Ahoj, jdu si pro radu. Mám dceru, v červenci jí budou 4, už od malička je hodně vzteklá, uplakaná a citlivá (to jsem i já), ale ona je poslední asi rok opravdu extrémní. Pořád čekám jestli to přejde a nic. Naštve jí cokoliv, během vteřiny se z milionového milujícího dítěte stane satan. Je to hrůza. Dělá to teda především mě, křičí, vříská, vzteká se, říká, jak mě nemá ráda, že si najde jinou rodinu, háže po mě věci. Občas to zkusí i na chlapa, ale to si netroufne tak jako mě. Vzteky mlátí kolem sebe, takže už jsem od ní taky jednu schytala i když nebyla určená mě. Naštěstí se nám to stává víceméně jen doma, mimo cizí lidi. Nepomáhá mluvit v klidu ani dát na zadek, nepomáhá obejmout, mluvit ani nechat vyvztekat. Jsem z ní už zoufalá! Nemáte s tím někdo prosím zkušenost? Co s tím, případně řešit u nějakého odborníka? U kterého??
Děkuju
A co zaručená stará dobrá studená sprcha? Pamatuji si, že jsem tam jednou takhle skončila pod rukama svého otce a pak jsem si raději vždy rozmyslela, jestli budu vzteklá :D A to mi bylo asi tak jako vaší dceři.. Ještě bych zkusila se chovat k ni úplně stejně... Chceš si najít jinou rodinu? Tady mas tašku, zabal se a jdi hledat.. ja si najdu holčičku co me bude mit rada a nebude se vztekat jako ty... Například.. Podobným způsobem jsem fungovala jako pedagog.. Nechce se ti pracovat? OK, mě se pak nebude chtit si s tebou hrát nebo jít ti po vůli s nějakým přáním 🤷🏽♀️
@julielim úplně chápu i čem mluvíš. Zažíváme neco podobného se synem. Já ho teda vzala i k psychologovi. Jeví se úplně v pořádku, jen emocionálně nevyzraly.
Řeším to ve dvou rovinách - snažit se scénam předcházet a pak jak ukončit okamžitě scény co probíhá.
V ramci toho předcházení nám hodně pomáhá když jsem proaktivni. Sama navrhuji věci co má syn rád. Dávám mu spoustu prostoru pro samostatnost. Nechám ho hodně věcí zkoušet a opravdu si promyslím kdy a co nařizuji a přes to nejede vlak. Potřebuje fungovat co nejvíc nezávisle, ale zároveň se na situace a změny připravit s předstihem. Nejvíc ho vytáčí když už je příkazu a zákazů moc a když dlouho není "po jeho" a jen vlacen siatuci. Pak jde právě do toho vzteku. Snažím se s ním trávit i minimálně jedno odpoledne týdne o samotě podle jeho představ. Kdy nic nemusíme. Jen si užíváme společný program. Ve finále je to pak víc v pohodě a poslouchá víc než kdykoli jindy 🙂 Ale je pro něj důležité mu dopřát ten pocit, že na něj beru ohledy a počítám s ním.
Samotné záchvaty vzteku jsem přestala vnímat tak strašně negativně. Nic z toho co říká nemysli vážně. Dělá to tak protože to jinak neumí. Takže nejcasteji aktuálně buď v záchvatu vzteku odcházím pryč, že nemám zapotřebí, aby se ke mě někdo takhle choval a řeknu mu ze má za mnou přijít až ho to přejde. Nebo se mi teda dost osvědčilo převést to do humoru... " tak co tam ještě más?Nemáš mě rád? Jsem zla a ošklivá? Odstehujes se....? Tak pojď... Co mi ještě řekneš?A nechceš mě je stě taky praštit? Protože já tě asi brzo praštím a tenhle polštář ti přistane na hlavě..." A to ho většinou nejrychleji zklidní, samozřejmě na to ne vždy mám náladu. Řešila jsem i s psycholozkou, že není žádný správný návod. Nikdo ho nemá.... Prostě zkusit co v dané situaci zabere a co ho uklidní. Jdeme třeba společně bouchnout do polštáře....prostě je třeba to nějak ukončit.
Jinak fyzické tresty neuznavam... Ne že by nikdy ruka neujela, ale vím že situaci to neřeší. Musí se naučit s emocemi pracovat.... A je fakt se je to lepší a lepší a záchvatu není tolik ani nejsou tak intenzivní. Důležité je si v hlavě změnit to nastavení se něco dělá schválně, mě... Tak to prostě není. Je to vyústění nějaké vnitřní frustrace, se kterou neví co si počít.
