Od kdy dítě "vychovávat"?

@kristinkristin tak nějak postupně ...od doby kdy začaly zkoušet🙂 oni i chápou ale zkouší co snesem..a to je normalni...prostě to k dětem patří... Pomalu lehce vysvětlovat vysvětlovat... Dlouho se to bude míjet účinkem ale pak to půjde rychleji🙂

asi nepotěším s tím, že tyto věci synka učím denně, ale dělá něco po roce a půl stále - ví, že určité věci nesmí a i tak je dělá, rozmazlený ale není. některé věci ještě takový prcek nemá šanci chápat. opakuji neustále ne! (pozor, pálí..)v dané situaci, doplním gesty a vážným výrazem (tomu se směje), pak zasáhnu fyzicky - odstraním dítě, nebo to, na co se nemá sahat, seberu jídlo, když se hází na zem - nechceš, nebude. nabídnu mu jinou aleternativu zábavy. když už mi dojde trpělivost tak i plácnu přes prsty, ale to je krajní a u takových prcků to nemá podle mne žádný trvalý efekt.
S výchovou jsem začala prakticky od narození - pravidelné rituály, zvyky, režim dne (úměrně věku) - dítě je víc v klidu, ví co kdy následuje a je zdá se mi i víc smířené s činnostmi, které třeba nemá rádo ale dělají se.

Diky holky , no je mi jasne ze v 10 mes. Nema tolik chapavosti aby vedele ze ne znamena nesmis.no ale tak nijak sem.premejslela tak me to zajimalo , ona ted neustale pobrekava asi nam lezou stolicky mame tak boule ..... jinak neustale mo chodi k suplikum kde si neustale skripe prsticky a stejne se tam vzdicky vrati no a kdyz jde pejskovy k misce a ja uz rikam ne ne neee tak stejne mu tu vodu vyleje lumpice moje :D

asi tak - NE říkejte co nejmíň a spíš učte, jak je to dobře. Když řeknu malé, ať nehází lžičku na zem, na 99% ji tam hodí. Když jí řeknu, ať dá lžičku do talířku, na 99% ji tam dá 😉
A tak je to se vším. Jinak malá je ve věku (skoro 19 m.) , kdy je častěji s dětma. Ona nemá tendence někomu něco brát a když náhodou, tak jí třeba vysvětlím, že teď si s tím hraje druhé dítě a až si s hračkou hrát nebude, může si ji vzít ona. (Bohužel některé maminky co znám toto absolutně neřeší..) A to je v podstatě veškerá moje výchova. Jinak nic neřeším a spíš se snažím jít příkladem sama.

Za mna myslim od prvych dni - dieta vnima, sice nehovori, sice to vyzera ze nerozumie tak ako by sme chceli, ale to neznamena ze nevidi ako sa spravame, co robime, co hovorime a najma ako to hovorime, ako sa pri tom tvarime...to vsetko deti uci...ucia sa z toho co robime my.

Tak clovek si to vzdycky nejak naplanuje a pak je to stejne vsechno uplne jinak. Do roku a pul jsem si myslela, ze mi ta "vychova" celkem jde. Bohuzel kratce na to zacalo obdobi vzdoru a ja mam pocit, ze mi moje dcera zacina prerustat pres hlavu. 😀 Neposloucha, dela si co chce, vzteka se, kdyz neni po jejim, kdyz ji neco seberu atd. Snazim se jit stejnou cestou jako @dannyblakely, nezakazovat, ale ukazovat, jak je to spravne. Ale nekdy me zrovna v tu chvili nenapadne ten spravny protiklad k tomu, co dela zrovna spatne nebo to k te jeji spatne cinnosti zrovna nepasuje (skace po stole, tak ji nebudu zrovna rikat, stul je na papani a ne na skakani... proste k ni prijdu a sundam ji, nez abych ji neco sahodlouze vysvetlovala). Navic vim, ze hodne veci v jejim veku jeste moc nechape. Neumim vychovavat slozitym premyslenim. Proste kdyz je neco spatne, tak jednam bez dlouheho premysleni, jak bych to mela spravne rict. Mezi detmi jsem porad ostrazita, ale pokud se pretahuji o hracku a vylozene se nemlati do hlav, tak to neresim. Parkrat ji vysvetlim, ze musi pockat, az bude hracka volna a tim koncim. Jednou sebere hracku ona druhemu, za chvili ji ji sebere zase nekdo jiny a tak furt dokola. Mala je opravdu ve veku, kdy to jeste nechape, nedelala bych asi nic jineho. Ty deti se s tim musi naucit popasovat taky trochu samy. Nemuzem jim furt stat za zadkem.
Neexistuje jeden jediny spravny zpusob vychovy. Co nefunguje dnes, muze za par mesicu zafungovat. Co zabira na jednoho, nemusi na druheho. Kazde dite i vekove obdobi je unikat a je treba se mu prizpusobit. Myslim, ze kazda matka v te vychove tak trosku tape, zkousi ruzne taktiky a svym zpusobem vychovava vlastne i sebe k tomu, jak byt dobrym rodicem. 🙂

