Trávení volného času jen s jedním dítětem. Praktikujete?

Přijde mi to super, ale pak se prostřídat. Jednou vzít jednoho samotného tam, kde to baví jeho, další víkend toho druhého.

Mám tři syny. Každý je jiný. Každý má jiné zájmy, možnosti. Úplně běžně trávím čas jen s částí smečky,nebo jednotlivě. Je to úplně normální. Nikdo nikomu nic nevyčítá.

Občas to praktikuji, je jim zatím jen 2 a 4, chci to tak i do budoucna, prostě aby každý měl, co chce, a byla jsem tu jen pro něj/ni. Jsem jedináček (manžel a většina prarodičů taky), takže to mám ještě zkreslení i tím. Rodinné věci samozřejmě děláme taky.

U nás trávíme čas zvlášť pravidelně. Společně samoržejmě taky. Máme dva kluky, každý má jiné zájmy.. nikdo to nikomu nevyčítá.

Trávíme čas pravidelně, jednou týdně střídavě s každým dítětem zvlášt.ja i manžel. Ty děti jsou totiž úplně jiné při stoprocentní pozornosti a upevňuje to vztah. A ne nenapadlo by mě trávit tak čas pouze s jedním z nich

@krisstina93
@pipi_puncocha v tomto jsem asi sobec, ale výlety by mi stačili s tím mně podobným. Toho druhého nezvládám. Jde o mou psychiku. Bojím se, co zase udělá, a aby se mu něco nestalo.
Zážitky máme spolu jiné.

Já bych to střídala... Jednou strávit čas jako rodina a snažit se dělat kompromis, aby si to aspoň trochu užili všichni, jednou trávit čas sama s jedním dítkem, otec s druhým a do třetice si je prohodit. Rozhodně bych to nedělila, že ty budeš trávit čas jen s jedním dítětem a druhé nic. To druhé dítko nemůže za to, že má povahu po tátovi, nemůže za to, že je takový jaký je, ale ty jsi pořád jeho máma a pořád tě to dítě miluje a chce určitě s tebou být. Mam autistu s mentálním postižením, jeho chování je náročné, taky jsem ve stresu co kde může vyvést, ale rozhodně by mě nenapadlo ho na výlety strkat jen tátovi jen proto, že ten jeho "náročnost" zvládá psychicky líp. Obávám se, že tohle dělení dětí by se časem na psychice těch dětí mohlo podepsat.

Nemůžeš trávit čas jen s jedním a druhým ne, delas mezi dětmi rozdíly a to je dost hnusne, oni za své povahy a to, ze holt jednoho nezvládáš, nemůžou. Tomu druhému to pak bude líto, holt se musíš kousnout a občas dělat i něco, co te nebaví. Mě taky třeba nebaví synovo fotbal a i tak tam 3x do týdne jdu mu fandit, v každém počasí, mrazu, horku, dešti se tam 2 hodiny nudim, ale dělám to pro dítě no. Ne vždy můžeš dělat jen to co tě baví. Už tak jsou děti vnimavejsi, než my a vyciti, ze není tvoje oblíbené dítě. Blbej pocit, já to tak taky měla, Mama a segra jsou stejné, mají stejne zájmy a co baví mě je nezajímá a se mnou Mama nic nepodnikala, protože ji to proste nebavilo a celkem to poznamenalo náš vztah.

Jasně, my si děti běžně rozdělujeme. Něco děláme společně, něco dělíme. Děti mám malé, ale někdy prostě chci trávit čas se starší bez asistence mladšího. Nevidím problém v tom věnovat se každému dítěti jinak. Pokud se jedno dítě vyřádí s tátou, já se zatím můžu věnovat druhému, další den to je třeba jinak. Proč bys nemohla s tím aktivnějším dítětem dělat něco, co zase nedělá s tátou. Známí to mají stejně, něco jako rodina a něco pak na míru jednomu nebo druhému.

Pokud je prostridas, nevidím v tom žádný problém. Také to tak se staršími děláme. Nejmladšímu je to ještě jedno,ale ti starší občas chtějí mamku/taťku pro sebe. Důležité je to opravdu prostridat.

A co vyvádí tak šíleného,že s ním nechceš trávit čas? No víš on to z tebe vycítí asi i jinak.... Ale v tomto případě teda odpovím,že ano jednou ti to vyčte.. respektive nějak se to projeví..je to divné přece...

