Proč ji nebaví knížky?

Ještě bych možná zkusila neco interaktivního. Třeba manasky, prosvětlovačky. Případně aspoň písničky, zpívat u nějakých činností. Pak taky skládat vlastní rýmy, různé bláznivé hlouposti. A dceru strašně baví (ale ona miluje i knížky), když vyprávím vlastní vymyšlený příběh na téma, co se jí zrovna děje. Nebo zkuste něco vyprávět na téma, co má ráda (princezny, zvířátky, tatinkova práce...).

Syn nečte, chce si "číst sám" a povídat si se mnou o tom, co tam vidí. Jakmile já začnu číst, bere to typicky, že "mamka si čte pro sebe" a když chce "být se mnou", otáčí mi stránky.

A není lepší dělat říkanky s pohybem? Prostě klasika - Paci paci, Brambora, Vařila myšička, Kovej kovej kováříčku, Jedna Káča dvě Káče... v knížkách je jich hromada. A na jiné, kde to s tím pohybem tolik nejde, tak normálně vytleskávat. Jako mít představu, že tříleté dítě bude sedět, ani nedutat a poslouchat, to je dost naivní. Pokud knížku, tak s ukazováním: co je tady, kde je jahoda, kde je jablíčko, kde má ježek nos... nebo pak s odkrývacími okýnky, vždyť teď je hromada interaktivních knížek s posouvacími částmi, se zvuky... Pokud zatím nemluví, může se stát, že zjistíte větší problém a to, že vám třeba ani pořádně nerozumí, takže nějaké souvislé vyprávění jí vůbec nedává smysl (to jen odhaduju, nemusí to tak být), zaměřila bych se opravdu na jednodušší věci, ukazování, pojmenovávání, moment překvapení, rytmus, který dítě pocítí tělem, nejen zvukově.

Říkanky s pohybem děláme, to ji baví, to je pravda, ale třeba večer před spaním, to nechci praktikovat, protože je pak celá rozdováděná.... Zkusím to tleskání. Jinak to ukazování to děláme, to je fajn.

Čistě teoreticky, třeba děti s vývojovou dysfázií vůbec nerozumí nějakým delším sdělení. Neříkám, že ji má tvoje dcera, je to jen typická vada, která se takto projevuje, dítě nemluví a nerozumí. Druhů vad je spousta, zatím prostě musíš stavět na tom, co tvá dcera zvládne, co ji zajímá. Má třeba ráda písničky? Zavést rituál uspávání ukolébavky večer (místo toho čtení a nějakého dovádivého ukazování říkanek)... všechny naše 3 děti milovali Mravenčí ukolébavku od Svěráka, jsou i jiné hezké písničky a děcku je úplně jedno, jestli zpíváš falešně🙂

Nakolik dcera rozumí? Když jí třeba pošleš z kuchyně do pokoje pro plysaka... chápe? Přinese?
Můj syn totiž taky odmítal čtení i vyprávění pohádek... a bylo to tím, že velmi špatně rozuměl... po druhé větě už pro něj byl hlas jen "šumění větru bez smyslu"... a to by měl poslouchat proč?
Ps: toho plyšáka by v té době rozhodně nepřinesl... došel by maximálně ke dveřím a donesl náhodnou věc odtamtud, protože by reagoval jen na gesto ukazani směru...

@zuzkasim písničky miluje

Mylsím, že rozumí dobře. Když jí třeba řeknu, at dojde do pokojíka, přinese si pyžamko ze skříně a vezme s sebou toho hnedýho medvídka, tak to zvládne. Zvládá i složitejší úkoly, takže tady snad problém nebude.....

Mé syny nebaví knížky ani jednoho, maximálně si listují sami, jak chtějí, ale skoro jedině bez mého vedení. U staršího jsem na noc říkala básničky/písničky, ale zásadně vždy jednu konkrétní třeba několik týdnů stejnou (a běda, jak jsem něco řekla trochu jinak). Pak ještě semtam krátká epizoda, kdy ho nějaká knížka na chvilku zaujala. Mluvit začal až ve třech a půl letech, snažila jsem se o motivaci, ale lámat přes koleno to nešlo, akorát bych ho tím odradila. Dělejte co jí baví a uvidíte co vám řeknou specialisté.

A nezkouseli jste interaktivni knizky, ktere si muze sama prohlizet, hybat s obrazky? U toho se da hrozne hezky povidat. A super knizky jsou Jaro, Leto, Poszim Zima - velky format, na kazde svojstrane spousta vyjevu, deti v tom bavi hledat, mohou si to prohlizet sami nebo si u toho muzete povidat.

Syn (necelé dva roky) je odmalička knížkový, ale taky chce spíš listovat. Před spaním odříkávám pohádky z hlavy (teď chce pořád dokola Kuřátko a obilí), básničky s pohybem jsou určitě na řeč taky fajn. Jinak v knížkách hodně ukazuje a chce říkat, co tam je - buď ode mě, nebo co už umí, řekne sám. Teď si nechává číst akorát vybrané stránky 😀 - v knížce Medvěd Wrr a pak interaktivní z Lidlu - je k tomu baterka, která odkrývá další obrázky. Takže čtu a třeba když je tam prasatko, zeptám se, jak dělá apod.

