Příliš submisivní holčička?

@evulina77 díky za reakci. já jsem byla v dětství asi hodně podobná jako dcera - všude mě bylo plno, neustále středem pozornosti, ale ve vztahu k jiným dětem také submisivní. nakonec povahy a chování ostatních semleli moji vlastní osobnost - vyrostla jsem bez sebevědomí, totální outsider.. až v dospělosti jsem se oklepala a dnes o sobě můžu říct, že mám zdravé sebevědomí a vybudovaný solidní společenský život. Mám obavy, že když tomu nechám volný průběh, projde si dcera tím samým co já a to opravdu nechci.

Uvidíš, jak pomůže ta školka. Třeba se otrká úplně přirozeně. Zpozornila bych jen v případě, že je tak hodná pro to, aby jí ostatní měli rádi. To může mít taky z výchovy. Vidím to na svém partnerovi. Ten byl úžasně hodné dítě, všichni ho za to chválili a teď v dospělosti neumí říct ne, dělá věci pro to, aby byli vidět a on byl opět pochválen a obdivován.

Taky myslím, že se není čeho bát. Kamarádka má kloučka, která vě věku 2-3 let byl přesně taskový: NA HŘIŠTI MU VŠICHNI VŠECHNIO TÉMĚŘ Z RUKOU ROZEBRALI, ON NIC NEŘEKL - JIM, ALE BĚŽEL PAK NEŠŤASTNÝ šeptat mamince, že si nemá s čím hrát... Mamka byla nešťastná, protože to pořád řešila za něj, nic si nevyřídil, nechal si to sebrat a pak plakal...
Školka ho dost otrkala, že naopak je teď tak hrrrrr, že si ta maminka občas vzpomene, kde jsou ty chvíle, kdy si myslela, že je to takový ňouma, který si nechá vše líbit a že to asi tak bude napořád - a vůbec není.
Myslím, že si na to přijde nějak sama a že Váš postup ve výchově byl dobrý.
Naopak jsem jednou viděla jednu drsnou výchovnou metodu: maminku se synem Hynečkem (stejně starý jako můj syn ale 2x tak větší do šířky i snad do výšky). Můj Tonda si vzal od toho Hynečka hračku, vše v pohodě, Hyneček si šel vybrat něco jiného, konflikt nenastal, lítost taky ne - nicméně maminka si všimla situace a zasáhla slovy: "Hynku, tys to měl první, tak si to drž!" - urputný Hyneček hračku opět chytil a oba kluci si začali neskutečně tahat, nicméně vzhledem k síle Hynečka, který s naším Tondou cloumal po celém koutku, jsme museli zasáhnout a vyklidit pole...
(A dost těžko soudit, jestli z toho měl klouček dobrý pocit, že hračka je jeho, stejně ji za okamžik položil...)
Prostě: cesta síly a velkého sebeproSAZENÍ JE TAKY DOST KONFLIKTNÍ ZÁLEŽITOST...
@milius

@milius dobrý den, u staršího syna jsme zažili ve věku 2-4 let něco velmi podobného.... nevím jak to děti okolo vycítily, ale často byl i terčem pro děti na hřišti ... a to mluvil velmi dobře, byl šikovný, ale neuměl se vymezit, asi mu chybělo přece jen i vědomí, že má právo se za sebe postavit

tehdy synovi hodně pomohly Bachovy esence, dnes s nimi pátým rokem pracuji profesionálně... můžete mi napsat do zpráv a lze namíchat pro dcerku na míru, aby se posílila a naučila se říkat ne... naskočí to pak hezky přirozeně a hlavně to nepřechází případně do druhého extrému, který je tak často vidět ve školkách 🙂

@pavlina212 To je hodně dobrý postřeh...taky to znám, od sebe, a je hodně těžké z toho "vyjet". Mmch manžel to má taky, tak to u malého asi budu muset nějak ohlídat, i když zatím nevím jak.

@milius dočítám příspěvek o Vašem dětství... měla jsem to podobně, trvalo mi do zhruba 30 let než jsem zjistila kdo jsem co mě baví a že vlastně plno věcí můžu... a to jsem na první pohled rozhodně nebyla submisivní, ale větší věci jsem si prostě nedovolila....

dnes mi to přijde až legrační jak si na sebe "nabalíme" názory někoho jiného a máme je třeba i léta za svoje vlastní 😅
opravdu cítím, že člověk může změnit prakticky cokoli - práci, koníčky, bydliště, vztah změnit k lepšímu k manželovi i k dětem.... jen je potřeba chuť a otevřenost na tom pracovat.... stojí to ale za to, ta úleva je úžasná 😎

@pajula123 Myslím si, že základem je dávat dítěti bezpodmínečnou lásku, používat rozumně pochvalu, která je ve své podstatě manipulací. Vyvarovat se takových těch řečí, které slýcháme třeba typicky u babiček: "Ty jsi moje hodná holčička, jak jsi to hezky spapala." apod. Zároveň respektovat osobní vlastnictví dětí a popřípadě dítě podpořit v tom, aby si nenechalo vše líbit.

@pavlina212 Děkuji, to se zatím snažím. Malému je necelého půl roku. Je hodně kontaktní, vyžaduje hodně pozornosti, tak se snažím se mu hodně věnovat. Moje mamka má občas tendence říkat podobné věty, tak ji vždy zarazím, ať mu to neříká.

