Strach, že nezvládnu obě děti. Jak to zvládnout, aby bylo vše ok?

26. únor 2024

Ahoj maminky, pokud nevadí ráda bych se zde trochu vypovídala.... Třeba poradíte 😉. Mám dvě malé děti (3r4m a 4m). To že starší zlobí, má mě u prd 😂😂😂tu řešit nebudu, každá jsme to zažila a věřím, že to je normální. Mám ale problém se sebou. Nevím zda je to nějaký blok či jen chvilkové období ale nějak nevím jak z toho ven.
Když jsem byla těhotná tak to bylo pro mě peklo. Bylo mi zlé, unavená a do toho starší zlobila, furt jsem jí někde honila.. Byla jsem matka na baterky která počítala každý den aby se to dítě už narodilo, pro mě nejhorší období v životě. Z mé strany stres jako 🐷. Po porodu jsem si užila krásný poporodní blues, kdy jsem měsíc v kuse plakala a nenáviděla se jak jsem špatně matka a podobně. To přešlo jako lusknutim prstů a já začala být zase trochu šťastná a lépe zvládat péči o dvě děti. Jenže.... Starší chodí do školky a já odpoledne pro ní chodím. Problém ale je že já vlastně každý den jsem z toho ve stresu. Z toho že pro ní půjdu. V hlavě se mi honí.... Jak to zvládneme? Jak se bude chovat? Jak jí zabavim...atd atd. Je to jako když si neumím užít společné chvilky, jako když se na ně netěším a bojím se jich. Každý den. Samozřejmě jí miluju ❤️ ale tohle nějak nedokážu vstřebat. To samé když je víkend... Prostě představa co budeme spolu dělat? Jak to zvládneme aby vše bylo ok? Aby se nevztekala? ... Nebo když manžel řekne, že přijde domů dýl z práce... Představa že s ní musím být sama do 18-19h... Je to mě hrozně stresující. Nakonec z toho může být hezký den, který si užijeme. Směje se. Hrajeme si. Blbneme. . Ale to že se ze začátku bojím mě hrozně mrzí.... Nezažil někdo??

malytlustyhroch
26. únor 2024

Na to, ze mam dve deti, jsem si zvykala dva roky 🙈 a to v tom ani nebylo zadny blues. Ted jsou mladsimu 4 roky a jsou to skvely partaci, obcas jsou na sebe hrozne zli a casto neuveritelne hodni. Pomohlo mi videt, ze sourozeneci, byt osmkrat denne vyvolavajici zbytecne rvacky atd., si poskytuji za me mnohem dulezitejsi dovednosti do zivota, nez by mohla jedinackovi poskytnout "dokonala" matka. Tak jsem se pak nejak smirila s tim, ze uz nejsem "dokonala" ale ze za to mit vic deti to stoji.
Tri roky po porodu jsem stale nechapala, ze si nekdo dobrovolne poridi treti nebo ctvrte dite... No, tak ted nadsene cekam treti a jen doufam, ze tentokrat si to sedne rychleji.
PS: cesty ze skolky jsou proste peklo, stres, zmar a ztrata casu, ty si asi nezvladnu uzivat nikdy. Dokonce i rozjiveny deti druhej tejden doma pri nemoci snasim lip, nez 2× denne 40 minut "vyzvedavani."

cilkat
26. únor 2024

Souhlasím s Hrochem - přijde mi to normální. Zlepší se to, až děti začnou mezi sebou nějak "oboustranně pochopeně" interagovat. Do té doby se vlastěn matka snaží vybalancovat dva světy, ketré jsou hrozně rozdílné a ona potřebuje být "plně v obou".
... Krom toho teda potřebuješ podle mě ještě "přepsat" tu blbou zkušenost z těhotentví... Která je ale Bohužel taky normální - taky ji mám.