@julielim Do sprchy bych nesla. Jednou syn vysiloval vic nez obvykle, tak jsem mu tak sprchla studenou vodou nohy po kolena (vic ne) a to byla pak teprve totalni hysterie! Hned jsem ho tahala ven a nejraději bych si nafackovala, ze jsem takovou blbou radu vubec zkusila! Bylo to k nicemu a jeste jsme z toho meli oba trauma a nesnasel me po zbytek dne. Vyhybal se mi atd. Chovala bych se na jeho miste stejne.
Neporadím, take mame vzteklinu, z niceho nic tak jak vase dcera. Pomaha mu ze se vyvzteka, vyrve. Nekdy to trva i 30-40 min nez ke klid. A nebo sem tam zabere to, co tu je napsáno.. pricina, nasledek. Nechces ven do zimy bundu? Tak pujde bez bundy (mam ji sebou) a uvidi sam, jaka je tam zima. A podobne. Je to těžké....take mame naladove dite. Tchýně uu se ptala, zda to neni na psychologa, ptz "my jsme takovi nebyli" 🙄
@julielim To co popisujete je extrém, tak ji taky předveďte s manželem nějaký extrém.. Budete jí třeba ignorovat nebo tak.. “Slyšel jsi něco? Já ne... Já už totiž asi slyším jenom normální tón hlasu”.. Atd... Každopádně nevim jestli je to období vzdoru, nebo jestli uz je pozdě řešit neco a je to “rozcapenost”.. :(
@audreyi díky. zkusím to tak jako ty. My to teď zrovna nemáme úplně jednoduchý, ona po 3 týdnech šla zase do školky, byla dlouho nemocná a já jsem momentálně těhotná což malá asi ví (i když jsme jí nic neříkali, tak občas řekne, že mam miminko v bříšku) a je mi pořád ze všeho špatně. Navíc mě všechno vykolejí a pak je mi opravdu zle, na zvracení..😕
@kusanagi87 nechci sprchovat, jak říkam, jednou mi to udělal táta a nesnášela jsem ho za to... A malou jsem kdysi už taky sprchovala ledovou vodou, když na sebe převrhla vařící čaj. skoro půl roku jsem jí nemohla ani koupat, jakmile byla u vody, měla z ní strach a jak jsem u ní byla já, to byla konečná
@audreyi To zní dobře, máme dítko podobného tmperamentu, vyzkoušíme.
@julielim K tomu, co tu zaznělo - sprchu jsme tedy zkoušeli a u nás nepomohlo, naopak - situaci to ještě zhoršilo. Ignorování bych taky nedoporučila, to si pamatuju z vlastního dětství a upřímně - to už jsem radši dostala na zadek, než když se mnou nemluvili...
@julielim mam doma taky vzteklinu odmalička a i když už je jí 11let stale občas má záchvat vzteku. Nedokáže svou flustraci regulovat. Řve, mlátí kolem sebe s věcma,... Ja jsem byla taky psychicky v háji, co jsem se vylecila já(nekolik let terapie), tak to je mbohem lepší 🙂 prostě se s tim je potřeba smířit a brat to v klidu a s nadhledem jak píše
@audreyi . Snažím se minimalizovat hluk a škody, ona se časem se uklidní. V tomto věku pokud něco rozflaka (židli,televizi ), tak se podílí na náhradě.
@daggg Studenou sprchu dá dítěti jenom hyena! V dětství jsem to mnohokrát zažila a ten pocit totální bezmoci a ponížení nepřeju nikomu zažít!!!
U nas pomaha zahrnout laskou(tulit,hladit),zustat v klidu,nebrat si to osobne,neustoupit z toho co po nem chci a pockat az to prejde...mne pomaha predstava ze obdodi vzdoru je puberta protoze si zive vybavuju jak me v puberte stvalo co musim...ale je to sileny.hodne sil!!!
@lolam10 ona na sebe při vzteku nenechá sáhnout, to zkoušíme často. Odhání pryč a pak mi právě jednu natáhne když přijdu moc blízko. V tu chvíli potřebuje kolem sebe mít svuj prostor. dneska to spustilo třeba jen to, že jsem pro ní do školky přišla bez deštníku a ještě k tomu jsem pozvala mojí mamku na kafe.
