Rozpory rodičů. Jak řešíte důležité rozhodnutí, které se týká dítěte?

No, tezko se radi, kdyz nevime o co jde. 🤷‍♀️

Tak záleží o co jde jestli v té dané věci jde udělat nějaký kompromis. Popřípadě si znovu sednout a probrat tvoje důvody s partnerovými a snažit se najít nějaké řešení. Popřípadě k tomu vyzvat i dítko pokud je ve věku kdy by se mohlo rozhodnout samo nebo dát alespoň svůj názor na věc.

Nemám děti, ale asi bych se ptala, co je v nejlepším zájmu dítěte. Proč chci A a otec B, co jsou skutečné důvody.

Záleží, o co se jedná, a o jak staré dítě se jedná. Pravda, takovou situaci jsem nikdy nezažila, my se s mužem vždy shodli zatím.

U nas se o spouste veci vedou opakovane diskuze, vychazi to u nas z toho, ze pochazime z ruznych socialnich skupin a mame velky rozdil mezi dosazenym vzdelanim, obvykle se ptam sama sebe co by znamenalo pristoupit na manzeluv proti navrh, zaroven vetsina rozhodnuti a jejich realizace je na me, protoze manzel travi mnoho casu ma cestach a ja jsem na deti sama, takze co se tyce predskolnich a skolnich zarizenich, krouzku, lekarske pece je to na me (diskuzu jsme vedli napr. nad odstranenin nosnich mandli, tak jsem si nebyla jista jak se rozhodnout, ani lekari se neshodli na doporucenich), ale ockovani, navatevy odbornych lekaru, logopedie, psycholozky atd. Rozhoduji a realizuji ja, ale s manzelem resime financni stranku - rovnatka, psycholozka atd., nejsou to levne zalezitosti a je treba je sladit s postupnou rekonstrukci bytu, placenim krouzku, taboru atd., taky spolu probirame tabory s kym deti poslat, protoze, manzel jezdi s autobusem a mnohe pracovniky zusek, ddm, a organizace zajistujicich detske akce zna osobne, tak prispiva vhledem, ktery ja nemam… oba jsme schopni prijmou nazor toho druheho, protoze nejde o nas, ale o zajem a spokojenost nasich deti, nase ega v tomto musi stranou

Ano, stalo se nám. Syn měl odloženou hexu, chtěli jsme k moři. Nebyl problém, dokud manžela nezpracovala naše brutálně provax doktorka. Najednou synovi hrozila smrt. Takže jsme nejeli, další rok dovolenou zrušila vyšší moc, protože covid. Dneska muž lituje, že se nechal zmanipulovat, ale dál bezhlavě věří doktorce 🤷 Říkal sice, že jsme měli jet, ale čas nevrátíme a ve mně to tak nějak zůstalo. Docela často různě diskutujeme, často se zpětně ukáže, že jsem měla pravdu (a málokdy mě to pak těší), občas vím, že jsem na něčem trvala vlastně zbytečně. Velký problém jsme ale měli jen tenkrát. Takže doporučení kompromis je sice krásná věc a já jsem pro, ale někdy je kompromis nemožný. Třeba v našem případě kompromis nebyl možný a stejně mantra "nejlepší zájem dítěte", protože žádný rodič nehájí nic vysloveně špatného. Takže tady by to chtělo více informací 🙂

Taky se pridam, zalezi, o co se jedna.
U me by jeste rozhodlo, kdo se na te veci bude vic podilet. Napriklad otec trva na skolce x, matka na y. Ten kdo "vyhraje", resi zapis, pripadne logistiku, pokud je nejak narocnejsi oproti te druhe variante. U toho ockovani treba bych to brala asi taky tak. Kdo by byl pro "radny" termin, sel by to zaridit. Kdo pro odklad, sel by zaridit ten nahradni termin. Meho manzela by toto zarucene odradilo.
Pripadne krouzek.. od kamosky manzel taky hrozne chtel jakysi krouzek pro dite. Ona souhlasila, at to zaridi a vodi ho tam. Takze z toho nic nebylo :D
U nas jsme zatim nic takoveho neresili.. a hodne by me zajimalo, o co se jedna 🙂

Jeste jsem v takove situaci nebyla, ale pokud je to uplne vyrovnane, asi bych zkusila najit nejakou treti osobu. Budto nekoho, kdo se opravdu vyzna v te oblasti, o kterou jde, nebo nekoho, jehoz nazoru si oba vazite. A domluvite se, ze to doporuceni budete respektovat, at bude jakekoliv.

