Rozlišování prostředí při "práci" dítěte 3-4 roky. Jak je to u vás?
Ahoj,
když vaše děti doma s něčím pomáhají, zvládají pak rozlišovat prostředí, kde se ta činnost dělá či naopak nedělá?
Příklad:
- doma se po jídle odnese talíř od stolu do dřezu / myčky
- ve školce to asi odnáší ke dřezu
- v samoobslužné restauraci to dáme do stojanu
- v běžné restauraci to odnáší obsluha
Případně zvládají komunikovat, co dělají / chtějí dělat v rámci samoobsluhy? ("Proč otvíráš tu skříňku?" "Chci si vzít skleničku a napít se." - na návštěvě je to hloupé)
Podařila se nám teď situace, že jsme byli na návštěvě u babičky, měla dost důležitý telefon a dle všeho to vypadá, že to malý zvednul, tím ale telefon přestal zvonit a teď se dál neví, zda ho někomu vlastně donesl a ten ho vrátil do stojanu (nikdo si to nepamatuje) nebo ho tam vrátil sám, když to přestalo zvonit. Každopádně tím nikdo neví, že ten telefon zvonil. Doma je jeho "práce", že když mi zvoní mobil, donese mi ho, ale opět - tady je jiné prostředí - tzn. "cizí" zvonící telefony na návštěvě mně ani majiteli nosit nemá (ač vidí, že dospělí ho zvedají a třeba ho donesou babičce). Hlavně prostě mobil zvoní pořád, telefon ve stojanu zvonit přestane a automaticky se zvedne.
Jsem z toho dost špatná, protože samozřejmě je to teď na něm, co si jako dovoluje zvedat cizí telefony - jenže doma to je jeho "práce" mi nosit zvonící mobil. A je to v podstatě stejné jako když si chce sám nalít pití, umýt po sobě hrneček a podobně.
Jak jsou na tom vaše děti? Umí to rozlišovat? Dá se je nějak učit, že jako "tady jsme v restauraci, tady ne" nebo z toho mají ještě zamotanou hlavu? Zase nechci, aby to přestal dělat doma jen proto, že neví, kde to je správně - to raději ať po sobě ty talíře odnáší i v restauraci a na návštěvě si jde nabrat sám vodu.
@felixfelicis No, ono to bylo asi hned poté, co jsme tam přijeli. Takže to, že na toto sahat nemá, to si odvodit moc nemohl ☹.
@merope moje zkusenost je, ze kontext chapou, ale az po upozorneni, urcitem procviceni a opakovanem pripominani. Rozumim, ze pro babicku i pro tebe je to velmi neprijemne a ze treba ji to i nastvalo, pokud ji vznikla skoda. Ale proste tohle je daň za to vidat se s malymi detmi 💣💥🦄 Verim, ze na babicky telefon si uz da pozor, obzvlast, kdyz mu to priste pripomenete. Ale vsadim boty, ze prijdou dalsi takovy situace, tam kde je jako dospelaci necekame a nenapadne vas ho upozornit. Myslim, ze to jinak proste nejde.
Velky prusvich jsme zatim zadny nemeli, ale tech mensich... treba doma sbirame upadle jidlo az kdyz dojime, protoze jinak by deti nedojedly nikdy, u prababicky to byl priserny problem na pul dne a prednaska o hladomoru, kdyz sestiletakovi upadlo sousto chleba a hned ho nezvedl.
Tchyne z nejakeho duvodu trva na tom, aby ji vnoucata rikali "bábo", kdyz se deti zapomenou a oslovi tak moji mamu, no tak ke ohen na strese. Ale treba obe deti (i ten 2 a 3/4) celkem chapou, ze nesmi sbirat klaciky a kameny pobliz vchodu do metra (coz mi prijde jako docela intelektualni vykon), nebo ze nekde se jidlo, co upadne smi zvednou a snist a nekde ne. Ze na muj telefon muzou sahat a na manzeluv ne. Atp.
