Téměř 2letý syn neposlouchá. Jak ho naučím na nočník?

Náš dvouleťák dělá v domácnosti mraky věcí. Přistupujeme k tomu tak, že akceptujeme jeho potřebu a snahu ty věci napodobovat a hledáme vždy přijatelné řešení pro obě strany (i za cenu případných ztrát). Mám vysledováno, že má určitá období, kdy ho berou konkrétní činnosti: období koše, pračky, WC, trouby, vaření čaje, umývání nádobí, odšťavňovače, vaření, krájení atd. Vše dostává do ruky, u všeho mu vysvětluju co a jak, varuju před možným rozbitím, vylitím, vysvětluju, co už je plýtvání atd. Dnes např. ládoval prací prášek do pračky a chtěl být v koupelně sám. Párkrát jsem ho tam zkontrolovala, pak jsem přišla, pochávlila, že pračku nachystal (včetně prádla), řekla, že teď zásobník zavřeme (nešlo to samozřejmě), okomentovala ajajaj, je tam toho asi moc, musíme ubrat, společně jsem prášek ubrali do požadovaného množství, společně zametli a jelo se dál. Když vylije při hraní vodu, ví, že to má po sobě utřít, když vidí střepy, ví, že tam nemá chodit atd.
Jinak se mi osvědčilo vytvořit mu např. jeho odpadkový koš z krabice atd. Dnes se mu ale např. podařilo vyměnit sáček do normálního koše. U trouby má jeden svůj konflík, kde se nastavuje způsob pečení (druhý knoflík na teplotu je na opačné straně, takže si to nespojil). Zapne si tam světlo, nechá hučet, naláduje silikonové formy a "peče".
Začíná pomáhat. Je to náročné na pozornost, ale u spousty věcí vím, že mu můžu důvěřovat, ale samozřejmě prověřuju, kontroluju, hlídám.

To je krásný, u nás je to ve spoustě věcí obdobný, ale je problém že ty věci nedělá už jako ´´výpomoc´´, ale naschvál a když např. půl hodiny po sobě zapíná myčku a já zase vypínám, tím se ten spotřebič může poškodit a nejde mu vysvětlit že sám ne, jen spolu můžeme zapínat-vypínat. Ale jsou věci např. co na sebe může shodit a ublížit si a nevysvětlím mu že se to nedělá.. on pak ty věci opakuje a má z toho srandu že se zlobím.. tedy upřímně si neumím představit dát dítěti nůž, nebo prášek na praní..si myslím že je to dost nebezpečné.. Ono to hlídání je samozřejmé, ale to celý den, krom hraní spolu, procházek,atd..nedělám nic jiného než to nemůžeš, nesmíš, nedělej to a je to vyčerpávající jak pro mě tak i dítě a hlavně nechci vychovávat jen slovy začínající ne.. (jen pro upřesnění neposlechne nikoho)

@lakyska Říkám, co má dělat, ne co nemá. Podávat kolíčky, dávat oškrabané brambory do hrnce s vodou, odnášet se mnou suché prádlo do koše. Funguje to-nemá čas kopat do dveří. Taky neposlechne, to je jasné-má svou hlavu.😈Na nočník jsem ho dávala od 6 měsíců-na chvilku a byla jsem u něj. Tak mu to pak přišlo normální-my na WC, on na nočník. Ale neučila jsem ho-ani chodit a mluvit-mluvila jsem a chodila s ním ven-ruku by mi nedal, chtěl chodit sám-když se už odvážil pustit opory-nábytku, šel pak sám. Před silnicí samozřejmě ne.

@lakyska Stejně jako @kika_21 neříkám, co nesmí, nemůže. Zakazuju jen pokusy o sebevraždu, řečeno hodně nadneseně 😀. Prostě se opravdu snažím pochopit, proč to dělá - třeba tvého syna baví knoflíky, tlačítka a mohlo by pomoct vzít nějakou velkou krabici, namalovat na ni něco á la myčka, knoflíky a zabavilo by ho to. Syna to tak baví - měl svůj odpadkový koš z krabice, dostal real sáčky, házel do toho plastelínu a přestal se mi hrabat v koši. Zapotila jsem se, až když přišel s tím, že potřebuje skříňku, no tak jsem jednu poloprázdnou nakonec poskytla. Hrál si s tím asi dva dny fakt dost intenzivně, v koši se nehrabe a naopak se naučil nandávat ty sáčky... Topíme v kamnech, a když jsme začínali, hádal se s námi o dřevo, chtěl přikládat atd. Víme, že nechce, abychom házeli ohořelou sirku do kamen, tak to nedělám a dáváme mu je do jeho krabičky, kde si je syslí. Z krabice od bot jsem mu udělala jeho kamna, kam přikládá, chystá si na zátop atd. Svoje dřevo má ve velkém kyblíku, já si pak přinesu ještě jednu várku, kterou seskládám pod kamna a fungujeme. Topnou jednotku (zapípá, když je třeba přiložit) jsem mu na stěnu vyrobila z půlky plata od vajíček. Chodí si to tam mačkat, mačká i tu reálnou, na kterou ho musíme vyzvednout, a je klid. Vždycky se u těchto pro něj atraktivních činností dopředu ptám, jestli to mám udělat sama, nebo jestli chce jít se mnou. Často už jen mávne rukou a nezajímá se o mě.

