let) s uskostnými stavy a s diagnózou, kterou nám teda pořád mění. Na sílu bych určitě nešla. Ale zkuste třeba večer si s ním povídat. Ze rano až vstane, že ty udelas snídani a tatínek, že ho ústrojí. Prostě ho jakoby dopředu na to připravit, že v jeho režimu přijde změna. Jak zvládá jinak změny? Může to být i takové období. Můj mladší syn (4roky) si taky najednou vzpomene, že musí všechno jen maminka a brečí u toho když to udělá tatínek. Ale pak ho to po nějaké době přejde. A tatínek ho před tim normálně strojil?

Mě to přijde normální. Dcera má 2,5 roku a také si vybírá s kým co bude dělat. Večer číst pohádku může jen tatínek, s maminkou si zase povídá o tom co ten den zažila. Nikdy jinak. Když jsme u našich, tak čůrat chodí zásadně s babičkou. Když se narodila mladší dcera, tak mě vyžadovala u více činností.
Snažila bych se vysvětlit, že tatínek to taky umí, že mu to ukáže, připravit ho na to, že maminka to dělat dneska nebude a možná ho více zabavit u oblékání. Ale myslím, že to přejde. Ještě bych počkala s nějakou odbornou pomocí, je ještě malý.

Tak tohle ještě normální. Náš syn zase stojí v obchodě a chce otevírat a zavírat za každým návštěvníkem a běda jak to tak není 😂😂😂 vidím to na profesionální dráhu dveřníka 😂 a celkově chce všechno sám sám se svlékat sám se oblékat. Nejhorší je, když mu to nejde a vzteká se u toho že mu to nejde, ale nechce si nechat pomoct 🙄

@martt Dekuju za zkusenost... Zmeny mi prijde ze nastesti moc neresi, on obecne jinak moc rezim nemusi (na rozdil ode me 🙂, takze ma kazdy den v podstate jiny... S tatinkem ma prave super vztah, blbnou spolu, tata ho odmalicka koupe, krmil... kdyz u toho nejsem (nejsem doma), neni problem, ze to udela. Tata jde ale prave nekdy na silu ("nevymejslej si") a uspechy to nema, tak resim, jestli to proste mam delat ja anebo trvat na tom, ze nebude vse podle nej... Ale citem mi prijde, ze mu chci vyjit vstric. On se prave odmalicka lisi od jinych deti (mam jich kolem sebe dost), deti kamaradek spolu uz nejak komunikuji, hraji si, perou se... synovi jen kdyz reknu, ze jdem za kamaradem, zacne kricet, ze nechce a na hristi si hraje, ale sam, tezce treba i proziva, kdyz nekdo neco vezme me (breci, ze to je maminky), pritom vse trpelive ukazujem, vysvetlujem... proto jsem takova "podezrivava", kdyz se neco takoveho prida.

@westie Jojo, dekuju, nevychovu sleduji a snazim se aplikovat, co to jde... taky mi to hodne pomohlo v prijmuti syna - on je odmalicka hodne citlivy, ukriceny, neposedi... a ja ho hrozne srovnavala (no, porad to delam 🙂 s detmi, co hodinu sedely, kam jste je dala, neplakaly...u nas bylo vse s brekem, vztekem...a jak je jeste ve vsem pozadu, tak to cloveku moc neprida, prave spis i pak me to znejistilo, jestli je vse v poradku... Taky se snazime vysvetlovat, co to jde... na silu obecne nic moc nefunguje, to uz jsem si overila 🙂. Je prave nekdy tezke najit tu hranici, kdy trvat na svem, a kdy synovi vyhovet, i kdyz jsem to chtela jinak....

@veronikav31 Dekuju za rady, zkusim pridat v tom uceni se vecem. Mne treba nevadi curbes pri jidle, to vubec, ale on je schopny se proste nenajist 🙂. On mimo to totiz ani 5 minut neposedi, takze co do nej nenasoukame hned, uz nemame sanci (zacne se pak kroutit, kricet a uz nepozre nic a chce behat 🙂. Jasne ze ho treba ucim, ze kdyz venku zacne rikat, ze chce nest a nefungujou mu nozicky, tak ho proste nevezmu, ale jsou proste situace, kdy to neni tak jednoduche no... a tak nejak doufam, ze se to i vekem zlepsi (jakoze nebude mit treba vecne plinky, a kdyz to ted je extra problem, ma to nejaky duvod, ale za par tydnu to treba muze byt jinak a bez nervu a revu). S pediatrem je to slozitejsi... ted jsme tam dlouho nebyli, ceka nas az 3leta prohlidka, kde se samozrejme zminim, ale on je super doktor, ale velky klidas a ke vsemu pristupuje hodne benevolentne, coz mi vyhovuje, ze hned nedava leky a nestrasi, ale v tehlech vychovnych vecech si myslim, ze moc neporadi... Ale samozrejme kdyby se neco zhorsovalo, ozvu se mu.... spis jsem chtela posbirat tady zkusenosti maminek a jak vidim, neresim tohle sama...