My jsme s básničkama a písničkama začali, když jsem děti houpala na houpačce, pak při jízdě autem, když už je to tam nebavilo. Knížky jsme před spaním nejdřív prohlíželi. Syn ukazoval obrázky a já jsem říkala,co to je a třeba jak zvířátko dělá. Až později jsme volně přešli na čtení. Nejdřív jen jednu sloku, později víc

Kazde dite bavi neco jineho, vubec se nestresuj takovym tim ze deti sedi pul hodinky pred spanim a poslouchaji pohadku 😄 Nase deti vubec. Syn jeste i chvili vydrzi, necham ho at si sam vybere knizku, moc rad ma kdyz jsou tam nejake ukoly a hleda treba zviratka, dcerka taky. Ta ma radsi knizky s rikankami, kratke malicke, jakoze fakt jedna sloka na stranku a tech stranek tak 5. A tu jedeme porad dokola, uz to umi nazpamet. Ja jsme ze zacatku taky mela pocit ze je mam vzdelavat a predcitat, ale nechavam to uz vic na nich. Pokud ji nebavi cteni ale jen rikanky a zpivani tak taky dobry 👍

My treba pred spanim vubec necteme, prave proto ze deti chteji byt u "cteni" hodne aktivni, a to i kdyz cteme pribehy. Cteni pohadek pred spanim je takove vzite, ze se to "ma", ale neni to povinnost...

Syn u toho taky nevydrží, starší jo, tomu je skoro 7, tak tomu čtu, ale tříletý poslouchá tak minutu, pak utíká (v lepším případě) nebo mi knížku rve z ruky, otáčí stránky, trhá je, vykřikuje co vidí na obrazkach a je po čtení. Text nevnímá vůbec. Ale mluvit se mi obě děti nejvíc naučily až v kolektivu, starší do nástupu do školky nemluvil prakticky vůbec a mladší se učí od toho staršího.

Můj syn miluje čtení a dcera si nenechá přečíst nic.Prohliži si knížky a vymýšlí si příběhy sama.Neudelam s tím nic 😉

Též mám tříletého. Taky ho nebaví knížky. Zatím. Slavnou Albi tužku vzal na milost teď,tak na 5 minut. Obrázkové knížky ho baví fakt chviličku. Ukáže pár obrázků, pojmenujeme,a letí to. Kreslení to samé. Chce to trpělivost. A hlavně nesrovnavat.

Já Teda nevím, ale syn má odmalička to samé a pripisuju to jeho zivosti...jako občas si rád prohlidl takovou tu knížku s posuvnými okénko či zvuky, ale číst mu? Těšila jsem se na čtení pohádek a po prvním řádku jako mimco vrestel,jako větší odcházel... teď jsou mu 4 a zvládne max.par stránek jim vybrané oblíbené knížky... jinak řeči a vším úplně v pořádku, jen je prostě neposeda, má to samé i vůči kreslení...

@krisstina93 je a můžu se zeptat- nějakou poruchu pozornosti nebo něco jste nemuseli řešit?

@fifinka2020 ne, nic jsme zatím neřešili. Ale ono se dokážou soustředit, jen ne na to čtení. Třeba skládání lega v pohodě, kreslení v pohodě, když koukají na pohádku, tak to taky vnímají, jen to čtení je moc nebaví, možná že jak jsou u toho odkázáni na vlastní fantazii a není u toho žádné vizuální doplnění, tak to není lákavé. Mě teda jako dítě knížky taky nebavily, až ve chvíli, kdy sem je zvládla sama přečíst sem tomu propadla.

@krisstina93 moc dekuju za odpověď. Já si právě nebyla jistá, jestli to nesouvisí se soustredenosti obecně, ale je pravda, že u pohádek taky dovede sedět dlouho 😉.

Netlačit na pilu. Dceru to taky nebavilo. Ve školce pak postupně začala poslouchat pohádky. Teď je v první třídě a jen co se naučila dávat slova dohromady, jede knížku za knížkou 😁😁 Jo nemyslím si a nikdy jsem si nemyslela, že je pozadu, nebo něco špatně.
Možná mít číst na netu a víc se napojit na dítě a jet selským rozumem 😉 ( Nemyslím to zle )

@fifinka2020 to, že dítě dokáže sedět u pohádky nebo se věnovat něčemu co ho baví, neznamená,že poruchu pozornosti nemá.

@andelka a můžu to já jako laik nějak poznat?

@fifinka2020 poruchu pozornosti? To se nedá jistě říct. Konkrétně jestli myslíš přímo Adhd nebo add, tak tam ty projevy jsou velmi různorodé, jak ve škále,tak v síle..U syna to bylo jasné až tak od předškolního věku. Do té doby se to spíš bralo jako temperament,a součást vývojové dysfazie ( s tou jsme bojovali cca od 3let). Často dají podnět učitelky v MŠ. Někdy doktorka, třeba díky autustickemu dotazníku, některé projevy se mohou objevit už tam, dál to pak řeší dětský klinický psycholog, později psychiatr.

Dceru vysloveně čtení taky nebaví. Mluvit začala "naší řečí" až po 3r, předtím si jela tu svou, které jsem rozuměla. Pokyny chápala velmi brzo, slovní zásobu má velkou. U knížek mi chtěla vyprávět ona, co se tam děje. Možná si zvykla, že jsme jely dost ty obrázkové od 1 roku a že jsme si přitom povídaly, tak se i nyní chce zapojit. Dala jsem za úkol manželovi, aby četl před spaním, ale blbla si u toho (ačkoli když jsem se pak zeptala, o čem to bylo, něco si pamatovala). Říkanky děláme, to jí baví víc, protože jí nerozptyluje fyzická kniha. Taky už se těším, až budeme víc číst. Jinak soustředit se umí velmi dobře, když chce, potvůrka 😀