Ahoj, ráda bych Vás požádala o radu. Syn má 2,5 roku. Je citlivé, přemýšlivé dítě. Děti má ale rád a z jejich společnosti se těší. V jeho půlroce jsem se vrátila do práce na 3 hod. denně, starala se o něj chůva (je pro nás taková třetí babička). Zvládli jsme to krásně, já možná hůř než on. Ve dvou letech jsem musela pracovní dobu prodloužit na 6 hod. denně, začali jsme proto postupně zkoušet docházku do soukromé dětské skupiny. Vybrali jsme zařízení, kde se nám líbil přístup, je tam poměrně málo dětí, počítá se s tím, že ještě nejsou samostatné v sebeobsluze. Začátky v říjnu 2018 vypadaly slibně - chodil jenom v pátek dopoledne, neplakal, zdálo se, že školku snáší dobře. Pak měl kvůli neustálým nemocem v zimě pauzu a znovu začal chodit v březnu - na 3 dny, jenom dopoledne (vyzvedává ho chůva). A z chození do školky se stal boj. Syn v podstatě každé ráno, kdy pochopí, že se jde do školky, pláče. Některé dny jsou lepší, párkrát šel úplně bez slz, ale většinou prostě alespoň v šatně slzičky jsou. Kromě toho někdy pláče ze spaní, že nechce do školky. Myslím, že v zařízení samotném problém není, chodí tam i syn kamarádky (ještě mladší) a zvládá to v pohodě. Snažím se se synem mluvit - dokola vysvětluji, že maminka a tatínek musí do práce, proto on musí na chvilku do školky, kde si jenom pohraje, napapá se a půjde domů. Slibuji, co všechno budeme dělat odpoledně. Zkusila jsem i podplacení čokoládou/hračkou. Nic ale nepomáhá, Přes to, že hezky plynule mluví, není schopen říct, proč do té školky vlastně nechce. V poslední týdny začal být hodně plačtivý, takový ukňouraný. Ačkoli se mu pořád hodně věnujeme... Dnes po ránu opět velká scéna, že do školky ne. Už po pravdě nevím, jak dál. Dle všech návodů by si už měl zvyknout. Ještě jsem uvažovala nad změnou zařízení (možná si tohle konkrétní prostě špatně zafixoval), ale po různých průzkumech se mi líbila pouze jedna školka, kam nás bohužel nepřijali. Pokud jste dočetli až jsem, moc děkuji a prosím o radu, jak dál. Případně o Vaš zkušenosti, pokud jste to měli podobné - zlepší se to? Jak mu pomoct?
Akceptovala bych potřeby svého dítěte, do školky ho nedávala a zařídila se jinak. Celkově jsem proti lámání věcí přes koleno, tím spíš u takto malého dítěte. Ono se to sice za čas povede, ale za jakou cenu.
@zelenaesmolda Na tohle jsem se neptala. A než se tady rozproudí diskuse nesmyslným směrem - do práce jsem se vrátila, nejde to jinak. Myslím, že je lepší, aby si zvykal teď postupně, než aby v jeho 3 letech najednou maminka přešla z režimu 24hod spolu na plnou pracovní dobu.
@meronym
promin ale potreby tveho ditete nejsou nesmysl.lepsi je to podle tebe pro nej ale jak vidis z jeho reakci tak on to tak nastavene nema.podle toho co pises,tak nemate financni nouzi tak proc to chces lamat pres koleno a nutit ho nasilim chodit do skolky kdyz na ni neni pripraveny?
argument,ze jeho kamarad to zvlada v pohode je mimo misu,kazde dite je jine.
@meronym dcerka tak chodila do dětské skupinky od necelých 2 let. Začali jsme dopoledne jeden den, pak dvě dopoledne. Ted má 2 a půl a chodí na celé dva dny. Z prvu úplně super a po druhém roce (taky měla asi měsíc pauzu) se to zlomilo a moc plakala a nechtěla. no trvalo to možná měsíc. Ale tety v dětské skupince mě ujišťovaly, že když ten kdo ji tam zrovna vodí odejde, trvá to max 5 minut a pak je hodná a nadšená z her až do konce. Pak to vymákl děda který ji tam často vodí. Hodně důrazně ji opakoval, že se pro ni zase vrátí, že na oběd (nebo po odpoledním spinkání) si pro ni zase dojde a půjde domů za maminkou. Tam že si chodí jenom hrát. Nikdo ji nikdy nijak nevyhrožoval, že je tam na pořád, nebo že si pro ni nepřijdem, že ji tam necháme, ale potřebovala jen pořádně zdůraznit, že se pro ni zase vrátíme. Pak jsme to nějakou dobu zdůrazňovali při odchodu, že si jde hrát a v určitou dobu pro ni přijdeme a vrátí se za maminkou. No každé dítě je jiné. Ale třeba je to u vás taky jen nějaká drobnost. Do hlavy dítěti nevidíme, tak přeju at na to brzy dojdete.
