Rady prarodičů ohledně výchovy

Nejlepsi rada je neposlouchat rady babicek. 😀😉 Mne jako prvorodicku deptaly neustale. Obleceni, koupani, chovani, boticky. Vse spatne, protoze za jejich dob... V jejich dobach se razily jine postupy, a taky dost mozna proto je rada mych vrstevniku zrala na antidepresiva. 😀 Miminko potrebuje mit kontakt, a to hodne. Vazne ho tim nerozmazlite. Je to proste o povaze, nektere na vas viset bude, jine ne, bez ohledu na to, jak moc budete chovat. Vidim to u svych deti. Navic za chvili vam vyroste a uz ho na pomazleni nechytite, tak si to uzijte.

@hankaros To by mě v životě nenapadlo. Jednou měla plačící večer (nemohli sme ji moc utisit) a já z toho sem špatná doted 🙈

@mamikry Díky moc za uklidnění ❤️ Nečetla jsem žádný rodičovský příručky, proste dělám tak, jak mi hlava a srdce velí. A tohle mi přijde jako správná cesta. Snažila jsem se argumentovat tím, ze dite se rozmazluje výchovou a ne láskou, ale bylo to smeteno ze stolu samozřejmě 😄

U našich jsem si to nastavila během těhotenství. Mám jednu rodinnou oslavu za sebou a tam to byla sama rada. Nenos ji, nech ji plakat atd. Babičce jsem řekla, že moje dítě plakat nebude a je mi jedno jak to dělala ona. S tím že když znám její názor na výchovu, tak mi ji hlídat nebude. Asi to zamrzí, ale jinak s tím prostě nepřestanou. Naštěstí rodiče se vždy ptají jestli to dělají dobře atd. a je jim jasné, že doba je jinde. Hodně pomaha jim to všechno vysvětlit. Třeba na reakci, že sklenička vína neuškodí, tak jsem jim vysvětlila, že kvůli sklenicce nehodlám ztratit laktaci, ještě když kojim častěji než za 3h, umělé ji dávat nechci a stejne bych si musela odstrikat a vylít to, protože to půjde do mléka. Dost jsem bojovalo s tím, abych se rozkojila. Dost jsem vlastně bojovala se vším a konečně si to seda. Oni s ni netráví celé ty dny, kdy ji nějakou touhle dobře míněnou radou totálně rozhodí. Chce to mít prostě ostrý lokty. Nejlépe nereagovat a pokud si nedají pokoj mít argumenty, které je umlčí.

Děláte to dobře ❤️.. láskou nelze rozmazlit ❤️.

Mám na sobě pořád nalepené obě děti, spí s námi. Podle mě je to tak správně a děti rodiče potřebují ❤️

Já osobně miluju, kdyz malá v 10m přijde a přituli se, případně mi usne v náručí... Nevidím na tom absolutně nic špatného a to od narození

Moc moc dekuju za uklidnění! ❤️ Hodně to pozoruju na spánku. Když maličkou prendam do košíku (nejde cely den jenom ležet, jinak bychom shnili ve špíně 😄), tak spi dost neklidné, rozhazuje rucickama, dřív se budí. Když spi u mě, tak je úplně klidná a spokojena. Tak to proste ma byt ❤️

Pokud se necítíš sebejistě, tak si pořiď libovolnou modernější příručku než z 50. let - načti si tam pár věcí a pak jimi klidně argumentuj 😀.

kazdy ma jiny pristup, delej to tak jak to vyhovuje Vam! prarodice slusne upozorni, ze o jejich rady nestojis... ono to stejne nepomuze a budes je cely zivot dostavat😀

Doporučuji přečíst knížku "S láskou o dětském spánku"🙂. Není to žádný manuál, jsou to spíš fakta o spánku dětí.. je tam třeba i pohled na uspávání v různých kulturních prostředích, pak třeba jak to bylo u nás v minulosti ohledně výchovy a spaní (..no a budeš mít argumenty hned po ruce😄)