Záleží jak moc to je pro kterého rodiče akutní. Buď ustoupím a přestanu to řešit, nebo naopak si to udělám podle sebe, když cítím že to je pro dítě rozhodně lepší a pro druhou variantu mám více výhrad. Manžel se mnou často nesouhlasí, ale zase to pak aktivně nijak neřeší, takže to pak má smůlu, a je to podle mne.
Jednou jsem takovou situaci řešila i tady a diskuze s ostatními mi hodně pomohla utřídit si vlastní myšlenky. Jednalo se o dodatečný odklad dítěte při nástupu do školy. Manžel chtěl odklad, pro chytrou dceru 6 a 3/4 r. , která ale v červnu těžce onemocněla nemocí u které je léčení a rekonvalescence většinou na měsíce až 1 rok (nakonec byla do půl roku naprosto zdravá) Do školy šla řádně, a ze začátku měla individuál.

A čeho se to týká?
U nás je docela "zásadní věc" k řešení do budoucna, kam bude mladší syn chodit do školy - jestli stejná škola jako starší dcera + řešit stěhování, nebo místní ZŠ...
Ale my se na všem posléze shodneme, rozhodně tedy nesdílíme hned stejný názor...

Jsem se nad tímto teď dopoledne zamýšlela a došlo mi, že my s mužem nikdy nemuseli diskutovat o něčem, co se týkalo nějaké věci kolem dětí...prostě to nějak běží. Ale poprvé, kdy jsem se muže ptala, zda souhlasí se mnou, bylo, když jsem se ho včera zeptala, zda mu nebude vadit, když půjdou holky samy na koupaliště - poprvé bez dozoru...to bylo fakt prvně. Jinak si ty věci tak nějak jako oznamujeme nebo jak to napsat, prostě to běží samospádem, nenásilně nějak.

Záleží, čeho se to týká. My jsme se zatím naštěstí na všem shodli. Nebo spíš manžel to víceméně nechává na mně a je rád, že to nemusí řešit. Třeba když jsem vybírala školku, tak jsem se ho zeptala, jestli by mu nevadila církevní školka, protože vím, že má ke katolické církvi dost negativní vztah. Vysvětlila jsem mu, jak to v té školce chodí a proč bych chtěla zrovna tuhle. A on mi na to řekl, že mu to nevadí, že ví, že jsem chodila na dny otevřených dveří a dost jsem se tomu výběru věnovala a věří mi, že jsem se vybrala pro děti to nejlepší. Zkrátka většinou rozhodnu já a jen se ujistím, že je s tím manžel v pohodě, případně mu svoje rozhodnutí dovysvětlím, pokud se mu to na první pohled nezdá, ale nějaký vyloženě rozpor jsme zatím opravdu neřešili.

Záleží čeho se to týká.u nás lékaře řeším já,když bylo potřeba dcerku objednat na ortodoncii,tak si to vzal na starost chlap, jelikož s ortodontistkou řeší pracovní záležitosti a běžně již u nás neberou,ale vzala nás.jinak lékaře, školu, školku, očkování a vyšetření řeším já,na příměstském táboře pro dceru jsme se domlouvali,to samé u kroužků ve škole.

@mourovatakocka my to s mužem neměli kolem dětí, ale kolem financí. Muž je extrémně opatrný, tak se mu peníze znehodnocuji. Ještě když to byly jen jeho peníze ale už jsme plánovali nějakou společnou budoucnost jsem do něj ryla, ať za svůj nasetreny milion koupi tu plánovanou nemovitost a nečeká až budeme svoji, že ceny půjdou nahoru a pak už nic nekoupíme. A ať se tedy na mě neohlizi jestli tomu vztahu nevěří, ale ať sakra něco koupí když už tu možnost má. Klidně něco co se mi nelíbí. No, nekoupil. Říkal, že ceny půjdou dolů 🤦‍♀️ teď jsme kvůli narození syna pořídili větší panelákovy byt a stálo to nejen nás, ale i oboje naše rodiče celoživotní úspory a ještě máme půjčku. S tím, že ten můj blbec nic nekoupil jsem se už smířila, ale teď jsem mu řekla o možnosti lepší investice, do společnosti, které naprosto věřím a chodí mi z ní poctivě úroky a rozšiřují se po republice. No a on jim prý stále nevěří. Nevím, co by ještě měli udělat aby jim věřil. Ale uvažuji o tom, že ač jsme manželé, vezmu svých 150.000 a prostě zainvestuji ať se mu to líbí nebo ne. Protože on si s tím barákem taky udělal co chtěl on a na mě nebral ohled (na což měl samozřejmě právo, ale já mám zase právo nemít opakovaně kouli na noze, ono by to hlavně časem znamenalo asi rozvod, kdyby se to mělo opakovat nějak častěji)

My v takové chvíli volíme podle toho, koho to ovlivní víc. Pokud důsledky rozhodnutí ponese jeden víc, tak má právo finální volby.