Spokojené mateřství. Je chyba ve mně?

Pro ještě větší zábavu se nám narodilo třetí. Až po jeho narození jsem zjistila, že manžel není rodinný typ a nechá mě v tom máchat samotnou. 👍 Většina mých dní s miminky byla přesně, jak popisuješ. Co mě zachránilo byl jednoznačně šátek. S první jsme se bála, tenkrát to nebylo tak zajeté a známé. Byla neodložitelné, neustále řvoucí a nespavé dítko. Druhé bylo za odměnu aspoň prvního půl roku, nicméně aspoň spal/spí celkem rozumně. Zato jinak je s ním těžší pořízení. A třetí zkombinoval všechny neduhy starších sourozenců. Budou mu tři, stále nespí dobře. Jako miminka jsem ho měla pořád plné ruce, ale starší byli už větší, tak si často nějak museli poradit sami s čím potřebovali. Padám na ústa, jsem vyčerpaná, bez chuti k čemukoliv. Každý den to stejné od rána do večera. Mám pocit, že to těžce nezvládám, ale dělám co umím. Moje mantra posledních dní: jednou vyrostou!

Každé dítě jsem měla jiné, žádné bezproblémové a pohodové, zvlášť prostřední byl totální řvoun a nespokojenec, ať jsem dělala, co jsem dělala, kvůli tomu máme třetí později. Ale čas na mateřské považuju i přes to za úžasný. Bývala jsem sice někdy hodně unavená, pomoc babiček neexistovala a často mě to mrzelo, ale byl to čas, kdy mě nehonily žádné termíny. Na potřeby dětí bylo nutné reagovat operativně, nic moc se nedalo odkládat. Měla jsem kolem sebe hodně kamarádek se stejně starými dětmi a čas jsme strávily spolu. Děti si pohrály, při návštěvách měly změnu prostředí, to jim dost prospívalo. Vedla jsem k tomu malinké mateřské centrum, dělala 1 den logopedku ve školce, měla jsem i starosti mimo své děti a to mi asi dost prospívalo. U třetího dítěte jsem pak brzy šla na 1 den den v týdnu do práce. Vždycky jsem k tomu ještě šila. Měla jsem dobrý pocit z toho, že domů přinesu i nějakou korunu a hlavně jsem řešila i něco jiného než pořád dokola jen vlastní prťata a domácnost. Děti měly víc pravidelný režim abych si i já mohla plánovat svoje aktivity. Večer jsem pomazlila, zazpívala, popovídala, ale děti pak už usínaly samy (pouze první jsme uspávali první rok a to byl horor). Myslím, že tím, že jsem měla i spoustu jiných aktivit, jsem neměla čas tolik řešit ty každodennosti, neubíjelo mě to tolik.

Druhé dítě se narodilo 15m po prvním. První dítě je nemocné, genetická porucha, celkový opožděny a jiný vývoj. Druhé dítě první rok nespalo. Jako že fakt nespalo. Přes den v kuse 20-30min, po půl roce občas hodinu. V noci se budila klidně 2-3x do hodiny. Nejčastěji to bylo každou hodinu. Za ten první rok spala v kuse v noci 2-3h asi 5x. Pak jsem ji odstavila a do měsíce začala spát luxusně. Nicméně cca 3 měsíce po té, co druhá začala spát, přestal spát první: vysadili jsme antiepileptika a projevila se spánková porucha. Je mu pět a stále špatně spí. Mívá nocni okna 2-3h nebo vstává v pět.
Přítel obchoďák= bývá většinou týdne pryč i přes noc. Moje rodina v ČR (1700km), přítelova 150km. Nemám žádné hlídání, žádnou pomoc.
Teď už je jim 5 a skoro 4, oba ve školce, já konečně pracuju aspoň 2h denně a je to lepší. Nicméně do cca 2-2,5let té mladší to bylo nejhorší období v mým životě.
A přesto, že oba miluju a položila bych za ně život, myslím, že vrátit se v čase, zůstala bych bezdětná.
Každej to má prostě jinak, pokud je žena mateřský typ, má zdravé děti, co nemají žádné problémy věřím, že je to ráj na zemi. Ale je bohužel takové štěstí neměla.