Omlouvam se, ale pokud mate jeste chuvu, pak se nedivim, ze se boji, ze o maminku prijde skolkou uplne. Moje dcera ma 26 mesicu a krome nekolika vyletu puldennich s babickama nebo tetou je doma se mnou, vecer a o vikendech i s tatinkem. Do skolky urcite nepujde, prestoze praci jsem mela dobrou. Takhle se zablokuje uplne a bude z toho mit zbytecne trauma. Kdyby se tam tesil a chodil rad, neni problem v jakemkoliv veku.
my tedy měli jinou situaci, ale dcera šla taky ve 2,5 letech do školky. do té doby jí hlídaly babičky když jsem byla v práci. Hodně plakala asi 2 měsíce, denně každé ráno při předávání učitelce, ale sotva se za mnou zavřely dveře, malá byla v klidu. Zkoušela na mě, abych si jí nechala doma. Je jasné, že takhle malé dítě potřebuje mámu, na druhou stranu ne každá máma má možnost být doma. Myslím si, že si zvykne. Jen prostě každé dítě potřebuje jiný čas na to zvykání si. Mojí dceři teď budou 4 a občas zkusí, že se jí nechce do školky, ale už dlouho, opravdu dlouho tam chodí v klidu a ráda. Jen tam nechce spát (běžně doma odpoledne nespí)
Já jsem syna dala do školky před 3 rokem první dny jsem bračela já a synátor byl úplně v pohodě pak se to otočilo a synek nechtěl do školky brečel, vztekal se takže zbývalo buď školku zrušit nebo vydržet. Zvolila jsem druhou variantu bylo to krušný když ho vedl tatínek tak dělal scény doma, ale ve školce už dobrý někdy se mě držel a nechtěl ode mě tak jsem ho bafla a dala pani učitelce do náručí a odešla jen jsem zaklapla dveře bylo po pláči. Vždy jsem mu vysvětlila že tam má kamarády, že si bude hrát, půjde na procházku sní oběd a půjde domu. chodila jsem pro něj dříve aby věděl že už na něj čekám. Drahouškovi je 5 a pořád to zkouší jestli by nemohl zůstat doma přitom ve školce se mu líbí, ale je to povinnost. Naštěstí mají ve školce různé akce jako zvířátka, divadélka, stavění z lega tak to už nemůže dospat. S dcerou to bylo horší ta mi do školky utekla, když jí bylo necelých 2,5 roku. Teď se jí tam líbí jeden klouček takže když chce stávkovat řeknu, že tam na ní čeká a to je fofr. Zkrátka chce to vysvětlovat, jak už bylo psáno výše. Zeptejte se paní učitelky jestli tam pláče nebo jak říkají naše paní učitelky dělají divadélko pro maminku
Nase to mela stejne. Tesila se hrozne do skolky, po O brecela a drzela se za futra, ze nikam se mnou nejde, ze tam chce zustat. Pak byl zlom, asi mesic a pul fnukal, brecela nebo mela obcas histerak, ze nepujde do skolky. Prestalo to a opet se tesi, vi ze po O prijdu. Takze pockej, urcite to prejde. Reci, ze dite ve 2,5 potrebuje mamu, jsou kecy. Nasi to doma proste uz nebavilo, vymyslela jsem s ni vsechno mozny, ve skolce se vyblbne a nauci vic.
@meronym Řeči lidí, kterých se vaše rodinná situace netýká, že se máš vykašlat na práci, filtruj. Je to tvůj život a vaše rozhodnutí.
Nám pomohly rituály.
Nejdříve jsme si malou s paní učitelkou předávaly velkým obloukem s různými průpovídkami přes práh a dělaly u toho třeba "berany berany...".
