Tříletý syn má asi raději otce. Může se to ještě změnit?

Pořád jsi s ním v pomeru 5:2, mužský vzor, možná (to je jen fantazie, když tak mě oprav) má u táty víc volnosti, zábavy a u tebe víc povinností.. Směje se, hrajete si, povídate, mazlíte? Pokud by se trápil, nic z toho nedělá, neboj.

@lv Je to tak.. u mě povinnosti,u něj "kraviny "...směje,hrajeme, mazlí přichází kolikrát i sám ( ne teda často) ale nevypadá že by se trápil to ne...ale mě to zevnitř šíleně užírá a bojím se..:(

V tom případě se nemáš čeho bát a je to v pořádku

Nemůže v tom taky hrát roli, že se mu po tátovi stýská? Přece jen pět dní může být dlouhých a víkend rychle uteče. Ty se snažíš syna vychovávat, otec se snaží hlavně užít společný čas. Kdyby ten poměr společného času byl obráceně, určitě by říkal, že chce za mámou

Počkej..a chodí už do školky a ty do práce? Neumím si představit mít dítě jen ve všední dny,se všemi povinnosti a shonem, a nemít ho o víkendu, kdy se člověk může uvolnit, nespěchat, užít si sebe navzájem, vyrazit někam..
Jinak že se mu stýská je normální. Vidí ho míň. A může to být jen období

@mamora to nevím, je to možné... Ale nenadělám s tím bohužel nic,už takhle mi je smutno když ho má a častěji by to ani nešlo ..

@andelka do školky půjde od září...a právě že bych ho chtěla nějaký víkend taky mít...

Tak to byste měli s ex nějak pořešit. Doteď si můžete udělat víkend kdykoliv, bez povinností. Mně chodily děti k otci od 3/5 let. Nevím,jestli to bylo lepší, tím,že byli dva..smutno mi bylo jen zpočátku. Teď už jsem dávno zvyklá a trochu chybět mi začnou tak po týdnu.

@andelka a jak často jste bez nich a nesetkala jste se s něčím podobným? Jestli nevadí že se ptám.

No to, že jsou kluci upnutí na otce je normální. Má to i nejmladší, který má rodiče spolu. Jak je v práci,furt by mu volal. Nejstarší syn byl závislák, ten musel spát u táty každý den, zpočátku, když se odstěhoval. Potřeboval jistotu. Časem se to srovnalo. Teď je to samozřejmě taky u táty lepší, sice je má i v týdnu,ale jen ze čtvrtka na pátek,takže úkolů a povinností minimum. Spoustu věcí co já chci ať dělají, jak fungují,u něj nemusí.
Bez kluků jsem každý týden 2-3 dny. Celý týden jen o prázdninách.

Rozhodně si uprav ty víkendy, ať už s ním nebo přes soud. Až nastoupí do školky, pak do školy a ty do práce, tak jak to jako plánuje mít? Že ty budeš dávat dítě do institucí a budeš ráda, že s ním strávíš pár hodin po práci, ještě budeš řešit s tím spojené povinnosti jako včas jít spát, domácí úkoly apd a tatínek si bude užívat free víkendy? To je teda hodně nefér. Jestli o syna stojí víc než jen jednou za 2 týdny, to je opravdu fajn a pro syna jistě přínos, ale ať si i tatínek užije ty povinnosti v týdnu! Když ty budeš pořád ta semetrika, u které musí mít povinnosti a řád a u tatínka je sranda a pohoda, tak jasně že se to v budoucnu obrátí proti tobě a bude si myslet, že tatínek je prostě nej.

@cherie24 Mockrát děkuji za komentář. Máte pravdu, myslím si to stejně. Než nastoupí do školky, tak to určitě pořeším.. myslím si,že bude chtít střídavou péči týden/týden, případně ho do péče, což by mu u soudu, doufám neproslo, alespoň určitě ne aby ho měl v péči.

Máme stabilní milující rodinu, a máme to stejně, syn je tatinkuv ocásek, když je manžel na 12cce tak vyloženě trpí, protože jinak tatka koupě, čistí zuby, čte. 😂 mám ještě dceru a to je můj mazel, takže máme aspoň každý jednoho. Jinak určitě bych to řešila a systém péče změnila na týden a týden, protože takhle by bylo u tatky jen to hezké a doma povinnosti a rad. To by se nelíbilo žádnému dítěti. Musíš mít možnost si s nim užit volný den, zoo, zmrzku, výlet na kolech, na hory. A péče a výchova jen na tobě, to bych nechtěla.

Hele je to těmi víkendy. Až půjdo do školky a ty do práce požádej o úpravu péče, abyste se prostřídali. Jednak ty z toho dítěte ve všední dny nic mít nebudeš a hlavně tatínek až bude řešit starosti všedního dne, tak už taky nebude taková superstar.