@malytlustyhroch Díky za uklidnění, že mé dítě není divné a nevychované, ale že to tak prostě je víceméně všude. Prarodiče mají občas představy na téma "nařezat na zadek", ale já zjišťuji, že tohle je něco, co mi tak hrozně vadí, že toho ani nejsem schopná. Když mě malý plácne, tak mu to oplatím, to jako jo, ale je aby si uvědomil, že to bolí a že to se nedělá. Spíše se prostě ptám, proč to či ono dělá - ale tam mi zatím neumí odpovědět (tipuji, že to prostě ještě opravdu ani neumí zformulovat). Ono vůbec si víc a víc uvědomuji, že u kupy věcí na něj hned "to nedělej" a ani nezjišťujeme, co jde dělat - třeba u babičky šel na balkon uklidit si tam plyšáky (prosklený balkon, klasická "plastová" zavírací okna, moc ráda tam spím) - no a všichni hned "proč otvíráš ty dveře, nech je zavřené". Jen mně došlo, že tam asi jde něco konkrétního dělat - on je nešťastný, když takhle něco dělá a hned se na něj houkne. Těžce to nese. A já jsem pak nešťastná za něj.
Jo s tím, kde se jídlo zvedá ze země a může sníst a kde ne, s tím mám asi problémy i sama, tak to těžko můžu učit dítě 😀. Jinak teda kolem vchodu do metra chodíme málo, nemáme tu moc takové podobné "zóny" a hlavně malý teď tak nějak přišel na to, že odpadky na zem nepatří, odpadky patří do koše, takže kde je na ulici moc bordel, má sklony to uklízet 😀. A to teda občas nevím, co s tím - protože teda mě to na tý zemi taky štve a na něm je vidět, jak hrozitánsky mu to vadí.
@merope syn ma 4 roky a po upozorneni, ze ted to bude probihat tak a tak se orientuje. Kdybych mu to nerekla, tak je zmateny. Navstevy u mych rodicu jsou uplne v klidu. Tam je docela samostatny, protoze hlavne mamka se mu snazi pripravit prostredi. Ma nachystany kelimek, konvici s cajem/vodou, svacinu, at se muze obslouzit sam. U tchanu je to horsi. Ti by ho nejradeji krmili a utirali kazdou kapku v koutku. Syn to zvlada, ale je nem videt, ze mu neprijemne. Uklizeni jidla ze zeme jak kdy.
Na otazku typu: proc otviras tu skrinku, se vzdycky spise zasekne a nikdy mi nerekne co by rad. Stejna tak: co tam hledas. To mi neni kolikrat schopen odpovedet ani manzel, bo jsem ho vyrusila. Takze se snazim nejak jinak. Treba: potrebujes s necim pomoc?
Ale treba co se tyka tech odpadku, tak se detem snazim vysvetlit, ze na zem se nic nehaze, ze od toho je kos. Takze zrovna dneska na prochazce jsme vyhazovali lahev od piva, obaly od susenek a jeste neco. Jasne, nenecham je brat do ruky kde co, ale prijde mi to smysluplnejsi, nez pak delat neco pro planetu, protoze je vyzva na TikToku, Insta, nebo kde a machrovat s pytlema odpadku na FB.
Řekla bych, ze se to musí přinejmenším říct a opakovat. Ideálně vždycky projít všechny možnosti a teoretické situace a dopředu na ně připravit. Což samozřejmě v praxi není možné. Už toho dotazu je jasné, a úplně chápu, že ani rodič často nedokáže odhadnout, co už dítě zvládne a jak se zachova. Problém je, že tolerance a odhad okolí bývá ještě nižší a pak z toho vznikají zbytečně vyhrocené situace. Výše popsana je fakt neprijemna, ale viděla bych to spíš jako smulu, nešťastnou náhodu.
@merope Nas prcek taky roznasi telefony majitelum. Je hrozne opatrny a pysny, ze "pomaha". Jeden dedecek je na sve veci hodne opatrny a ma pochopitelne obavy, ze mu telefon upadne. Tak jsme se domluvili a dava si ho nahoru. Ale je fakt, ze poprve mi to taky nedoslo. Nastesti to nikdo nehrotil a normalne jsme se domluvili. Tak snad z toho to vase pomahadlo nema tezkou hlavicku.
