Podřizujete se dětem?

No ano, přizpůsobuju se dětem úměrně jejich věku. Tzn. že pokud mám takhle malé dítě, tak pokud chci udělat výlet, tak musím plánovat tak, aby to bylo pro všechny děti schůdné. Až jim bude 18, tak to bude jinak, ale dítěti, kterýmu nejsou ani 2 roky bych fakt nezazlívala, že v zápalu naplňování svých přirozených potřeb nedělá to, co já bych si představovala a já si to neužila...

@florida2001 Syn má 18m a program jsem přizpůsobila zatím jemu (ale mám jen jedno dítě, tak to nevadí) - do restaurací a kaváren nechodíme. Z kočáru vypouštím jen na bezpečných místech a i tak mi neustále zdrhá k silnici, apod., takže jsem mu v patách a neexistuje, že bych si třeba na hřišti popovídala s jinou maminkou (dnes jsem zvládla dvě věty, zatímco jsme probíhali kolem 🙈). Často se to neobejde bez řevu, protože po dobrém to nejde, zatím nechápe, že v silnici by se mu mohlo něco stát, takže ho čapnu, on řve, mrská se... Věřím, že z toho jednou vyroste 😉

@barunkiss Třeba v restauraci než donesli jídlo sděly děti v židličkách a já si s nimi prohlížela knížky, když je něco zaujalo, jako že "to chtěly/tam chtěly", tak jsem jim podle situace o tom buď vypravovala, nebo je k tomu vzala (např. akvárko), nebo odvedla pozornost. Pak donesli jídlo, tak jsem jim pomáhala ho sníst, mluvila na ně, a popisovala, co děláme. Svoje jsem nějak zhltla v průběhu. Takhle to s malými dětmi prostě je, nelze od nich očekávat, že budou vychovaně stolovat. Pokud se chci v klidu najíst, musím bez nich.

Děti 14 měsíců a 3 roky. Aktuálně bych s nimi sama nikam nesla. Každé má úplně jiné potřeby. Prizpusobujeme se absolutně. Jsou mali a nemají rozum. Za par let to bude jinak 😘

Úplně normální 15m dítě,mám tři děti,starší kluci 11,9 a nejmladší 2roky podřizuje se všichni té nejmladší 😁,za par měsíců,let budeme vzpomínat

Mám teď skoro čtyřletou a desetiměsíčního. Jako pokud bude jako ta starší, tak vidím světlo na konci tunelu, že kolem těch 2,5 let už je s nimi domluva a dá se lecos podniknout. Samozřejmě to tak být nemusí, ale naděje je. Minimálně do té doby jsou to prostě mimozemšťani na sebevražedné misi a tak se to musí brát. Prostě jsme aktivity utlumili, přizpůsobili nebo si s manželem každý vezme jedno dítě. Prostě to je něco za něco. Jinak v restauraci u nas pomáhá prostě děti cpát jídlem. Máme je naštěstí zrave a tak je to zabaví. Ale taky je to jen na chvíli a jen někdy.

Jo, sepsat knížku o tom 😄 dcera má dva roky a někdy je to peklo, od té doby, co dobře chodí, tj tak od toho roku a půl, nechce být v kočárku, ale normálně nepůjde, utíká kam ji napadne, za ruku ani náhodou, přes cestu se mi kolikrát vyskubne nebo se zastaví na přechodu a sedne si... Řekla bych, že se jí prizpusobujeme, nevím, jak to dělat jinak, nestojí to za ty nervy... Teď jsem těhotná, v 18tt a chodím s ní ven ráno, když není vedro, to jdeme buď jen na nějaké hřiště okolo baráku nebo vezmu kočár a ukecám ji na svačinu třeba, to se celkem nechá... Odpoledne nebo k večeru chodí pak ven s manželem, pochodí spolu hřiště, písek, s odrazedlem atd, o víkendu chodíme nebo jedeme někam spolu, minulý víkend jsme třeba jeli do vedlejšího města se jen tak podívat, projít a na hřiště, koupili jsme si tam svačinu a bylo... Do restaurace moc nechodíme, ale byli jsme a dalo se to, samozřejmě ne moc dlouho, to nevydrží a začne dělat blbosti... Běda, jak dlouho trvá, než donesou jídlo 🤣 to pokrikuje, kde je jídlo 😄 v jedné restauraci nám i donesli papíry a pastelky, to bylo moc fajn... Je jasné, že s dítětem to bude jiné než dřív, jak moc, to už záleží hodně na povaze dítěte... Mně by stačilo, kdyby neběhala do cesty a nemusela by se tak vztekat, ale to k tomuhle období prostě patří, tak to nějak přežijeme... A pak znova 🤣

