Ahoj holky, máme se synem takové trápení. Budou mu 3 roky a noc miluje svého tatínka, který od nás odešel, když mu bylo pár měsíců. Teď už každý máme svou rodinu a on má syna dohromady přes týden v měsíci. Snažím se být skvělá máma. Malý mě má taky rád. Říká mi jak mě miluje, nechce být často bezemě, objímá mě,.. ale tatínka prostě asi miluje více.
Problém nastává když mi ho tatínek přiveze z5. Malý ke mně často nechce, hodiny pláče, že chce být s tatínkem, že ho nemám ráda a proč mu zakazuji být s ním. I když se to snažím vysvětlit, že ho tatínek miluje, ale musí pracovat, tak prostě pláče a pláče. Často to tedy řekne, když zvýším hlas, nebo když si má uklidit, takže je trochu i herečka a využívá toho, ale už nevím co s tím. Přemýšlím nad odbornou pomocí, ale bojím se, že řeknou, že se to dítě trápí, a že by měli být s otcem. Vlastně to asi i vím, ale jsem takový sobec a tak ho miluju, že si neumím představit mu syna dát.
Tohle období vždy trvá tak 5 dní a pak je zase zlatý, ale prvních pár dní od předání je peklo pro všechny. :(
Nemáte někdo podobnou zkušenost nebo radu, jak se synem jednat? Doufala jsem, že se to spraví časem, ale už to trvá asi půl roku a hrozně mě to bolí.
Taky v tom vidím především to, že táta je "ten vzácnější". Vím, že předávání je hodně náročné, ale myslím, že by to syn zvládal lépe, kdyby to bylo "tátu uvidíš zas brzy". Takže zvýšit styk s tátou.
Nicméně probrat to všichni v nějaké rodinné poradně, kde by i dokázali navrhnout pro dítě nejlepší časování střídání, by mohlo být ku prospěchu.
Jen tim vyjadruje, že chce být s nim, a zlobi se. No a jste na ráně vy, takže na vás. Bylo by fajn, kdyby s otcem byl víc a častěji, byl by si vic jisty, ze vas ma oba, ne vás 3/4 mesice a jeho 1/4.