Tříletá dcera mě "nemá ráda". Co s tím? Přejde to?
Ahoj, potřebuju radu ohledně dcerky. Už tak měsíc má období, že mi často říká, že mě nemá ráda. Je to hlavně ve chvílích, kdy jí něco nedovolím, nedám jí, co chce, ale tak poslední týden to říká i jenom tak. Například dneska ráno jsem šla do pokojíčku prebalit mladšího syna, chtěla jsem ho vzít z postýlky a ona ke mně přiběhla a odstrčila mě, ptám se, co dělá a ona na mě že mám jít pryč, že mě nemá ráda. Řekla jsem jí, že já mám ráda ji i brášku a musím ho prebality že může jít se mnou. Na to začala ječet, že ne a že mě nemá ráda. Jenom jsem odpověděla, že mě to mrzí a že ji i tak ráda mám, ale brášku prebalit jdu, i když se jí to nelíbí, vzala jsem syna a šla ho prebalit. Ona už pak nereagovala a byla v klidu. Ale tohle je pořád, snad každý den i několikrát, je to strašně náročné pro mě, už jsem to i obrečela. Včera už to bylo i docela absurdní, dcera dělala naschvály, celý den byl šílený, musela jsem na ni několikrát zvýšit hlas nebo i křiknout venku, jinak by snad vběhla pod auto a podobně, neposlouchala, co jí říkám, opravdu blbý den. Manžel se večer naštval a když ho tahala za vlasy, tak ji placnul přes ruku. Ona se podívala na mě, asi co já na to a já jsem jí řekla něco ve smyslu, že ať se nediví, že ji taťka řekl, že ho nemá tahat a že to bolí, tak dostala po ruce. A ona na mě vyplazla jazyk a že mě nemá ráda, ale prý vůbec. Ráno mi řekla " maminko já už tě nemám ráda, jsi strašná". Já už to nedávám, hrozně mě to ničí, i když je mi jasné, že je to tříleté dítě, které možná ani neví, co to znamená a že čím víc pozornosti tomu budu věnovat, tím to bude horší, ale co s tím? Jak dlouho to bude trvat? Je možné, že mě opravdu nemá ráda?
mám 7,5letou a zatím to nepřešlo. Teda, abych to řekla správně, výrazně se to zlepšilo tak asi v 5/6 letech. Ale prostě u dcery bych řekla, že od těch +- 3 let najela na "pubertu", jak sarkasticky říkám, a jede to doteď. Asi jí to takhle přijde jako dobrý životní styl.
My jsme teda s tatíkem od sebe, takže tím víc se v tom vyžívá, že "chce tatínka" a "já to řeknu tátovi". (kolikrát je situace, kterou by táta měl vědět a už o tom třeba v tu chvíli ví, kdy ona mi takhle vyhrožuje, takže jí na to řeknu že právě už o tom ví a ať mu k tomu řekne úplně všechno... ha ha 😝 ). A legrace je, že třeba teď se po roce stalo, že k němu šla vyjímečně o den dřív než obvykle, a hlásila mi, že by chtěla být ještě dýl u mně. Prostě miláček.
Jinak výchovně mi připadá že to děláš perfektně. Co jiného, než ji říct, že ji i tak máš ráda, ale jet si svoje? Vždyť neděláš vůbec nic špatného, NAOPAK!, když přebaluješ mladšího anebo stojíš za manželem a zároveň ji i ty kromě něj dáváš najevo, že jednala nesprávně.
Bohužel tohle období, celkově výchova, není jednoduchá, není to bohužel o tom že když dáš hranice, tak že by to dítě hned reagovalo respektujícím způsobem a zachovalo se podle těch hranic. Je to na roky a možná že respektujícně se budou chovat, až se odstěhujou (aspoň já to s našima tak měla... puberta hrozná, po odstěhování jak kdyby mě někdo vyměnil).
Podle mě to přejde. Myslím, že je to projev žárlivosti v kombinaci se vzdorovitým obdobím, sešlo se to zrovna takhle blbě. Je skvělý, že se snažíš trávit čas jen s ní, to je hodně důležitý, aby viděla, že ji pořád miluješ úplně stejně. To, že někdy vybouchneš, si nevyčítej, nejsi robot, holt to ne vždy člověk ustojí. Ono to přejde, jak poroste, pokračuj tak, jak jedeš teď, i když chápu, že tě to stojí nemalé množství psychických sil. Hodně je potřeba, aby byl tvůj manžel na tvé straně, aby dcerka viděla i ten vztah mezi vámi a aby i manžel občas třeba i maličko zakročil, třeba bude v očích dcerky větší autorita trochu. A rozhodně pusť z hlavy myšlenky, že jsi hrozná matka. NEJSI!!! Děláš, co můžeš, ale holt dcerka je silná osobnost, takže ty "boje" mezi vámi občas propuknou...máš to jako trénink na pubertu 😀
Drž se. Ono to bude zase dobrý, ale chápu, že vydržet to je na palici. Ale jsi dobrá máma, to si opakuj!