Rozvedla jsme se, když dceři byly tři roky a kousek. Minimálně rok a půl jsem pokaždé poslouchala, jak je to u táty super, žádné povinnosti atd . ...Prostě ji táta chyběl . Mě měla po ruce o hodně víc . Teď ji je osum a táta říká že poslouchá jak je to super tady u mě a já zas jak je to super u táty 🤣 ale už z toho má rozum . To víkendy bych upravila až začne chodit do školky, popřípadě bych max povolila třeba nějaké odpoledne v týdnu . Já bych do střídavé péče asi po druhé už nešla...... ( Z pozice macechy )

Taky do toho vnesu ten pohled, že dcera o tatínkovi začíná mluvit jak se jí začne stýskat a pak někdy mi ani nezamava, jindy k němu najednou nechce. A totez od něj, jednou kvilela celou cestu autem, z auta jsem ji musela tahat násilím (byla zima) a pomohlo až zavolat tatínkovi že fakt nejde aby byla s ním, že on jde do práce. My to mohli říkat horem dolem, vzala to až od něj (a v té chvíli bych mu ten ujeceny uzlicek nervů milerada dovezla zpátky kdyby to šlo 🙈 ale líto mi to bylo taky fakt hodně, pochybnosti a tak... ). To se člověku vryje do paměti. Jenomže ono to někdy je i naopak. (on to má trochu jednodušší v tím, že vseobecne se ví, že máma je halt máma 😁). Je super, že máme s ex tak dobré vztahy, že si tohle řekněme a ve výchově tahneme za jeden provaz, člověku víc věcí pak dojede, když to slyší i z druhé strany totéž v bledě modrém 🙂

@jerrabina máme to dost podobně.

My žijeme v jedný domácnosti a dneska mi mladší syn udělal ve školce scénu, že se mnou nejde, že měl přijít tatínek. Vůbec jsem nevypadala jako matka, co týrá dítě 😅. Nebudu lhát, doma jsem to ořvala. Už to trvá dost dlouho a mám pocit, že se to stupňuje. Vím, že je to určitý období, a že to přejde. Doufám, u staršího to přešlo 🤭. Ale bolí to.

@azanka podobně to měla jednu dobu dcera, že jen maminka (na milost vzala i babičku, výjimečně tatínka který ji byl vzácný) a můj muž to hrozně těžce nesl. Zvlášť, když třeba říkala "nechci Tomáše, chci mámu" nebo mu i řekla, že ho nemá ráda. Jak je nevlastní, bylo to pro něj ještě o to těžší, bál se asi, že nás obě ztratí, a taky sebevědomí a to, že ji má rád a ona jeho ne... A přitom na jejím roce a půl když jsem si ho přivedla mu chvíli říkala "táta" (jemu i svému tátovi - když může mít člověk 2 babičky, proč ne 2 tatínky, že? 😁) a když se viděli poprvé a já měla telefonát a musela na chvilku něco zařídit, zkusila jsem mu ji nechat chvilku na hřišti, dcera mi skoro ani nezamavala a našla jsem je si tam hezky hrát, nechyběla jsem jí tu chvilku. Ale prostě pak období... No a teď zas je to její milovaný nevlastní táta (i kdyz mu tak neříká, ale bere ho tak a je to spolu s tím vlastním pro ni taky velký vzor).
A její vlastní tatínek vyprávěl, že u nich si taky tak vymýšlela (ale tam to bylo chvíli jen táta pak jen babička... Stýskání udělá svoje). A mému tátovi taky párkrát vyváděla, že babička, babička, ty neee,dědo.

V jedné chytré knížce o rodičovství psali modrou větu: "dokážete s úsměvem a v klidu stát, když dítě se válí po zemi a křičí že vás nesnáší?" Jo, je to přesně ono. 😉

U syna jsem to měla taky, měl dva roky, když jsme šli od sebe. Měl do 3x do týdne na odpoledne a pak 2x dny v týdnu odpoledne + víkend. Po víkendu scény, že chce tátu. Teď mu bude 6 a máme po dlouhých soudních tahanicích střídavku. Do těch 4,5 let se mu to občas stalo. Pak zase začalo, že nechce tátu, což trvá doteď. Každý pátek co tam jede

@ivuse20 ahoj muzu se zeptat na tu stridavku? Já myslela,ze na ni se musí oba nějakým způsobem dohodnout. Mně ex vyhrožuje stridavkou už 3 roky,vzdy když se mu něco nelíbí. A mam z toho hrůzu. A jak dlouho trvaji soudy když jeden nesouhlasi?

@ivuse20 Takže se to dá i brát jako takové období
... chvíli maminka ..chvíli tatínek ? Já právě i chápu a beru, že třeba mu je smutno,jen se právě bojím aby pak nechtěl být u něj až si bude moci vybrat .. ale asi to rozhodně až čas. Je ještě malinký a asi to sám zpracovává,je to těžký. Jen mě to mrzí když vidím že chce spíše tátu než mě.