@urtica ADD/ADHD má dneska už snad každý dítě ☹ myslim, že naše malá něco takovýho taky má, ale právě se mi nechce někam jít a nechat jí takhle "zaškatulkovat", nemam to ráda.. na druhou stranu máme v rodině dědičné postižení, které se sice projevuje jen u chlapečků, ale u dívek se může projevit různými jinými problémy (astma, nemocnost apod), tak možná ten vztek spadá i tam, já jsem tohohle přenašeč a nevíme, jestli malá ten "supr gen" taky schytala 🙄 Každopádně jsem se rozhodla, že jestli se nám to nepodaří do 4 let, tak jí k psychologovi objednám.
* jestli se nám to nepodaří zmírnit
@julielim Uvidíš... Ale čtyři jsou pořád dost málo...u nás se to zlepšuje poslední dobou až, blíží se už páté narozeniny a nečekám že to někdy bude úplně dobré.
Co od té konzultace čekáš? Ať bude nebo nebude nějaká diagnóza, stejně bohužel čeká 90% práce tebe. Nikdo ti nedá přesný návod. Nikdo ti neřekne jak přesně s dítětem pracovat. Bohužel bude stále všechna práce na tobě. Když jsem si tohle uvědomila, tak se mi vlastně ulevilo. Že je to na nás a že je to jen o nás jak to budeme zvládat. Celkově mám pocit že když to člověk tam trochu pustí a uvolní se, jde výchova hnedka lépe od ruky.
Jinak já čtu dost literatury a hledám si nějak svou cestu k výchově. Poslední kniha které se mi dost líbila byla "Nejsou stejné" jsou tam popsané typy děti a jejich potřeby vzhledem k nejakemu genetickému nastavení.
@julielim ahoj, taky mám doma podobného vzteklouna, od mala je taková, je netrpelivá a jak ji něco nejde, hned se vztekne, jak není po jejím hned nabírá na řev, přitom bych sama řekla, že jsem vždy byla důsledná, nikdy si nic nevyřvala, což jí často opakuji, když má svůj záchvat. U nás nejlépe zabírá ignorovat a odejít pryč, ať přijde, až se uklidní a bude se o tom chtit bavit v klidu. No bohužel částo se tyhle zachvaty odehrávají ráno, kdy se to vůbec nehodí. Důvody jsou samozřejmě z mého pohledu úplně malicherne, navíc si vymysli, že nechce něco, co sama před tím chtela, chce jiný sponky do vlasů (i když ty co má si sama vybrala), bere si do školky spatnyho plyšáka, má špatný tenisky, čepici... nevím, nechala jsem ji volnou ruku, aby si sama vybrala, ale stejně občas začne. Sama jsem už občas zoufalá, nic nezabírá, na tělesné tresty mě taky moc neužije, takže sama tápu. Jediné, co mě trochu uklidňuje, je fakt, že v tom nejsem sama.
@julielim Já byla na diagnostice sama s sebou - vlastně jsem nevěděla, co z toho vzejde, jen mám celoživotně určité obtíže, které se mi moc nedaří zvládat a v dospělosti mi bylo dg ADD. Když jsem mluvila o dceři, vyšlo z toho, že by mohla mít podobný problém, navíc u ADD/ADHD hraje roli dědičnost. Pokud je to tento problém, pak je myslím lepší o tom vědět a řešit to už v dětském věku - beru to i podle sebe, myslím, že by mi býval pomohl jiný přístup, zaměření se na oblasti, ve kterých jsem tápala...i to vědomí, že mám tuto poruchu mě svým způsobem uklidnilo - ale chápu, že je to dvousečná zbraň a stanovení diagnózy může mít i svou odvrácenou stranu.
@drakenn A mohu se zeptat proč? Na mě jako na dítě to fungovalo.. Nyní na děti v rodině to funguje také, když to používají jejich matky.. Pokud se jedn tedy o tu studenou sprchu... To je přesně ono.. Pak jsou školy plné nezvladatelnych dětí a vycukaných matek.. Protože máte přeci doma individualitu a nesmí se dítěti narušit sebevědomí :D Mám od 8mi let diagnostivané ADHD s prvky autismu...