Tak jestli tě to potěší můj syn byl to samé. Nechal si všechno líbit a pak byl akorát smutný. Navíc nemá žádné bratrance a sestřenice a podobně staré kamarády se kterými by se od mala vídal. Takže kromě toho všeho měl ještě panickou hrůzu z dětí.
Nakonec se to spravilo ve školce....prvně do ní chodil jen trochu, další rok více a teď má 5 a už je školkový mazák s dětmi si hravě poradí. Dokonce rád organizuje co má kdo dělat a na co si budou hrát a děti ho normálně poslouchají. Vystřídali jsme sice tři školky než jsme našli takovou do které by se těšil ale povedlo se. Má super paní učitelku která pro něj na začátku měla pochopení a teď už není problém. Někdy se ještě stane že se zapře...např. nepujde do skakaciho hradu pokud tam jsou i jiné děti když je nezná. Ale jinak je vše ok. Držím palečky a věřím že i u vás se to časem zlepší.

Dle meho je o tech jinych detech, ze oni berou hlava nehlava, takove nektere deti jsou...treba moje neter, bere vse a vsem, ne ze by ji to zajimalo ,ale proste to chce, kdyz vidi, ze to nekdo ma....rikame ji, ze se to nedela, ze kdyz si nejake ditko hraje s necim nemuze mu to brat, odkonce i v hernicce jde a vytrhne z ruky jidlo treba jinemu diteti, coz je fakt hodne blbe...to se proste nedela...dle meho ma dobre vychovanou holcicku a bud za to rada, muj maly si taky krasne hraje a nikomu nic nebere, jen treba de a rika mi, ze chlapecek ma auticko ze by ho chtel a pak treba kdyz ten druhy chlapecek chce, tak mu ho pujci, nebo tak a maly zas pujcuje jinym...takze to ze ji holcicka vzala, nebo nejake jien ditko, je nevychovanost toho ditka...ne vas problem...a skolky se neboj, to ze je tam jedna holcicka, co bere ,enznamena, ze jsou tam takove vsechny....ja kdyz chodila do skolky, tam mi tam ze zacatku taky jedna holcicka vse brala, ja to pak rekla ucitelce a od te doby byl klid....ale s jinymi deti problem nebyl....vsechny takove nejsou.

A když je to její povaha (vlastnost, přirozenost), co s tím? Dle mého celkem nic. Školka, či jinde prožité situace, třeba s těmi sebranými hračkami, ji časem naučí, jak reagovat. Vyhnout se tomu moc nedá - jak? Také se nerada dívám, jak je mé dítě bezradné, což v této situaci tak často nastává - bud brečí jedno, nebo druhé, že tu konkrétní hračku chce.

Díky všem za názory a postřehy. No snad se to ve školce zlepší a opravdu se otrká 🙂

Ahoj, u nás je to s dvojčátky trošku podobné. Kluci se asi od 10 měsíců začali dělit o hračky stylem, že Erik dal vždy všechno bráškovi. Jakmile se bráška doplazil, dobatolil k němu, vše mu dal a hledal si jinou alternativu. Když začali chodit, Erik se hned ráno rozběhl k hračkám, vzal dvě a jednu hned nesl bráškovi. Christian si zvykl, že má vše. Asi v 1,5 roce si Eri uvědomil, že mu to takto nevyhovuje, že tu hračku chce. Jakmile mu ji bráška vzal, chodil to rozdýchat do vedlejší místnosti, později jen za roh, pak jen pár kroků...dnes už se trošku přetahují. Chci tím říct, že každé dítě je jiné, jinak dozrává.
Školka je pro děti velký zápřah, neustále se tam řeší emoce a to bez přítomnosti maminky. Ale děti potřebují tento častý kontakt s ostatními, určitě se dcera ve školce naučí myslet i na své potřeby 🙂

Také se myslím, že se věem otrká, moje děti se tomu chování taky hodně blížily.

@milius pripojim svou zkusenost- dcera je popisem velmi podobna vasi dceri. V 23 mesicich zacala na 3 dny chodit do miniskolky a chovala se stejne, vsechno hned pujcila a pak byla smutna, ze hracku nema. Ted nedavno, do skolky chodi neco pres pul roku, mi pani ucitelka ve skolce rikala, ze uz si mala prosadi svou, ze uz neda jen tak z ruky neco, s cim si hraje.... chce to proste cas a pobyt mezi detmi.

Moje dvouleta karlicka ma take dobrosrdecnou povahu. Sice ted na vsechno rika to moojeeee. Ale reknu ano to tvoje presto muzes pujcit. Tak chvili premysli a pak s usmevem poda hracku/jidlo/kaminek atd. rikajic Kaja pučíí. 😅 Mela bych jiny dotaz, pokud tedy mohu navazat...obcas se mi stane ze na hristi/v herne potkame opravdu neurvale nevychovane deti. Vetsinou vetsi (tak 3 roky aspon a vic) Jeci, rvou, nekdy i mlati ostatni. Ona je fascinovane pozoruje. Jak ji vysvetlit ze to je spatne? Chape to jiz ve dvou letech? Stejne tak jeji 4 lety bratranec kdyz se vzteka hystericky kvuli kravinam tak na nej kouka, smutne rika tonik breci a chce ho jit utesovat. Jak mam tyto sceny komentovat?

@helen_h
tak to je drsne...
@pavlina212 to je bohuzel pozustatek vychovy nasich rodicu.honem,udelej to a to at se za tebe nemusime stydet,no vidis jaka jsi sikovna holcicka kdyz tak pekne papas,jestli budes zlobit tak te maminka nebude mit rada,tak si rvi,ja takove urvane dite nechci-podivej na Tonika,jak si pekne hraje a ty vyvadis,ty ostudo....
je jasne,ze dite vychovavane timhle manipulativnim zpusobem proste bude touzit po pochvale a po uznani protoze pochvala znamena,ze ho maji radi.a ceho se dite boji nejvic?ze ztrati lasku rodicu...