Srovnávání dětí. Taky vás to štve?

Záleží jak kdo 🙂 S kamaradkami se normálně bavíme, co kdo jak, naše děti mají jiné povahy, jebto zajímavé sdílet zkušenosti. Při hovoru s tchyni, když zmíním, že moje děti delaly tenhle týden tohle, tak ona vždy dodá, že děti svagrove zase dělaly tamto. To mi vadí, že se jednou nemůže soustredit jen na ty moje. Jinak srovnávání, kdo co dřív dělá, nijak neresim.

Mě zas moje máma dneska naštvala. Že jí volala její sestřenice, a že se ptala jestli naše už chodí na nočník,že jejich o dva měsíce starší vnučka už jo. No tak moje máma řekla že naše ještě ne,ale už nedodala že nechodí na nočník protože jsme jí ho ještě nedali. Takže v příbuzenstvu zas bude naše malá za blbou.

Mám kamarádku co ze srovnání dělá soutěž. Kolik gramů jídla sní,kolik má zubů, hraček, šatiček, fotek,...Takže já si z toho nic nedělám. Maximálně se zasměju, protože čekám kdy budeme vážit pročůrané plenky. 😃

No jéje. Nedávno na návštěvě začala máma remcat jaktoze ve skoro pěti měsících syn nesedí, že vnuk od kolegyně je “jen o měsíc starší” a už sedí. Tak jsem ji řekla, že dokud dítě nesedí samo, nemá se posazovat, protože se mu ničí pater a pak skončí jako ona nebo já a že mi to je prostě jedno. Každý dítě má tempo a její vnuk hold ještě nesedí, tak ať do toho nepovídá. Tak byla ticho. Vykašlete se na to, i když chápu, jak to muže bejt nepříjemný. Mimina mají už v břichu “naprogramovaný” kdy začnou nějaký věci dělat a můžeme jim pomoct ale ne je to hnedka naučit. Tečka.🙂

@michaela666 Pro mě je nejhorší že to srovnávání jde mimo mě. Takže to nemůžu zarazit, nebo říct co a jak je podle pravdy.

Vyprdni se na to. Sama víš jak šikovné dítě máš, určitě umí něco jiného. Ať už je to po vývojové stránce nebo jenom radost z hraček a krásný úsměv. Ostatním to může být ukradené.
Moje dcera třeba v 10 měsícich nemá jediný zub, ale krásně se sama zabaví s hračkama i na 20 minut. 2 měsíce se asymetricky plazila ( pro okolí hrozná tragédie) a pak si během 2 dní sama sedla a začala lézt po kolenou, po týdnu se staví k nábytku na nožkách. Takže jak byla pro všechny "zaostalá", tak teď je najednou hrozně rychlá a napřed oproti dětem z rodiny.
Jedním uchem tam, druhým ven. 😉

@michaela666 Mě vadí že máma se nepochlubí co naše umí, když už teda chtějí srovnávat.Jejich malá se prý sama nenají, musí ji krmit lžičkou. Ale moje máma už neřekne že naše jí sama, i vidličkou. Nebo že umí mýt nádobí, převlíkne si sama svoje peřinky, krmí našeho psa a mohla bych pokračovat.

Vis, kdo bude po rodite za blbku? Ta sestrenice. Tvoje mama je soudna, ze se nenecha vyhecovat, k tomu, aby se se sestrenici trumfovala v nocnikovane. Ale jestli ty se trumfovat chces, tak zavolej rovnou sestrenici a muzete se navzajem chlubit dokud vas to bude bavit.
Me zas stve moje mama, ktera vzdycky vychvaluje moje deti, jak kdyby je chtela prodat. Taky si dycky rikam, budem za idioty... Ale nenadelam s nim nic :-/

Třeba tvoje máma nemá ráda srovnávání stejně jako ty. To co jí kdo říká neovlivní, ale nemá potřebuju vychvalovat cizím lidem svoji vnučku. Babička ví jak máte šikovnou holčičku. Nepotřebuje řešit, že vnučka od Růženy z prasečáku už chodí na nočník/ učí se anglicky/vybírá z polévky písmenka svého jména a umí to ta vaše? 😃

Mam taky pocit, ze ti nevadi srovnavani deti, ale to ze v nem tvoje dite nevyhrava 😀 problem podle tebe neni v tom, ze se srovnava, ale ze babicka sve vnouce dost nevychvalila? Protoze uz toho tolik umi, ze by to druhe dite strcilo do kapsy, ale babicka se tim nepochlubila, no to je pech 🤦🏻‍♀️🙈😅

Tím líp. Soutěž o nejlepší dítě proběhne bez tebe, sestrenice se poplaca po rameni a ty se toho nemusíš účastnit...win-win 🙂

Twe.... ze to řešíš, fakt. Jako kdyby na tom záleželo,
co si kdo mysli o tvym dítěti. Ubere mu to něco? Přidá? Ne. Co si o tobě nebo tvoji rodině mysli lidi, ke kterým by sis nešla pro radu když je ti ouvej, ti může bejt u pr***le. Pardon my French.

Tohle, co popisuješ, by mi vadilo taky. Každé dítě je jiné, každé je na něco šikovné, na něco méně šikovné. Když už má babička potřebu dělat z toho soutěž, bylo by fér dodat i to, co se tvojí dceři daří. Jen mi to přijde trochu zvláštní - nejsou babičky většinou takové ty hrdé osoby, co příbuzným vyjmenovávají každý "úspěch", než aby shazovaly nějaké kvazineúspěchy?
Zkoušela jsi babičku prosit, aby se takové soutěže neúčastnila?
Jinak já mám ráda náhled jinam, takové to srovnávání v dobrém, ne dělání z toho soutěže jak na trhu.