Ale co top zabralo, při loučení jsme vzali dcerku za ručku a do dlaně jí malovali při říkance obličej a pak jí ručku “zamkli” a ona vlastně odcházela s maminkou v dlani. Muž si tu svou říkanku vyšperkoval o vousy a jemné zalechtání, které ji vždy rozesmálo.
Text říkanky:
Jedno očičko, druhé očičko,
pusinka a je (jde) s tebou maminka.
Odcházela klidná, usmívající se, "s maminkou v dlani".
A jak zvládá být doma s chuvou? Nešlo by se skolkou ještě počkat a řešit hlídání chuvou než bude syn na skolku víc připravený?
@brunetka11 To je super, to urcite zkusime 😀
Holka začla chodit do školky v září 2018,bylo ji 2,5.Taky na "zvykačku" byla dost nemocná a po celo říjnové abscenci kvůli nemoci celý listopad řvala,ale hrozně, pak se to zlomilo a když zrovna byla zdravá,byla v pohodě,po novém roce byla prakticky do velikonoc doma a ve školce byla párkrát,teď je poprvé za celou dobu asi 4 týden ve školce a zkouší to-nechci jít do školky,jsem nemocná,nebudu tam spinkat,tam je ale úplně v pohodě.prostě jen zkouší,mě je jí kolikrát líto,ale musí si už zvyknout
@meronym chce mamu. A to je i to, co to dite vyjadrit slovy neumi a vyjadruje to takto neverbalne.... chapu ze do prace musite... jinde ve svete to takto take chodi. Ale treba ma zrovna obdobi, kdy je vice citlivejsi a neciti se v kolektivu dobre. Neni moznost, ze by cas travil opet s chuvou? Detsky kolektiv, je take potreba, ale treba maly zrovna potrebuje neco jineho.
@travnulee Nad tou chůvou jsem samozřejmě taky uvažovala, má to však několik ale... 1. je to mimořádně finančně nákladné, aby s ním byla celý den (krátkodobě to umíme zvládnout, ale na delší dobu ne), 2. chůva nemůže všechny dny v týdnu na celý den, tj. min. jeden den by do školky stejně musel, 3. nevím, zda by to za čas nebylo stejné, ne-li horší, když by si musel na školku opět zvykat úplně znovu. Ještě doplním, že ve školce samotné po mém odchodu je údajně v pohodě, hraje si a zapojuje se do programu.
@makronka222 ja sice chápu, že někdo musí do práce, a jinak to nejde, ale otocit to stylem, že dítě potrebuje mamu jsou kecy...kdyby ji nepotrebovalo, tak to zvladne bez problémů. A pokud už se dítě s maminkou doma nudí, existuje možnost být v te školce s dítětem, nebo s ním chodit do kroužku, hernicek, na hřiště a pod. Bohužel někdo nemá tu možnost, tak musí hledat jiné řešení, jak dítěti odloučení usnadnit. Ja chápu, že rozčilují poznámky stylem : musíš být s dítětem doma a opravdu to sem nepatří.ale to, že dítě potrebuje mámu opravdu keci nejsou.
Nesnáším věty typu: Dvouleté děti do školky nepatří a obecně ten tlak na maminky, aby se cítily provinile. Vy víte sama jak na tom jste a asi to nešlo jinak. Tudy ale očividně cesta nevede, napadá mě jen nechat ho doma s chůvou, aby byl ve svém prostředí a s člověkem kterého dobře zná. Školku bych odložila... Třeba se pak zas rád vrátí za dětma. Píšete že je to finančně náročné... Zkuste to na dva týdny?
Děkuji za všechny odpovědi Zkusím ty rituály. Cítím, že malá změna by mohla udělat hodně.
Malý 2,5 začal po týdnu ve školce taky plakat. Chodí tedy na 3 dopoledne v tydnu.. Řekl mi, že pláče, že se mu po mě stýská. Tak jsme každé ráno malovali na ručičku obrázek, co chtěl a řekli si, že takto jsme pořád spolu. Stacili 3 dny a bylo to zase v pohodě. Po 14 dnech už si řekl, že už to nepotřebuje.
@meronym jak bude starší, tak to opětovné zvykani na skolku pro nej bude snažší.každý měsíc u takhle maleho dítěte dělá ještě pořád hodně a treba za dva, tři měsíce muzete mít doma v tomto úplně jiné dítě, protože bude zralejsi, samostatnejsi. Vy znáte vase dítě nejlépe, zvažte sama, zda ještě zkoušet např. jiné rituály, nebo opravdu dát na čas pauzu.