@biciklissie mimozemstani na sebevražedné misi... To je přesné 😄👍 taky to mám do budoucna v plánu, každý jedno dítě a snad to přežijeme ve zdraví 🙈

Děti aktuálně 8, 6, 2 a 14měsíců. Nejmladší ještě samostatně nechodí, jen obchází (a leze jak tryskomyš), dvouletá je torpédo a ty starší jakbysmet, jenže ty už aspoň mají pud sebezáchovy. Výlety plánujeme tak, aby to zvládly všechny děti, v zoo jsme holt v poklusu nebo záseku podle toho, co se zrovna dvouleté líbí. Do restaurací čas od času zajdem, holt je musím zabavit, jinak to nejde. Ideálně chodíme tam, kde mají dětský koutek. Když ho nemají, tak nastoupí knížky, povídání, zpívání... Jakmile je jídlo, obě mladší se cpou, starší jsou spíš nejedlíci, takže se v tom vrtají.
Mimozemšťani na sebevražedné misi - tak to podepisuju 😀

Ja beru děti všude od narození, jsou zvyklé, že se vše netoci kolem nich. Děti máme 3, tak to nejde podřizovat jednomu vše. 15 měsíční bych prostě nechala v kočárku i přes protesty a pak nechala vyběhat někde, kde se to dá, v zoo bývá třeba hřiště, tak tam děti vypustit, nechat vyběhat a pak pokračovat v kočárku.

😁 Mně to teda prijde uplne normlani. Je ve veku, kdy objevuje a vse ji zajima coz je v poradku. A také si myslim ze je naprosto v poradku se diteti prizpusobovat. Můj syn ma 8m, leze a obchazi nabytek. Vzdy kdyz jedeme na vylet, hledam vzdy misto co nejvhodnejsi pro syna. Kde bude park, kde bude moct volne lézt a pohrát si atd. Taky mi kolikrát nevysli plány ,ze mel malý spát apod. A behat za ditetem, to proste k materstvi patri. Nikdy by me nenapadlo rikat, ze kvuli synovi si vylet neuzijeme protoze vsude beha.🙈 Kazde dite objevuje, beha a rodic beha za nim, dokud samo nepochopi kam nesmi a co je nebezpecné. My treba nechodime do restauraci, protoze tam syn nevydrzi, nevydrzi v kocarku, nevydrzi v zidlicce a vzteka se. Tak si proste vezmeme jidlo sebou, sedneme si nekam do travy. S manzelem se najíme mezi tím si syn v klidu pohraje v trávě a jsme vsichni spokojený. Verim ze jednou z toho vyroste a vsichni se najime spolecne v restuaraci.
Ale nevadi nam to, bereme tak jak to je a jednou az syn vyroste tak se to zmeni. Takze se prizpusobujeme jak to jen jde.😊

Tim, ze mam deti blizko u sebe, by me ani nenapadlo o tom uvazovat - celej muj soucasnej zivot je o podrizovani se detem🤣🤣🤣
Ale narocnejsi akce, ktere nejsou vhodne pro vsechny 3 stejnou merou, absolvujeme ve 2, aby se dalo pripadne rozdelit. A zrovna v chozeni se nejmladsi podrizuje starsim, kdyz se potrebujeme dostat z bodu A do bodu B a prestane spolupracovat, jde nekompromisne do kocaru a vybeha se az na miste. V restauracich jime casto, nicim deti nezabavujeme, ale vzdycky je to nejake vhodne misto - bud uvolnene prostredi nebo se zahradkou, aby mohly pobihat samy/s jednim z nas a prijit az na jidlo. Nebo jdeme tam prochazkou, aby se trochu vybily po ceste. Pak uz je to dobry, protoze rady jedi🙂🙂

Prizpusobuju vse tomu co chci ja a k tomu vetsinou napasuju deti ...chci jit na koupaliste pujdem tam kde je mene lidi a kde je voda pro ( rocni dite ) po kotniky...

Zoo ? Chvilku bude chodit kde chce on a my podle neho a pak fici do kocarku a jezdi a kouka se ...uznam ze uz mic sedel jdem vsichni na hriste ...v restauraci sedi v zidlicce ji a diva se ...kdyz uz se mu nechce chodi nebo si hraje na zemi...