@krisstina93 nejde o to, že mě to nebaví. Jde o to, že on se chová tak, že to nedávám a pak jsem na něj nepříjemná. Např. jsme někde a on chce jezdit na skluzavce. Chlap to zvládne i hodinu, já po 10 minutách velím odchod. On se vzteká a já jsem nervní. Neumí chodit, pořád popobiha a skáče, vráží do lidí... Opět to nedávám a táhnu ho za ruku a on se rozčiluje. Manžel drží za ruku a nechá ho skákat, ale koriguje, aby do nikoho nevrazil.
Doma s ním trávím veškerý čas. Jak jsme doma, mám ho za zadkem pořád. Hraju si s ním, učím se s ním, píšu úkoly, čtu mu, uspávám ho, chodím s ním na kroužky a z kroužků, beru ho ze školy, jezdíme na kole, chodíme na procházky po okolí...
Starší si někam zaleze a nic po nikom nechce, kroužky a školu si řeší sám. Po nás by chtěl tu a tam třeba to muzeum, ale kvůli mladšímu má smůlu.

Proč smůlu? Běžně chodím s nejstarším na akce podle jeho zájmu. MHD nikoho jiného nebaví a prcka teda jo, ale je ještě malej. Naopak do herny a na hřiště netahám starší děti,ale jdu jen s malým. I na dovolených, výletech,se dělíme. Nejstarší s někým jezdí MHD a fotí,já s mladším dáme klidně muzeum nebo hrobku. Odpoledne se sejdeme a jdeme někam všichni. Na prohlídku zámku taky chodím jen s většími, bez malého. Na zřícenině hradu bez výkladu jsme byli všichni.

Takže tě to nebaví..když po deseti minutách zavelis odchod ,kdy on je v nejlepší zábavě,tak bych se vztekala taky...no třeba to jen divne zní v téhle psané formě..tohle mě prijde smutné teda.

@andelka protože manžel buď chce všichni nebo nikdo. Sama se s ním nikam nedostanu, protože chce mladší taky a chlap řekne, že by mu to bylo líto a nakonec se jede jinam, protože by to mladší nedal.
Tvrdí mi, že by to mělo negativní vliv na vztah, kdybychom byli každý někde jinde.

@darinka84 protože to je pravidelně ve chvíli, kdy někam pospícháme a cestou potkáme skluzavku, třeba někde v OC, navrhnu 3 sklouznutí nebo třeba 10 minut. Pokud jdeme na hřiště, jsme tam hodinu a nemám problém, ale to ho pravidelně po 10 minutách nebaví a chce pryč.
Ale pokud se řekne, že máme být někde ve tři, chci tam být ve tři a ne v půl čtvrté, protože se chce miláček vozit. Staršího to taky nebaví tam hodinu stát a koukat. On už na to ježdění není.

Ale muz má pravdu, ono by ti mělo negativní vliv, když budeš chodit jen se starším a s mladším nikam, ze se s nim doma ucis a uspavas je samozřejmost, ale není to stejné, jako když jdeš někam do muzea. To přece nejde říct, tebe uspavam, tak nepujdes na výlet. Holt jednou jdete do muzea a pak jdi na klouzacky a buď tam půlku odpoledne a ne 10 minut, to se nedivím ze se dítě pak vzteka, když ho tahnes pryč hned jak si začne hrát.

@krisstina93 manžel do muzea nechce, že by tam mladší dělal ostudu. Vše se podřizuje mladšímu.
Dneska jsme měli několik plánů, ale pak se zůstalo sedět na vnitřní skluzavce, protože chtěl mladší. Mohl tam klidně být on s ním a my se starším mohli do muzea. Spokojenost by byla na obou stranách. Na to jsem se dozvěděla, že by mělo špatný vliv.
S mladším chodím na hřiště - jenom já, pánovi se nechce, pak mu to tímto vynahrazuje.
Jezdím s ním na kole, na výlety po okolí. Všechno jenom já. Starší je doma, tomu se nechce.
Mně je líto staršího, že za posledních 8 let se jen podřizuje a právě dneska to na mě tak dolehlo...

Kolik je mladšímu? Jako by byli na podzim s dětmi na Bouzově na prohlídce třeba, staršího 2.5 to sice po půlhodině brutálně nebavilo a dělal bordel ale mladší 7m jen koukal a nikdo nám neřekl ani popel. Snažíme se a do budoucna se budeme snažit chodit na prohlídky, byť teda preferujeme ty bez průvodce, ale aby si prostě zvykli někde být a že nemůžeme být jen na hřišti.

