Prcek, 18 m., nemluví, ani máma...nic. Máte podobnou zkušenost?
Mam dcerku cerstve 18m a jen zvatla, ale nic cilene nerika. Ani jo, ne ani mama, tata, haf. Ma jednu hru s drevenymi zviratky kdy delame jejich zvuky a ona nam je nosi a tak tuhle hru oznacuje casto slovickem BU (je mezi temi zviratky kravicka) a bylo asi 14dní, kdy směrem ke mě často říkala MA. Teďka to šlo, ale zase do pozadí. Celkově mi přijde, že moc nerozumí. Jen nějaká klíčová pro ni důležitá HAM, BLIK, ZAVRI, DEJ, POHADKA. Na jmeno reaguje, na zavolani jinak prijde. Ukazuje hezky, i kdyz nekdy bych cekala, ze uz si bude prstickem diktovat casteji. Celkove ona moc na veci nespecha, chodit zacala teprve na 17m. Doktorka na prohlídce rikala, ze dulezite je jestlo slysi a to vime, ze slysi a ze to nekdy trva i kdyz nejaka prvni slova uz by rikat mela. Mate prosim nekdo podobnou zkusenost?? Rozmluvili se deti pozdeji i kdyz na roce a pul fakt nemluvili ani zakladni slovicka??
S dovolením se připíchnu. Syn 19 měsíců. Nemluví, jen dělá pár svých zvuků zvířat. Občas řekne máma. Doktorka nás kvůli nemluvení už v 15 měsících poslala na neurologii, kde řekli, že má lehké zpoždění v orální řeči. Vůbec se nesnaží cokoliv slovně opakovat. Ani nemá nějakou svoji hatmatilku. Jen ty zvuky… Jinak ukazuje a rozumí docela dobře.
Sem se s dovolením připichnu. Dcera má skoro 19 měsíců a taky mi přijde, že moc nemluví ALE, abych tě aspoň trochu zklidnila, sestry malej, co má též 19 měsíců taky ne, jen táta. Dcera má třeba problém y že se naučí nějaké slovíčka a tím nahradí to staré. Takže když se naučila máma, tak furt říkala máma, pak se ale naučila táta a mámu úplně přestala říkala, a tak je to s každým slovíčkem a celkově míč nemluví. Uměla říkát máma, táta, papá, bába, děda, čiči, haf haf, ham ham, mňam mňam, ne, nene. Ale vždy má aktivní tak jedno max dvě slova. Furt na ní mluvím a čekám, kdy řekne něco nového, ale jaksi jsme se zasekli😔
Je spousta zdravých dětí, které nemluví ani ve třech letech (syn měl ve třech letech dvě slova, pár vlastních citoslovcí, jinak komunikoval gesty a posunky). Rozmluvil se pak úplně sám postupně.
Minimálně do dvou let bych se vůbec nestresovala, pokud se jinak jeví zdravě.
úplně v pohodě, i když později. Pak to šlo docela rychle, třeba naše pátě začalo momalu mluvit pomaličku mezi 18ti měsíci a druhým rokem a po druhém roce obrovský skok, sice spojení maličko, ale zopakuje všechno, prostě hodně si rozšiřuje slovní zásobu. Čtvrtě do 3. let jen maličko slov, syn ani neopakoval, zvuky zvířátek nenapodoboval, na počet aktivních slov by stačily prsty na rukou a po 3. roce rovnou věty, ač ze začátku jednoduché, prostě cvak a mluvil.
Zjistěte si nějaké informace o vývojové dysfázii, ta by mohla mít opožděný vývoj řeči na svědomí. Ale možností je samozřejmě spousta...
Mám doma jedno dítě s vývojovou difazií a/nebo autismem (chytrej kluk, teď jde normálně do první třídy... na diagnoze se odborníci stále neshodují). Vím, že v roce, používal "slovo" "ne", ale používal ho jako univerzální odpověď na cokoliv - prostě v situacích, kdy se očekávalo, že bude zvukově reagovat, řekl "ne" (třeba i na otázky typu "jak se jmenuješ"). Kolem těch 18 m nevím přesně, ale m-chatem prošel bez potíží. Teprve po druhém roce začalo být nápadné, že vlastně vůbec neraguje na slova, když u toho nevidí gesto.
Takže v tomhle věku opravdu neřešte "produkci" slov, pokud dělá zvuky (což dělá), ale rozumění. Snažte se na dítě mluvit velmi jednoduše (žádné "prosímtě, Aničko, mohla bys mi podat to růžové tričko", ale jen "triko." a nestavení ruky/ukázaní na konkrétní kus). Snažte se vyvarovat zdrobnělinám, ale nebojte se přebírat zvuk, kterým pochopíte, že dítě nějakou věc označuje (balon klidně může být "ba", nebo "hop", ale neříkejte mu jednou míček, podruhé balonek, potřetí míč a pod.). Nebojte se zavádět komunikační gesta (ať už oficiální znakování, nebo prostě převzít gesto, které dělá dítě a ustálit jeho význam). Pokud by vám později přišlo, že se opravdu těžko domlouváte, můžete použít i nějaké obrázky, které vám bude moct přinést/ukázat (na lednici obrázky potravin, které může chtít, na vchodových dveřích obrázek hřiště, obchodu a zahrady a pod. - nejlepší jsou přímo fotky).
A nechte tomu klidně ještě tak ok přirozeného vývoje. Respektive půl roku bych nechala ještě úplně volně, kolem druhého roku kdyžtak zaváděla obrázky. A prostě to sledovala. Řešit logopeda má obvykle smysl kolem dvou a půl roku, kdy než se k němu dostanete, budou dítěti skoro tři. Klasický klinický logoped s o moc mladšími dětmi spíš neumí. (Jsou speciální logopedi (často přímo v nemocnicích), kteří umí různé stimulace svalů úst a vlastně řeší věci jako je schopnost zpracovat jídlo v ústech a podobně, který zcela logicky později souvisí se schopností "dát zvuku tvar", ale opravdu je to trochu jiné zaměření, než to, co dělají pak logopedi v ordinacích. Pokud nemáte zároveň potíže s odmítáním jidla, neschopností se napít bez savičky, extrémním slintáním a pod, tak bych s touhle stránkou neplašila. Jo, ale nebraňte jí strkat věci do pusy O🙂 .)
Hlavní je jestli rozumí ona vám. Naše malá strašně dlouho mluvila jen několik slov, máma, baf, atd, jinak žvatlala svojí hatmatilkou. Když se jí blížily tři roky tak jsem začala být hodně nervózní, najednou ale začala opakovat slova, no a teď po nějakých 4 měsících mluví krásně, všechno jí je rozumět, mluví celé dlouhé věty, a pusinku zavírá jen u jídla 😄