Neresim jestli je spinavy ...jestli sedi v blate nebo jestli na sebe leje vodu ...proste to neresim on vidi ze nestresuju kvuli kazde kravine a je celkem v pohode .

Ale jo je to male dite co poznava svet takze jasne ze je to narocnejsi...jako zas bohuzel starsi syn musi obcas pockat nez maly usne nebo nez pro nen budu volna ... Doted mel nas rodice jen pro sebe ...tak to ted treba pul roku bude muset trosku vydrzet ze nas male dite vice potrebuje .
Hlavne teda ze ho musim vic hlidat .
🙂 na vetsi akce jsme vsude s chlapem takze tam se u deti vzdy stridame ...
Vylety zoo apod...

Jo a spani neresim ..nejsem typ je 12 musis jist a spat... Cim vic se na tehle vecech lpi tim ma dite problem usnout v jinou hodinu a v jinem prostredi apod...

@florida2001 s malou se nikam moc v tomhle věku nedalo jít teda, spíš od 2 let a když už, tak jsem to prostě nějak přežila

@florida2001 v tomto veku jsem za nima litala furt. Pres tyden se slo ven a decko se rozebehlo k prvnimu hristi, ja za nim. Za 10 minut k jinemu hristi.... na nakup 1.5km jsme sli tam a zpet cca 3 az 4 h🤣. Vikendove vylety jsme deti poponasely nebo sme meli satek nebo kocar, jinak bychom nikam nedosli.

Vzhledem k tomu, že máme dětí pět od půl roku do dvanácti a půl, děláme nějaké kompromisy. Jednou se přizpůsobí starší, jindy mladší. Nicméně z většiny výletů se vracím orvaná jak borůvka...

@florida2001 Snažíme se výlety vymýšlet tak, aby to bavilo všechny ale máme zatím menší děti (jeden 2r druhý 2m). Rádi chodíme po horách, starší neujde vlastně nic, nedrží směr, běhá kde nemá, nejšťastnější je v krosně na zádech u manžela 🤣 takže vybíráme trasy, kde je v cíli nebo v půlce cesty nějaké hřiště nebo něco pro něj zajímavého. Když restaurace, tak takovou aby měla venku pískoviště nebo aspoň dětský koutek, ať se v klidu najíme 😄 Procházky kdy jdu sama s kočárkem a starším na odrážedle (protože sám prostě nepůjde) jsou náročné, zvládneme tak 1-1.5km, když se šprajcne tak s řevem vezu kočárek, jeho nesu v podpaží do toho motorku a sousedky mají divadlo😅...

Samozrejme ze se prizpusobujeme detem. Do restauraci nechodime a vylety vybirame tak, abysme si je vsichni uzili. Batole neni maly dospely.

@florida2001 upřímně mne nenapadlo to takhle brát....15 měsíců je prostě větší miminko a jasně ,že se mu přispusobim....

Podřizuju. Syn má teda skoro 13m ale když plánujeme výlet, vždycky musí bejt někde něco, kde ho můžu “odložit” když bude blbnout. Třeba do restaurace bych ho prostě nevzala, protože za chvíli by spustil. Chodíme na venkovní zahradky s hřištěm a jsme hodně venku a ideálně když je ještě třeba babička, abychom se s manželem v klidu najedli, kdyby něco. Na synuv rok jsme byli v zoo, abychom se všichni podívali na zvířátka, zároveň jsme dělali hodně přestávky na různý hřiště atd a šli se najíst hned co usnul, protože by v kočárku začal vyvadet. Když mám sraz s kamarádkou, hold řeknu, že dáme park/hřiště, protože musím syna pustit. Jako je to trochu na nudli, protože vím, že si nemůžu jen sednout a poslouchat co mi říká známa a kecat a prostě odbiham atd, ale jinak to nejde. Kdyby tohle neslo, dam schůzku s kamarádkou jen na omezenou dobu, když usne. Kdy tam dítě jinak vyvadi, neuzije si to nikdo. Když byl miminko a nepresouval se, tak jsem to neresila, proste jsem ho měla na rukách a dobrý. Zrovna zítra nás čeká velkej “výlet” dlouhá cesta autem. Jede s nama naštěstí známej, takže syn s manželem půjde k němu do klimatizovanýho auta, nabalim jim hračky na cestu ale počítám, že většinu v autě vždycky prospí, ale mají narizeny přestávky, aby na chvíli vytáhli ideálně po hodině a půl třeba syna ven na vyvetrani, i kdyby jen zastávka na benzině a až pak znovu jet, protože to na něj bude dlouhý. Chci aby byl spoko, aby poznával a počítám s tím, že bude zdrhat, vyvádět atd atd. Ale spíš než jako podřízeni dítěti na to koukám jako na budování spolupráce.:D kamkoli jdeme pro případ jistoty tahnu aspoň dvě momentálně nejoblíbenější hračky, takže pak mám kočárek vlastně nacpanej blbostma pro případ “kdyby náhodou”:D