Chápu, že Vás to jako matku děsí, ale z hlediska vývoje je to zcela v pořádku. Dítko už se umí samo najíst, samo si obstará hygienu na wc, samo si dojde, kam potřebuje, samo si přinese, co potřebuje, atd., tudíž už není jeho existence 100 % závislá na Vaši osobě a to mu dovoluje užívat si čas i s někým jiným. Navíc ve chvíli, kdy tatínka vidí jen o víkendu, je mu prostě vzácnější, proto můžete mít pocit, že se na něj těší více. Důležité je se oprostit od strachů, že to má něco společného s větší porcí lásky k jednomu či druhému, syn Vás miluje oba stejně, jen už se díky vývoji dostal dál a nepotřebuje se Vás "držet za sukni v rozmezí 24/7".
Položila jste si někdy otázku, proč Vás tak děsí představa, že by syn jednou chtěl bydlet s tatínkem? Co se Vám stane, když k tomu opravdu dojde? Proč by to mělo být špatně, když i on je jeho rodičem? Není za tím Váš rozchod, který jste v sobě ještě nezpracovala, nebo nějaké trauma z dětství (např. rozvod vlastních rodičů)? Je opravdu vhodné určitě spouštěč a ten opečovat a uzavřít, uvidíte, že se Vám velmi uleví.
A k Vaší nepřímé otázce, zda dva dny u tatínka nejsou moc - nejsou, je to z mého pohledu naprosté minimum pro to, aby se mohl jejich vztah nadále rozvíjet. Naopak bych postupně ten styk rozšiřovala až na klasickou střídavou péči týden a týden, pokud to malý bude zvládat. Vy si to možná teď neumíte představit, ale věřte, že Vám velmi pomůže, když se o povinnosti kolem školky, kroužků, atd. s tatínkem syna rozdělíte a když i Vy budete mít v pracovních dnech prostor jen pro sebe a naopak některé víkendy budete moci s prckem třeba odjet někam na výlet...

@anonymmm88 hele nám ten ten soud táhl rok. První dvě stání bylo o tom, že chtěl otec syna do péče. Nakonec jsem si vzala právničku, protože to vypadalo, že to tak dopadne. Soudkyně i ospod byly jednoznačně na jeho straně. Ospod na mě dokonce poslal kontrolu, ale samy ženský co přišli, tak řekly, že nevidí důvod. Nakonec to vyhrála střídavka týden/týden. A to tam ten kontakt byl napůl už od doby co jsme byli od sebe. Jen to bylo 3x v týdnu a pak 2x + víkend. Kdykoliv něco navíc, nebyl problém. Ale pak přišel zlom. Hodně nalhal u soudu, že se nestarám, má ho výhradně on a podobně. Moc dělalo i to, že jsme byli na nože a řvali na sebe i před synem kolikrát. V čemž nám pomohla rodinná terapie, která trvala právě ten rok, kdy on si stále stál za výhradní péči, kdežto já navrhovala společnou. Ještě u soudu řekl mé právničce, že se odvolá. Neudělal. Já jsem z toho byla hodně psychicky vyřízena.

Teď mají soudy od ústavního nastaveno, že prostě střídavka, pokud jeden nesouhlasí s výhradní a rodič se může stavět na hlavu, jak chce. Teda pokud to navrhne druhý rodič a nic tomu nebrání.

Teď od sebe bydlíme 20min a kolikrát jsem poslouchala, celých 20min jak tam nechce. Ve školce se mě chytá za nohu, že k tátovi nechce. Učitelka ho musí vzít včas jinak by ji tam prorval půlku dopoledne. Každý pátek co ho vyzvednu, tak mě pořád objímá a říká, jak se mu stýská. Do toho se nám s přítelem narodila předčasně malá a já s ní byla měsíc v nemocnici. No když jsem se vrátila domů, tak přišlo na to, že kluk začal v noci zvracet. Trvalo to přes měsíc. Sám jeho otec mi říkal, že ten první víkend co jsem se vrátila a on jel k němu, že mu v noci chytil takovou hysterii, že chce mámu, že z toho byl hotovej. Dokonce si začal vymýšlet, že ho tatínkova nová přítelkyně bije přes hlavu, na to dosadil, že ji má hrozně moc rád, že je s ní sranda. Prostě příchod sourozence to jenom znásobil. Nicméně záleží na dítěti no. Ono když to nefunguje, tak se to může zrušit, ale chce to víc času. Taky jsem. Zažila 20min řev, chci tátu, ale to mu byli asi 4 roky.

Mám třeba přítele, který má ve střídavé děti dvě (matka silně bránila kontaktu) a jsou stejně staří jako můj syn a zase kdyby mohli tak k mámě vůbec nejezdí, protože se jim vůbec nevěnuje. A to se je snažila poštvat proti mě i synovi. Na socialce dokonce tvrdila, že musí jíst pod stolem 🤷🏻‍♀️ soudy trvali rok a půl a taky vyhrál.

Mým starším dětem je 11 a 13, vybrat by si i mohli , kdyby chtěli. Ale zatím nechtějí. Že se dítě víc přiklání jednou k tomu a jednou k tomu, je normální.