@danvitka Dvernik pobavil 🙂). Jinak my na hristi parjrat resili neco podobneho 🙂, ale u nas to momentalne vidim na hasice nebo popelare 🙂

Hlavně svého syna neporovnavej z ostatními dětmi. Každé ditko je jiné. Můj starší syn měl plínu až do tří let. Pak začal chodit do školky tak přes den byl bez pliny, ale na noc ji měl. Ve 3,5 letech jsme mu ji sebrali i na noc. A od té doby byl bez pliny a neměl žádnou nehodu ani v noci. S tím strojenim pokud to situace dovolí, tak bych na něj netlacila a vyšla mu vstříc. Uvidíš třeba se to časem srovná. Ono diagnostika u takhle malých dětí je těžká. Našeho syna nám diagnistikovali až cca kolem 5 - 6 roku. Je pravda, že jsme to dřív neřešili, protože dělal pokroky skokově. Chvíli byl "opožděný" a pak ze dne na den to vše uměl a dohnal. Můj syn má právě také své rituály, kdy je musim fakt dodržet pokud se nedodrží, psychicky ho to rozhodi a to jde právě ruku v ruce s těmi změnamy. U něj třeba stačilo, když se manžel jeden večer rozhodl, že přestěhuje gauč z jedné strany na druhou. Rano syn vstal a mel neskutečnej hysterak, že to je v místnosti jinak než to mělo být. To mu bylo cca 3, 5 roku.

Čus, nečetla jsem diskusi takže možná budu opakovat. Každopádně - měli jsme taky, právě okolo těch dvou let. nesnesla aby ji třeba právě tatínek nebo kdokoliv jinej kromě mě třeba jenom podal ponožku. a dělala jsem to, že jsem jí normálně vyhověla. Už jsem totiž poznala, kdy dělá prostě jenom naschvály a zkouší hranice, a kdy je opravdu úzkostlivá a trvá na nějaký věci protože to je pro ní z nějakýho důvodu důležitý a jenom to neumí vysvětlit. No a přešlo to, dcera se hodně vyklidnila a ted, jak je zvyklá že odpovídám pozitivně na její potřeby, tak je s ní skvělá domluva. I když se jí něco chce a mě ne, tak když jí to vysvětlím tak to vezme. Protože tak nějak ví, že jí vždycky vyhovím když je to možný. Takže paradoxně - to pomohlo aby v tom pozdějším věku nedělala scény. 🙂

kroucení a běhání znám.u nás nejvíc pomohlo,když se nenají v klidu tak jí až další jídlo.je to tak. jinak by nedělali nic jiného než běhali a uzobávali,protože by měli hlad a chuť.nevím jak na tom jste s místem k jídlu, u nás se jí jen v kuchyni,nikde jinde,když chtějí jíst,tak u stolu v kuchyni, neteře třeba můžou jíst v obýváku,u nás ne.A co syn nastoupil do školky,tak je jak kyselina,přidává se i ve školce a po čem se může doma utlouct jsou ryby,těstoviny a omáčky a maso v jakékoliv podobě,ať pečený nebo vařený.když jsem se o tom bavila s pediatrou tak mi řekla,že mám vařit co mu chutná,že si z toho vezme co potřebuje.takže já vařím polívky z morkových kostí,je to sice silné,ale malému to chutná,jsou tam vitamíny,takže chudokrevností nebo nedostatkem vitamínů netrpí. Obdivuji děti co je někam posadíš a oni vydrží sedět,máme děti dvě a ani jeden to neumí,jen je upozorňuji,že venku jezdí auta,jinak ne,nemá to cenu.ale zase výhoda na hřišti,sednu si a oni si s ostatními běhají😀

@odula Je, moc diky za komentar! Takhle nejak to take citim a rada bych to podobne nastavila.