Teď ve dvou letech už je to mnohem lepší, naštěstí se většinou nechá ukecat do nosítka 😁. Je fakt, že ještě před pár měsíci to bylo horší. Neberu to jako podřizování, ale přizpůsobování.

@jako_mala_holka Díky🙂. Jako kolikrát mě to mrzí. Třeba jdeme na nějakou skolkovou akci, manžel si na to vyšetří čas v práci, ale syn tam breci, takže s nim prostě jde pryč. Nebo opačne, ale on raději když od lidí vypadne🙂. Přitom mám samozřejmě idylickou představu, jak si to užijeme jako rodina a budeme se společně dojímat, jak je ta naše dceruska šikovná. No, tak to zamrzí, ale člověk si musí říct, že je to fakt jen fáze a bude líp. Za mě je to prostě období, kdy ty miminka konají, jak potřebují a ještě jim člověk fakt nic nevysvětlí. Vychovávat se snažíme od brzo, ale prostě už na to musí mít rozum, což v deseti měsících fakt není. Tak co s tím, přežít a užít si na tom, co jde.

Já myslím,že každé dítě si spolehlivě dokáže zařídit,že se mu rodič přizpůsobí 😃 Tenhle věk je náročný, batole už chodí,neposlouchá,všechno chce,to se holt musí vydržet. Možná bych si občas zkusila zařídit věnovat se jen te starsi,aby si užila zábavu taky podle sebe. Pokud to lze samozřejmě,že třeba batole zůstane s tatínkem doma a maminka půjde se starší na kolo,do kina atd

@florida2001 u prvního si to nepamatuješ, protože jste měli aktivity úměrně věku dítěte. Teď je těžké nakombinovat zábavu pro menší a větší dítě. My často dopadneme tak, že já jsem s mladším a manžel se starším 🤷🏼‍♀️ mrzí mě to, ale jinak by si to neužil nikdo, takhle si to ty děti užijou.

@florida2001 jsou děti a děti, takže bych se neporovnavala s nikým jiným, budete z toho akorát smutná a nebojte, až bude mladšímu kolem 2 let, už hodně věcí pochopí a nebude tolik utíkat

mám teda ,,jen,, dvě, i když syn vydá tak za deset :D, půl roku a dva a půl roku a já prostě děti přizpůsobuju plánům a nikoliv obráceně :D...asi jsem v tomhle hrozná, ale prostě zatím to funguje,,nikdy se mi třeba nestalo, že bychom někam nedorazili, nebo přišli někam pozdě apod. a vše si užijeme, ale zas miminu je zatím vše šumák a syna dokážu nadchnout pro všechno a vždycky to nějak vymyslím, aby byly spokojený všichni..až na manžela teda :D, ten jen trpí a snaží se zdrhnout :D, takže u nás je to nejhorší s ním :D

Takový byl můj první syn, díky němu jsem až donedávna nenáviděla mateřství než se mi narodilo třetí dítě - taky syn za odměnu, od narození chodíme kamkoliv - do restaurace, obchodu, dokonce si s ním můžu kupovat oblečení a boty pro sebe a zkoušet, do práce, je to můj parťák, úžasný dítě, výlety má taky rád od miminka, klidně se vezl na kočárku a koukal, teď už hodně uchodí, jsou mu čtyři, ikdyž se ještě na delší vzdálenost rád sveze, když je unavený. Krásně spinká a všechno chce dělat se mnou, dokonce se sám naučil už i pár frází a slovíček z internetu anglicky, je to moje radost ze života, takže opravdu starší dcerka mohla být klidnější, každé dítě je jiné a vzpomínám, že s prvním synem byla hlavně ta restaurace horor, sedět vůbec a jen co jsme přišli a sedli si, okamžitě utíkal pryč, většinou jsem si pak jídlo nechala zabalit do krabičky a jedla doma, tam s ním to nešlo, z toho musí vyrůst, je prostě živá.