Žárlí na miminko, protože si myslí, že tím jak o něj pecujes, věnujeme se mu.. že ji.mas ráda méně. Každé děťátko se projevuje jinak, ale tohle mi přijde fakt jako žárlivost, protože předtím byla sama a vše se točilo kolem ní. Teď je tam i miminko a ona si neví rady tak říká takové věci.. Najdi si stránku "dovychovat" někde to tam i bylo, žárlivost na mladší sourozence a rodiče..
A neboj to přejde. 🥰
jak je to mladsi velke? ja bych zkusila treba si udelat den jen vy dve nebo aspon par hodin, sourozence at si vezme tatinek pokud to jde. Vy si zajdete nekam nebo proste neco kde budete jen vy dve
ja mam teda jen jedno dite ale tohle by me napadlo asi prvni
@hanka_12345 to děláváme, třeba jednou za týden aspoň na chvíli, jednou do měsíce aspoň na půl dne nebo na celý den, prostě jak to jde, syn má 5 měsíců
@sorboni30 díky, mrknu na to, mně právě taky někdy přijde, že žárlí, ale brášku má ráda, naopak někdy říká maminko běž pryč, ale brášku tu nech, a podobné, chce si s ním hrát, všechno, tak nevím, ale podívám se na to, třeba na něco přijdu
@sarihy no vzdor teď probíhá, je to fakt náročné, zrovna včera mi ruply nervy a fakt jsem byla na zhroucení, protože vůbec neposlouchala a jen dělala naschvály. Samozřejmě ji miluju a snažím se, ale přiznávám se, že poslední dobou mi to tolik nejde a vyčítám si to. Děkuju za to, co píšeš, moc si toho vážím.
@jahodi děkuju, zrovna jsem večer říkala manželovi, že jsem nic náročnějšího nezažila a že jsem to až takové nečekala, nikdo mě/nás nepřipravil, když to tak řeknu 😄.
Můžu tě uklidnit,na období vzdoru budeš ještě ráda vzpomínat.mame dva čerty,u dcery období vzdoru proběhlo hrozně,pak byl ani ne rok klid,do období vzdoru přešel syn(jsou od sebe 2r a 1m) a zároveň dcera chodí do 1.tridy je jí 7 (je prosincová) a co ona teď dělá a říká...🤦puberta hadr,oči v sloup,průpovídky na vše (takové to-ja mám pravdu,vy ne,jsi hrozná máma). takže to mám teď 2x,je to opravdu náročné,taky už u mě proběhli slzičky,ale během pár dní se z fúrie změní na milující holčičku,co mě obejme a řekne mi,že mě má ráda.pomaha mi vic odpočívat,přečíst si v klidu večer knížku. Držím palce,ať to zvládnete
Prejde to, snad 🙏 u nás to stejne "a uz te nemam rada" nebo kdyz neco zakazu, tak vola "tatiii" ( i kdyz není doma) a "mamiii", kdyz neco zarazi tatinek. Mladsiho sourozence nema.
Tohle mě docela zaujalo, přijde mi, že na takové soudy - že nemá někoho ráda, je docela malá. I když musím předeslat, že já také po stanovení nějaké hranice od dcerky 3 roky slyšela - už nejsi moje kamarádka. Taky mě to dost zaskočilo, ale neměla sem v tu chvíli čas to řešit, ačkoliv mi přišlo, že to už den před tím prohlásila, když jsem jí řekla, ať se jde obléci- ale neslyšela sem to přesně. Druhý den jsme jeli k mým rodičům. Dcerka nějak odsekla mé mamce a slyším mamku jak jí říká - tak to už asi nebudeme kamarádky 🤦 týden před tím jí pár dní hlídala, takže mi bylo jasné, od kud to má. Hned jsem reagovala, nejdříve na mamku, jestli by jí nemohla spíš říct, že se jí nelíbí, co dělá a ne jí říkat, že nebudou kamarádky, ať to nepoužívá (hned jsem si vzpomněla na dětství) a okamžitě jsem pokračovala k dcerce, protože babičce opravdu nehezky odsekla a řekla sem jí i jí, že se mi nelíbí, jak se zachovala. Ještě večer jsme o tom mluvili, o pocitech, jaký má blízký člověk, když mu druhý řekne, že není jeho kamarád. Že je smutný, může si myslet, že ho ten druhý nemá rád a samozřejmě i kdyby bylo možné takovou větu použít. Od té doby už to nikdy neřekla. Akorát se mě ještě pár dní ptala, co to znamená, že někdo není kamarád.