Nejsi v tom sama. Já mám 3 děti, a můžu říct že každé dítě je úplně jiné. A přiznám se, že jsem ještě nedošla do chvíle, kdy bych si mateřství naplo užívala. První syn byl hodně náročný. Bojkotoval úplně vše a v podstatě nespal až do 3 let. První 2 jsou od sebe 21 měsíců a dvě nespici děti byl masakr. A jejich otec mě v tom nechal samotnou. Když už jsem si myslela, že to konečně začíná být dobré a já se konečně vyspím, narodil se třetí. První dva měsíce byl úplně úžasný miminko. Až jsem tomu nevěřila. No poslední měsíce chce spat jen na prsu a hned jak ho odložim je vzhůru. Tím pádem si ti starší 2 dělají co chtějí a někdy je to na palici. Přijdu si, že se celé dny nezastavim a I přesto poslouchám jak nic nedělám. Poslední tak měsíc a půl se se.e doma úplně vše. Nejdřív jsme máme hlídali psa a ten nám tu zanechal dáreček v podobě blech. Do toho jsme si všichni prošli covidem a malý byl i v nemocnici. To byli asi jediný 2 dny, kdy jsem si opravdu odpocinula. Starší 2 sice "chodí" do školky, ale jsou věčně nemocný a stejně jsou doma. Chlap od rána do večera v práci, teď i hodně víkendy. Jako jo, někdy je to na palici, ale jsem vděčná za každý jeden den. Až teď s tím nejmladším mi dochází o kolik jsem s těmi staršími přišla. A znovu to promeskat nechci, když vím, že tohle už je naposledy.

Dokážu se vcítit, naše děti byly díky alergiím hodně uplakané a syn tedy těžce neodložitelný. Vše se upravilo, jakmile se mi podařilo lékaře přesvědčit, že miminko má zdravotní problém, který je třeba řešit. Z věčně uplakaného a rozbolavělého miminka byl rázem usměvavý a spokojený chlapeček.
Nechali jste prcka prohlédnout za účelem vyloučení kiss syndromu? A alergie nemá?

Hele, syn krásně spinkal, o tom žádná a jsem za to vděčná (to jsem byla prý i já). Ale odmítal přes den postýlku. Do 4 měsíců byl neodložitelný do 22 hodin. Večer jsem ho měla neustále u sebe, jinak by plakal. Mně to nevadilo, bylo to naše vymodlené dítě ❤️ Naopak musel dlouho usínat jen s námi - potřeboval nás cítit u sebe a proto jsme měli hlavy u sebe. Mám tak několik fotek semnou nebo manželem a ráda na to vzpomínám. Ale naopak měl silný reflux a doslova zvracel do oblouku a než se přišlo na ABKM, to taky trvalo. Mít ale dvě děti, tak pak už člověk musí najít rovnováhu mezi tím vším. Ségry děti byli nespavci. Když jsem jí kolikrát viděla, bylo mi ji líto. Vím, lehce se to říká, ale neboj se říct o pomoc. I mamina potřebuje fungovat a nepřežívat, ikdyž je to "jen" období.