Neber to zle, ale tyhle starosti bych chtěla mít 😂. Se mnou nic nedělá, že mamka probere s kamarádkou, co má podobně starý vnouče, že to její už leze, naše ne, že to její řekne 2 slova a naše 7. Prostě mají společný téma, tak to proberou, nijak mě to neuráží. Co je špatnýho na tom, že některý dítě umí něco dřív, některý později? Každý dítě je v něčem šikovný víc a v něčem míň. A hlavně je to podle mě i dost jedno, však do školy po kolenou s plínou nepolezou 😀. A jestli to sestřenice myslela jako vychloubání, pak bych si tak akorát oddychla, že to nemusím poslouchat já, ale "odnesla" to mamka 🙂.

Vždyť ty zakladatelko srovnávás taky😄 přesně vís co umí tvoje dítě lépe, než dítě sestřenice. Je to vtipný jak lidi v tomhle věku u dětí řeší blbosti. Myslím, že většině příbuzných je úplně jedno ktera z vasich holčiček umí to nebo tamto, takže vůbec nevadí, že se tvoje máma nechlubi po telefonu. 😉

@mourovatakocka Prosila jsem ji už jednou, ale bylo mi řečeno že nechala svou sestřenici jen vypovídat,že se jen chtěla zas pochlubit. Ale když teda nechce chválit i naší dceru, tak ať teda mlčí na všechno.

Přijde mi, že tvoje máma situaci vyřešila nejlíp, jak mohla - nepřistoupila na vychloubačnou hru, což rozhodně nepovažuju za to, že by nechtěla chválit tvoji dceru. Ty bys na její hru přistoupila, začala vyjmenovávat, v čem je naopak lepší tvoje dcera a tím pádem jsi na stejné úrovni jako sestřenice - jak malý uvztekaný děti, co se předhánějí, kdo uplácal lepší bábovičku 🙈.

Myslím, že netřeba se stresovat, malé děti jsou středobodem vesmíru jen pro své rodiče, vsadím boty, že nikdo jiný z rodiny krom sestrenice nočník vašich dětí neřeší a je jim to sumak. To jsou fakt malé starosti.

@katule1990 Kdepak, já bych jen řekla že jí není nic do toho,jestli chodí nebo nechodí na nočník. Nebo bych řekla že jsme jí ještě nedávali na nočník,a hotovo.

Upřímně...řešíš blbosti 😉 Holt někdo fakt nemá potřebu soutěžit a měřit si pindíky...
Za sebe mužů říct, že když máš dítě, kdy ve dvou a půl máš radost z toho, z čeho jiní v roce, a každej pokrok trvá a je vydřenej... Přijde ti takový srovnávání úsměvné 😉

a chodí na nočník?nechodí .Tak jako co měla říct?ty se za to nějak stydíš?nějak nechápu že tohle řešíš

Nijak mě to nestve. Mám několik srovnávacích kamarádek a známých a vím, že je těší pochvala směr jejich dítě. Takže na to nereaguju dovednostmi dítěte, ale vždy pochválím a mám radost. Ono jim to stačí. 😁 Od doby, co to moje klidný mimčo nikam nespěchalo a začalo chodit až v 16 měsících jsem si řekla, že už stačilo. Má svoje tempo, svoji osobnost a proto není důležité, jestli je někdo rychlejší nebo pomalejší. Co se tyče nocniku, máme na to svůj názor, že je nám to úplně jedno. Jednou si řekne. A tím, že jsem s tímhle názorem naprosto pevná, tak mi ani nikdo nijak nic nerozporuje. Je to asi na stejné úrovni, jako oznámení, že mi nevadí jíst špagety.

A já chci vidět dvouleté dítě, jak myje nádobí a převlíká si peřinky 😁😁😁😁 Nebo kolik má dcera roků?

Tvl ale prevlijat peřiny a umýt nádobí aby dítě umelo dřív než na nočník je dost divné teda🙂

Opět bych uzavírala sázky, kdo se skrývá pod anonymem...😇

@ee.liska To z tebe mluví určitě závist, protože to tvoje děti nedokázaly. 😁

@95newmommy2020 no jasný!!!! A chci rady, jak je to naučit 😁

@ee.liska TIpuju, že 19 měsíců 😀. @pipi_puncocha

Řeknu to takto. Mám dvě děti. Syn má dva roky a měsíc a dcera 10 měsíců. Syn se narodil s genetickou nemocí, dcera je zcela zdravá. Syn ještě nechodí, nemluví, nechodí na nočník, nechci jíst sám lžíci a celkově ještě nestačí na hry a dovednosti, co dvouleté děti. Kromě té chůze těžko říct, zde je to nemocí nebo prostě je pomalejší. Dcera se vyvíjí přesně podle těch tabulek. Není ani dopředu, ani pozadu. U syna mám šílenou potřebu srovnávat. U dcery vůbec. A víš proč? Protože on je nemocný a mám strach. Bojím se, aby všechno jednou zvládl. Je mi jedno kdy, ale aby to zvládl. U dcery nemám takovou potřebuju, protože vím, že je zdrava a prostě všechno jednoho dne přijde. Ať dřív nebo později.
Buď ráda, že máš zdravé dítě. Toť vše.