Odloučení od dítěte. Jak s tím bojovat?
Dobrý den.
Mám dcerku rok a půl starou. S jejím otcem nejsme, ale mám přítele a malá ke svému otci jezdí jednou za 14 dní na víkend. Problém je v tom, že já to absolutně nezvládám. Stýská se mi, jsem ubulená při každém pohledu na její věc nebo fotku a někdy jsem schopná i usínat s jejím plyšákem...
Vím, že bych si za tu dobu měla třeba odpočinout, ale každé odloučení je pro mě spíš trest. Na malou se to snažím nepřenášet... Vím, že se špatně nemá, ale nedokážu si poručit a to volno si užít. Začínám z toho být zoufalá a tak mě zajímá zda s tím má někdo zkušenost a jak s tím případně aspoň trochu bojovat, protože já už snad vyzkoušela všechno.
Děkuji.
Jsi v pořádku. Je malinká, ještě jste víceméně jeden člověk a to je jasné, že člověk není v pohodě, když je ho půlka, ne? Radím nesnažit se s tím silou bojovat, protože si to zhoršuješ pocitem neschopnosti, žes to nevybojovala. Bude to čím dál lepší, zvykneš si. Jsi v podobné pozici jako dítě, co začíná chodit do školky. Zkus si to představit tak a třeba tě napadne, co by ti pomohlo
no moje deti jezdily uz od roka na vikendy k babičce. Tady je se svym tatinkem, ji neni nijak zle. Tohle je potreba si uvedomit. A pak si uzit bezdetny vikend.
Bud se vic zabavit s pritelem-vylety, kino,... pokud jsi si pritelem hodne jista, doporucuju dalsi dite.