@shirilka právě už je velký. Ale chápu, že není na muzea. Proto bych volila oddělený program. Spokojenost by podle mě byla na všech stranách.

Tak z toho co píšeš, první musíš vyřešit problém s aktivnějším dítětem v sobě. Pokud ho nezvládáš a jsi pak na něj nepříjemná, tak to ale není jenom jeho chyba. Musíš na sobě začít pracovat - abys byla trpělivější, aby ses naučila s jeho energií fungovat a zabavit ho. Jenom je prostě potřeba se tomu věnovat, to se nestane přes noc...takže já rozumím tomu, že bys radši volila jednodušší cestu a trávila čas s tím klidnějším dítětem, ale podle mě by to mělo být přesně naopak. Nicméně k tomu všemu je nutné pamatovat na to, že prostě nelze chodit sama někam s jedním a s druhým ne. Tohle je velice důležitá věc, aby se druhé dítě necítilo odstrčené, nechtěné. Je potřeba balanc... upřímně doporučuje začít řešit to, že nezvládáš akčního mrňouse. Protože dokud tohle nevyřešíš, tak spokojená nebudeš.

@laxesis já s malým trávím času hodně. O mnoho víc než se starším. Se starším jsem nikdy nikde sama nebyla. S mladším několikrát. Byli jsme na vyšetření a šli do herny...

Tak pobyt u lékaře se nedá považovat za kvalitně trávený čas pospolu...chodíš např. do nějaké pedagogicko-psych poradny, nebo na přednášky? já mám taky hodně akční dítě a je potřeba s ním opravdu účelně pracovat, aby byl v pohodě... jeden čas jsme chodili i k dětskému psychologovi, cíleně se tam učil uklidnit ... ono to tak prostě bohužel někdy je, když je jedno z dětí náročnější...je potřeba to pak ale vyvažovat.. měli byste si o tom s manželem promluvit..

jinak teda za mě - ideálně si spravedlivě rozhodit dny, kdy někam půjdeš s jedním a dny, kdy s druhým.. s manželem se můžete střídat..ale pro děti je samozřejmě důležité trávit čas i o samotě s jedním z rodičů...jenom je teda třeba mezitím vyřešit i to problémovější, aby byl ten čas příjemnější a víc v pohodě🙂

Promiň,ale to je blbost jak mraky. A ty nemáš svoji hlavu a musíš dělat to, co si úplně ujete navymysli chlap? Nikde nebýt sama se starším dítětem je fakt masakr. Normálně jezdím se staršími na celodenní výlety, chodím do kina, na akce, které nejsou pro prcky. Máte dvě děti proboha. Ne jen mladšího.

Já se ti nedivím,že to na tebe dolehlo. Taky by mě to mrzelo. Naštěstí můj muž je normální, prcek je zvyklý,že se vše netoči kolem něj a že občas je s tátou sám. Ale taky se museli starší přizpůsobit, ne že ne. Ale vocad pocad. Proč se podrizujes ty? Pánovi tvorstva? Obě jsou tvé děti, mladší není žádný princ.

A ty musíš jako ve všem poslouchat muže? Já se třeba neptam, proste oznamim ze jdu tam a tam s tím a tím a ať se postará o dalsi děti a to mame mikina, žádné samostatné jednotky co ani dozor nepotřebují.

Mne nepride, ze mas problem s dietatom ale s manzelom. My uplne normalne travime cas oddelene s detmi tak ako to zrovna potrebujeme rozhodit. Starsia lyzuje, mladsia nie. Takze jeden ju vezme na lyze a druhy je s mladsou na sankach. Niekedy idem so starsou do kina, s mladsou zase manzel ide do detskeho kutika. Ked mame aktivitu, ktoru zvladnu obidve tak ideme s nimi spolu. Ja teda nepocitam kolko casu som stravila s jednou a kolko s druhou ale pride mi to uplne normalne. Kazdeho bavi nieco ine 🤷🏼‍♀️

Je normální se rozdělit. Tak jděte do toho muzea všichni a domluvte se, že staršího budeš mít pod patronátem spíš ty, mladšího manžel, když je to už nebude bavit, tak odejdou dřív a vy si tam ještě zůstanete dle libosti. Přijde mi to nefér kvůli tomu staršímu a v zásadě je to evidentně nepříjemné i tobě, takže pokud manžel trvá na výhradně společném trávení času, tak bych ty aktivity v žádném případě nepřizpůsobovala jen jednomu dítěti, protože už to není evidentně problém sladit program třeba pětiletého s dvouletým apod.