dekuji tady všem, vaše pribehy mi jen ukazali a dokazali, jak silne dokazeme být. Vedomi, že v tom nejsem sama mi pomuze.. Jsem taky bez rodiny, všechny mám pres 1000km daleko..takže je to vetsinou jen na me, ale manžel pomáhá jak jen muze. Díky bohu za nej 🙏 Vím, že hodne Zen na muze štěstí nemají a o to vetsi obdiv tem, které na to zustaly samotné.. ❤️ Myslím, že na tohle obdobi vzpomínat asi nebudu, tak jako u staršího..nebo alespon vytesnim ten kolotoc uspavani a nervovani se, kriceni no hruza a to nebudu popisovat první mesic, za to kriceni po starším se s manzelem stydime, vubec jsme to nezvládli. Se starším ale porsd hodne mluvíme a vysvetlujeme si vše a rikame si pocity, snad na to zapomene a bude vzpomínat jen na to pekne s prichodem miminka.. Jsou totiž i hezké dny. dekuji všem a tem, které se momentalne nachazi v podobné situaci preji sílu, trpelivost, pochopení a lasku❤️

ahoj tak me mimino spi dobre a je fakt spokojeny ale ja zase zavidim tem kterym hezky papa..v jeho veku vsude ctu ze uz vali ovoce,kase,200g prikrmu a ja nevim co. U nas jde od vseho jen oliznuti a obedu tak lzice a stop. Je to pro me strasne frustrujici a opruz. Totalne me to nebavi.
Takze kazda mame neco 😉

Já sama osobně jsem v těhotenství koukala na různé maminky na IG, jak mají hodné miminka, jak maminky stíhají uklízet, vařit a hlavně si tam před kamerou ještě dělat 20min makeup🙂) taky jsem to tak plánovala, dítě že mi bude spát v postýlce, já budu chodit upravená...😃 No nakonec jsem někdy ráda že si ráno vyčistím zuby a tím to nějak končí, malej má 8,5 měsíců, v postýlce dohromady spal sám tak 3x, a to jako novorozenec, spí se mnou, uspávání je jak kdy, někdy usne u prsa, někdy musím chodit i 40min než usne a nejlepší když ho položím a za 10min je vzhůru🙂) takže nejsi v tom sama, každé dítě je jiné a pokud nejsi zastánce toho že dítě musíš nechat pořádně vyřvat aby se naučil spát v postýlce, tak si tím vůbec nelam hlavu, já toho zastánce rozhodně nejsem, chce prostě kontakt tak mu ho dopřávám, spí semnou, až bude v pubertě a bude nás mít na párku ještě si vzpomenem na tyhle časy🤓👆🏼

@hanka_12345 moji dceri bude 6 a pul a sni par jidel, nic ji nechutna, ani to ochutnat nechce, k snidani piskoty, svaciny vraci cele komplet, obedu si zobne, k veceri sucha houska
Dela to neustale a skoro u vsech
Takze asi tak

Mam to podobne jako ty, dva prcci, oba nespavci..pomohlo mi věci brát rak jak přicházejí, co stihnu stihnu co ne tak ne a hlavně se nesrovnavat s ostatními, to je začátek konce 🙈

@pavicka starsi syn uplnej blok, s mladsim je to lepsi sni toho vic ale taky vylozene nehlta

@cilkat neni to tak, treba ja mam syna, ktery od narozeni usina sam, at v postylce nebo v kocarku. Ted mu jsou dva roky a ja nikdy zadnou z praktik na usinani nevyuzila. Proste vi, ze ma postylku a tam se spinka.

@lti tak to budte stastna, že vás tohle minulo ❤️

@lti Závist. Starší syn má poruchu spánku.
I tak nevěřím, že jste si v mateřství nezažila dny, kdy bylo "všechno špatně", dítě celý den fňukalo a vyžadovalo pozornost a vy už jste nevěděla, co s tím.

@lti máte holt štěstí. Nic víc. 🙂

Já mám starší ADHD a ta nespala od miminka už v porodnici. Nespala ani přes den, ani v noci. Jediné kde byla trocha šance na vysypání bylo v náručí nebo šátku, takže já neměla prostor pro sebe prostě nikdy. Pocity selhání a vyčerpání byli na denním pořádku. A někdy pořád jsou. To už byla na světě i druhá a ta taky není zrovna nejklidnější dítě. Často si připadám jako hadr na koštěti. Od každého jídla 5x odbíhám (záchod, umýt, utřít, nakrájet, jiná lžička). Chvíli si krásné hrají, pak nesmyslná bitka. Moje děti nevydrží v klidu snad nikdy. Taky mi přijde, že kolem nás mají snad všichni klidné a spavé děti. Ty moje ludry nespí přes den od 2 let obě dvě. Nejvíc miluju když si sednu k jídlu a slyším - maminko jdu kakat. To prostě dělají schválně snad. U každého jídla řeším 💩. Jsem spokojená matka ... 🤦😄

