Střídavá péče. Jak jste se s ní vyrovnaly?
Dobrý den všem maminkám, které mají zkušenosti se střídavou péčí. Jak jste se s tím vyrovnaly? Co vám pomohlo, když děti jdou k otci a pláčí, že chtějí být s vámi...Připadám si úplně strašně, jako krkavčí matka...Budu ráda za všechny vaše zkušenosti a rady...
Moje děti střídají už dlouho,dle v začátcích ( 3 a 5) to bylo náročné. Jedno brečelo, že chce být u táty, druhé zas, že chce být se mnou. První dva měsíce jsme jim vycházeli vstříc,ale víkendy byly střídavě od začátku, já jsem nebyla doma,takže jiná možnost nebyla, zvykli, a po prázdninách to měli zažité ( rozestehovali jsme se v květnu). Hodně jsme s nimi mluvili, byli za jedno, motivovali, vysvětlovali..
Mě manžel vyměnil za jiné ,když bylo malému 2 měs. nejdříve ho měl o víkendu třeba na 2 hodiny ..od jednoho roku jsem musela do prace na pár směn tak ho měl cca 5X do měsíce na celý den i noc ...ano bylo to težké ,jelikož byl mamánek ,..ale říkala jsem si, že otec má zájem a také ho potřebuje a určitě bude s ním v pořádku, následně jsem si vzala větší úvazek a pomalu se dny zvyšovaly , od školky jsme měli krátký dlouhý týden , jelikož bych bez něj nemohla být celý týden. Když šel malý do školy tak jsme se domluvili na týden a týden. Říkala jsem si , že mám také nárok na svůj soukromý život ,ano myslela j sem na sebe , myslím si že je to potřeba ,kor když otec má zájem o dítě . Bylo to těžké si to v hlavě urovnat ,ale jde to . Dneska má syn skoro 10 let a vše funguje ,syn je štastný já jsem spokojená , že je v pohodě. Je jen smutný to, že nikdy nezažil nás jako rodiče vidět , že jsme rodina. Když si prohlížím kniku do které jsem psala vše od narození , vždy mě dostanou věty ......tak Filípku od ted již nejsou společné fotky ,jelikož jsme odešli , ale s tatíkem Tě oba moc milujeme
Přeju klidné přijetí bohužel smutných časů ,ale hlavu vzhůru , pokud se tatínek stará a víš že je s ním štastný a v pořádku , tak není nic víc , když dítě je spokojené
Měli jsme týden u táty a týden u mě stanovené soudem. Od začátku jsme ale udělali ještě střídavě
i středy , aby si kluci zvykli. Bylo to náročné pro všechny, ale vždycky je potřeba myslet hlavně na děti a na to co chtějí.
Zkušenost mám, né s mojí dcerou ale osobní, když se rozvedli moji rodiče, ale já už byla velká (15let) jako střídání jako takové mi nevadilo, střídala jsem se vždy v neděli takže akorát pondělky byli do školy vždycky divný, pak už v pohodě. Já nechtěla spíš k mámě, k tátovi jsem se těšila.
Nicméně si pamatuji na dobu, kdy moje nevlastní sestra ( tehdá 3-4roky) měla jezdit ke svému tatínkovi na víkendy co 14 dnů (vím není to střídavka) , ale to byli hrozné scény, pláč šílený. Zezacatku pomáhalo, že ji nepředávala otci maminka, ale já, sestře jsem vždycky něco slíbila, to ze začátku fungovalo, pak už ani to né, takže párkrát to šlo na sílu, ale pak jsem se dozvěděli důvod. Že se jim tatínek moc nevěnuje, musí nosit oblečení co nechtějí, mají tam úplně jiný, pro ně nevyhovující režim apod. Po domluvě tam přestala jezdit okolo 4-5 roku. Nějak to vyšumělo, ségra vyrostla a začala k němu jezdit až po 10 roce.( podotknu, že jezdila i se starším bráchou, ale ten byl splachovací a tatínek byl rád aspoň za něj) . Tatínek si časem našel partnerku, děckam už je 16 a staršímu 18 let a vidí se jen na narozeniny, vánoce. Netyral je, nemlatil, nehladoveli, ale neměli to svoje, takže asi tak.
Takže za mě, bych se snažila zajistit od dětí, PROČ? Vadí jim třeba drobností ( "škaredý" povlečení, pokojíček, hračky, věci, co dají změnit) anebo je tam jiný problém