Syn má snížený pud sebezáchovy, zlepší se to časem?

Ségra měla doma opačný extrém - synovec raději ani neběhal, aby si náhodou neublížil. Podle mě je to normální rys osobnosti. Vy se o něj bojíte, my z našeho pana opatrného zase šíleli. Každý sport se naučil v zásadě až kolem 9-10 let, kdy to začalo ustupovat a začal se zajímat o jízdu na kole, na bruslích, lyžích... Do té doby vše jen s nejvyšší opatrností a v klidu = jako baba. Snažte se eliminovat ta největší nebo snadno snížitelná rizika (tj. asi bych mu např. na koloběžku vždy dávala helmu a chrániče, doma bych ho prostě donutila nosit bačkůrky nebo protiskluzové ponožky, hlídala ho na přechodech pro chodce, parkovištích, na schodech, atp.), jinak si s tím nelamte hlavu, to, že s sebou dítě každou chvíli řízne o zem, ho nezabije. Potluče se, to ano, ale berte to tak, že padá z mnohem menší výšky než byste padali vy, a taky je lehčí, takže kinetická energie, která mu ublíží, je mnohem menší. Asi rozdíl, jako když si z metru sednete na zadek vy, nebo z metru pustíte na zem křečka. Musíte se obrnit. Časem ho to přejde 😉

No on je ještě dost malý a spoustu rizik si prostě neuvědomuje. My máme čtyři děti a každé je úplně jiné. Jednomu z našich synů je 9 a divočák je to pořád. Taky věčně nějaké úrazy,modřiny,odřeniny...ještě že ho paní doktorka už zná,jinak bysme snad vypadali jako nějací tyrani 😀 Ve čtyřech letech si zlomil bérec,šest týdnů měl nechodící sádru a i když měl tu sádru od konečků prstů až pod zadek,stejně si našel způsob,jak se rychle a efektivně pohybovat a nikdo ho neudržel,chodil i bobovat...
Je takový i ve škole,naštěstí mají naprosto skvělou učitelku,která je nad věcí,jen mi vždycky vykládá zážitky,kam zase v tělocviku vlezl,že se jen otočila a on už visel na tyčce u stropu. Když jedou na výlet,taky už ví,že Kubík když je prostě někde venku v prostoru,hned přes něco skáče,přelízá,blbne...ne že by snad neměl pud sebezáchovy a v devíti letech už si ta rizika uvědomuje,ale prostě to chce zkusit. A je fakt,že v běhu a šplhu je ve třídě nepřekonatelný 😉 Díky tomu svému pohybu má taky skvělou atletickou postavu,vyrýsované břišní svaly,kondičku a sílu a to naprosto spontánně bez nějakého snažení. Všichni v okolí jsou zvyklí,že Kuba takový prostě je a tak je ani neudivuje,že třeba místo dveřmi skáče ven oknem (naštěstí to nemáme vysoko 🙂 )
My už jsme taky v pohodě,ono to už asi lepší nebude,tak než bychom ho brzdili,protože to stejně nemá smysl,tak ho raději podporujem. Když chce někam vylézt nebo cokoli jiného,co bych ostatním dětem prostě nedovolila nebo na co by si ani netroufli,tak u Kuby jsme v pohodě a sledujem,jak mu to jde,už o něho ani nemám strach...
Takže přeji pevné nervy a nebojte,časem si zvyknete a budete naprosto v pohodě 😎
Hlavně ať jsou ty naše dětičky zdravé,no ne? 🙂

Naše malá asi stokrát spadla na nosík, když začala lézt a pokoj si nedala. Když začala chodit, to samé, lítá, skáče. Taky se mi zdá, že má zvláštní pud sebezáchovy, jestli ho má. Je to na hraně, co je dobře a co ne. Podle doktora je to zdravé dítě, kterých je málo. Jsou to nervy, ale nedá se s tím moc dělat. Snažíme se v klidu vysvětlovat, omezujeme přísun energetických potravin a až jí budou 3, koupím jí směs bylin na hyperaktivitu:o).

Dala bych ho do nějakého kroužku, at se vyřádí tam. Ale jinak je to asi normální, málo dětí má velký pud sebezáchovi a neuvědomují si následky. V kroužku bude mít nějakého vedoucího a nějakou autoritu, kterou by mohl poslouchat 🙂