Tím mi pro vás vychází, jestli dcerka ví, jaké pocity vám tím přináší. Tím bych určitě začala. Klidně bych jí řekla, že vám to bylo tak líto, že jste kvůli tomu plakala. Samozřejmě jí dobře říkáte, že jí máte ráda, ale myslím, že úplně neví, jak hodně vám tím ubližuje a vědět by to tedy rozhodně měla. Upřímně. Ne v nějaké milé formě. Ona vám to také neříká mile. A za druhé. Manžel. Když to řekne před ním, například s těmi vlasy, jak se vás v tu chvíli Důrazně zastane, aby stanovil hranici, protože je toho účastníkem? Manžel by se mě tedy zastal. Snažíme se doma nekřičet a přesto si myslím, že máme vychované dítě, které si od malička nese následky za to, co udělá a řekne. Myslím, že by řekl, že se mu rozhodně nelíbí, co říká, že v rodině se milujeme a máme rádi, i když spolu někdy nesouhlasíme a vysvětlil jí, co to znamená, když se řekne, že někoho nemáme rádi a jak mu tím ublizujeme. Trochu jsem se rozepsala, snad to vám to dá nějaký pohled. Rozhodně si to nenechte líbit, protože je malá. Je malá. Ale dost velká na to, aby vám ublížila, jak je vidět. A to si nezasloužíte.
Podle mě se dcera nevyznám ve svých pocitech, kdy se z mamanka naprosto logicky v tom věku stává tatova holčička. A asi si úplně neumí srovnat, že může mít ráda oba rodiče, i když k jednomu teď tihne víc. A jestli do toho má malého brášku, asi je to na ni hodně a pere se s tím jak umí. Možná bych si s ní zkusila promluvit o tom, že je to normální jestli bude chtít poslouchat. Hodně dětí má kolem těch 3 let období, že někoho nemají rádi, nebo naopak mají rádi všechny kromě někoho. A i když mají rádi všechny, tak aspoň někoho posílají pryč a chtějí vše jen od jednoho. Dcera si tím obdobím taky prošla, jen tedy nebylo mirene na mě, protože na "běž pryč" jsem většinou pokročila rameny a odešla (většinou to šlo, v té době byla jedináček). Když o to stála, dávala jsem jí najevo lásku, ale když ne, nemazala jsem se s tím. (ona možná chtěla tím víc vidět jak mi na ní záleží, protože na mě většinou pak volala ať se vrátím, ale já jí pak vždycky vysvětlila, že jsem jen splnila co chtěla ona a myslím, že tím trochu zvládla nést následky svých činů - a přestala mě posílat pryč, protože bych fakt mohla odejít 😄). To můj muž to hrozně řešil, protože není její biologický nic, pomohlo až když biologický táta mu řekl, že na jeho mamku to zkouší taky a na něj když je s ní dyl začíná taky (když toho měl v práci hodně a byl vzácný, tak ne, ale o víkendu už ano)
To musí být strašně psychicky náročný. Jestli tě to ale uklidní, tak moje kamarádka to prý svojí mámě taky jako malá stále říkala, a přitom se mají odjakživa strašně rády a dodnes mají nadstandardní vztahy. Já jsem to svojí mamce nikdy neřekla, ale vždycky jsem se jí bála a dodnes máme takový hodně vlažný vztah. Kdyby mi tohle řekla moje čtyřletá dcerka, tak bych jí nejen řekla, že já ji ráda mám, ale že mě taky hrozně mrzí, že mi to řekla a je mi z toho smutno. Měla by to vědět, třeba na takovou reakci čeká. Chce, abys ji ujistila, že ti na ní strašně záleží a není ti to jedno. Taky se jí zeptej, jak by asi bylo jí, kdybys jí ty nebo tatínek řekli, že ji nemáte rádi. Asi se rozbrečí a bude jí líto, že tě to vůbec napadlo vyslovit. A pak jí řekni, že tobě je to taky tak líto. Malé děti se musí empatii teprv naučit…
Řekla bych, že se neohrabaně snaží vyjádřit své emoce. Jednak má na to období a potom určitě i žárlí na mladšího. Nemusí to dávat najevo nepřátelstvím vůči němu, ale právě vůči tobě. Podle mě to ale řešíš dobře, vyjádřila si své pocity (aby dostala zpětnou vazbu) a ujistila ji, že ji máš ráda i tak 🙂 ale věřím, že to musí být náročné. Zkus si v tom jejím sdělení namísto toho "nemám tě ráda" dosadit "zlobím se na tebe, protože..". Protože ona nejspíš chce říct něco takovehlo, jen ještě ty pocity neumí správně popsat. A tebe to nebude tolik zraňovat 🙂
Jinak mám stejně staré dítko a také mi někdy ujedou nervy, přestože se jinak snažím o respektujici přístup. Jsme jen lidé. Já se pak vždycky synovi omluvim, vysvětlím, že už toho na mě bylo moc, uznam,že kriceni není správné řešení a oba si slibime, že se to příště pokusíme zvládnout lépe.