@bekyc sice souhlasim, s tim jak jste to shrnula, jen k te větě: dvouleté deti do skolky nepatří, ona tu byla ta kampaň predevsim protože, pro takhle male deti jsou spise miniskolky nebo jesle. Mít na ucitelku 25 jen dvouletych děti, jak je to standardně v ms, tak to prostě nejde. Většina dvouletých potřebuje jiné podmínky.
@brunetka11 Ježíš to je krásný. Těhotenský hormony a normálně tu dojatá bulím 🙈 Nás čeká školka v září, tak díky za inspiraci 😊
Jinak já do školky nedávala, nemusela jsem, máme babičku v domě. Pracuju na čtvrt úvazku od dcery 10m. A stejně měla v 2,5 roce úplný stíha období. Byla jsem den v práci? druhý den jsem bez ní nemohla ani na záchod. Vyšli jsme si s mužem na skleničku? Týden se pak budila s brekem a šátráním mě hledala. V té době taky začala z ničeho nic říkat "maminka mi utekla", po práci od babičky okamžitě zdrhla, ráno se tam zrovna nehrnula, a to ji miluje, dědu jakbysmet. Do práce jsem samozřejmě chodila dál, ale zbytek jsem omezila na minimum. Za měsíc, dva se to srovnalo. Podle mě je to nějaký separační období. Rozhodně bych školku nerušila, aby syn nezískal dojem, že "za určitých okolností to jde", nechala bych zajetý režim. Spíš bych omezila dobu, po kterou tam je, třeba za pomoci té chůvy. Jinak u nás dost funguje "co ti má maminka koupit?" - nemusí to být nutně sladkost nebo hračka, dceři udělá radost i džusík, cherry rajčátka, salátová okurka, oříšky... Často se raduje, že jí přivezu lipánky, které stejně kupuju pokaždé 😀 Každopádně když vidím, že se jí k babičce nechce, tak si jí posadím na klín, klidně zopakuju, že musím do práce, abychom měli korunky na dobrůtky, že bude u babičky a dědy a Beníka, a zeptám se, co jí mám koupit. Dcera popřemýšlí, něco navrhne, a pak se má na co těšit a jde už v klidu. Ještě dodám, že dcera ze mě neomylně vycítí, kdy jedu "za zábavou" a není to nutnost, a kdy jedu do práce a není vyhnutí. Takže se nenechte zviklat, on to syn vycítí a pozná manévrovací prostor. Když naopak pozná, že tak to prostě je a bude, protože jinak to nejde, tak se srovná.
Muj syn do skolky chodil od 2 let, proplakal celych 5 let. Tenle rok je 1. rocnik v skole a taky to znasi hur, uz tedy neplace (jenom mu obcas slzi oci) ale zadna radost to neni. A to mi vzdycky pani ucitelky rikali, ze ma spoustu kamaradu a ve skolce se bavi. Nepomohlo domlouvani, hnev, odmeny ani tresty. Kdyz jsem slibila ze prijdu ve tri, misto toho aby se potesil se zeptal, jestli nemuzu ve dve...
Dcera si zvykla skoro hned, obcas po prazdninach taky zaplace, ale rychle se rozptyli a uz je po smutku...
@travnulee Já se bohužel setkávám i s názory, proč chci "odsunout" syna do školky (v září mu budou 3 a čtvrt a půjde na 3 dopoledne) když budu stejně doma s miminkem... že je ještě malej a malý děti přece potřebujou maminku. Zcela sobecky odpovídám, abych si od něj odpočinula. I tak to někomu přijde divný.
@bekyc
tak to zase na druhou stranu chapu,jako mit doma 3 letaka a mimino musi byt dost narocne.pokud to syn zvlada tak proc ne?kolektiv mu prospeje.spis bych byla opatrna kvuli ruznym nemocem,ktere zacne ze skolky nosit 🙂
@meronym
dite ve 2,5 letech potrebuje hlavne mamu,proc by si musel zvykat na skolku kdyz na ni neni jeste pripraveny?sorry ale kariera pocka,dite je male jenom jednou a zpusobuvat mu kazdodenni trauma protoze chci jit do prace?deti maji mit prednost...