Mám doma tři děti (6,5 let, dvojčata 3 roky). Starší byl od půl roku výhradně nošený, u všech tří dětí společné spaní, kojení do samoodstavu (dvojčata se stále kojí) atd. Starší dítě je naprosto samostatný a nerozmazlený tvor s vlastním názorem a vlastním životem 😀. Dvojčata zatím zrajou a už se těším, až odpadnou. Starší syn se asi před půl rokem sám rozhodl, že bude spát ve svém pokoji, který je ovšem v jiném patře domu, než než spíme všichni ostatní, takže neboj, ani v posteli to dítě nebudeš mít nastěhované do puberty 😀DD. Rodiče jednají spíš ze strachu a naopak, nemají zkušenosti s kontaktní a respektující výchovou. Nemusíš se bát lásky ke svému dítěti a vzájemné blízkosti 😉.

Jojo tyhle žvásty jsem slýchávala od narození malé, a když teď beze mě nechce být, třeba je na zemi a jak jdu kousek vedle, okamžitě leze fofrem za mnou, tak slyším "no jo, jak sis ji naučila... ". Kašli na to a věnuj se miminku, dokud tvoji blízkost potřebuje. Nás prostě vychovali stylem studený odchov, a rozhodně se mi to nezdá v pořádku.

Jee ja cekam treti detatko a uz ted se tesim jak budu mit malicke porad na sobe, nejkrasnejsi okamziky byly v tech 1-2 mesicich kdyz na me nebo manzelovi deti usnuly 🥰 mam tedy stesti ze u nas nikdo neradil, aspon v tomto ohledu, v dalsich vecech samozrejme ano a furt 😄 Jo a zjistila jsem ze nosenim v satku nebo nositku dite taky nerozmazlis kdyz uz jsme u toho, akorat se cloveku ulevi od toho vecneho kriku v kocarku (to byl tedy nas pripad, znam spoustu klidnych kocarkovych miminek). A po roce, roce a pul to tak nejak prestane byt pohodlne, jak deti tezknou, takze prirozene se osamostatni 🙂

Dítě do 1 roku se nedá rozmazlit. Prostě nedá. Čím víc lásky, tím víc. Čím víc kontaktu tím líp. Dítě bude mnohem lépe prospívat, fungovat, bude se mu lépe vyvíjet mozek, protože bude v pohodě a šťastné. Rodiče pošlete někam, protože prostě jejich výchovné metody alá "nech vybrečet" jsou zastaralé a už dávno vyvrácené. Ať si o tom něco přečtou.

@hankaros krásně řečeno, mám evidentně stále nezralé dítě ( 8 let ) spí s námi v posteli stále, partner ho neuspí, musím u něj být až do usnutí já , po cca 3 hodinách spánku se budí a to už vyžaduje mou přítomnost až do rána... na táborech a na školce v přírodě to zvládl, mysleli jsme si, že tedy po návratu by se mohl přestěhovat do vlastní postele a ono ne... prý v 10 letech, tak uvidíme..

Naši rodiče a prarodiče vyrůstali ve zcela jiné době. Pro ně bylo dítě povinnost, rychle posazovat, rychle vodit za ručičky, často v ohrádce, dlouho v kočáru, odplenkovat co nejdřív, držet na nočníku klidně hodiny, než se dítě vyčůrá, kojení nebylo zdaleka tak časté, jako teď, brzy se odstavovalo, hodně se jelo na sunaru, otec v porodnici bylo skoro sci-fi.
Spousta věcí byla jinak, výchovné metody byly jiné. Neříkám, že vše špatně, ale třeba u nás nic moc jako vřelé objetí, fyzické projevy lásky nebyly a mě to opravdu mrzí.
Naše generace má prostor ukázat, že to jde lépe. Dělej to podle svého citu, pokud máš spokojené děťátko a jsi spokojená ty, je to známka toho, že to děláš správně.