Já jako malá mnohdy dostala přes pusu, skončila ve sprše.. V pubertě za drzost i za nevhodné chování mi taky jedna přistála.. A hle... Sebevědomí mám řekla bych naprosto normálně zdravé, vystudovala jsem 2 VŠ zároveň a v 17 letech už jsme nebyla závislá na rodičích a žila jsem sama ze svých peněz ve velkoměste.. Nikdo se se mnou nikdy nemazlil a díky bohu za to... A v dnešní době by jste chtěli dětem pomalu vykat.. Pak kdo potřebuje pomoc 🙄🙄
@konidana tak my teď čekáme druhé, to si myslím, že při vší snaze, ještě zhorší. Já ty rána už nesnáším, přitom pokaždé, když vše proběhne v klidu, tak ji celou cestu do školky chválím, jak to bylo super, když jsme se domluvily, jak je šikovná, že se zvládla nevztekat a další den jedeme nanovo s revem. Snaha ji vysvětlit, že máma spěchá do práce a že nemůže chodit pozdě, je marná. Kolikrát mi ujedou nervy a jecim taky, ale ono to fakt kolikrát nejde, kor když i den před tím byl výživný a měla několik záchvatů vzteku. Vím, že je dítě, že neumí ten nával emocí zpracovat jinak a dává tím najevo svou nespokojenost, ale je to fakt o nervy.
u nás jsou odchody do školky snad jediný v pohodě :D to se dohadujeme akorát o tom, že se nechce obouvat sama a tvrdí že to neumí, i když já vím opak. Pokud bych jí vzala k psychologovi, čekam od toho jen to, že uklidní mě jako mladou mámu, že to není mnou, že za to nemůžu já a ani blbá výchova. Navíc se děsím toho, jak bude reagovat na nového sourozence, je to typickej mamánek jedináček, takže nečekám úplně lehký přijetí a děsím se, že to ještě zhorší její stavy..
někdo řekne že ADHD je výmysle někdo ne podle mě je toto příznak ADHD ale jinak bych vyzkoušela studenou sprchu není to určitě příjemné ale když nic jiného nezabírá
@julielim Neblbni. Mluvit pomaha. Ale trva to. Uz ji jsou 4 takze mentalni kapacitu na to ma. Musi se naucit empatii. To ze te to boli, mrzi, budes muset byt v tomhle kreativni. Taky by mela prijit na to, ze vztekem si nic nevydobijw, ale.kdyz hezky poprosi, tak je vetsi sance, ze dostane co chce.Ale take ne vzdy. Takovej je zivot. Dcera je taky vztekloun, sla jsem na to prez povidani cca od jednoho roku, kdy tam jeste moc pochopeni neni. Ale vyolatilo se to.Postupne to pochopi. Uvidi pak, ze treba jiny rodice resi vztek ditete fackama a sama ti rekne, ze je rada, ze ji takhle netrestas a proste se s tebou sama zacne pomalu domlouvat. Taky je dobry se ptat, proc to vlastne dela, me treba pak dcera rekla, ze je to proto, ze si ji nevsimam. Pak cucis jak puk. A dneska je desne zvidava, neboji se rict, co si mysli, co citi. Podle me nejlepsi cesta. Je dobry k tomu pristupovat tak, ze je dobre, ze se umi projevit, hromada deti to neumi a pak si treba nechaji ublizovat. Tvym ukolem je ted ji pomoct najit nejaky vice prijatelny zpusob.-) Chce to opravdu vydrzet a vykaslat se na nazory ostatnich.
nečetla jsem komentare. Hlavne prosim nezkousejte studenou sprchu, jak nekdo urcite poradi, je to des. Jedina rada, kterou mam, vydrzet. Odezni to. Holcicka je nejspis temperamentni, ziva, ma v sobe hodne emoci a momentalne je nezvlada, nauci se to, nekomu to tra mesic, nekomu nekolik let. Muj syn tohle dela zatim 4 mesice, vidim, ze kdyz jsem ja v klidu a trpeliva, skonci mu "zachvat" vzteku rychleji, ale kdyz jsem ja v koncich, muze to trvat i hodinu a je nezvladatelny. Nemam mu to za zle, urcite sam neni rad, ze takhle reaguje, ale zatim to neumi.
Zkusila bych - když je v klidu, povídáte si - vysvětlit, že nekdy jsme fakt hodně nazlobeny, neco se nám líbí/nelíbí, chceme/nechceme a citime se moc rozčilený - ona, i vy, že je to tak, že to chapes.. proklinani "nejsi moje máma, nemám tě ráda.." je jen období, to přejde.