@cherie24 ludry.. To jsem dlouho neslyšela 😅 nevím co je horší, jestli když dite nespí nebo když musíš dite 4x denne uspavat a nemuze usnout a spí pak max 30 minut a to ho máš jeste na sobe 🤦‍♀️😂asi žádná verze není ideal.. Pocity mám podobné jako vy.. Uvedomila jsem si ale, že čekat až to bude lepší je chyba.. To už mi bude 40🤦‍♀️ je asi potreba se naučit " smát když prší" jinak to budou ztracena léta v depkach, vyčerpání a pláči. Mám za sebou pul rok s druhym mimcem a tak moc jsme se tesila až ho budu mít za sebou, že jsem si neuvědomila, že utekl i pul rok u staršího..najednou je vetsi, chytrejsi, už to není miminko... Čas letí..musíme se nejak nakopnout i v tom nejhorším..ale zatím mi to nejde 🤦‍♀️

@cilkat tak za ty dva roky to bylo max. 5 dnu a nikdy to nebylo nic sileneho nastesti 🙏 nechci to ani zakriknout.

Nevím, jak máte děti daleko od sebe, ale u nás je to opravdu s časem tisíckrát lepší. První rok byl šílený. Doma neskutečný bordel, nic jsem nestíhala, všude jsme jezdili pozdě, večer mi bylo do breku, že nic nezvládám. Jenže já v té době měla nesamostatné neškolkové dítě a mimino k tomu v baráku s velkou zahradou. Teď už nemají děti na výběr a prostě se musejí zapojit. I jen to, že pomůžou při sbírání svých hraček neskutečně pomůže. Že si oblečou aspoň půlku oblečení, které jim nachystám. Taky se už zabaví i chvílemi samostatně nebo společně. Takže teď si troufám říct, že máme doma vesměs uklizeno, zahrada je skoro podle představ a že to zvládám s přehledem. Samozřejmě jsou i dny, kdy mám chuť si mlátit hlavou o zeď nebo s křikem někam utéct. Takové dny jsou asi s dětmi už napořád. 🤣 Ale už tyhle stavy nepřevažují ty spokojené. 🙂

Hele je to dítě od dítěte. Mě teda všechny děti spí od narození celou noc. Ale taky to je tím, že od narození dostávají sunar. Tím pádem jsou víc zasycení a já k nim nemusím co hodinu vstávat a díky tomu se již od narození naučili režim. Usínají v 5 a vystavují v 5 a 2 hodiny spánku dopoledne a 2 hodiny spánku odpoledne. Dám do postylky zaspivam a jde spat. Ano taky jsme měli období kdy řval, když zjistil, že i když řve bude v postýlce tak si zvykl, že postylka - spánek. Dítě má mít jedno místo na hraní, jedno na jídlo a jedno na spaní. Postýlka - spánek a neměnit to. Postýlka není na hraní ani na odkládání. Díky tomu si to dítě zafixuje, tak jako vy máte daně, že postel je na spaní. Švagrová má všechny děti kojené do 3 let a všechny se jí co 3 hodiny v noci budí a chtějí kozu. Zároveň je dává do postýlky jak spát tak hrát. Sousedka má rok a půl starého kluka kojí a nadává na to, že co dve hodiny na koze. Že bez kozy neusne, že někdy je i dvě hodiny. A další věc, v ložnici mají postýlku ve které spí a v obýváku ve který si hraje. Opět dítě neví zda se v tom spí nebo hraje.