Ja som na to nereagovala - u nas mala svokra za to, ze ho moc maznam, moja mamka ze malo. Hlidat sa priznam, ze som svokre dovolila az v momente, ked prijala nase pravidla, lebo ked som odchadzala na 10 minut do Vientamcov a maly hystericky plakal a ona umyvala nadobi a vobec za nim nesla (mal asi mesiac), tak som nedokazala ich tam nechat. Ale proste som si stala za svojim, ale moc som sa nehadala, ani som fakt zvacsa nereagovala - uvidis, tych rad este bude 😁😁

@malenka3 jeziiis s ohradkou a odplienkovanim mi moja svokra liezla taaaak na nervy 😁😁 vies jak svoju mamku som mohla poslat do zadku, ale svokru som musela taktne odmietat 😁😁

Urcite to delej, jak tvoje dite potrebuje a jak sama citis. Ja mam dve dcery. Prvni byla od zacatku hodne kontaktni a je porad a ja se ji vzdy snazila v ramci moznosti vyhobet. Je ji pet a pul, stale se mnou spi v posteli, casto se prijde pomazlit. Ale kdyz nastupovala do skolky, ucitelky mi s obdivem hlasily, ze je jedina, ktera tam nikdy neplace po mamince! Snasela to fakt dobre. Pak se to sice pokazilo a nechtela tam, ale to bylo zpusobene tim, ze musela absolvovat serii vysetreni, odbery krve apod., a byla z toho vystresovana a chtela byt porad se mnou. Druha dcera je od zacatku mene kontaktni, ale kdykoliv o kontakt projevi zajem, taky ji vyhovim. Do skolky zatim nechodi, jsou ji cerstve tri, ale rozmazlena taky neni a s prarodici vydrzi cely den bez me pritomnosti. Rozhodne nelituju toho, ze jsem je chovala a nosila tak, jak zrovna samy potrebovaly. Jsou to uzasne holcicky, v ramci jejich veku celkem samostatne a navic spolu mame skvely vztah 😊

@hanih Moc dekuju! To jsem přesně potřebovala slyšet ❤️

Ahoj. Když jsem poprvé přijela za maminkou ukázat jí vnučku, bylo to úplně stejné. Řeči typu: není možné aby měla ještě hlad; nech ji brečet, ať se jí roztáhnou plíce; proč jí pořád nosíš; hezky si jí učíš; já jsem vychovala 4 děti, co ty můžeš vědět.... Největší sranda byla, když jsem přijela s šátkem. Malá se před návštěvou pořádně nejedla a spala v něm 4 hodiny. Samozřejmě jsem si vyslechla, jak ji ničím kyčle a záda 😂😂 Zjistila jsem, že nemá cenu pořád se obhajovat, protože jsem dospělá a nesu za své dítě zodpovědnost, budu si to prostě dělat po svém. Není to pes, aby pořád ležela v nějaké ohrádce a už vůbec neuvažuje o tom, že si někoho ochočí. Takže když pláče, hned k ní běžím, ještě nemá mobil aby mi napsala SMS. Taky spí se mnou v posteli, má na to stejné právo jako manžel. Je hodně kontaktní a i když je to občas náročné, užívám si každou chvilku. Je totiž velký rozdíl mezi rozmazleností a láskou.

Je to jiná generace, moje babča musela jak se tehdá chodilo po 3 měsících do práce, mimčo hlídala prababi (a to bylo ještě štěstí, jinak šup do jeslí), takže jsem její rady brala s rezervou a časem jsem zjistila, že stačí na dobré rady furt dokola opakovat "ale nám to tak vyhovuje, až přestane, tak to změníme". Moje totálně rozmazlené neodložitelné dítě, které mělo s námi spát do puberty, se ve 4,5 letech na svou žádost odstěhovalo do svého pokojíčku, ve 2 letech (stále kojené) zvládlo samo prodloužený víkend u babi a moc si to všichni užili, když si natluče koleno, nepotřebuje ani pohladit a to to vypadalo, že žádnou bolístku nepřežije bez prsa v puse.

Tohle jsme delali, delame, deti jsou skvele, laskyplne, mazlive..
Prarodice proste zazili studeny odchov a myslim, ze idealni je asertivne podekovat za rady a vysvetlit, ze tohle je muj pristup, moje dite, ja ponesu nasledky za pripadne chyby ve vychove a citim, ze to chci delat tak a tak a kdyz budu chtit poradit, tak si reknu. Myslim, ze zacatky s miminkem jsou narocne samy o sobe a posledni, co cerstvi rodice potrebuji, je nechat se znejistovat okolim.