@sazkyadostihy Tak pomáhadlo těžkou hlavičku nemá, protože už jsme doma a on si neuvědomuje, co provedl. Těžkou hlavičku z toho mám já ☹.
Ano, rozlišují, jen mu to musíš samozřejmě vysvětlit. Naše školka je na tom založená, něco se dělá doma jinak, něco ve školce a ony to chápou. Děti jsou velmi chytré 😊. Tohle se prostě stalo, syn to nevěděl, je to ještě dítě, nemůže se na něj nikdo zlobit. Teď mu to vysvětlíš a on to už dělat nebude.
To jako opravdu je schopna babička řešit zvednutý telefon ?
Co by se stalo kdyby něco rozbil...
Jako je něco jiného když dítě vyvede naschvál ale tohle...
Dítěti bych to řekla babi taky ale vůbec si s tím nelákala hlavu...ani kdyby to udělal kdekoliv jinde...
Stalo se...nic se nestalo...
Je to spíš k pousmání...
Děti fungují na principu nápodoby, musí prostě vidět, jak to u má udělat, v tomto věku si to sám těžko odvodí.
Dr. Maria Montessori vytvořila krátká připomenutí pro rodiče. Jsou jednoduchá, ale když se nad každým z nich zamyslíte, objevíte moudrost mnohadílných knih, v několika slovech. Budete-li číst alespoň jednou za rok tento krátký seznam, mohou se vaše vztahy s dětmi dostat na kvalitativně novou úroveň, a vaše dítě třeba vyroste v rozvinutou a harmonickou osobnost.
Děti učí to, co je obklopuje.
Je-li dítě často kritizováno, učí se odsuzovat.
Je-li dítě často chváleno, učí se hodnotit.
Je-li dítěti předváděna agresivita, učí se prát.
Jedná-li se s dítětem poctivě, učí se spravedlnosti.
Pokud se dítěti často smějí, učí se nesmělosti.
Jestliže dítě žije s pocitem bezpečí, učí se věřit.
Dostává-li dítě často vynadáno, naučí se pocitu provinilosti.
Pokud je dítěti často dáváno za pravdu, učí se mít k sobě dobrý vztah.
Dáváme-li dítěti často najevo shovívavost, naučí se být trpělivé.
Budete-li dítě často povzbuzovat, získá sebedůvěru.
Žije-li dítě v přátelské atmosféře a cítí se potřebné, naučí se v tomto světě lásku.
Nemluvte o dítěti špatně – ať je přítomno, nebo ne.
Soustřeďte se na rozvoj toho dobrého v dítěti, aby pro špatné nezbylo místo.
Vždycky poslouchejte a odpovídejte dítěti, které na vás mluví.
Važte si dítěte, které udělalo chybu a dokáže ji hned nebo o něco později napravit.
Buďte připraveni pomoci dítěti, které ještě hledá, a snažte se být nepozorováni tím, které už nalezlo.
Pomáhejte dítěti osvojit si to, co si neosvojilo dříve. Pomáhejte mu a naplňte přitom okolí starostlivostí, zdrženlivostí, tichem a láskou.
Když jednáte s dítětem, dodržujte vždycky ty nejlepší způsoby – dávejte mu to nejlepší, co je ve vás samých.
Jednomu jsou skoro 3, tomu bych neverila ani to, ze mu ten mobil nespadne, natoz ze bude nejak samostatne uvazovat. Neodolal by pokuseni, kdyz by mel povolene sahat na telefon. Krome toho nepozna, ktery je ci.
Druhemu jsou 4 a ctvrt a to uz je celkem rozumne myslici bytost. Ale taky by bylo potreba rict, ze nosit muze jenom muj telefon, necekala bych, ze to odvodi sam. U ditete vekove mezi tim je mozne... cokoliv mezi tim🙂 Obecne bych cekala, ze dite umi zopakovat znamou situaci, ale v novy situaci se nezorientuje samo (ze vi, kam se kde bude odkladat nadobi, ale kdyz bude nekde ten stojan vypadat jinak, nenajde, ze nadobi patri tam - napriklad). Takze tady je to podle me vase chyba, ze nebyl dostatecne pouceny, ze nosit muze jen ten tvuj telefon.