První dítě náročné. Jít do druhého ?
Zdravím,
rada bych si zde přečetla Vaše zkušenosti ohledně plánování druhého ditete... Je mi 30, partnerovi 41, máme 2-letou dceru, kterou velmi milujem, nicméně je velice náročná, je to ten typ ditete, co je věcně nespokojen, pořad utíká, křičí, nikde nevydrží, chce se nosit, nejedlik atd..cítím, ze už nemuzu, jsem psychicky vyrizena, jsme teď po dlouhé době na dovolené a místo toho abychom si ji jako rodina uzili, jsme unavení z náročné dcery 🙂. Vždy jsem si přála rodinu, ideálně 2-3 děti, teď upřímně vůbec nevím, zda nezustaneme u první. Jsem z toho velmi smutná, měli jsme představu, ze budeme plánovat druhé, momentálně si nejsem jistá, zda by to bylo správné, partner na to vůbec nemá náladu, což chápu, mne to však stále trápí. Nevím jak se rozhodnout, jsem vděčná za zdravou a úžasnou dceru, za to jak fajn máme s partnerem vztah....Když vidím dceru jak si krásně hraje s dětmi a miluje miminka, je mi to lito..čekat moc dlouho nechci, rada bych do 32 měla druhé... Vím, ze si to musím v sobě srovnat, pravděpodobně půl až rok počkám a třeba si to sedne.... Přesto budu rada, když mi napíšete, pokud jste byly v obdobné situaci... Predem dekuji ❤️
To je podobné jako u nás. Syn byl fakt ukázkové dítě asi do osmého měsíce. Miloval kočárek, mohla jsem si chodit po kavárnách, dokud ležel v kočárku tak byl úplně v klidu, doma jsme ho jenom vykoupali přendali do postýlky a zase spal celou noc. Smál se, byl šťastný, papal. Jenže osmým měsícem to taky skončilo. V té době se začal šíleně vztekat. Teď jsou mu dva a zůstalo mu to. Neustále brečí, vzteká se, utíká. Rozbíjí záměrně věci. A vůbec ho nezajímají hračky. Dělá scény kam přijdeme. Nikdo ho nechce hlídat. Normálně se za něho stydím. No a teď k věci. Zrovna plánujeme druhé, ale nedokážu si to představit jak jedu někde s kočárkem musím zahodit kočárek a lítat za tímhletím bláznem. Chudák to miminko, absolutní hluk doma, řev atd.... Do toho manžel není vůbec doma. Nevím jak vaši chlapi ale můj je doma hodinu denně. Dvě určitě chci. Ale bude to masakr. Říkám si že je to prostě období. Nebo taky, že když bude druhé dítě tak tento prostě bude muset poslouchat a nedá se nic dělat. No držím vám palce a sobě sobecky taky 😂
Já myslím, že z dlouhodobého hlediska jsou dvě děti méně náročné než jedno, nečekala bych. Jedno dítě musíš zabavit, dvě se zabaví z velké části samý.
Moje dvouletá má bráchy 4 a 6 let a té srandy, co s nima užije, to jí žádný dospělý nedá.
Já jsem vždycky chtěla 2 děti. První dcera mě úplně semlela. Nespavec, spala jen v šátku. Měla radar na to, kdy jí odložím. Nechtěla být ani u tatínka, kočárek nebrala. Měla jsem jí nonstop. Půl roku jsem jedla jen s dítětem v šátku, sprcha 5 minut za neustálého křiku. Večer 3 hodinové záchvaty pláče. V půl roce se to trochu zlepšilo ale hysteráky měla pořád. Spánku moc nedala. Od 2,5 spí jen v noci. Do roka a půl se v noci budila každou hodinu na kojení. Prostě peklo. Kdybych nad tím přemýslela, do druhého bych nešla a tak jsem nad tím nepřemýšlela. Řeklo se 2, co nejblíž u sebe a děj se vůle boží. Zvládli to jiní, zvládnu to taky. V 18 měsících jsem otěhotněla znovu. A bylo neuvěřitelný, jak to ta malá chápala, měla pořád svoje stavy, ale dalo se s ní domluvit. Přišla druhá dcera a úplný opak. Sama usínala, na kojení si vydržela v klidu počkat. Její největší hysterák trval asi 2 minuty. Déle nikdy neplakala. Spala celou noc, dodnes si hraje spíš sama nebo se ségrou. Má radost, když se jí jdu věnovat, ale když nemám čas, tak se zabaví. Nejkrásnější období mého mateřství bylo, když jsem měla 2 letou dceru a mimino. A vlastně pořád je to fajn. Holky si hrají spolu a já mám klid a prostor na odpočinek, protože za 3 měsíce přijde 3 (a všechny budou 2 roky po sobě). Občas musí jít člověk do rozhodnutí po hlavě. Kdybych to brala racionálně. Máme jedno a byla by to obrovská škoda.
Je to jen období 😇.. a myslím si, že díky sourozenci rychleji to období přejde.. teď se může točit vše kolem ní a ona to moc dobře ví🙈... Nám se naštěstí tak trochu neplánovaně narodila druhá dcera, když nejstarší měla rok a 9měs..začátek byl náročný, ale teď jsem šťastná, že mají k sobě blízko...samozřejmě občas dojde k hádce, ale jinak se vyhrají krásně😊.. jedináčci to mají nejhorší,mám kamarádku a ta trpí, že je jedináček..navíc rodiče jsou pak fixovaní jen na ni, mají vyšší nároky, sice má víceméně vše,ale spokojená není😉
Chápu. Od porodu dcery jsem byla přesvědčená, že dcera bude jedinacek a toto přesvědčení mi vydrželo cca do tří let věku dcerky 🙂 tak klidně ještě počkejte, jak si to všechno sedne a uvidíte za čas.. Dneska ten věk zase tak zásadní není, měla jsem taky hranici 32, ale osud chtěl jinak, nešlo otěhotnět, pak potraty, povedlo se az nyní (36). Neříkám, že je vše úžasný, ale jsem ve finále i ráda, že děti jsou věkově dál od sebe (6 let).. Uvidíte za čas, ono vás to nasmeruje ;)