Syn (20m) je až moc silný a "vášnivý"
6. pro 2018
Omlouvám se za blbý název, nejde mi to popsat lépe. Syn má rád společnost, děti. Od miminka nebyl nikdy mazlivý, ale čím je starší tím víc nás chce objímat, tulit se, má rád fyzický kontakt. Dělá to tak, že se třeba rozeběhne a vší silou na nás skočí a silně objímá. Potud je to všechno krásné, jenže se tak chová i k dětem, které jsou stejně staré i mladší. Není to agrese, myslí to dobře a tak mám dilema, nechci v něm tento pozitivní projev zazdít. Ale zároveň nechci, aby ubližoval ostatním dětem, protože těm to není příjemné. Vysvětluju mu to asi půl roku a je to stále stejné ☹
Mám 2 dcery, starší téměř 5 let a mladší 2 roky a to co popisuješ dobře znám. Obě se vrhaly na děti, chtěly je objímat, pusinkovat, držet za ruku...málokdy jsme narazili na dítě, které by bylo stejného ražení, obvykle se jich děti bály a to i třeba o 2, 3 roky starší. Snažila jsem se vysvětlovat, že musí respektovat druhého, ale spíš to bylo marné. Vzpomínám na maškarní karneval, když mladší dcera měl cca 1,5 roku - vyhlédla si tam chlapečka a pořád ho pronásledovala a ten, když viděl, že se blíží, tak hned brečel. Snažila jsem se jí v kontaktu s ním bránit, odvést pozornost, změnit trasu...ale jak zjistila, že jí bráním, tak to bylo jenom horší, to se pak na něj pověsila a nechtěla ho pustit. Já zpocená, ve stresu...byla jsem ráda, když jsme šli domů ;) Starší se naučila respektovat ostatní ve školce a teď to doma učí i tu mladší, která teda začala od září chodit na 2 dny v týdnu do miniškolky a určitě se hodně zlepšila, ale pusu na rozloučenou všem si neodpustí ;) Takže nezoufej, je to období a v kolektivu se syn socializuje docela určitě. Do života je to myslím dobře, že není bojácný - starší dcera si už ve 3 letech sama kupovala zmrzlinu a trvala na tom, že já počkám před cukrárnou, a když něco chce nemá problém si o to požádat, domluvit se, zařídit si...