Vím, že se to lehce řekne a hůř udělá, ale nekřič na ni a už vôbec jí nedávej na zadek. Dokonce bych se jí i omluvila, že jsem někdy křičela a dávala jí na zadek. Řekla bych jí, že jsem to nedokázala zvládnout lépe. Slíbila bych jí, že se budu snažit ji už nikdy neuhodit a dodržela bych to. Jako inspirace mohou posloužit videa Nevýchovy nebo Milana Studničky nebo fb stránka Děti jsou taky lidi. Se spoustou věcí lze polemizovat, ale základní směr - vzájemný respekt mezi dítĕtem a rodičem - mají dle mého skromného mínění správný.
@rejalin to je moc krásně napsané, děkuju
Samozřejmě vám všem děkuju, holky, opravdu mi to moc pomohlo, a když se budu cítit špatně, tak si vaše příspěvky znovu přečtu. Pomohlo mi hodně i to, že jsem se mohla svěřit a jsem ráda, že jsem to udělala, i když jsem váhala. Díky moc ❤️
Moje nejstarší dcera mi v 5 letech řekla, když jsem se na ni zlobila, že ráno pojede vlakem do města a najde si tam nové rodiče. Já jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet (ta druhá varianta vyhrála, ale až když dcera spala). Snažila jsem se ji vysvětlit, že se na ni zlobím, protože ji mám moc ráda a chci, aby z ní vyrostla hodná, šikovná holka, která se o sebe bude umět postarat. Že kdybych ji neměla ráda, tak ji nechám, ať si dělá, co chce. Ať z ní klidně vyroste lajdák a darebák. Naštěstí to pochopila a pak i poučovala svého mladšího brášku, když říkal, že ho nemám ráda. A taky si myslím, že v tom hrála i žárlivost svou roli. Tou dobou byly synovi 2 roky a nejmladší byla novorozeně.
Je to fuška ta výchova 🙂
Často k tomu přidá i větu "nechci maminku, chci tatínka". Nebo i během dne, něco děláme a ona začne ječet chci tatínka, chci tatínka, nechci maminku.
Je pravda, že manžel se jí taky věnuje, stejně jako já, když jsme doma všichni, tak děláme všechno spolu a tak. Aby to nevypadalo, že je to jen takto, k tomu i naopak někdy řekne, že maminka je nejlepší, že mě má ráda a podobně, chce jít na záchod jedině se mnou,... Jezdíme třeba na výlety jenom spolu, když je možnost, chodíme ven, máme i jen společné aktivity, samozřejmě ne každý den, ale třeba jednou za týden. Prostě aby neměla pocit, že je odstrčená kvůli sourozenci. Na druhou stranu nejsem úplně taková, že bych si nechala všechno líbit, snažím se vysvětlovat, ale přes zadek taky dostane, případně na ni zvýším hlas, občas se neudržím a křičím na ni, ale to jsou spíš takové situace, kdy mi ujedou nervy a ona mi vyloženě dělá naschvály a já to nevydržím.
Máte s tímto zkušenost? Co s tím? Přejde to?
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale muselo to ven, mám pocit, že to ani nemůžu nikomu říct, připadám si jako hrozná matka 😔