Základní princip je fakt asi snažit se pochopit smysl té jeho činnosti a najít přijatelnou alternativu, řešení. Nemusí to být přímo záškodnictví v prvé řadě. To může nastat, až když se začneš rozčilovat. Kdybych to dělala u svého syna, mám ze spolupracujícího, ale akčního syna zvíře, které se celý den vzteká a já na něho křičím a mu to přijde jako ohromná pr*, přesně jak popisuješ.

Dítě napadobuje to je v pořádku, pokud by dítěti stačilo jednou říci, že se něco nědělá a ono s tím přestalo, tak je ta výchova opravdu paráda🙂, ale v praxi to tak nefunguje a proto je ta výchova pro rodiče náročná.

U plenek nezbývá než zkoušet a zkoušet. Případně ho můžeš v tom mokrém nechat chvilku déle aby pocítil nepohodu, ale i tohle má svůj čas hlavně u kluků.

Takže pro oba dotazy je moje odpověď: Vydrž Prťka vydrž! 🙂

Ještě jsem to nepochopila s tou počůranou plenkou. Plenka je jen počůraná a může se vyhodit? Co jiného s počůranou plenkou se dá dělat? Nechát v to dítě a čekat jestli jí ještě pokakaká?

K plenkám mě ještě napadá, jestli by se nevyplatilo nakoupit v tomto případě tréninkové látkové kalhotky/plenky. Vložka se vyměňuje po každé nehodě, ale nepohoda je cítit okamžitě a mohla by tam možná být i nějaká úspora.

hojda: to bylo myšleno tak, zkoušíme chodit na nočníček, ale máme stejně i tak plínku a když mu jí sundám, dám ho na nočník, a pak tu plínku zase nandám protože je škoda vyhazovat po jednom načůrání, tak toto zopakuju třeba 3x do 2hodin a ta plínka už nedrží a musí se vyhodit...
Ano máte pravdu že výchova není lehká věc, jen sem si myslela že když rodiče budou mít hranice které dítě nemůže překročit (otvírání právě běžící myčky) tak musí dát jasně najevo dítěti že to nemůže dělat, a to dítě si to přebere.. je mi jasný že od tak malého dítěte nemohu chtít aby mi rozuměl a poslouchal, to ať si zlobí a objevuje svět, ale náká červená karta by měla být v určitých chvílích pro obě strany.. když už je opravdu zle..

@lakyska Aha, načůranou plenku jsem zpátky už neoblékala, přišlo by mi divné mu jít dát zpátky, když je počůraná. Zkus mrknout na ty látkové tréninkové kalhotky, sundavají se jako klasické kalhotky, takže je to i rychlejší pro dítě. Do nočníku můžeš koupit takové ty barevné kapsle do koupele v Dm a dát tam kousek a ukázat dítěti kouzlo (jak se to obarví pokud to počůrá).

@olga_ No já prostě věším prádlo a jemu dovolím, aby podával kolíčky. Když je něco jenom jako, pak si sednu a hraju si s ním. Děláme věci co jsou potřeba doopravdy. Dřevo rovnáme do bedny ze špýcharu a nesu to potom dovnitř-nebo muž či starší děti.Práce je také ,,jeho", hraní naše-i když raději mu čtu-autíčky s ním jezdí bratr-mne to nebaví.😴Spíše popisuju následky-když nepůjdeš spát, nestihneme jít k potoku házet klacky...atd.Jestliže jedeme vlakem na koně a musíme ho stihnout, podobá se to spíše příkazům s cílem, aby byla dcera včas na kroužku-bohužel.Moje ségra také říkávala učit mluvit, učit chodit, učit na nočník-pro mne je nočník takový malý záchod, kam se přirozeně chodí-do 3 let je potřeba se tam dokázat vyčůrat-je jedno, zda v roce, nebo těsně před školkou.Už nic nehrotím.

@lakyska se zlobením moc neporadím, nasemu prdíkovi je 2,5 roku, je to taky chytrolínek takova hlavička hlavně přes techniku 🙂 s poslouchánim taky bojujem ale postupne to odeznívá věkem, čim je starší tim víc se s nim da domluvit. Maminky tu občas radí podivat se na stránky Nevychova.cz
Co se nočníku týče tak malý je květnový a na jaře před druhými narozeninami jsem sundala doma plinky.Ještě nebylo teplo aby chodil bez kalhot takže byl obleceny s tim ze se občas pocural ale to se vypralo. Vysvětlila jsem mu ze nemá plinky ze si musí dát pozor atd. Nočník byl pořád na očích v pokoji v kuchyni, kde jsme zrovna byli aby si ho mohl hned donést nebo na něj sednout a porad jsem se ho ptala. Na cesty a k babičce jsem samozřejmě vozila nekolik kalhot a slipů pro jistotu to delam i ted nejen kvůli pocurani. Doma už to nehlidam obslouží se sám a když chce na velký záchod tak tam má schudek a taky si dojde sám jen to trosku jistim aby do něj nežuchnul 😀

@kika_21 My taky jedeme v praktických činnostech, na kterých se podílí. Více si s ním hraje manžel. Musíme se u syna střídat, abych stíhala práci (z domu). Vždy jsem pracovala, když spal (už jako mimino), a všechny činnosti v domácnosti jsem si nechávala na jeho období, kdy byl vzhůru. Nebylo proto možno ho od všeho odhánět. Přijde mi to fajn, ve dvou letech pozná všechny druhy luštěnin a obilovin, co máme doma v kuchyni, pozná různé druhy koření, všechnu zeleninu, co používáme atd.