ono to neházení věcí na zem - vem to z pohledu dítěte, poprvé něco ovládá, ups pustím lžičku, jídlo a ono letí dolů a bouchne o zem, zařídí to sama, je to zábava a máma podá a znovu, máma se durdí - ale já prosazuji svoji vůli, že se mi to líbí ../myslím, že to mají všechny děti, házení dudlíků z kočáru atd./.
Výchova jako taková, beru to jako atinkaa, nápodobou se dítě učí od narození, lepší než ne je uděláš to tak,nebo tak, dáme lžičky do misky, nebo na stoleček atd..určitá míra protivnosti je v každém z nás, takže jestli je povahou, založením protiva, nenaděláš stejně nic. Rozmazlit - od slova mazlit, víc a víc 😎

Možná mě tady za to budou kamenovat, ale zkuste se zamyslet, odkdy byste začala vychovávat nové štěňátko, a od kdy ho vychovává fena. Když se nad tím zamyslíte (a překousnete příměr dítě - pes), zjistíte, že přiměřeným způsobem (!) odzačátku 😉

Ahoj, já mám pocit, že s NE jsem začala docela brzy, třeba mě napadá, když naše dcera chytala za srst našeho psa a tahala, určitě už kolem 7 měsíce, chvíli trvalo, než to pochopila. A přiznám se, že jsem ji sem tam lehce plácla i přes ruce. Musím tedy říct, že máme VELMI tolerantního psa a ted jsou supr kámošky 🙂 ...Nebo když se mi zahryzla do bradavky 😀 Co se týče protivnosti u dětí...s tím se moc dělat asi nedá, jak se vyspí, tak se vyspí, jako dospělí 🙂 Myslím ale, že je důležité děcku dávat najevo, co nesmí a co může, kdo jinej, než rodiče, by ho to naučil... s některýma dětma to jde ale složitěji, s některýma jednodušeji...

Dekuji vsem za rady a nazory 🙂 potrebovala jsem vedet jak to chodi jelikos nemam nikoho kdo mi poradi 🙂)

Podle mě zrovna rázné NE dítě pochopí poměrně brzy...vychováváme hlavně příkladem, snažíme se od malička učit základům...většinou dítě kolem roku a půl už chápe základní pokyny a je schopno dodržovat zhruba pravidla...pak přijde období vzdoru a máte pocit, že jste nevychovávali vůbec (to mám teď doma se starší)...ale věřím, že se to nějak samo zase srovná a ovoce mé práce bude opět v dohledu🙂

Ahoj všem, tak já myslím, že dítě pochopí pokyn "NE", pokud je člověk důsledný již hodně brzy. Jedinou věc, kterou má naše 4,5 měsíční holčička "zakázanou" je cucání palce. Ostatní prsty nejsou problém, ale palec je náhrada za cumel a velmi těžce se toho zbavuje. Vždy, když ji vidím, tak ji oslovím - "Klárko, paleček nenene", řeknu to mile, ale důrazně. Dosud jsem vždy prstíky z pusinky vytáhla, ale od minulého týdne nemusím. Vždycky je vytáhne sama. Ale je to vykuk, protože když se otočím, má je tam znovu, nebo se dokonce rozhlíží, kde jsem a strčí si je, když zmizím z dohledu 🙂 .